Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.08.2018, sp. zn. 11 Tdo 95/2018 [ usnesení / výz-CD ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.95.2018.1

sp. zn. 11 Tdo 95/2018-72 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 8. 2018 o dovolání, které podal obv. N. B. a obv. V. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 3 To 98/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 5/2017, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. N. B. a obv. V. S. odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 52 T 5/2017, byl obv. N. B. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl uložen v souladu s §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku mu soud uložil rovněž trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí tento rozsudek taxativně vyjmenoval. Dále Krajský soud v Brně vyslovil v souladu s §228 odst. 1 tr. ř. N. B. povinnost nahradit poškozené společnosti E.ON Distribuce, a. s., IČ 26078198, škodu ve výši 953.555,41 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla tato společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Tímtéž rozsudkem byl uznán vinným i obv. V. S. , a to ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl v souladu s §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu 7 (sedmi) roků. Mimo toho v souladu s §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil Krajský soud v Brně zabrání věci, přičemž seznam těchto věcí taxativně vyjmenoval ve svém rozsudku. 3. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože proti němu v zákonné lhůtě podali oba obvinění i státní zástupce v neprospěch V. S. odvolání. O všech odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci tak, že odvolání obv. N. B., V. S. i státního zástupce v souladu s §256 tr. ř. zamítl. 4. Podle skutkových zjištění: obv. N. B. se, jako člen organizované skupiny, jejíž jádro tvořily osoby vystupující pod jmény M. M., J. S., M. K. a D. M., v červenci 2015 účastnil jednání ohledně pronájmu vhodného objektu pro nedovolené, tzv. in-door pěstování rostlin konopí a následnou výrobu marihuany, kdy k tomuto účelu byl vybrán dům na adrese B., M., a přilehlé prostory, následně se u tohoto objektu podílel na přepisu elektřiny a plynu, na vybavení objektu pro účely dalšího pobytu jeho a dalších členů skupiny, dále na zřízení tzv. černé neměřené přípojky elektřiny, využívané k pěstování rostlin konopí, na provedení nutných stavebních úprav v in-door pěstírnách a jejich vybavení příslušnou technologií, dále se spolupodílel na výběru garáže, nacházející se v B.v ul. Č., na parcele a jejím vybavení pro účely dočasné úschovy vyrobené marihuany, a následně v období od 20. 9. 2015 do 24. 3. 2016 v uvedeném objektu v B. ve dvou pěstebních místnostech tzv. in-door způsobem, mimo jiné za použití výbojek, vzduchotechniky, zavlažování, rašeliny a hnojiv sloužících k lepšímu růstu rostlin, za současného neoprávněného odběru neměřené elektřiny, nejméně ve dvou pěstebních cyklech s uvedenými osobami neoprávněně vypěstovali rostliny konopí, následně tyto rostliny po vypěstování také usušili a oddělili z nich toxikomansky využitelné části, které zabalili do igelitových sáčků s úmyslem její další distribuce, přičemž činnost skupiny byla rozdělena tak, že nájemní smlouva na objekt v B. byla uzavřena na společnost JVT NOVA d. o. o., jejímž jednatelem byl M. M., který zřejmě společně s osobou označovanou jménem J. S. skupinu řídil a finančně zabezpečoval, obžalovaný N. B. vykonával pokyny řídících článků, zabezpečoval platby za dům a garáž, včetně úhrad energií, vedl podrobnou evidenci nákladů souvisejících s touto trestnou činností, opakovaně pro tyto potřeby také vyřizoval pronájem dodávkových vozidel, zajišťoval další osoby, podílející se zejména na pěstování, sklizni a sušení rostlin konopí, do pěstírny dodával potřeby pro zdárný růst rostlin, osoby zabezpečující péči o rostliny zajišťoval finančně, přičemž dalšími články skupiny byli tzv. zahradníci, tedy osoby podílející se zejména na pěstování, sklizni a sušení rostlin konopí, mezi které v období od konce března 2016 do 4. 5. 2016 patřil i obv. V. S., přičemž obv. N. B. a V. S. společně s dalšími nejméně dvěma osobami nejméně v jednom případě se stejným záměrem, tedy s cílem dalšího zpracování, v období od 8. 4. 2016 do 4. 5. 2016, popsaným způsobem pěstovali dalších nejméně 2 127 kusů rostlin konopí, přičemž dne 4. 5. 2016, v rámci domovní prohlídky na uvedeném místě, bylo nalezeno mimo jiné celkem 2 127 kusů různě vzrostlých rostlin konopí ve výškách od 15 cm do 105 cm o celkové hmotnosti 14 954,44 gramů (v usušeném stavu), obsahujících celkem 204,83 gramů látky delta-9-tetrahydrokanabinol, současně se obžalovaní účastnili sušení sklizených rostlin konopí a část vyrobené marihuany v množství 17 298,2 gramů, obsahující celkem 3 077,61 gramů látky delta-9-tetrahydrokanabinol, dále ji přechovávali za účelem její následné distribuce přímo v objektu pěstírny v ul. M. v B., kde byla dne 4. 5. 2016 zajištěna policejním orgánem, a část vyrobené marihuany v množství 9 359,7 gramů, obsahující celkem 1 642,63 gramů látky delta-9-tetrahydrokanabinol, N. B. přechovával v uvedené pronajaté garáži v ul. Č. v B., kde byla dne 6. 5. 2016 rovněž zajištěna policejním orgánem, N. B. se popsaného jednání dopustil s vědomím, že je součástí skupiny osob provozující pěstírnu konopí, v rámci jejíhož provozu je od počátku využívána neoprávněná, tzv. černá přípojka neměřené elektřiny, prostřednictvím které byla v období od 20. 9. 2015 do 4. 5. 2016 spotřebována elektřina v množství nejméně 223,0507 MWh v ceně nejméně 953 555,41 Kč ke škodě společnosti E.ON Distribuce, a. s., IČ: 26078198, se sídlem České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, přičemž rostliny konopí patří ve smyslu ustanovení §44c/1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi omamné látky zařazené do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedeného v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol patří ve smyslu ustanovení §44c/1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedeného v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 3 To 98/2017 (č. l. 1103) podali obv. N. B. a V. S. prostřednictvím svých obhájců a v zákonné lhůtě dovolání. 6. Obv. N. B. v něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně uvedl, že ve věci nebylo možno z provedeného dokazování dovodit, že obviněný spáchal - trestný čin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, - trestný čin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku. Proto také rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozhodnutím soudu I. stupně dle jeho náhledu spočívá na nesprávném právním posouzení posuzovaného skutku. 7. Zásadní pochybení orgánů činných v trestním řízení dovolatel spatřuje v tom, že jeho jednání bylo kvalifikováno jako jednání spáchané v rámci organizované skupiny. Tato kvalifikace vyžaduje, aby šlo o sdružení více osob, ve které je provedena dělba úkolů mezi jednotlivými členy a činnost se musí vyznačovat plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu i jeho škodlivost a závažnost. Účast na takové skupině musí být úmyslným jednáním obviněného. Úmysl podílet se na činnosti organizované skupiny ze strany obv. N. B. však dle názoru dovolatele v žádném případě nelze z důkazů dovodit, protože orgány činné v trestním řízení neprokázaly, že by došlo k takové dohodě (v jakékoliv podobě). Dovolatel vykonával pouze funkci překladatele, přičemž své zápisky prováděl z pokynu jiné osoby. Jejich pravý význam ze své pozice však nebyl schopen rozpoznat. V objektu prováděl pouze menší stavební práce. V daném případě proto neexistovala žádná forma dohody mezi jednotlivými spoluobviněnými, a to ani v konkludentní podobě. Orgány činné v trestním řízení ji však dovodily ze skutečnosti, že měl v garáži vystavět zídku, neboť mu muselo být zřejmé, že daná zídka má tvořit tajnou skrýš pro uskladnění marihuany. Takovou konstrukci však dovolatel považuje za absurdní. Ani z internetové komunikace nebylo prokázáno, že zprávy, ze kterých orgány činné v trestním řízení dovozovaly, že se účastnil protiprávní činnosti, skutečně psal on. 8. Za další pochybení dovolatel označil, že orgány činné v trestním řízení rozhodly o jeho vině na základě pouhých nepřímých důkazů, které ale ve svém souhrnu nenaplnily tzv. úplný uzavřený řetězec, kterým by mohla být jeho vina prokázána. Proto také obviněný navrhoval provést další důkazy, ale tyto návrhy nebyly soudem I. stupně provedeny. Za všechny dovolatel uvedl znalecký posudek z oboru písmoznalectví ohledně toho, zda-li byl podpis vyvedený na smlouvě o dodávce energií skutečně jeho. Tak nalézací soud pochybil při hodnocení skutkového stavu, neboť na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu nemohl dospět k právním závěrům, které učinil. Tím došlo také k porušení zásady in dubio pro reo. Nebylo rovněž prokázáno, že by dovolatel přišel do kontaktu s drogou samotnou. Stopové množství látky zjištěné stěry z jeho rukou lze přičíst jeho pohybu po objektu v B. večer před zadržením. Také nebyly vyjasněny rozpory mezi tvrzeními V. M., která uvedla při výslechu a tvrzeními A. T. Taková rozporná tvrzení nelze brát jako podklad pro rozhodnutí, dokud se neozřejmí jejich podstata. 9. K otázce uložení trestu dovolatel namítl, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s podmínkami, za kterých je možné uložit trest vyhoštění. Tento soud uložení tohoto trestu ve svém rozhodnutí i nedostatečně odůvodnil, čímž se stala tato část rozhodnutí nepřezkoumatelnou. 10. Jde-li o otázku náhrady škody vzniklé společnosti E.ON Distribuce, a. s., potažmo zločin krádeže, kterého se měl obv. B. dopustit, dovolatel k němu namítl, že nebylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že to byl právě on, kdo zřídil tzv. „černou přípojku“ za účelem nelegálního odběru elektřiny, a tedy že to byl on, kdo se dopustil zločinu krádeže. Obviněný je přesvědčen, že vzhledem k nedostatečným důkazům měl být v tomto bodě zproštěn obžaloby a poškozený měl být se svým nárokem odkázán do civilního řízení. 11. Vzhledem k nedostatečnému dokazování, resp. k tomu, že nepřímé důkazy nevytvořily souvislý řetězec a jeho vina nebyla nad veškerou pochybnost prokázána, naopak ve věci přetrvává velké množství pochybností, měla být uplatněna zásada in dubio pro reo a dovolatel měl být zproštěn obžaloby . Proto Nejvyššímu soudu navrhnul, aby podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2017, č. j. 3 To 98/2017-1103, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2017, č. j. 52 T 5/2017-934 zrušil a aby podle §265l odst. 1, odst. 3 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl tak, jak si přeje. 12. Také obv. V. S. podal k Nejvyššímu soudu dovolání, které zaměřil proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 3 To 98/2017. Ve svém dovolání odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., protože je přesvědčený o tom, že „v řízení předcházejícímu vydání napadeného usnesení byl dán důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“. Odvolací soud tím, že shledal odvolání obviněného jako nedůvodné, setrval na nesprávném právním posouzení skutku soudem I. stupně. Konkrétně pak obv. V. S. namítl nesprávnost hmotněprávního závěru o naplnění znaků skutkové podstaty, vč. okolností zvláště přitěžujících, pokud jde o: - spáchání činu ve spolupachatelství a - spáchání činu členem organizované skupiny. Také odmítl konkrétní odpovědnost za: - výrobu omamné látky ostříháním, usušením a separací toxikomansky využitelných částí a balení, tj. ze sklizně z cyklu před příjezdem obviněného do ČR, - pěstování konopí do cca 16. 4. 2016, tj. do odjezdu M. a K. a - přechovávání této psychotropní látky. Dle jeho názoru odvolací soud potvrdil extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry prvoinstančního soudu. 13. Obv. S. ve svém dovolání tvrdí, že s obv. B. nebyl spojen společným úmyslem ani cílem, stejně jako s osobami, po kterých je v souvislosti s pěstírnou dle údajů odvolacího soudu vedeno pátrání. Dovolatel S. byl totiž uveden v omyl, pokud jde o obsah prací, spočívajících v péči o nemovitosti, ke kterým se zavázal z důvodu nedostatku pracovních příležitostí v jeho domovském státě. Svolil sice i se svícením rostlinám, ale pouze po přechodnou dobu, konkrétně do doby nejbližšího možného odjezdu, a to z příkazu osob, které byly v objektu. Podle své obhajoby tedy neměl představu o dopadech a souvislostech jeho jednání, přičemž rozsah jeho jednání „nebyl pokryt“ jeho úmyslným zaviněním. 14. Dovolatel je přesvědčen o tom, že soud mu neoprávněně přičetl úmyslné jednání ve spolupachatelství i členství v organizované skupině, stejně jako odpovědnost za jednání, které mu nebylo prokázáno zajištěnými důkazy a kterého se nedopustil. Z pohledu dovolatele tedy jde o nesprávné právní posouzení skutku, v důsledku čehož mu byl uložen nepřiměřeně vysoký trest. Z těchto důvodů Nejvyššímu soudu navrhnul, aby podle §265k odst. 1 tr ř. napadené usnesení zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 15. K oběma dovoláním se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 1283/2017-14 ze dne 5. 2. 2018. K uvedeným námitkám v obecné rovině předeslal, že v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. 16. K dovolání obv. N. B. státní zástupce především uvedl, že se neztotožňuje se závěrem obviněného, že jeho trestná činnost není odpovídajícím způsobem prokázána. V tomto směru odkázal na velmi podrobné a pečlivé hodnocení provedených důkazů soudem I. stupně, se kterým se bezvýhradně ztotožnil i soud II. stupně. Na podkladě vyhodnocení provedených důkazů tak soudy přesvědčivě dospěly k závěru, že obviněný se přisouzeného jednání dopustil. 17. Zpochybňuje-li obviněný naplnění subjektivní stránky svého jednání, nelze podle státního zástupce z jeho námitek dovodit, v jakém směru by měla být touto vadou soudní rozhodnutí zatížena. Z provedených důkazů je totiž zcela zřejmé, že obviněný se vědomě a cíleně zapojil do organizace provozu pěstírny konopí. Pokouší-li se část zjištění i nyní ve svém dovolání zpochybnit, jde zjevně pouze o účelové vlastní hodnocení dílčích důkazů, z nichž existenci tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů nelze dovodit. 18. Za nepochybné pak státní zástupce považuje i naplnění znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“ , neboť již ze samotného popisu skutku vyplývá zapojení dalších osob. Povaha zjištěného provozu pěstírny pak vysloveně vyžadovala dělbu úkolů mezi více osob, o jejichž zapojení zároveň obviněný prokazatelně věděl. Také existenci tzv. opomenutých důkazů státní zástupce nepřisvědčil a odkázal jen na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, z něhož vyplývá, že důkazy navržené obv. B. byly považovány za nadbytečné a z jakých důvodů. 19. Za důvodné státní zástupce nepovažuje ani tvrzení obviněného, že nebylo prokázáno, že by byl tou osobou, která zřídila tzv. černou přípojku elektrické energie. K tomu dodal, že z hlediska trestní odpovědnosti je nerozhodné, zda to byl právě obviněný, kdo tuto přípojku instaloval. Znaky přisouzeného zločinu krádeže totiž nenaplňuje zřízení přípojky, ale až vlastní černý odběr. 20. Pokud jde o výhrady obv. N. B. proti výroku o trestu vyhoštění , zde státní zástupce zdůraznil, že proti výroku o trestu lze v dovolacím řízení brojit zásadně pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Obsahově by však tomuto dovolacímu důvodu odpovídaly námitky obviněného, že pro uložení tohoto druhu trestu ve výměře na dobu neurčitou nebyly zákonné podmínky splněny. Ani s touto námitkou se však státní zástupce neztotožnil. Soudy v dané věci neshledaly žádnou okolnost vylučující uložení tohoto druhu trestu. Zjevně byly naplněny i obecné podmínky pro jeho uložení ve smyslu §80 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud jde o výměru tohoto trestu, je sice pravdou že uložení tohoto trestu na dobu neurčitou je třeba považovat ve smyslu judikatury Ústavního soudu za výjimečné, přesto však v případě obv. N. B. nelze takto uložený trest považovat za nezákonný. 21. Za těchto okolností lze v případě obviněného dovodit naplnění materiálních podmínek pro uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou i s přihlédnutím k restriktivnímu náhledu Ústavního soudu na tuto problematiku. 22. K dovolání obv. V. S. státní zástupce rovněž hned úvodem podotkl, že ani v jeho případě nelze dovodit, že by skutková zjištění vykazovala vady podřaditelné pod kategorii tzv. extrémního nesouladu, které by umožňovaly v dovolacím řízení průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. 23. Státní zástupce považuje přisouzenou právní kvalifikaci za odpovídající. Rozporuje-li obviněný právní závěr soudů o tom, že jednal ve spolupachatelství se spoluobv. N. B., je třeba mu oponovat již tím, že právní závěr o spolupachatelství netvoří složku trestného činu a není ani výslovně vyjádřen ve výroku rozsudku. Rovněž právní závěr soudů o tom, že obv. S. jednal zaviněně ve vztahu ke znaku „jako člen organizované skupiny“ má zřejmé ukotvení ve skutkových zjištěních soudů, z nichž vyplývá, že jednal nejen v součinnosti s obv. B., ale i s dalšími osobami, jejichž přesnou totožnost se prozatím nepodařilo zjistit. 24. Státní zástupce do jisté míry považoval za obsahově relevantní námitku to, že přisouzené jednání nedosáhlo judikaturou požadované hranice „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když dovodil, že nemůže být činěn odpovědným za spolupachatelovo jednání, kterého se údajně neúčastnil. Obv. S. však byl správně uznán vinným i za část jednání, kdy ke sklizni rostlin konopí došlo ve dnech 21. a 24. 3. 2016, protože i za součinnosti tohoto obviněného bylo takto sklizené konopí sušeno a skladováno. Posuzováno v celém souhrnu tak jeho jednání skutečně naplnilo znak velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. 25. Ohledně námitky nepřiměřeně vysokého trestu státní zástupce zdůraznil, že obviněný tuto námitku argumentačně nerozvedl. Proto pouze uvedl, že tento dovolací důvod nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu či o překročení příslušné trestní sazby. Vzhledem k tomu, že obv. S. byl uložen trest za použití §58 tr. zákoníku pod spodní hranici trestní sazby, je zřejmé, že i tato námitka je irelevantní. 26. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obou obviněných jsou v tom rozsahu, v jakém odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněná. Proto státní zástupce navrhnul, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání vyhodnotil v neveřejném zasedání jako zjevně neopodstatněné a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. je odmítl. III. Přípustnost dovolání 27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda obě dovolání jsou přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda byly podány v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že oba obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, takže nic nebránilo projednání jejich dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci) 28. Nejvyšší soud po prostudování dovolání obv. N. B. shledal, že ten výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto ho vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem zákonným ustanovením. Nic tedy nebránilo jeho projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obv. B. naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. 29. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 30. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. 31. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. 32. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní. IV. 1. Dovolání obv. N. B. 33. Obv. N. B. své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a na tomto základě namítl, že z provedeného dokazování ve věci nebylo možné dovodit, že spáchal trestné činy, které jsou mu kladeny za vinu. Tvrdí, že provedené důkazy neposkytují nevyvratitelnou jistotu, že trestnou činnost spáchal, a proto ho soudy nižších stupňů měly ve smyslu in dubio pro reo zprostit obžaloby. Ve své argumentaci však v podstatě zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal Krajský soud v Brně (ve svém rozsudku sp. zn. 52 T 5/2017 na s. 9-32), i Vrchní soud v Olomouci (ve svém usnesení sp. zn. 3 To 98/2017 na s. 21-30). Vzhledem k tomu, že dovolatel ve svém dovolání v podstatě implicitně vnesl námitku tzv. extrémního nesouladu mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry, které se poté projevily i v nesprávné právní kvalifikaci skutku, Nejvyšší soud dovolání přezkoumal. 34. V nejobecnější míře Nejvyšší soud zdůrazňuje, že není pravdou, že by odvolací soud, resp. soud I. stupně, přistupoval k dokazování nedůsledně či dokonce nedbale. Naopak z přiloženého spisového materiálu vyplývá, že oba soudy nižších instancí se celým případem zabývaly pečlivě, čemuž odpovídá velmi podrobné hodnocení provedených důkazů Krajským soudem v Brně, se kterým se bez jakýchkoli výhrad ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci. Když tedy dovolatel uvádí, že o jeho trestné činnosti neexistují přímé důkazy a důkazy nepřímé netvoří uzavřený řetězec důkazů nepřímých – zjevně neuvádí pravdu a vědomě manipuluje s výsledky dokazování ve smyslu své obhajoby. Závěry o vině obv. B. jsou však zcela nepochybné. 35. V rámci první skupiny námitek obv. B. zpochybnil subjektivní stránku i to, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno jako součást aktivit organizované skupiny. Zdůraznil přitom, že orgány činné v trestním řízení neprokázaly existenci jakékoli dohody mezi členy předmětné skupiny, ani jeho úmysl podílet se na její činnosti. 36. Krajský soud v Brně však shromáždil a pečlivě vyhodnotil dlouhou řadu důkazů, na základě kterých nad veškerou pochybnost prokázal , že jediným účelem pronájmu a následných stavebních úprav v pronajaté nemovitosti v B. bylo utajované a opakované pěstování konopí ve velkém rozsahu. Dále z provedených důkazů vyplynulo, že zřízení pěstírny si vyžádalo statisícové náklady, a to jednak na technické vybavení pěstírny, na nákup velkého množství rostlin, ale i na pořízení hnojiv a dalších prostředků k ošetřování rostlin (např. dne 8. 4. 2016 bylo nakoupeno 2.326 sazenic a hnojivo za 11.000 EUR). Podstatné je také to, že do pronajatého objektu nikdy nebyly navezeny žádné stroje na zpracování plastů a neexistovala ani žádná projektová dokumentace či vyjádření příslušných státních orgánů k povolení takové výroby. Také nikdo z vyslechnutých obviněných či svědků se nevyjádřil, o jaké plastové výrobky se vůbec mělo jednat. Místo toho však byla soudem provedena dlouhá řada důkazů, které jednotlivě i ve vzájemné souvislosti doložily trestnou činnost podrobně popsanou v tzv. skutkové větě. 37. Bylo prokázáno, že obv. N. B. nesetrvával na území našeho státu kontinuálně, ale ve sledovaném období cestoval mezi ČR, Rakouskem a Bosnou a Hercegovinou. I přesto však byla doložena jeho velmi častá přítomnost v ČR v souvislosti se zabezpečováním vzniku a následného fungování pěstírny v B., stejně jako zřízení skrýše v pronajaté garáži v Brně, která sloužila výlučně jako sklad usušené marihuany. Rovněž byla prokázána jeho aktivní účast na činnostech, směřujících k vypěstování co největšího množství marihuany. Ta spočívala v tom, že ve skupině, která na tomto cíli společnými silami pracovala, zastával významné místo. Jednak udílel pokyny zahradníkům, kteří zajišťovali péči o rozpěstované konopí, a jednak on sám plnil příkazy jemu nadřízených osob (kterými byly patrně M. M. a J. S.). Podstatným důkazem byly mimo jiné i deníkové zápisky psané jeho vlastní rukou, zachycující harmonogram způsobu pěstování konopí i záznamy o již proinvestovaných finančních prostředcích. 38. Protiprávní jednání obv. N. B. tak bylo prokázáno pečlivou analýzou všech provedených důkazů, které Krajský soud v Brně podrobně popsal v odůvodnění svého rozsudku (zejména na s. 26-32, č.l. 959-965) a se kterým vyjádřil bezvýhradný souhlas i Vrchní soud v Praze (zejména na s. 18-27, č.l. 111/2-1116). 39. Když dovolatel zpochybňuje vlastní aktivní zapojení se do organizované trestné činnosti, Nejvyšší soud obviněného pro stručnost odkazuje na část odůvodnění soudu I. stupně, kde se k naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku vyčerpávajícím způsobem vyjádřil na s. 34-35 (č. l. 967-968). Zde krajský soud podrobně rozepsal plánovité a promyšlené rozdělení úkolů mezi jednotlivé členy. To zároveň implikuje existenci ústní dohody o páchané trestné činnosti i společný úmysl směřující k zisku z prodané sušiny marihuany. K otázce naplnění společného úmyslu se také velmi podrobně vyjádřil Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku na s. 23-25 (č. l. 1114-1115). 40. Když tedy obviněný namítl, že orgány činné v trestním řízení neprokázaly jeho úmysl podílet se na činnosti organizované skupiny, ani existenci jakékoli dohody mezi členy předmětné skupiny, resp. že jeho jednání bylo ze strany soudů nižších instancí nesprávně právně kvalifikováno jako jednání v rámci organizované skupiny – není zcela jasné, jak to vlastně myslí. Z jeho dovolání nevyplynul žádný rozbor, kterým by své domněnky kvalifikovaně doložil. Jak ale bylo předesláno výše – obviněný je ve svém dovolání povinen doložit důvody, na základě kterých se domnívá, že posuzovaný skutek není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, resp. že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. 41. Obv. N. B. ve svém dovolání mj. uvedl, že „žádný provedený důkaz jeho vinu neprokazuje“, a „pokud by jeho vina byla prokázána zákonným způsobem, musely by soudy dovolatele zprostit obžaloby“. Tím tedy vyjádřil své přesvědčení, že skutky 1) a 2) nejsou vůbec trestným činem. Na podporu svých výhrad však převážně neuvádí argumenty hmotněprávní, ale ryze skutkové povahy. To konec konců platí i o následujících námitkách, ve kterých vytkl soudům nižších stupňů, že mu údajně nebylo prokázáno: - že by byl v přímém kontaktu s drogou, - že v rámci internetové komunikace zprávy na emailu skutečně psal on, - že vůbec nebyl zainteresován na pronájmu objektu v B., - že ani při pronájmu garáže v B. nemohl nic tušit o účelu nájmu, protože jako pouhý překladatel a osoba provádějící pouze menší stavební práce, neměl o těchto skutečnostech ponětí, a - že nebyly vyjasněny rozpory mezi tvrzením V. M. a tvrzeními A. T. Nejvyšší soud však znovu zdůrazňuje, že zpochybňování skutkových závěrů není relevantním naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc jsou jeho námitky neoprávněné, resp. vyvrácené provedenými důkazy. 42. To platí také o jeho námitkách proti nelegálnímu odběru elektřiny. Nejvyšší soud k tomuto skutku pouze podotýká, že není podstatné, jestli tzv. černou přípojku instaloval on, nebo někdo jiný. Skutková podstata trestného činu krádeže nebyla naplněna zřízením přípojky, ani uzavřením smlouvy o dodávkách elektrické energie, ale až jejím neoprávněným odběrem. A provedené důkazy doložily, že dovolatel se jednoznačně aktivně podílel na provozu pěstírny za současného nelegálního odběru elektřiny. Také subjektivní stránka byla jednoznačně naplněna, neboť obviněný znal energetickou náročnost provozu pěstírny a byly mu nutně známy i náklady na legální odběr elektřiny. 43. Dovolatel všemi svými námitkami krok za krokem usiloval zpochybnit všechny klíčové důkazy. Nicméně v rámci této „generální negace“ ignoroval všechna zásadní skutková zjištění, které jeho vinu prokázaly. Jeho pochybnosti (v drtivé většině skutkové povahy) však nesdílí nejen krajský a vrchní, ale i Nejvyšší soud. Mezi jednotlivými důkazy je totiž zcela zjevná logická návaznost a jejich prostřednictvím byla jeho vina nad veškerou pochybnost prokázána – přičemž mezi skutkovými zjištěními, které vyplynuly z důkazů a skutkovými závěry se nevyskytuje žádný, natož extrémní rozpor. 44. Součástí výtek obviněného proti způsobu dokazování je i námitka tzv. opomenutého důkazu. V souvislosti s otázkou náhrady škody vzniklé společnosti E.ON Distribuce, a. s., dle dovolatele soud I. stupně postupoval chybně, když odmítl jeho návrh na vyhotovení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Na základě toho má dovolatel za to, že ani výrok o náhradě škody tak není podložen relevantními důkazy, a proto zpochybňuje svou povinnost uhradit vzniklou škodu. Ani této výhradě však Nejvyšší soud nepřisvědčil. 45. Je to nejenom proto, že námitky proti porušení procesních předpisů stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, ale také proto, že zamítnutí návrhu na provedení důkazu je výsostným právem každého soudu, který daný případ projednává. Pokud tedy obviněný navrhne na podporu svých tvrzení důkaz (což je nepochybně jeho právo), soud je povinen každý takový návrh obviněného vyhodnotit – tj. posoudit jeho věrohodnost i nezbytnost jeho provedení. A pokud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je povinen provedení takového důkazu odmítnout. Jinak by se provinil proti zásadě rychlosti řízení. 46. Soudy I. a II. stupně, posuzující případ obv. B., nepochybily, pokud po logické úvaze odmítly provést návrh obviněného na vyhotovení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, k údajnému prokázání toho, zda podpis na smlouvě o dodávce energií je skutečně jeho podpisem. Nejvyšší soud v tomto směru opět odkazuje na odůvodnění Vrchního soudu v Praze na s. 25-27 (č. l. 1115-1116), kde se zabýval otázkou odmítnutí tohoto důkazu ve vztahu k celkové důkazní situaci a objasňuje proč byl vyhodnocen jako nadbytečný. Toto zdůvodnění je zcela přiléhavé a rozhodně je nelze hodnotit jako projev libovůle. Tímto procesním postupem tedy obviněný v žádném případě nebyl ukrácen na svých právech, jak se mylně domnívá. 47. Pokud jde o další výhrady obv. B., a to proti výroku o trestu, Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že k námitkám proti tomuto výroku je primárně určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však dovolatel nevyužil. Dovolatel však napadl soud I. stupně, že se nedostatečně vypořádal s podmínkami, za kterých je možné uložit trest vyhoštění, a dokonce tvrdí, že uložení tohoto trestu soud dostatečně neodůvodnil, takže se stala tato část rozhodnutí nepřezkoumatelnou. 48. Trest vyhoštění lze uložit jen za kumulativního splnění zákonných podmínek. Především musí jít o pachatele, který není občanem České republiky, uložení tohoto trestu vyžaduje bezpečnost lidí (nebo jiný obecný zájem) a nejsou zde překážky vyjmenované v §80 odst. 3 tr. zákoníku, pro které trest vyhoštění uložit nelze. Česká republika totiž respektuje i u pachatele trestné činnosti osobní, pracovní, rodinné a sociální vazby, které by byly trestem vyhoštění závažně narušeny. 49. Oba soudy nižších instancí vyhověly obecným podmínkám uložení trestu vyhoštění stanovených v §80 tr. zákoníku a rovněž při ukládání tohoto trestu neshledaly žádnou okolnost, která by vylučovala jeho uložení. Soud I. stupně se podrobně zabýval také významem chráněného zájmu a v rámci svých úvah jasně diferencoval míru zavinění a závažnost projednávaných trestných činů. Nebylo ale možné přehlédnout množství marihuany, které bylo (a u druhého pěstebního cyklu mělo být) vyrobeno. U obv. B. (na rozdíl od obv. S., u kterého míra účasti na výrobě marihuany byla znatelně nižší) množství produkované marihuany téměř 5x překročilo dolní hranici velkého rozsahu. Také mu přitížilo, že mu byl ukládán trest za více trestných činů, přičemž i výše škody za neoprávněně odebranou elektrickou energii téměř dvojnásobně převýšila dolní hranici značné škody. To se zcela logicky projevilo i v sestavě trestů, v rámci kterého mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. 50. Součástí námitek obv. B. je i to, že soudy I. a II. stupně se v souvislosti s tímto trestem nezabývaly možností jeho nápravy . K tomu Nejvyšší soud uvádí toto. 51. Právní teorie obecně uvádí, že každý trest , který je ukládán obviněnému, zahrnuje složku represivní, výchovnou a preventivní. U mladistvých pachatelů, pachatelů blízkých věku mladistvých a někdy i u prvopachatelů méně závažné trestné činnosti – vždy dominuje složka výchovná a preventivní před represivní. Ale u pachatelů (velmi) závažných trestných činů a recidivistů – jednoznačně dominuje složka represivní nad výchovnou. To proto, že možnosti nápravy u takových pachatelů jsou výrazně omezené a v drtivém počtu případů zcela iluzorní (srov. viz řada výzkumů IKSP). 52. Námitku, že se vrchní, resp. krajský soud nezabýval možnostmi nápravy obv. B., Nejvyšší soud odmítá, protože každý soud se při ukládání trestu zabývá možnosti nápravy vždy a zcela automaticky. Stejně tak soudy standardně přihlížejí k povaze a závažnosti trestného činu, poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu (viz §80 odst. 2 tr. zákoníku). 53. Ne jinak to bylo i v tomto případě, neboť z rozsudků vyplynulo, že obv. N. B. je svobodný, bezdětný, bez řádného zaměstnání. Ve svém domovském státě se ve sledovaném období v podstatě nezdržoval (s výjimkou několika krátkých zastávek) pro údajný nedostatek pracovních příležitostí. Z tohoto důvodu také pobýval a pracoval ve V., a poté se přesunul do České republiky, kde se v B. dopustil projednávané trestné činnosti. Tato trestná činnost také byla jediným důvodem jeho pobytu na území České republiky. 54. Jak ale Nejvyšší soud zjistil z přiloženého spisu, Krajský soud v Brně vyhodnotil možnosti nápravy obv. B. jako mizivé nejen pro mimořádnou závažnost jím spáchané trestné činnosti, ale také proto, že k prokázané trestné činnosti se (ani částečně) nedoznal a nad spáchanými trestnými činy nevyjádřil upřímnou lítost – tedy lítost, kterou by soudu skutečně dokázal vlastní změnu postoje, stejně jako svou snahu napravit způsobenou škodu poškozeným osobám. 55. Z řady článků a výzkumů zveřejněných v odborné literatuře je zjevné, že možnosti nápravy u pachatele dospělého a zralého je možné dosáhnout pouze v případě, že u něho proběhne sebereflexe, jejímž výsledkem je opravdová změna postoje ke spáchanému trestnému činu. (Proto také zdaleka ne každé tvrzení obviněného, že spáchaného trestného činu lituje, je výsledkem takové reflexe.) Obv. B. neprojevil žádné zásadní pohnutí nad spáchaným skutkem. Za takové situace soudům I. i II. stupně nezbylo, než uložit trest přísný a doufat, že právě jeho výkonem dojde u obviněného k žádoucímu přehodnocení vlastního jednání – s objektivními důsledky. Krajský soud při ukládání předmětného trestu tedy zjevně ve prospěch občanů ČR upřednostnil generálně-preventivní funkci trestu, jehož důsledkem je uložení trestu vyhoštění obv. B. na dobu neurčitou. 56. Nejvyšší soud samozřejmě přezkoumal, že předmětný trest byl dovolateli uložen v rámci možností a limitů platného tr. zákoníku (§80 odst. 1, 2). Proto je uložení tohoto trestu nezpochybnitelné a jakékoliv subjektivní výhrady odsouzeného proti trestu vyhoštění jsou zcela nedůvodné. A nelze je úspěšně namítnout nejen prostřednictvím tohoto, ale ani žádného jiného dovolacího důvodu. IV. 2. Dovolání obv. V. S. 57. Také obv. V. S. podal k Nejvyššímu soudu dovolání, kterým napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2017, č. j. 3 To 98/2017-1103. Ve svém dovolání odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., protože je přesvědčený o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a zároveň, že Vrchní soud v Olomouci rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně pak obv. S. rozporoval naplnění „kvalifikačního znaku úmyslného jednání ve spolupachatelství i jako člena organizované skupiny“. Toto jednání mu dle jeho slov nebylo zajištěnými důkazy prokázáno a on se ho nedopustil, neboť byl, pokud jde o obsah prací, ke kterým se zavázal, uveden v omyl. Z jeho pohledu tedy jde o „extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry prvoinstančního soudu, jehož důsledkem bylo uložení nepřiměřeně vysokého trestu obviněnému“. 58. Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že stejně jako výhrady obv. N. B., jsou i námitky obv. V. S. pouhým opakováním jeho obhajoby, s jejímiž argumenty se již vypořádaly oba soudy nižších stupňů (viz rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 52 T 5/2017, zejm. na s. 19-21, 24-25, 29-39, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 3 To 98/2017 na s. 20-29). 59. Část argumentace dovolatele V. S. není hmotněprávní, ale ryze skutková. Velkou část námitek tedy obviněný subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně. Ke zpochybňování skutkových závěrů však Nejvyšší soud nemůže přihlížet, zvláště ne, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je nezpochybnitelná logická návaznost, kterou však obv. V. S. odmítá vidět a přijmout. Jeho účelové přehlížení řady podstatných skutkových zjištění, které svědčí v jeho neprospěch, však nebylo možné akceptovat. 60. Z dlouhé řady důkazů jednoznačně vyplynulo, že obv. V. S. se významným způsobem vědomě spolupodílel na výrobě a zpracovávání konopí se zakázaným množstvím THC. Ze skutkových zjištění je zcela zjevné, že přitom postupoval v úzké spolupráci s obv. N. B., se kterým si byl velmi blízký (oslovoval ho „kum“, což znamená kámoš, nebo také „tebro“, což odpovídá českému „brácho“). Obv. S. však byl obv. B. podřízen, protože ten představoval ve zjištěné organizované struktuře vyšší článek. Tato skutková zjištění však nebyla Krajským soudem v Brně právně kvalifikována jako spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, a proto je námitka zpochybňující úmyslné společné jednání obou obviněných – zcela irelevantní. Dovolatel měl touto poznámkou patrně na mysli, že měl být Krajským soudem v Brně neprávem uznán vinným ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ale i tato námitka je zjevně neopodstatněná. 61. Nejvyšší soud ve své judikatuře nejednou zdůraznil, že podstata kvalifikačního znaku člena organizované skupiny spočívá v tom, že se pachatel vědomě a aktivně podílel na protiprávní činnosti organizované skupiny, s jejímž účelem byl obeznámen, a to bez ohledu na to, zda je mu známo složení celé skupiny a přidělené úkoly jejích dalších členů. Pro organizovanou závažnou trestnou činnost je typické, že: - pachatelé chtějí utajit její fungování nejen před orgány činnými v trestním řízení, ale - i před některými členy, aby případné odhalení jednoho či více členů nevedlo k ochromení celé struktury. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1010/2016, 11 Tdo 720/2016, 11 Tdo 1229/2017, apod., všechna uvedená rozhodnutí se týkají drogových trestných činů). 62. Z provedených skutkových zjištění skutečně vyplynulo, že obv. S. byl členem organizované skupiny, neboť - postupoval ve vzájemné součinnosti s obv. B., od kterého přijímal pokyny a příkazy, a - jednal v součinnosti i s dalšími pachateli, jejichž totožnost se dosud nepodařilo zjistit, a kteří jsou předmětem dalšího pátrání. 63. Z dlouhé řady vzájemně se doplňujících důkazů (které shrnul Krajský soud v Brně na s. 20-29) bylo jednoznačně prokázáno, že pobyt obv. V. S. v B. sjednal obv. B., který zde zajišťoval pěstování konopí i výrobu marihuany jak po personální stránce (viz např. zachycená skypová komunikace na č. l. 13-13v příl. č. 4), tak i organizačně a finančně (viz evidence nákladů v jeho sešitě, který je součástí spisového materiálu, či vklad financí ze dne 21. 1. 2016 na účet Europe Easy Energy, a.s., č. l. 443 an.). Obv. S. v organizované skupině vědomě vykonával roli tzv. zahradníka, který se bezprostředně staral o pěstované rostliny konopí, ale také se podílel na zpracování konopí z předchozího pěstebního cyklu a vykonával i další pomocné práce – vždy na základě pokynů obv. B. To dokládají např. zachycené SMS zprávy mezi oběma obviněnými, které se týkají provozu pěstírny, vrácení dodávky apod. (viz č. l. 18, příloha č. 3). Z důkazů také vyplynulo, že pobyt obv. S. nebyl kontinuální, neboť byl přerušen dvěma výjezdy do V. Závěry o jeho vině byly potvrzeny také důkazy, které vzešly z domovní prohlídky objektu v B. Zde byl mj. zajištěn také S. sešit s písemnými poznámkami vztahující se k pěstební činnosti. I obsah těchto poznámek zcela jednoznačně potvrdil vědomost i aktivní součinnost obv. S. při páchání projednávané trestné činnosti a zcela nepochybně vyvrátil jeho obhajobu, v rámci které (i ve svém dovolání) tvrdí, že pokud jde o obsah domluvených prací, tak byl v podstatě uveden v omyl, že rozsah jeho jednání „nebyl pokryt jeho úmyslným zaviněním“ , apod. 64. Členství a aktivity obv. S. v organizované skupině byly tedy jednoznačně doloženy, což Krajský soud v Brně velmi podrobně zmapoval v odůvodnění svého rozhodnutí. Zde soud I. stupně velmi podrobně popsal, z jakých důkazů jednotlivá skutková zjištění dovodil, vč. personálního jádra celé skupiny, kterou tvořily neustanovené osoby – M. M. a J. S., M. K., D. M. a – obv. N. B. Mezi všemi členy došlo k plánovitému rozdělení úkolů, které na sebe navzájem navazovaly, aby bylo snáze dosaženo výsledného cíle v podobě zisku z prodané sušiny marihuany. Obv. S. měl mezi členy rovněž důležitou úlohu, byť byl podřízen obv. B. Proto když ve svém dovolání tvrdí, že nebylo prokázáno, že byl členem této organizované skupiny, jednoznačně se mýlí. 65. Dovolatel dále odmítl svou odpovědnost za výrobu, pěstování či přechovávání omamné látky z pěstebního cyklu před svým příjezdem do České republiky. Tím de facto vznesl námitku proti znaku „velkého rozsahu“ , resp. proti kvalifikované skutkové podstatě podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Je pravdou, že obviněný nemůže být trestně odpovědný za činnost spoluobviněného, kterou prokazatelně nespáchal. V projednávaném případě tomu však nebylo. 66. Provedené důkazy totiž doložily, že obv. V. S. od konce března do 4. 5. 2016 nejen pečoval o konopí v období růstu, ale za jeho součinnosti bylo již sklizené konopí sušeno a skladováno. Toto jednání je jednoznačně podřaditelné pod pojmy „výroby“ a „přechovávání pro jiného“. Když se tedy obv. S. podílel nejen na pěstování rostlin v rámci aktuálního pěstebního cyklu, ale i na zpracovávání rostlin předešlého cyklu, tak tím jednoznačně naplnil znak „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Také námitka, že ve vztahu k rozsahu páchané trestné činnosti není dán jeho úmysl, není akceptovatelná. V tomto směru lze odkázat na §17 písm. a) tr. zákoníku, z něhož vyplývá, že k naplnění tohoto znaku postačuje zavinění z nedbalosti. 67. Nejvyšší soud tedy ke skutkovým závěrům soudu I. stupně zaujal souhlasné stanovisko, neboť provedeným dokazováním bylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že obv. S. se předmětného trestného činu skutečně dopustil tak, jak uvádí tzv. skutková věta. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé – Nejvyšší soud neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Svým přezkumem zjistil, že vznesené dovolací výhrady jsou (ať už se jedná o námitky skutkové či hmotněprávní) z pohledu uplatněného dovolacího důvodu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se obviněný účelově neztotožnil. 68. S tím pak souvisí i otázka uloženého trestu, kterou obv. V. S. ve svém dovolání rovněž nastolil, když označil svůj trest (vzhledem ke své roli v organizované skupině) za nepřiměřeně přísný. 69. Podobně jako v případě obv. N. B. Nejvyšší soud nejprve připomíná, že proti výroku o trestu lze brojit (pokud nejde o jiné nesprávné hmotně právní posouzení) pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který však obviněný neodkázal. Tento dovolací důvod je dán jen tehdy, pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Proto dovolací důvod nenaplňují námitky proti subjektivně pociťované nepřiměřenosti trestu, ať již je hodnocen jako přísný či mírný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 70. Z dovolání vyplynulo, že obv. S. hodnotí svůj trest jako nepřiměřeně přísný, a tuto svou námitku nesprávně podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.. I kdyby však subsumoval tuto námitku pod dovolací důvod k tomu určený, i tak by ji Nejvyšší soud odmítnul, a to z níže uvedených důvodů. 71. Krajský soud v Brně při ukládání trestů zcela správně posuzoval společenskou škodlivost jednání obou obviněných, když mezi nimi výrazně diferencoval. Zatímco obv. B., vzhledem k jeho postavení a úloze v organizované skupině, uložil trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let a trest vyhoštění na dobu neurčitou (vč. trestu propadnutí věci), při ukládání trestu obv. V. S. zcela správně přihlédnul k jeho podřízenému postavení, k charakteru i rozsahu činností, kterou pro skupinu vykonával, i k relativně krátké době, po kterou trestnou činnost páchal. 72. Vzhledem k tomu krajský soud vyhodnotil zákonnou sazbu osm až dvanáct let vyplývající z §283 odst. 3 tr. zákoníku, v rámci které měl vyměřit trest obv. S., jako přespříliš přísnou, neboť ani trest stanovený na samé dolní hranici této trestní sazby by neodpovídal škodlivosti jeho jednání. Využil proto moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a výsledný trest obv. S. vyměřil výrazně pod dolní hranici zákonné trestné sazby . Takto mimořádně snížený trest odnětí svobody, stanovený nakonec ve výši 5 (pěti) let, proto v žádném případě nelze hodnotit jako nepřiměřeně přísný, a to ani za současného uložení trestu vyhoštění na dobu 7 (sedmi) let a zabrání věci. Tuto námitku tedy Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou, a to nejen z procesního důvodu, ale rovněž z důvodu věcného. 73. Mimo to obv. V. S. odkázal ještě i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., aniž by blíže specifikoval, v čem spatřuje jeho naplnění. Předmětem tohoto dovolacího důvodu je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ust. 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ust. §265b odst. 1 tr. ř. Z toho vyplývá, že v tomto případě obviněný uplatnil dovolací důvod v jeho druhé alternativě , neboť má za to, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, je dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 115/2002). 74. Ze spisu vyplývá, že odvolateli nebyl odepřen přístup k soudu II. stupně. Vrchní soud v Olomouci v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu I. stupně věcně přezkoumal a s vadami, které obv. S. vznesl, se neztotožnil. Nejvyšší soud po svém přezkumu uzavřel, že námitky podřazené pod výše uvedené dovolací důvody nejsou oprávněné. Proto nemohl být naplněn ani důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Mimo to z pouhého odkazu na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud ani nemohl domýšlet, v čem dovolatel spatřuje jeho naplnění. Proto ani nebylo možné, aby se touto námitkou zevrubněji zabýval. V. Závěr 75. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Krajský soud v Brně zajistil důkazy v nezbytném rozsahu a vyhodnotil je podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S argumenty, právní kvalifikací i uloženými tresty se bez jakýchkoli výhrad ztotožnil Vrchní soud v Olomouci. 76. Námitky obv. N. B. i obv. V. S. jsou částečně hmotněprávní, částečně skutkové povahy, všechny však byly vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné, neboť v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu k porušení zákona. V obou případech mezi skutkovými zjištěními, které vyplynuly z důkazů na straně jedné a skutkovými závěry, popsanými v tzv. skutkové větě na straně druhé, neexistuje žádný, tím méně extrémní rozpor. Zjištěná míra společenské škodlivosti jednání obou obviněných odráží naplnění všech znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Rovněž tresty uložené soudem I. stupně a potvrzené soudem II. stupně odpovídají prokázané závažnosti spáchaných skutků a byly vyhodnoceny jako relevantní a zcela přiměřené. Proto Nejvyšší soud odmítl námitky obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. 77. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.). V Brně dne 15. 8. 2018 JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu