ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.969.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 969/2010 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 30. listopadu 2010, o dovolání obviněného V. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. března 2010, sp. zn. 6 To 63/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 55/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. prosince 2009, sp. zn. 1 T 55/2009, byl V. H. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen podle §242 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Bruntále se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že ve dnech 15. a 16. dubna 2008 v K., okres B., na ulici P., v areálu bývalého dřevoskladu nejméně ve dvou případech ve svém osobním automobilu osahával na prsou a přirození nezletilou V. P. a měl s ní orální i pohlavní styk, ač věděl, že tato ještě neměla patnáct let.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Na podkladě odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. března 2010, sp. zn. 6 To 63/2010 tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Lopojdy dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Bruntále dne 21. června 2010. Obviněný opřel dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy o tvrzení, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z textu dovolání vyplývá, že obviněný zamýšlí dovolání podat též s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, a to bez bližší specifikace některé z tam uvedených alternativ, napadá ovšem skutečnost, že odvolání obviněného bylo odvolacím soudem podle §256 tr. řádu zamítnuto. Obviněný dovoláním napadl výrok citovaného usnesení v celém jeho rozsahu.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného prostředku připomněl, že v souvislosti s posuzováním objektivní přípustnosti dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálila na názoru, že závěr o formě zavinění podle §4, §5 tr. zák. je závěrem právním, nikoliv výlučně skutkovým a v judikatuře byl vysloven názor, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu je přípustné uplatňovat výhrady a připomínky proti rozsahu dokazování, respektive nedostatkům ve skutkových zjištěních učiněných soudy nižších stupňů v předchozích řízeních, jestliže mají vliv na konečný závěr o úmyslu obviněného (dovolatel cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2008, sp. zn. 11 Tdo 380/2008, případně usnesení 8 Tdo 407/2007). K trestnímu postihu za trestný čin pohlavního zneužívání podle ustanovení §242 odst. 1 tr. zák. se po subjektivní stránce vyžaduje zjištění a prokázání úmyslného zavinění. Aby mohl být učiněn definitivní závěr, že byla skutková podstata tohoto trestného činu naplněna i po subjektivní stránce z hlediska ustanovení §4 písm. a), b) tr. zák., je dle dovolatele nutné, aby pachatel již v okamžiku jednání, které se pojí s následkem předjímaným v ustanovení §242 odst. 1 tr. zák., přímo chtěl ho záměrně způsobit anebo byl s možností jeho způsobení alespoň srozuměn. Dovolatel cituje z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 5/2003 ze dne 19. února 2003, ve kterém Nejvyšší soud připomněl, že právní závěr o zavinění musí vycházet ze skutkových zjištění, která jsou náležitým způsobem podložena výsledky dokazování. Dále v témže judikátu konstatoval, že při zjišťování okolností, které mají určující význam pro závěr o existenci úmyslného zavinění, není možné předem přikládat zvláštní význam žádnému důkaznímu prostředku, nýbrž na zavinění je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl čin spáchán a ze všech důkazů významných z tohoto hlediska. Dále obviněný uvedl, že s ohledem na skutečnost, že předmětem dokazování jsou v těchto případech skutečnosti vnitřního života samotného pachatele, které jiné osoby nemohou přímo pozorovat, může být již z logiky věci přímým důkazem prakticky pouze výpověď samotného obviněného. Pokud je možné zavinění a jeho formu dokazovat jen nepřímo, potom jsou významné jen okolnosti objektivní povahy, ze kterých se dá usuzovat na vnitřní vztah pachatele k jeho jednání a následku. Obviněný namítá, že úvahy odvolacího soudu, že skutek spáchal v přímém úmyslu ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák. jsou nejen nepodložené, ale nemají oporu v úvahu přicházejících a objektivních důkazech, které však nebyly provedeny. Vedle skutečnosti, která byla nesporná, že měl intimní styk ve dnech 15. a 16. dubna 2008 s poškozenou, bylo určující pro konečný závěr o úmyslném zavinění další zjištění, že věděl, že poškozená neměla ještě 15 let. Jakkoliv se soudu jevila věrohodnou výpověď poškozené, zůstalo nezhodnoceno, že nebyla provedena zpětná rekonstrukce internetových zpráv, aby se náležitě objasnily všechny okolnosti případu. Nebyl proveden důkaz obsahem internetového záznamu z období března 2008, v němž měla údajně poškozená informovat, že „chodí na základní školu a že jí je 14 let“.
Obviněný namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi poškozené V. P., kterou považuje za nevěrohodnou. Rovněž poukazuje na to, že nebyl proveden důkaz obsahem internetového záznamu z období března 2008, v němž měla údajně V. P. informovat, že „chodí na základní školu a že je jí 14 let“. Obviněný popírá zavinění ve formě přímého úmyslu a domnívá se, že z vypovídající hodnoty žádného důkazu v řízení provedeného nelze dovodit potřebnou míru jistoty a spolehlivosti, že se bez sebemenší pochybnosti dopustil úmyslného trestného činu, jímž byl uznán vinným a následně odsouzen. Dle něj existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné s obsahem provedených důkazů na straně druhé, které nemohly překlenout důkazní nouzi ohledně jeho úmyslného zavinění na spáchání zažalovaného skutku.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. března 2010, č.j. 6 To 63/2010-334, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci.
K dovolání obviněného se vyjádřila Nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten připomněl, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu být nemohou.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu uvedl, že v projednávané věci nepřichází v úvahu první alternativa, protože odvolání obviněného bylo odvolacím soudem projednáno a bylo o něm i rozhodnuto. Citovaný dovolací důvod, uplatněný podle druhé tam uvedené alternativy, by mohl být relevantním důvodem v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Námitky obviněného ve vztahu k předchozímu řízení však žádnému z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu neodpovídají a tento závěr lze vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu a pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1 písm. a), h) tr. řádu], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. řádu), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu].
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, proto bylo nutno dále posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný označuje výslovně i jeho zákonným označením jako dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z textu dovolání se podává, že obviněný toliko formou slovního popisu zamýšlí podat dovolání s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu (bez bližšího určení alternativy uvedeného ustanovení).
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Zjištěný skutkový stav věci (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu. na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovolání spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, o které se tento dovolací důvod opírá, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoli způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
S ohledem na uvedené nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit ty námitky obviněného, které směřují proti skutkovým zjištěním soudu obou stupňů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Obviněný namítl, že soudy nižších stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy především výpověď poškozené V. P., která měla v internetovém záznamu z období března 2008 informovat, že „chodí na základní školu a že její 14 let“. Namítl i nevykonání důkazu uvedeného internetového záznamu. Takto koncipované námitky však nesměrují proti právnímu posouzení skutku, nýbrž ve skutečnosti směrují proti učiněným skutkovým zjištěním, k nimž dospěly soudy nižších stupňů a jimiž je dovolací soud vázán. Namítáním extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními na jedné straně a vykonáním a hodnocením důkazů na straně druhé, se dovolatel snaží brojit proti soudem zjištěnému skutkovému stavu. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve zcela výjimečných případech. Reflektuje judikaturu Ústavního soudu přistoupil Nejvyšší soud k extenzivnějšímu výkladu dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že v rámci dovolacího řízení lze připustit zásah do skutkových zjištění, pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými důkazy a skutkovými závěry, k nimž dospěl soud a které jsou podkladem pro jeho právní závěry. Nejvyšší soud tedy vychází z principu, že eventuální zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením na jedné straně a skutkovými zjištěními a z nich plynoucími právními závěry na straně druhé, samozřejmě za podmínky, že tuto skutečnost učiní dovolatel předmětem svého dovolání. O takový případ však v projednávané věci nejde a Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, jak bylo učiněno v řízení před soudy nižších stupňů a je vázán zjištěným skutkovým stavem.
Oba soudy zejména v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě dovolatele a nepovažovaly za nutné pro objasnění skutkového stavu provádět další důkazy jím navržené. Vysvětlily, proč považovaly výpověď dovolatele za nevěrohodnou a proč uvěřily výpovědi poškozené, když tato je navíc podpořena výpovědí znalkyně z oboru zdravotnictví odvětví psychologie PhDr. Heleny Khulové a vysvětlily, proč zamítly návrh na dokazování výslechem MUDr. S.
Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho tudíž obsahově nenaplňují a nelze je pod dovolací důvod podřadit. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného v daném rozsahu odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Obviněný dále uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu odvolacího soudu, a tudíž nemohlo dojít k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě. Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán některý jiný důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný shledal v předcházejícím řízení existenci dovolacího důvodu obsaženého v již zmíněném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K těmto důvodům se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše a neshledal opodstatněným tvrzení obviněného o jejich naplnění. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě netrpí ani žádnou další vadou, jež by mohla zakládat jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného V. H. bylo proto v tomto rozsahu pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto.
Nejvyšší soud rozhodnutí v předmětné věci učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu