ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.98.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 98/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2008 o dovolání obviněného L. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2007, sp. zn. 7 To 454/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn.13 T 239/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného L. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. října 2006, sp. zn. 13 T 239/2005, byl obviněný L. M. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §257 odst. 1, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 (dvěstě) hodin. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 26. května 2005 kolem 17.00 hod. na silnici v katastru obce V., okr. J., při konfliktu s řidičem vozidla zn. Volvo K. S. udeřil pěstí do levého zpětného zrcátka tohoto vozidla a zničil ho, čímž způsobil firmě Č. J. a.s., Č. B. škodu ve výši 9.667,98 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. září 2007, sp. zn. 7 To 454/2006, jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, jehož naplnění spatřuje „v porušení ustanovení o přítomnosti obviněného (odsouzeného) ve veřejném zasedání“. V dovolání obviněný rekapituluje průběh odvolacího řízení. Uvádí, že k jeho omluvě a předloženému potvrzení o pracovní neschopnosti, jakož i jeho výslovnému nesouhlasu s konáním veřejného zasedání bez jeho účasti, bylo veřejné zasedání nařízené na den 11. ledna 2007 odvolacím soudem „odročeno na pozdější termín“. Poté, co obhájce obviněného dne 25. ledna 2007 obdržel vyrozumění o nařízení veřejného zasedání na den 22. února 2007, omluvil svoji neúčast, jakož neúčast dovolatele z důvodu jeho pooperačního léčení (což doložil lékařským potvrzením) a sdělil zároveň soudu, že toto léčení potrvá minimálně do konce měsíce května 2007. K vyžádání předsedy senátu dne 14. března 2007 dovolatel prostřednictvím obhájce zaslal lékařské potvrzení o nemožnosti a neschopnosti účastnit se veřejného zasedání obsahující odmítnutí ošetřující lékařky vzhledem k závažnosti, komplikovanosti a nepředvídatelnosti vývoje zdravotního stavu obviněného stanovit jakoukoli jeho prognózu. Z dalšího veřejného zasedání nařízeného na den 10. května 2007 se odvolatel opět dne 7. května 2007 omluvil z důvodu neuspokojivého zdravotního stavu, doloženého potvrzením ošetřující lékařky. V přípise, doručeném obhájci dovolatele dne 16. května 2007, si odvolací soud vyžádal potvrzení specialisty o zdravotním stavu obviněného, dále si vyžádal příslušné lékařské zprávy a upozornil obviněného na možnost znaleckého přezkoumání jeho zdravotního stavu, příp. i jeho vzetí do vazby. Upozornil obviněného na možnost souhlasit s jednáním ve své nepřítomnosti. Na předmětný přípis reagoval obviněný sdělením ze dne 7. června 2007, v němž mimo jiné uvedl, že nadále trvá na své osobní účasti na veřejném zasedání, a sdělil dále soudu, že jeho ošetřující lékařka je připravena umožnit lékaři určenému soudem v předem dohodnutém termínu za přítomnosti obviněného a obhájce nahlédnout do jeho zdravotní dokumentace. Dovolatel kromě toho hodnotil postup soudu ve smyslu „bezprávné výhrůžky“, pročež vyjádřil pochybnost o schopnosti předsedy senátu JUDr. K. H. rozhodovat v jeho věci nezaujatě, nestranně a spravedlivě. K uvedenému sdělení dovolatele soud dne 14. června 2007 vydal pod sp. zn. 7 To 454/2006 usnesení, v němž rozhodl, že JUDr. K. H. není vyloučen z projednání a rozhodování předmětné věci. Stížnost dovolatele do daného usnesení byla usnesením Vrchního soudu ze dne 25. července 2007, č. j. 6 To 73/2007-182, zamítnuta. Na den 24. září 2007 odvolací soud opakovaně nařídil veřejné zasedání, přičemž dne 19. září 2007 obviněný prostřednictvím obhájce (elektronickou poštou, faxem a doporučeně) zaslal omluvu z účasti na veřejném zasedání a současně žádost o jeho odročení, a to ze zdravotních důvodů, doložených potvrzením ošetřující lékařky. Obviněný zároveň výslovně prohlásil, že nesouhlasí s konáním veřejného zasedání bez své účasti. Vzhledem ke skutečnosti, že do 21. září 2007 obhájce neobdržel od soudu vyrozumění ve věci žádosti o odročení veřejného zasedání, v průběhu dopoledne uvedeného dne kontaktoval předsedu senátu telefonicky, přičemž obdržel informaci, že v dané věci nebylo rozhodnuto a lze se opět informovat téhož dne po 14. hodině. Pokusy obhájce dovolat se příslušného soudce, resp. pracovníka soudu byly ale neúspěšné. Dne 24. září 2007 zaslal obhájce obviněného soudu pro případ nevyhovění žádosti o odročení veřejného zasedání „závěrečnou řeč obhajoby“ s návrhem na zrušení rozhodnutí soudu I. stupně. Dne 26. října 2007 bylo obhájci doručeno usnesení soudu II. stupně, kterým bylo odvolání obviněného zamítnuto. K neúčasti obviněného soud uvedl, že zasedání bylo nařízeno opakovaně a že obviněný, ač k tomu dopise vyzván, nedal souhlas k předání jeho lékařských zpráv znalci, přičemž vzhledem k odvolání, jímž sledoval dosažení příznivějšího výsledku řízení, mělo být především jeho zájmem se k veřejnému zasedání dostavit.
V dovolání obviněný především vyslovuje přesvědčení o kompetentnosti ošetřující lékařky posoudit jeho zdravotní stav a vyslovuje nesouhlas s tvrzením odvolacího soudu o neochotě zpřístupnit svoji zdravotní dokumentaci (odolávaje se na svoje sdělení odvolacímu soudu ze dne 7. června 2007). Poukazuje dále na skutečnost, že se v předchozích stadiích řízení nevyhýbal a ve všech případech nařízeného veřejného zasedání se řádně omluvil, svoji omluvu doložil lékařským potvrzením a vyslovil nesouhlas s konáním zasedání bez jeho účasti. V postupu odvolacího soudu dovolatel spatřuje zejména porušení zásady ústnosti a bezprostřednosti, jakož i práva na obhajobu (§2 odst. 11, 12, 13 tr. řádu, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Pro uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2007, sp. zn. 7 To 454/2006, podle ust. §265k odst. 1 tr. řádu zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu vrátil věc soudu II. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve vztahu k dovolatelem namítanému porušení ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti u veřejného zasedání odvolacího soudu státní zástupkyně uvedla, že z procesního postupu odvolacího soudu v dovolatelově případě mělo zajištění jeho účasti na veřejném zasedání, ke kterému dal odvoláním podnět, formu pouhého vyrozumění, čímž dal soud v souladu s ustanovením §233 odst. 1 tr. řádu jednoznačně najevo, že jeho přítomnost na veřejném zasedání není nutná a lze jednat a rozhodnout i bez ní. Navíc, v průběhu veřejného zasedání odvolací soud nehodlal provádět další dokazování a při svém rozhodování vycházel plně ze skutkových zjištění nalézacího soudu, pro něž byly rozhodné důkazy provedené v průběhu hlavního líčení. Pro úplnost státní zástupkyně konstatuje, že na straně dovolatele nenastala ta konkrétní situace, že by odvolací soud považoval za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání apod. Současně nebyl dán žádný z důvodů jeho povinné účasti při veřejném zasedání ve smyslu §263 odst. 4 tr. řádu. Na dovolatelově straně byla plně respektována zákonná lhůta k jeho přípravě, plynoucí z ustanovení §233 odst. 2 věta první tr. řádu, kdy byl ve všech čtyřech případech nařízeného veřejného zasedání vyrozumíván až s více než jednoměsíčním předstihem.
Co do konkrétních okolností vztahujících se k namítané nepřítomnosti u jediného uskutečněného veřejného zasedání odvolacího soudu ze dne 24. září 2007 státní zástupkyně odkázala jak na odpovídající pasáž jeho meritorního rozhodnutí z téhož data, tak i na obsah jeho korespondence s dovolatelem, resp. jeho obhájcem, ze kterých je dle ní bez vší pochybnosti zřejmé, že předmětná trestní věc napadla na úroveň odvolacího soudu dne 4. prosince 2006, přičemž na každé ze čtyř vyrozumění o konání veřejného zasedání dovolatel zareagoval omluvou své neúčasti doloženou průkazem práce neschopného pojištěnce, vystaveným praktickou lékařkou a žádostí o jeho odročení na dobu, kdy bude v závislosti na svém zdravotním stavu účasti u veřejného zasedání schopen. Poté, co bylo veřejné zasedání v prvním termínu (11. ledna 2007) odročeno na neurčito, vyzval předseda senátu dovolatelovu ošetřující lékařku, aby se vyjádřila k reálné možnosti dovolatele se osobně účastnit veřejného zasedání. Sdělení lékařky přizpůsobil předseda senátu další – únorový - termín roku 2007, kdy znovu vyšel dovolateli vstříc a veřejné zasedání opět odročil na neurčito, přičemž jak dovolatele tak i jeho obhájce vyzval k opatření lékařského vyjádření, v jakém časovém horizontu umožní zdravotní stav obviněného jeho účast u veřejného zasedání. Státní zástupkyně postupně odkazuje na lékařské zprávy z března 2007 a května 2007 vztahující se k odročenému veřejnému zasedání ze dne 10. května 2007, dle kterých zdravotní stav dovolatele neumožňuje jeho osobní účast. Státní zástupkyně upozorňuje na další výzvu předsedy senátu, se kterou se obrací na dovolatelova obhájce s tím, že jeho klient nepřebírá poštovní relace v místě svého bydliště, kde se má s ohledem na svoji dlouhodobou pracovní neschopnost zdržovat, přičemž v této návaznosti se konstatuje důvodné podezření o jeho snaze vyhnout se trestnímu stíhání. Za této situace je požadováno opatření souhlasu obhájcova klienta s vyžádáním příslušných lékařských zpráv potřebných k přezkoumání jeho schopnosti účastnit se veřejného zasedání, popřípadě upozorňuje se na možnost jeho umístění do zdravotnického ústavu, které by požadovaný účel taktéž mohlo splnit. Dopisem dovolatele, resp. jeho obhájce ze dne 7. června 2007 byla vyjádřena pochybnost „jak nad správností a regulérností postupu odvolacího soudu“, tak nad zpochybněním odborné medicínské úrovně praktické lékařky MUDr. H. při posuzování dovolatelovy aktuální schopnosti účastnit se veřejného zasedání. Taktéž byla deklarována její připravenost umožnit kompetentním osobám nahlédnout do dovolatelovy zdravotní dokumentace, podmíněná však oficiální žádostí v uvedeném směru. Závěr tohoto dopisu je spojen s uplatněním námitky podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu JUDr. K. H.
Státní zástupkyně se domnívá, že předseda senátu nepochybil, když další (už čtvrtou) omluvu dovolatele u veřejného zasedání nařízeného na den 24. září 2007, podepřenou potvrzením o jeho neschopnosti účastnit se veřejného zasedání, sice akceptoval, avšak již mu nevyhověl. Upozornila dále, že bez ohledu na proklamovanou ochotu dovolatelovy ošetřující lékařky zpřístupnit obsah zdravotní dokumentace jejího pacienta, lze v obsahu jeho dopisu ze dne 7. června 2007 postrádat jeho vlastní a z hlediska ochrany jeho osobních údajů nezbytný souhlas s vyžádáním lékařských zpráv, týkajících se jeho zdravotního stavu, který by bylo možno použít k dalšímu soudem naznačenému postupu. Státní zástupkyně se domnívá, že za daného stavu věci předseda senátu nemohl jinak, než vycházet jen z těch doposud předložených požadavků na odročení veřejného zasedání odvolacího soudu, které byly doloženy pouze průkazem práce neschopného pojištěnce, vystaveným i přes tvrzené a dále nespecifikované údaje o urologickém zákroku a navazující hospitalizaci, pouze praktickou lékařkou. Ošetřující lékařka svou obecnou zprávu o neschopnosti pacienta „účastnit se na soudním řízení s poznámkou - doloženo odborným nálezem“ neupřesnila alespoň odkazem na konkrétního lékaře specialistu či zdravotnické zařízení v daném případě poskytující speciální péči, které jsou povolané k zodpovězení uvedené otázky. Státní zástupkyně se dále domnívá, že stanoviska lékařky zcela vylučující dovolatelovu zdravotní způsobilost účasti při jednání u soudu naprosto odporují takové intenzitě jeho zdravotních potíží, pokud mu v jeho průkazu práce neschopného pojištěnce vyznačila možnost každodenních vycházek od 14. do 18. hodiny. V této souvislosti vyslovuje názor, že pokud by jeho potíže byly natolik jej v běžném způsobu života omezující, pak by nemohl jinak, než setrvávat v místě svého bydliště tak, aby byl za účelem doručování poštovních zásilek dostižitelný.
Dle názoru státní zástupkyně nemohl odvolací soud postupovat jinak, než celou sérii dovolatelových procesních aktivit považovat za pouhá obstrukční jednání, kterými se chtěl obviněný vyhnout trestnímu řízení, i když podle jeho tvrzení tyto aktivity směřovaly k uplatnění jeho práva na spravedlivý proces včetně vyvolání rozhodování o důvodu vyloučení soudce. Státní zástupkyně vyslovila názor, že v konečném dopadu jednání obviněného zcela čitelně směřovalo k oddálení výroku o vině a trestu, který sice nebyl spojen s omezením jeho osobní svobody, ale jehož přímý výkon mu s ohledem na jeho podmíněné odsouzení s koncem zkušební doby do 25. září 2008 a plynoucí z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. dubna 2003 pod sp.zn. 1 T 332/2002, nepochybně hrozil. Státní zástupkyně pro uvedené navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. řádu, neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu), na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. řádu) a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu.
Dovolání lze dle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Dle §233 odst. 1 tr. řádu předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná; o veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. Ust. §263 odst. 4 tr. řádu pak dále stanoví, že v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
K interpretaci uvedených zákonných ustanovení Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 6 Tdo 499/2002 uvedl, že nutnost účasti obviněného při veřejném zasedání je dána buď tím, že jej soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. k veřejném zasedání předvolá a dá tak zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže věc rozhodovat, anebo podle ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Pokud byl obviněný odvolacím soudem o veřejném zasedání ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. řádu pouze vyrozuměn, dává soud najevo, že nepovažuje přítomnost obviněného při veřejném zasedání za nutnou a uvažuje i s alternativou konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Jestliže se obviněný v tomto případě k veřejnému zasedání nedostaví a svou neúčast řádně neomluví, pak nelze mít za to, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání. Shodně v této souvislosti konstatoval i Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 95/04: „Současná právní úprava, obsažená v ustanoveních §233 odst. 1 a §64 tr. řádu, umožňuje, aby obžalovaný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozumíván (nevyžaduje se tedy vždy předvolání) … Za dodržení těchto podmínek lze konat veřejné zasedání bez přítomnosti obžalovaného (§234 tr. řádu).“ K dílčí otázce akceptování potvrzení o pracovní neschopnosti pak v nálezu sp. zn. I. ÚS 574/05 poznamenal, že „soudy však mají v pochybnostech prostor pro to, aby tvrzené důvody nepřítomnosti zkoumaly důkladněji a podle okolností konkrétního případu vyžadovaly doklad průkaznější“.
Vycházeje z takto naznačeného zákonného i interpretačního rámce Nejvyšší soud k rozhodované věci připomíná, že v dovolatelově případě mělo zajištění jeho účasti na veřejném zasedání, ke kterému dal odvoláním podnět, formu vyrozumění, čímž dal soud v souladu s ustanovením §233 odst. 1 tr. řádu (jakož i právním názorem vysloveným v usnesení sp. zn. 6 Tdo 499/2002) jednoznačně najevo, že jeho přítomnost na veřejném zasedání není nutná a lze jednat a rozhodnout i bez ní. Nejvyšší soud dále zkoumal, zdali nedošlo k porušení ústavně garantovaného práva dovolatele na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tím, že se obviněný předem omluvil a požádal o odročení veřejného zasedání, dal najevo, že se ho chce zúčastnit. Postup soudu, který se podle §233 odst. 1 tr. řádu a §263 odst. 4 tr. řádu a contrario přesto rozhodl provést veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného, tedy byl určitým zásahem do zmíněného práva obviněného. Šlo však o zásah, který byl akceptovatelný, protože k němu soud měl zákonný podklad (§233 odst. 1 tr. řádu a §263 odst. 4 tr. řádu a contrario), a protože soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. V průběhu veřejného zasedání odvolací soud neprováděl další dokazování a při svém rozhodování vycházel plně ze skutkových zjištění nalézacího soudu, pro něž byly rozhodné důkazy provedené v průběhu hlavního líčení. Odvolací soud dále nepovažoval za nezbytné obviněného vyslechnout, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání apod. Nadto nebyl dán žádný z důvodů jeho povinné účasti při veřejném zasedání ve smyslu §263 odst. 4 tr. řádu. Na dovolatelově straně byla plně respektována zákonná lhůta pro přípravu na veřejné zasedání, plynoucí z ustanovení §233 odst. 2 věta první tr. řádu, kdy byl ve všech čtyřech případech nařízeného veřejného zasedání vyrozumíván až s více než jednoměsíčním předstihem. Konečně nelze přehlédnout opakované úsilí odvolacího soudu akceptovat důvody omluvy obviněného, jakož i vyhovět jeho žádosti o odročení veřejného zasedání. Dospěl-li k pochybnostem o jejich opodstatněnosti, vyzval-li obviněného přípisem (viz č.l. 156 spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 13 T 239/2005) k předložení zdravotní dokumentace za účelem jejího přezkoumání, postupoval plně v souladu s právním názorem vyjádřeným v citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 574/05.
Krajský soud v Brně tudíž při interpretaci a aplikaci §233 odst. 1 tr. řádu a §263 odst. 4 tr. řádu plně respektoval nezbytná interpretační a aplikační hlediska dopadající na předmětná zákonná ustanovení, a to i z pohledu hledisek plynoucích z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu dle §265 odst. 1 písm. d) tr. řádu dospěl tudíž k závěru, že postupem a rozhodnutím odvolacího soudu v předmětné věci nebyla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu)
V Brně dne 28. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman