ECLI:CZ:NSS:2015:13.KSS.7.2014:33
sp. zn. 13 Kss 7/2014 - 33
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., a členů Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Jana Jursíka,
JUDr. Vladimíra Kubíka, JUDr. Ivo Pavlů a doc. JUDr. Jany Reschové, CSc., v právní věci
kárného navrhovatele: předseda Obvodního soudu pro Prahu 3, se sídlem Jagellonská 5,
Praha 3, proti kárně obviněné: JUDr. J. P., předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 3,
o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 14. 11. 2014, při ústním jednání konaném dne
18. 3. 2015,
takto:
JUDr. J. P., nar. X,
soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3,
se podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů
u z n á v á v i n n o u, ž e
jako soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci sp. zn. 0 Nt 1205/2014 při rozhodování
dle §72 trestního řádu o návrhu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze
na ponechání obviněného R. V. S., nar. X, ve vazbě nedostatečně přezkoumala tento návrh
z hlediska nejvyšší přípustné doby trvání vazby podle §72a trestního řádu, a přestože tato doba
uplynula dne 9. 2. 2014, nevydala v souladu s §73b odst. 6 větou druhou trestního řádu příkaz
k propuštění obviněného z vazby, a naopak dne 10. 2. 2014 rozhodla, že se obviněný ve vazbě
ponechává, čímž se podílela na tom, že obviněný pobýval nezákonně ve vazbě po dobu 22 dnů,
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l a
povinnosti soudce a ohrozila důvěru v odborné a spravedlivé rozhodování soudů,
t í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
a za to se jí u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb.
k á r n é o p a t ř e n í d ů t k a.
Odůvodnění:
I.
Obsah návrhu
Kárný navrhovatel podal návrh na zahájení kárného řízení, neboť kárně obviněná
soudkyně podle jeho názoru ve věci sp. zn. 0 Nt 1205/2014 rozhodla o návrhu státní zástupkyně
Městského státního zastupitelství v Praze na ponechání obviněného R. V. S., nar. X, ve vazbě,
přičemž, ve smyslu §71 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
(trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), nedostatečně přezkoumala, zda
důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily, a to z hlediska nejvyšší přípustné doby trvání vazby
podle §72a trestního řádu. Přestože tato doba dle kárného navrhovatele uplynula dne 9. 2. 2014,
nevydala kárně obviněná v souvislosti se svým rozhodováním o ponechání obviněného ve vazbě
v souladu s §73b odst. 6 větou druhou trestního řádu příkaz k propuštění obviněného z vazby,
nýbrž dne 10. 2. 2014 rozhodla, že se obviněný ve vazbě ponechává, čímž se podílela na
nezákonném pobytu obviněného ve vazbě.
Kárný navrhovatel uvedl, že se o skutečnostech týkajících se kárného provinění,
které jsou rozhodné pro podání kárného návrhu, dozvěděl dne 10. 6. 2014, kdy mu bylo
doručeno sdělení Městského státního zastupitelství v Praze z téhož dne, jímž městská státní
zástupkyně signalizovala nezákonný postup kárně obviněné ve věci sp. zn. 0 Nt 1205/2014.
V tomto sdělení, jak uvádí kárný navrhovatel, městská státní zástupkyně rovněž informovala
o tom, že vůči příslušné dozorové státní zástupkyni podala kárný návrh, o němž posléze rozhodl
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodnutím ze dne 15. 9. 2014, č. j. 12 Ksz 6/2014 – 40.
Kárný navrhovatel rovněž uvedl, že místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 3
pro věci trestní projednal s kárně obviněnou v červnu roku 2014 její postup, přičemž kárně
obviněná zaujala upřímný sebekritický postoj; v součinnosti s místopředsedou soudu provedla
kontrolu přidělených spisů se zaměřením na běh vazebních lhůt a iniciativně přistoupila k přijetí
organizačních opatření, jež by v budoucnu zamezila opakování pochybení, které je předmětem
kárného návrhu. Provedenou kontrolou přitom nebyla jiná pochybení shledána. Takto popsaný
postoj kárně obviněné dle kárného navrhovatele odpovídá tomu, že se jinak jedná o pečlivou
a svědomitou soudkyni.
Jakkoli bylo dle kárného navrhovatele možné uvažovat o podílu dalších osob
na nezákonném pobytu obviněného ve vazbě, a to po dobu 22 dnů, závažnost předmětného
pochybení, byť ojedinělého, vylučuje postup dle §88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), tedy udělení
výtky. S ohledem na uvedené skutečnosti tak kárný navrhovatel navrhl, aby kárně obviněné byla
uložena důtka ve smyslu §88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích.
II.
Vyjádření kárně obviněné soudkyně
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že údaje uvedené v kárném návrhu se zakládají
na pravdě. Svou vinu spatřuje v tom, že spoléhala na správnost údajů uvedených v návrhu
Městského státního zastupitelství v Praze a řádně znovu nezkontrolovala běh lhůt dle §72a
trestního řádu. Ve vazebním zasedání dne 10. 2. 2014 se obviněný za účasti svého obhájce vzdal
Pokračování 13 Kss 7/2014 - 34
práva stížnosti i za osoby uvedené v §247 odst. 2 trestního řádu. Pochybení kárně obviněné
tak nemohlo být napraveno ani v případném stížnostním řízení před Městským soudem v Praze.
Poté, co byl Obvodní soud pro Prahu 3 informován Městským státním zastupitelstvím
v Praze o překročení zákonné lhůty, zkontrolovala kárně obviněná všechny spisy týkající se vazeb
v přípravném řízení. Ve spolupráci s místopředsedou Obvodního soudu pro Prahu 3 pro věci
trestní, Mgr. R. M., vypracovala formulář, v němž se evidují lhůty týkající se rozhodování o vazbě
v přípravném řízení. Tento formulář kárně obviněná přiložila ke svému vyjádření a dodala, že je
nyní připojován k deskám každého spisu rejstříku Nt, který se týká rozhodování o návrhu
státního zástupce dle §72 trestního řádu.
Kárně obviněná rovněž uvedla, že ji záležitost s překročením zákonné lhůty v případě
obviněného S. velmi mrzí a lituje jí. Agendu přípravného řízení vykonává již několik let
a překročení zákonné lhůty v dané věci je zatím jejím jediným pochybením tohoto druhu.
III.
Ústní jednání, dokazování
Před jednáním ve věci kárný soud obdržel podání kárně obviněné, ve kterém soudu
sděluje, že vše podstatné k věci uvedla již ve svém písemném vyjádření, své pochybení uznává
a svou účast u jednání tedy nepovažuje za nezbytnou. Z tohoto důvodu kárně obviněná požádala,
aby kárný senát projednal věc v její nepřítomnosti. Kárný soud tedy po té, co se kárně obviněná
k jednání konanému dne 18. 3. 2015, o němž byli účastníci řízení řádně vyrozuměni, nedostavila,
projednal věc v souladu s §17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“) v její nepřítomnosti.
Kárný navrhovatel při ústním jednání zopakoval tvrzení uvedená již v kárném návrhu,
přičemž odkázal rovněž na popis okolností, za nichž se dozvěděl o skutečnostech, které jsou
rozhodné pro podání kárného návrhu; vyjádřil názor, že návrh byl podán v zákonné lhůtě.
Zároveň ocenil postoj, který ke svému pochybení zaujala kárně obviněná.
Předseda kárného senátu následně v souladu s §17 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb. provedl
následující listinné důkazy, které předložili účastníci řízení nebo které si kárný soud opatřil
na jejich návrh či z vlastní iniciativy a umožnil u jednání přítomnému navrhovateli se k těmto
důkazům vyjádřit:
- spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 0 Nt 1205/2014 obsahující zejména:
- návrh státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze JUDr. T. Z. na
ponechání obviněného R. V. S. ve vazbě ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 1 KVZ 35/2013
- protokol o vazebním zasedání ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 1205/2014
- usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 1205/2014,
vydané kárně obviněnou, o ponechání obviněného R. V. S. ve vazbě
- usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 903/2013, o vzetí
obviněného R. V. S. do vazby
- protokol ze dne 9. 2. 2013, č. j. KRPA-58564-2/TČ-2013-000098, o zadržení R. V. S. jako
osoby podezřelé dne 9. 2. 2013 v 23.40 hod.
- přípis městské státní zástupkyně v Praze ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 2 SPR 150/2014-17,
adresovaný předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci překročení nejvyšší přípustné doby
trvání vazby
- spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. 12 Ksz 6/2014 ve věci řízení o kárném návrhu městské
státní zástupkyně v Praze ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 2 SPR 150/2014, proti státní zástupkyni
Městského státního zastupitelství v Praze JUDr. T. Z., včetně rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jako soudu kárného ze dne 15. 9. 2014, č. j. 12 Ksz 6/2014 – 40
- formulář k evidenci lhůt týkajících se rozhodování o vazbě v přípravném řízení předložený
kárně obviněnou soudkyní
- osobní spis kárně obviněné
Z provedeného dokazování vyplynulo následující:
Na základě usnesení Policie České republiky, Krajského
ředitelství policie hlavního města Prahy, o zahájení trestního stíhání ze dne
10. 2. 2013, sp. zn. KRPA-58564/TČ-2013-000098, a usnesení o rozšíření trestního
stíhání policejního orgánu ze dne 19. 4. 2013, 9. 8. 2013, 30. 8. 2013 a 1. 11. 2013, byl obviněný
R. V. S., nar. X, trestně stíhán pro pokračující zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření,
padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 a 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) v jednočinném souběhu se zvlášť závažným
zločinem podvodu podle §209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem
ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, a pro zločin neoprávněného opatření,
padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 trestního zákoníku, ve stádiu
pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Těchto zločinů se měl obviněný dopustit tím, že od
května 2012 do února 2013 nainstaloval na různých místech v Praze do bankomatů
„skimmovací“ zařízení, a to v úmyslu zhotovit padělky platebních karet jiných osob, které pak
sám či prostřednictvím další osoby využíval k výběrům v bankomatech či k uskutečnění
platebních transakcí.
Bezprostředně po deinstalaci „skimmovací“ technologie před pobočkou
ČSOB, a.s. v Praze 4, Olbrachtova 64, byl obviněný dne 9. 2. 2013 podle §76
odst. 1 trestního řádu zadržen (viz protokol o zadržení osoby podezřelé ze dne 9. 2. 2013,
č. j. KRPA-58564-2/TČ-2013-000098). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne
12. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 903/2013, které nabylo právní moci dne 19. 2. 2013, pak byl obviněný
vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) trestního řádu s tím, že se vazba
započítává od zadržení dne 9. 2. 2013 ve 23.40 hodin. Usneseními Obvodního soudu pro Prahu 3
ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. Nt 1201/2013, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. Nt 1203/2013, a ze dne
14. 11. 2013, sp. zn. Nt 1207/2013, pak bylo vždy před uplynutím tříměsíční lhůty od právní
moci předchozího rozhodnutí o vazbě rozhodnuto podle §72 odst. 1 trestního řádu o ponechání
obviněného ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) trestního řádu.
Celková doba trvání vazby obviněného připadající na přípravné řízení činila
podle §72a odst. 1 písm. c) a odst. 2 trestního řádu jeden rok a vazba tak měla skončit nejpozději
dne 9. 2. 2014 ve 23.40 hodin.
Na návrh městského státního zastupitelství na ponechání obviněného ve vazbě ze dne
4. 2. 2014, sp. zn. 1 KVZ 35/2013, však kárně obviněná usnesením ze dne 10. 2. 2014,
sp. zn. 0 Nt 1205/2014, s odkazem na §72 odst. 1 trestního řádu, ponechala obviněného
Pokračování 13 Kss 7/2014 - 35
ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a) a c) trestního řádu. Vazební zasedání přitom proběhlo
dle protokolu ze dne 10. 2. 2014 za účasti obviněného a jeho obhájce JUDr. J. L., přičemž
obviněný i jeho obhájce žádali o to, aby bylo rozhodnuto o propuštění z vazby, neboť důvody
vazby již podle jejich názoru nebyly dány; na překročení celkové doby trvání vazby ovšem
neupozornili a obviněný se vzdal práva stížnosti, a to i za osoby oprávněné dle §247 odst. 2
trestního řádu.
Následně městská státní zástupkyně v Praze kárného navrhovatele přípisem ze dne
10. 6. 2014, sp. zn. 2 SPR 150/2014-17, informovala, že kontrolním mechanismem realizovaným
na Městském státním zastupitelství v Praze zjistila, že ve věci obviněného R. V. S. došlo k tomu,
že obviněný, který byl vzat do vazby se zápočtem vazby od 9. 2. 2013 23.40 hod., byl z vazby
propuštěn na příkaz státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze až dne 3. 3. 2014,
čímž byla překročena nejvyšší přípustná doba trvání vazby, která v daném případě činila dle §72a
odst. 1 písm. c) trestního řádu 3 roky a z této doby dle §72a odst. 2 trestního řádu připadala
jedna třetina, tedy jeden rok, na přípravné řízení; obviněný tak měl být z vazby propuštěn
nejpozději dne 9. 2. 2014. Obviněný tak byl nezákonně ve vazbě po dobu 22 dní, přičemž ve věci
selhal, kromě státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, která dne 4. 2. 2014
podala pod sp. zn. 1 KVZ 35/2013 návrh na ponechání obviněného ve vazbě, i soudní přezkum
postupu státního zástupce, neboť soudkyně JUDr. P. návrh na prodloužení trvání vazby neměla
akceptovat.
Na základě návrhu městské státní zástupkyně v Praze ze dne 10. 6. 2014,
sp. zn. 2 SPR 150/2014, v kárném řízení vedeném proti státní zástupkyni Městského státního
zastupitelství v Praze JUDr. T. Z., Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 15. 9. 2014, č. j. 12
Ksz 6/2014 – 40, uznal jmenovanou vinnou kárným proviněním podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, jehož se dopustila tím, že jako dozorová státní zástupkyně v uvedené
věci obviněného S. v rozporu s ustanoveními §72a odst. 1 písm. c) a odst. 2 trestního řádu před
uplynutím celkové doby trvání vazby obviněného připadající na přípravné řízení opomenula
nařídit jeho propuštění z vazby, v důsledku čehož obviněný pobýval ve vazbě nezákonně po
dobu 22 dnů. Za uvedené kárné provinění uložil kárný soud jmenované státní zástupkyni kárné
opatření ve formě snížení platu o 10 % na dobu 2 měsíců. V odůvodnění svého rozhodnutí kárný
soud mj. konstatoval, že se na překročení celkové délky trvání vazby připadající na přípravné
řízení podílela i nyní kárně obviněná soudkyně tím, že po uplynutí této nejvýše přípustné doby
rozhodla o ponechání obviněného ve vazbě.
K dotazu předsedy kárného senátu kárný navrhovatel uvedl, že obviněný S. byl v dané
věci odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu 5 let a byl mu též uložen trest
vyhoštění; právní moc rozsudku nastala dne 11. 12. 2014.
Z osobního spisu JUDr. J. P. vyplynulo, že působila jako justiční čekatelka u Obvodního
soudu pro Prahu 1 ode dne 1. 9. 1982 do 3. 4. 1984. S účinností ode dne 4. 4. 1984 byla
ustanovena do funkce předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1, kde působila do roku
1992. Dne 1. 8. 1992 byla dočasně přidělena k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 a dne 1. 11. 1992
byla k tomuto soudu přeložena. U Obvodního soudu pro Prahu 3 tak od 1. 11. 1992 vykonávala
funkci předsedkyně senátu na trestním úseku a zároveň byla od téhož dne pověřena výkonem
funkce místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 3 a řízením trestního úseku. Dnem 1. 12.
1992 byla jmenována místopředsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 3 pro trestní úsek.
Na základě vlastní rezignace na funkci místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 3
z důvodu, dle jejího hodnocení, zcela nedostatečného personálního zabezpečení trestního úseku
daného soudu ze strany Ministerstva spravedlnosti, které kontrastovalo s požadavky kladenými
na trestní soudce daného soudu vedením Městského soudu v Praze, zanikla JUDr. P. tato funkce
dnem 24. 1. 2006. Od 1. 7. 2007 do 30. 9. 2007 byla JUDr. P. dočasně přidělena k výkonu
soudcovské činnosti u Městského soudu v Praze.
Z osobního spisu je rovněž zřejmé, že po dobu svého působení ve funkci soudkyně byla
JUDr. P. pověřena výchovou celé řady justičních čekatelů. Její přístup k pracovním povinnostem
dokládá skutečnost, že JUDr. P. právě z důvodu svého pracovního vytížení, které jí
znemožňovalo v plném rozsahu čerpat dovolenou, v podstatě každoročně žádala personální
oddělení soudu o proplacení nevyčerpané části dovolené na daný kalendářní rok. V roce 2009 byl
výkon soudcovské činnosti ze strany JUDr. P. podroben prověřování z hlediska nejen rychlosti a
bezprůtahovosti řízení, ale i kvality rozhodování. Součástí tohoto prověřování je i převážně velmi
pozitivní hodnocení ze strany tehdejšího vedení Obvodního soudu pro Prahu 3 i odvolacích
senátů městského soudu. Z hodnocení tehdejšího předsedy Obvodního soudu pro Prahu 3 JUDr.
J. K. ze dne 18. 12. 2009 vyplývá, že předsedkyně senátu JUDr. J. P. patří mezi služebně nejstarší
a nejzkušenější soudkyně daného soudu s velmi lidským a vstřícným přístupem k ostatním
kolegům, se kterými je vždy ochotna konzultovat odborné i lidské problémy. V kolektivu je velmi
oblíbená a respektovaná, má mimořádně slušné, mírné a korektní chování nejen vůči ostatním
zaměstnancům soudu, ale i vůči stranám řízení a veřejnosti vůbec. Vede ukázková hlavní líčení
pro studenty středních škol s následnými diskusemi o odborných problémech týkajících se vedení
hlavního líčení a trestního práva jako takového a je i školitelkou studentů PF UK v rámci jejich
praxí u obvodních soudů. Má rozsáhlé odborné znalosti v oblasti trestního práva podpořené
dlouholetými praktickými zkušenostmi v oboru a soustavně a průběžně se seznamuje s novými
postupy a metodami uplatňovanými v rámci trestního řízení a trestního práva. Pro kolektiv
soudců i ostatních zaměstnanců daného soudu je velkou morální i profesionální oporou
a příkladem.
Na druhou stranu osobní spis obsahuje rovněž rozhodnutí kárného senátu Městského
soudu v Praze ze dne 21. 10. 1994, sp. zn. Spr 1187/94, jímž byla JUDr. P. uznána vinnou za
kárné provinění dle §2 odst. 1 zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců (dále jen
„zákon o kárné odpovědnosti soudců“) a bylo jí dle §3 odst. 1 písm. a) zákona o kárné
odpovědnosti soudců uloženo kárné opatření ve formě napomenutí. Kárné provinění spočívalo
v tom, že jako předsedkyně trestního senátu uvedla v několika věcech do protokolu o hlavním
líčení a do protokolu o hlasování jméno nepřítomné přísedící, ale nechala ji zastoupit justiční
čekatelkou. Při hodnocení tohoto kárného provinění přihlédl tehdejší kárný senát k tomu,
že se ho JUDr. P. dopustila v tíživé situaci vyvolané nepříznivým stavem na úseku přísedících u
Obvodního soudu pro Prahu 3, který dlouhodobě vyvolával průtahy v trestní agendě tohoto
soudu, a v době velkého pracovního přetížení.
K uvedenému kárnému provinění ovšem Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci
nepřihlížel, a to nejen proto, že nemá žádnou souvislost s nyní projednávaným skutkem,
ale zejména proto, že již před bezmála dvěma desetiletími došlo dle §21 zákona o kárné
odpovědnosti soudců (nyní obdobně §24 zákona č. 7/2002 Sb.) k zahlazení daného kárného
postihu a na JUDr. P. je tedy třeba hledět, jako by do podání nyní posuzovaného kárného návrhu
nebyla kárně stíhána.
Kárný navrhovatel k dotazu předsedy senátu doplnil skutečnosti týkající se výkonnosti
JUDr. P. za rok 2014, a to i ve srovnání s jinou soudkyní předmětného trestního úseku, Mgr. P.
Z této tzv. přepočtené výkonnosti, kterou kárný navrhovatel kárnému soudu předložil, vyplynulo,
že s ohledem na převažující specializaci kárně obviněné, jíž jsou přípravná řízení, má JUDr. P.
vyšší výkonnost, než je průměrná výkonnost u Obvodního soudu pro Prahu 3. V případě JUDr.
P. činila přepočtená výkonnost 22,2 věcí měsíčně; u Mgr. P. to bylo 17,1 věcí měsíčně. Výkonnost
ostatních soudců kárný navrhovatel nenechával přepočítávat, ale má za to, že právě specializace
Pokračování 13 Kss 7/2014 - 36
kárně obviněné (přípravná řízení), způsobuje, že má vyšší výkonnost než soudci, kteří tuto
specializaci nemají.
V závěrečné řeči pak kárný navrhovatel znovu odkázal na skutečnosti uvedené v kárném
návrhu a vyzdvihl zejména to, že je na kárně obviněnou třeba hledět jako na kárně netrestanou,
neboť dřívější kárné provinění je zahlazeno. V případě JUDr. P. se dle kárného navrhovatele
jedná o velice pečlivou a svědomitou soudkyni, o čemž svědčí i postoj, který k věci zaujala;
nesnažila se hledat výmluvy nebo zástupné problémy a plně uznala, že pochybila,
tedy že přehlédla nebo nedostatečně zkontrolovala údaje, které byly uvedeny v návrhu státní
zástupkyně. Přitom určitou roli mohla hrát i skutečnost, že se jednalo o vazbu v přípravném
řízení, jejíž délku měla primárně sledovat příslušná státní zástupkyně; soudce v tomto případě hrál
podle názoru kárného navrhovatele roli pojistky. Kárný navrhovatel také poukázal na to,
že i obhájce obviněného ponechal uplynutí nejdelší přípustné doby vazby bez povšimnutí. Kárný
navrhovatel proto navrhl uložení důtky, neshledá-li kárný senát, že by postačilo pouhé projednání
věci a upuštění od uložení kárného opatření.
IV.
Posouzení věci soudem
Kárný senát se především zabýval dodržením subjektivní a objektivní lhůty pro podání
návrhu na zahájení kárného řízení. Podle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. totiž musí být návrh
na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel
dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání
návrhu, nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění (objektivní lhůta
pro podání kárného návrhu je zároveň totožná s hmotněprávní prekluzivní lhůtou zániku kárné
odpovědnosti dle §89 zákona o soudech a soudcích). Návrh na zahájení kárného řízení byl
u Nejvyššího správního soudu podán dne 18. 11. 2014. O skutečnostech týkajících se kárného
provinění se navrhovatel dozvěděl dne 10. 6. 2014, kdy mu bylo doručeno sdělení městské státní
zástupkyně v Praze o nezákonném postupu ve věci sp. zn. 0 Nt 1205/2014. O samotném
ponechání obviněného ve vazbě přitom JUDr. P. rozhodla usnesením ze dne 10. 2. 2014.
Subjektivní i objektivní lhůta tak byla ve věci zachována.
Pokud jde o vlastní otázku viny za kárné provinění, ve včas podaném kárném návrhu
vytýkal kárný navrhovatel kárně obviněné soudkyni, že na základě návrhu státní zástupkyně
Městského státního zastupitelství v Praze rozhodla o ponechání obviněného R. V. S. ve vazbě,
ačkoli nejdelší přípustná doba vazby tohoto obviněného v přípravném řízení, která činila v daném
případě dle §72a trestního řádu 1 rok, již uplynula. Obviněný i v důsledku tohoto jednání kárně
obviněné byl v rozporu se zákonem ponechán ve vazbě po dobu 22 dní.
Ve svém písemném vyjádření ke kárnému návrhu kárně obviněná uvedené pochybení
doznala. Mezi účastníky řízení tedy není sporu a ani kárný soud nemá žádné pochybnosti o tom,
že ponechání obviněného ve vazbě po uplynutí 1 roku od omezení jeho svobody bylo nezákonné
a že k této nezákonné vazbě došlo i v důsledku zaviněného jednání kárně obviněné, byť pouze
ve formě nedbalosti, neboť obdobně jako příslušná státní zástupkyně Městského státního
zastupitelství v Praze přehlédla, že nejdelší přípustná doba vazby pro přípravné řízení již uplynula.
Jakkoli lidsky pochopitelný je tento, v dosavadní dlouholeté soudcovské činnosti kárně
obviněné, ojedinělý omyl, měl bohužel i v této věci dosti závažné důsledky, proto jsou v kárné
judikatuře obdobná pochybení státních zástupců i soudců ovlivňující zákonnost vazby stabilně
považována za kárná provinění.
Již v rozhodnutí ze dne 27. 4. 2010, č. j. 12 Ksz 5/2009 – 74, dostupném
na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud jako soud kárný v souvislosti se srovnatelným
pochybením státního zástupce vykonávajícího dozor nad přípravným řízením zdůraznil esenciální
povahu práva na osobní svobodu, které je základním lidským právem a jako takové je chráněno
Listinou základních práv a svobod a mezinárodními nástroji ochrany lidských práv. Právo
zasáhnout do osobní svobody jednotlivce náleží pouze státu, ale jen v přesně vymezených
případech, a to s tím, že bude takové zásahy činit v nejmenším možném rozsahu a na nejkratší
možnou dobu. Mechanismus přezkumu trvání vazebních důvodů, a lze dodat, že rovněž
dodržování nejdelší přípustné doby vazby stanovené trestním řádem, je právě projevem snahy
o minimalizaci zásahů do osobní svobody jednotlivců. Rovněž v již zmiňovaném rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2014, č. j. 12 Ksz 6/2014 – 40, www.nssoud.cz,
jež se týká shodné nezákonné vazby, která je předmětem nyní posuzované věci, kárný soud
konstatoval závažnost kárného provinění příslušné státní zástupkyně, jež spočívá v porušení
základního a ústavně zaručeného práva na osobní svobodu. Obdobně kárný soud hodnotil
srovnatelná pochybení soudců při jejich rozhodování o vazbě či postupu ve vazební věci,
jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2010,
č. j. 13 Kss 9/2009 - 88, nebo ze dne 5. 12. 2011, č. j. 11 Kss 7/2011 – 51 (obě rozhodnutí
dostupná na www.nssoud.cz).
Kárný soud tedy nemá ani v nyní posuzované věci pochyb o tom, že rozhodnutí JUDr. P.
o ponechání obviněného ve vazbě v rozporu s §72a odst. 1 písm. c) a odst. 2 trestního řádu,
namísto toho, aby byl vydán v souladu s §73b odst. 6 větou druhou trestního řádu příkaz k jeho
propuštění z vazby, představuje zaviněné jednání (byť ve formě nedbalosti), kterým kárně
obviněná porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru v odborné a spravedlivé rozhodování
soudů, čímž spáchala kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Pokud jde o uložené kárné opatření za skutek, v němž kárný senát shledal kárné
provinění, vzal kárný soud na jedné straně ve shodě s citovanou judikaturou v úvahu typovou
závažnost daného pochybení zasahujícího do základního práva na osobní svobodu, jakož i to, že,
jak již konstatoval Nejvyšší správní soud v související věci sp. zn. 12 Ksz 6/2014, nejdelší
přípustná doba vazby byla v dané věci překročena poměrně výrazně, tj. o 22 dnů, a navíc kárně
obviněná se uvedeného kárného provinění dopustila v agendě přípravného řízení, na niž byla
specializována a jíž tedy měla tím spíše věnovat náležitou pozornost.
Na straně druhé svědčí JUDr. P. celá řada polehčujících okolností. Soud přihlédl v prvé
řadě k tomu, že pochybení JUDr. P. navazuje na pochybení jmenované státní zástupkyně, která
již byla shledána kárně odpovědnou ve věci sp. zn. 12 Ksz 6/2014.
Kárný soud dále zohlednil, obdobně jako ve věci sp. zn. 12 Ksz 6/2014, rovněž
skutečnost, že jinak závažný následek spočívající v nezákonném omezení osobní svobody
obviněného po dobu 22 dnů bude možné do určité míry odčinit započtením této doby do trestu
odnětí svobody, nyní již pravomocně uloženého.
Zejména ovšem vzal kárný soud v úvahu příkladný postoj kárně obviněné
k předmětnému pochybení, které kárně obviněná v průběhu kárného řízení nejenže doznala
a projevila nad ním lítost, ale navíc provedla kontrolu všech ostatních věcí týkajících se vazeb
v přípravném řízení, a přestože další obdobnou chybu již nenalezla, přijala v součinnosti
s místopředsedou soudu účinná opatření k tomu, aby se tato chyba již v budoucnosti nemohla
opakovat.
Pokračování 13 Kss 7/2014 - 37
Vzhledem k uvedenému kárný soud plně souhlasí s kárným navrhovatelem v tom,
že se jedná, jak již bylo řečeno, o ojedinělý i lidsky pochopitelný omyl jinak mimořádně pečlivé,
svědomité a v současné době kárně bezúhonné soudkyně, které dle osobního spisu nikdy nebyly
vytýkány průtahy v řízení, ačkoli se výkonu spravedlnosti ve věcech trestních věnuje již více
než 30 let a zasvětila mu, bez nadsázky, celý svůj dosavadní profesní život, a to i, jak rovněž
vyplývá z jejího osobního spisu, na úkor svého volného času a času určeného k odpočinku
a regeneraci. JUDr. P. je velmi zkušenou soudkyní, která navíc řadu let působila
jako místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 pro úsek trestní a která je dle hodnocení
předcházejícího vedení Okresního soudu pro Prahu 3 nejen vzhledem ke svému mimořádnému
pracovnímu nasazení, ale i vzhledem k vysoké odborné úrovni své práce a svému pedagogickému
působení v rámci výchovy justičních čekatelů i vzdělávání vysokoškolských či středoškolských
studentů odbornou i morální autoritou pro své kolegy i zaměstnance soudu.
Za daných okolností kárný soud na jedné straně neshledal, i vzhledem k nepřítomnosti
kárně obviněné u jednání, že by bylo možné v souladu s §88 odst. 3 zákona o soudech
a soudcích považovat samotné projednání kárného provinění za postačující a tedy upustit
od uložení kárného opatření, na straně druhé má kárný soud ve shodě s kárným navrhovatelem
za to, že zcela přiměřenou sankcí je uložení nejmírnějšího kárného opatření, jímž je dle §88
odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích důtka.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné
(§21 zákona č. 7/2002 Sb.).
V Brně dne 18. března 2015
JUDr. Jakub Camrda, Ph.D.
předseda kárného senátu