ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.106.2017:55
sp. zn. 2 As 106/2017 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobců: a) I. K., b) J. K., oba zastoupeni
Mgr. Pavlem Barešem, advokátem se sídlem Dřevařská 855/12, Brno, proti žalovanému:
Magistrát města Brno, se sídlem Dominikánské nám. 1, Brno, za účasti osoby zúčastněné na
řízení: Statutární město Brno, městská část Brno - Slatina, se sídlem Budínská 88/2, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2015, č. j. MMB/0099431/2015,
sp. zn. OUSR/MMB/0089408/2015/2, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2017, č. j. 62 A 73/2015 – 173,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2017, č. j. 62 A 73/2015 – 173,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení jako stěžovatelka domáhá
zrušení rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2015,
č. j. MMB/0099431/2015, sp. zn. OUSR/MMB/0089408/2015/2, a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí
Úřadu městské části města Brno, Brno – Slatiny, stavebního úřadu, ze dne 11. 12. 2014,
č. j. MCBSLA/06143/14/OVÚR-SÚ/Mach, jímž bylo vydáno společné územní rozhodnutí
a stavební povolení pro stavbu „SBĚRNÉ STŘEDISKO ODPADŮ Z./Č., Brno – Slatina“ na
pozemcích p. č. X, X a X k. ú. X.
I.1. Průběh správního řízení
[2] Osoba zúčastněná na řízení (Statutární město Brno, městská část Brno – Slatina) podala
dne 26. 5. 2014 u Úřadu Města Brna, městské části Brno - Slatina žádost o vydání společného
územního rozhodnutí a stavebního povolení na výše označenou stavbu; k žádosti byla připojena
dokumentace a vyjádření a závazná stanoviska dotčených orgánů. V průběhu řízení sdělili žalobci
stavebnímu úřadu, že byli opomenuti jako jeho účastníci, ač je zamýšlená stavba situována
cca 3 metry od jejich pozemků p. č. X a X v k. ú. X a od jejich rodinného domu tam
postaveného. Stavební úřad na to reagoval sdělením, že je za účastníky řízení nepovažuje ,
nicméně po doplnění jejich argumentace s nimi jako s účastníky jednal a vyžádal si doplnění
vyjádření dotčených orgánů k jejich námitkám. V územním rozhodnutí a stavebním povolení
je v popisu stavby konstatováno, že v lokalitě je nevyhovující sběrna, což vede k nutnosti
vybudování nového objektu na sousedních pozemcích města. Na ploše sběrny budou umístěny
ocelové kontejnery pro skladování odpadů a zázemí pro obsluhu. K námitkám žalobců uvedl,
že většina z nich nebyla odůvodněna nebo nebyla konkrétní, a proto postačilo vypořádání
na základě závazných stanovisek a vyjádření dotčených orgánů, případně na základě technických
norem. Ve vztahu k tvrzení o existenci stávající sběrny poukázal na skutečnost, že ta předcházela
stavbě rodinného domku žalobců, existence nového sběrného dvora nezvýší prašnost
ani dopravní zátěž v místě, a rovněž dopad na ostatní složky životního prostředí byl posouzen
závaznými stanovisky, z nichž opakovaně podrobně citoval. Hluková studie konstatuje dodržení
limitů pro denní dobu. Odbor životního prostředí městského úřadu vyhodnotil prašnost,
hlučnost, zápach provozovny a jiné vlivy, a pokud to bylo třeba, stanovil podmínky provozu,
které byly promítnuty do podmínek stavebního povolení. Stavební úřad se zabýval i namítaným
vlivem na pohodu bydlení a dospěl k závěru, že nebude narušena. Neshledal problematickým
ani umístění sběrného dvora pohledem stávajícího využití. Územní plán připouští umístění
podobných provozoven do oblasti předměstského bydlení, nemají-li charakter narušující bydlení.
Objektivně zde nedochází ke zhoršení vlivů přesahujícímu přípustný rámec daného území; jedná
se o jeho přirozený vývoj. Z těchto důvodů stavební úřad námitkám žalobců nevyhověl.
[3] Žalobci v odvolání namítli nesoulad stavby s územním plánem, zejména pro narušení
pohody bydlení spojené s jejími vlivy na okolí. Stavba cca tři metry vzdálená od jejich pozemku
nepochybně zhorší podmínky užívání jejich domu, nehledě na urbanistickou nevhodnost tohoto
typu stavby v území. Hluková studie vycházela z původního umístění sběrny, stanoviska
dotčených orgánů postrádají zákonné náležitosti a stavební úřad námitky odmítl jen neustálým
opakováním těchto stanovisek bez bližšího porovnání s obsahem námitek, které nedůvodně
označil za příliš obecné.
[4] Žalovaný v odvolacím rozhodnutí poukázal na soulad umístění stavby s aktualizovaným
územním plánem města Brna; jedná se o území vyhrazené bydlení v rodinných domech,
kde je přípustné umístění technické vybavenosti. I po zásahu krajského soudu do územního plánu
a obnovení platnosti předchozího územního plánu tomuto stavba odpovídá, neboť i v plochách
určených pro předměstské bydlení jsou přípustné provozovny sloužící potřebám obyvatel tohoto
území. Souhlasná stanoviska dotčených orgánů pak zaručují vyhovění požadavkům jednotlivých
složek životního prostředí. Žalovaný dále vysvětlil povahu vyjádření a závazných stanovisek
a z toho plynoucích náležitostí. Souhlasil se způsobem vypořádání námitek odvolatelů stavebním
úřadem. Konkrétně k pohodě bydlení uvedl, že nedojde ke zhoršení její kvality.
I.2. Žaloba a rozhodnutí krajského soudu
[5] Žalobci v žalobě namítali nepřesvědčivost správního rozhodnutí, nesoulad stavebního
záměru s územním plánem rozhodným pro jeho posouzení, nesplnění podmínky využitelnosti
stavby pro potřeby obyvatel daného území a nesoulad s požadavky na pohodu bydlení.
Zde poukázali na stanovisko Magistrátu města Brna, odboru životního prostředí ke konceptu
územního plánu, podle něhož sběrná střediska nejsou slučitelná s pohodou bydlení při jejich
blízkosti k objektům bydlení. Nakonec žalobci poukázali na zřejmou funkční podjatost
stavebního úřadu při jeho shodě se žadatelem.
[6] Krajský soud v napadeném rozsudku vyslovil, že rozhodnutí žalovaného navzdory
strohému vypořádání odvolacích námitek nelze považovat za nepřezkoumatelné. K tvrzení
o nesouladu s rozhodným územním plánem uvedl, že se stavební úřad zabýval shodou s oběma
jeho verzemi, které v době rozhodování byly účinné. Záměr spadá do plochy stavební, funkční
plochy bydlení typu předměstského bydlení, v níž jsou přípustné nerušící provozovny sloužící
potřebám obyvatel. Zde jsou splněny podmínky úvodních regulativů pro uspořádání území
a ustanovení přílohy 1 k obecně závazné vyhlášce města Brna č. 2/2004, o závazných částech
územního plánu města Brna. Za dostatečně posouzené příslušnými orgány označil krajský soud
i hygienické podmínky, vlivy prašnosti, zápachu a výskytu hlodavců a dopravního zatížení.
Z toho pak dovodil, že se stavební záměr nijak nevymyká stanoveným limitům.
[7] Dále však krajský soud uvedl, že to vše samo o sobě neznamená přípustnost záměru.
Vždy je totiž třeba posuzovat i dopad konkrétní stavby na individuální podmínky dané
především možností dotčení práv sousedních vlastníků či jiných veřejných zájmů. S poukazem
na §20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území
(dále jen „vyhl. č. 501/2006 Sb.“), posuzoval vliv na pohodu bydlení a kvalitu prostředí v daném
místě. Žalobcům nepřisvědčil v tvrzení, že se jedná o přesun stávající provozovny do jejich
blízkosti, neboť tento posun je spojen s její modernizací. Poukázal však na judikaturu správních
soudů k pojmu „pohoda bydlení“, přičemž citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 - 116. Pohoda bydlení není totožná s dodržením obecných
požadavků na výstavbu, a není tedy dostačující, že v daném případě stavební záměr zákonné
podmínky splňuje. Sběrné středisko odpadů je totiž v těsné blízkosti pozemků žalobců,
což pohodu bydlení zjevně a výrazně naruší. Provoz zařízení bude spojen s vyšší koncentrací
dopravy a manipulace s odpadem bude spojena s imisemi přesahujícími přiměřenou míru.
Na tom nic nemění případná dlouhodobá vědomost žalobců o existenci tohoto stavebníkova
záměru. Tvrzení o „podjatosti“ stavebního úřadu pro shodu se stavebníkem označil krajský soud
za neprokázané, přičemž vycházel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010 - 119, publ. pod č. 2802/2013 Sb. NSS.
II. Obsah kasační stížnosti
[8] Stěžovatelka rozsudek krajského soudu napadá kasační stížností z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Rozsudek považuje za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Krajský soud si neověřil
skutkový stav a rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Dále se vůbec
nevypořádal s tím, zda žaloba byla důvodná, zda vůbec měla šanci na úspěch. Krajský soud
důvodům zrušení rozhodnutí žalovaného věnoval jednu stránku a vůbec nelze seznat,
jak ke svým závěrům dospěl. Vše opřel jen o vzdálenost mezi zamýšlenou stavbou a pozemkem
žalobců; tj. 3 m od hranice pozemku a 13 m od jejich domu. Byť se zamýšlená stavba nachází
v blízkosti pozemku žalobců, nelze zde hovořit o těsné blízkosti. Kromě fotografie daného místa
krajský soud svůj závěr o nezanedbatelném dotčení nijak nepodložil ani neprokázal příčinnou
souvislost mezi přemisťovanou a modernizovanou sběrnou a kvalitou bydlení v domku žalobců.
Rozsudek krajského soudu je proto nepřezkoumatelný a nemá oporu v důkazech ve správním
spise či ve spise soudu.
[9] Sběrna surovin se v místě nachází cca 20 let a kromě toho, že není na pozemcích
ve vlastnictví stěžovatelky, již nevyhovuje soudobým technickým požadavkům. Bylo by to naopak
prodlužování stávajícího provozu, co by narušovalo pohodu bydlení žalobců, kteří se zde usídlili
až poté, kdy původní sběrna byla již v provozu. Krajský soud pominul stanoviska dotčených
orgánů, neboť např. Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje si vymínila zkušební
provoz a vyhodnocení všech podmínek ochrany veřejného zdraví, přičemž nevyhovění
podmínkám by znamenalo omezení či zákaz provozu. Krajský soud tak předjímal možné účinky
stavby, které nenastaly a ani v budoucnu nastat nemusí, což navíc učinil bez důkazů. Na druhé
straně krajský soud uvádí, že doprava svou frekvencí ani druhem není nepřiměřená, stejně
tak jako umístění podobných provozoven v obytných zónách není nijak neobvyklé. Žalobci
také nepředložili žádný důkaz o narušení kvality prostředí.
[10] Krajský soud si neověřil tvrzení žalobců o bezprostředním sousedství se zamýšlenou
stavbou. Ve skutečnosti je mezi pozemky další pozemek využitelný jako cesta a navíc není
rozhodná vzdálenost od hranice s pozemkem, na němž může stát stavba. Samotná stavba
bude umístěna na pozemku při jeho odvrácené hranici, navíc zařízení bude odcloněno oplocením
a zástěnou. Provoz bude omezen jen na všední dny, popř. sobotu dopoledne, kdy se většina
obyvatel zdržuje v zaměstnání. Nelze očekávat, že stavební úřad vyhodnotí postoj všech obyvatel
v místě. Nevyhovuje-li stavba některému z nich, je třeba vycházet z toho, že nemá právo
na určení, co smí vlastník sousedního pozemku na něm stavět. Krajský soud tak bagatelizoval
splnění všech podmínek stanovených obecnými požadavky na výstavbu a vytvořil jakési
nové pravidlo nemající oporu v zákoně. Přisvědčil námitkám žalobců majícím až obstrukční
charakter. Subjektivní hledisko každé dotčené osoby může být jiné a nemůže být rozhodující;
to by bylo popřením významu a smyslu stavebního práva.
[11] Každá stavba jistě vyvolává nějaké účinky na okolí, ovšem pokud jde o negativní jevy,
modernizovaná sběrna naopak může ty stávající snížit a přinést zlepšení kvality prostředí a okolí
stavby. Modernizace sběrny se minimálně dotkne dopravního zatížení, na konstantní úrovni
zůstane i hluk - kapacita provozu nebude navýšena. Krajský soud na s. 10 rozsudku vyvozuje
negativní vliv provozu, aniž by byl schopen jej popsat, odůvodnit, podložit či prokázat. Krajský
soud tak v rozporu s judikaturou omezuje vlastníka pozemku v nakládání s ním. Žalobci svůj
rodinný domek vědomě umístili do oblasti, kde se nacházela hospodářská stavení, servis
zemědělské techniky, opravna a servis motorových vozidel, sběrna odpadů a další průmyslové
podniky. Stavební úřad daný záměr připravoval velmi dlouho a zabýval se i připomínkami
žalobců. Stěžovatelka vážila zájmy všech obyvatel S., přičemž nemá možnost přesunout sběrnu
na jiný svůj pozemek.
[12] Stěžovatelka znovu opakuje, že modernizací sběrného dvora dojde ke zlepšení kvality
prostředí v daném místě, což převyšuje negativa se stavbou spojená. K tomu soud vůbec
nepřihlížel. Při zdůraznění vzdálenosti pozemků krajský soud přehlédl, že provoz nebude
probíhat na samé hranici pozemku, bude na protilehlé straně ve vztahu k žalobcům a v blízkosti
místa, kde se provozovna již nyní nacházela. Stavba navíc nespočívá jen v zařízeních provozu
sběrny, ale i v zařízeních tvořících zázemí pro pracovníky; to soud rovněž vůbec nehodnotil.
Stěžovatelka v závěru upřesnila svůj návrh tak, že požaduje zrušení rozsudku krajského soudu
a vrácení věci k dalšímu řízení, případně aby kasační soud žalobu sám odmítl.
III. Vyjádření žalobců ke kasační stížnosti
[13] Žalobci ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukazují na skutečnost, že stávající sběrna
odpadů je od jejich rodinného domku vzdálena 38 m (od hranic pozemku 28 m), přičemž
negativní důsledky stávajícího provozu byly alespoň částečně odcloněny dříve zde existující
zelení. I tento stav byl nevyhovující, přesunem provozovny by se ovšem výrazně zhoršil.
V provozovně bude umístěn objekt na vhazování biologicky rozložitelných odpadů, stavební suti,
rozměrné nespalitelné odpady, kovy apod. Stavební úřad při posouzení vlivu na pohodu bydlení
vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 13/2010. V tam řešeném případě
soud neshledal narušení pohody bydlení výstavbou bytového domu o třech podlažích
ve vzdálenosti 17 m od rodinného domu. To nelze srovnávat s umístěním smetiště
3 m od zahrady a 13 m od rodinného domu žalobců. Skutečnost, že se mezi novou provozovnou
a pozemkem žalobců nachází jiný pozemek, byla v řízení známa a na vlivu stavby nic nemění.
Není podstatné ani umístění jednotlivých zařízení v provozovně, neboť je nutno posuzovat
její vliv na okolí celkově. Do provozovny budou zajíždět vozidla včetně těžké techniky, odpad
se bude svážet, navážet, vykládat; s tím vším je spojen hluk, prašnost a další jevy. Žalobci
v předdůchodovém věku také nebudou chráněni nepřítomností po převážnou dobu provozu,
orientace domu pak znamená značné zatížení provozem sběrny.
[14] Lokalita byla územním plánem určena k bydlení a dům žalobců v minulosti navazoval
na tehdejší zástavbu. Od stávající sběrny byl dům oddělen pásem zeleně, nyní téměř
zlikvidovaným, bylo k ní více přístupů. K zamýšlené stavbě bude přístup pouze jeden
ve vzdálenosti 4 m od pozemku žalobců. Ostatní budovy neurčené k bydlení jsou naopak
od domu žalobců značně vzdáleny a průmyslová zóna je oddělena pásem zeleně, což má výrazný
vliv na jejich pohodu bydlení. Dále stěžovatelé poukazují na skutečnost, že ve S. je již jedna
sběrna odpadů kapacitně dostačující potřebám území a vhodněji umístěná.
[15] Žalobci považují rozsudek krajského soudu za plně přezkoumatelný, řádně, srozumitelně
a přesvědčivě odůvodněný. K posouzení pohody bydlení nestačí pouhý soulad se zákonnými
podmínkami, ale podle §20 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb. je nezbytné i nezhoršení kvality pohody
bydlení. Tou je třeba rozumět souhrn všech činitelů ovlivňujících životní prostředí, které je třeba
posuzovat v jejich souhrnu, nikoliv jednotlivě. Žalobci si neosobují právo zasahovat do využití
sousedního pozemku, pokud jim toto využití nad míru přiměřenou poměrům nezasahuje
do soukromí. Každý vlastník by umístění dané provozovny s jejími dopady vnímal jako
nepřiměřené a fakticky nepřijatelné; nejde tedy pouze o subjektivní postoj jednotlivců.
[16] Žalobci jsou názoru, že posouzení provedené krajským soudem je plně v souladu
s právními názory vyslovenými Nejvyšším správním soudem v typově shodných případech
a poukazují na ně. V daném případě bude klid narušován neustále projíždějícími automobily,
vhazováním odpadu do kontejnerů i nakládkou kontejnerů, nepořádek na ploše střediska povede
k roznášení igelitových odpadů větrem, vršení odpadů v blízkosti domu nepochybně vyvolá
dojem bydlení na smetišti, objekt domu se tím stane prakticky neprodejným či významně
poklesne na hodnotě. Stávající nevhodné poměry se tak nepochybně změní k horšímu.
Proto stěžovatelé navrhují zamítnutí kasační stížnosti.
[17] Žalovaný nevyužil možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
IV.1. Procesní podmínky
[18] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatelku jedná pracovník
s potřebným vzděláním; kasační stížnost je projednatelná.
IV.2. Důvodnost kasační stížnosti
[19] Důvodnost kasačních námitek pak Nejvyšší správní soud posoudil v mezích
§109 odst. 3, 4 s. ř. s.
[20] Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu
a nesprávné právní posouzení věci. Nepřezkoumatelnost rozsudku a tedy existenci kasačního
důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) je třeba posoudit přednostně, neboť pouze přezkoumatelné
rozhodnutí je zpravidla způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností
a vad řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009,
č. j. 2 Azs 47/2009 – 71). K nepřezkoumatelnosti rozsudků správních soudů i rozhodnutí
správních orgánů je Nejvyšší správní soud dokonce povinen přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.). Při posuzování nepřezkoumatelnosti Nejvyšší správní soud vychází
z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996,
sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve svazku č. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního
soudu, nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, uveřejněný
pod č. 85 ve svazku č. 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) i z ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75,
publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, rozsudek ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007 – 58, rozsudek
ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS, rozsudek ze dne
8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 – 7, a další).
[21] Krajský soud se vyjádřil ke všem žalobním námitkám a posuzoval, zda stavební záměr
projednávaný ve spojeném územním a stavebním řízení odpovídal požadavkům vymezeným
stavebním zákonem a prováděcími předpisy [§94a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), §20 vyhl. č. 501/2006 Sb.]. Vzal v úvahu, že veškerá vyjádření
a závazná stanoviska dotčených orgánů byla kladná, případně, stanovila-li podmínky,
byly tyto respektovány ve vydaném rozhodnutí. Krajskému soudu tedy nelze vytýkat,
že tato vyjádření a stanoviska nevzal v úvahu. Krajský soud také výslovně uvedl, že jejich
existence sama o sobě neznamená, že stavební záměr je v daném místě přípustný.
Důvodnou totiž shledal žalobní námitku narušení pohody bydlení nad přípustnou míru.
Tím nijak nevybočil z mezí zákona. Pohoda bydlení je součástí hledisek při posuzování
stavebního záměru, má – li ten být umístěn v plochách určených k bydlení či v jejich blízkosti.
To plyne z §20 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb., požadující, aby umisťování staveb probíhalo
v souladu s cíli a úkoly územního plánování za podmínek nezhoršujících kvalitu prostředí
a hodnotu území.
[22] V plochách určených pro bydlení je možné umisťovat jiné stavby a zařízení,
jen pokud nesnižují kvalitu prostředí a pohodu bydlení a jsou s bydlením slučitelné
(§4 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb.). Pojem „pohoda bydlení“ byl vymezen judikaturou správních
soudů již za účinnosti předchozí vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu
č. 137/1998 Sb. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 – 116,
vyslovil, že „pohodou bydlení je nutno rozumět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení
bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení;
pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou
hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným
množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení
se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů
a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Správní orgán při posuzování,
zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže ovšem zcela abstrahovat ani od určitých
subjektivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení
je zkoumán, dotýkat; podmínkou zohlednění těchto subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených
osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných
oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality.“
[23] Při posuzování pohody bydlení soud, ostatně stejně jako stavební úřad, může vycházet
pouze z předpokladů vlivů umísťované stavby, které v podstatné míře jistě vycházejí
z technických podmínek zřejmých z dokumentace. Nelze ovšem tvrdit, že závěr o narušení
pohody bydlení bude mít vždy podklady v důkazech. Vyhodnocení pohody bydlení musí vzít
v úvahu nejen stanoviska a vyjádření dotčených orgánů, ale musí vycházet i z poměrů v daném
území, z posouzení jeho stávajícího i předpokládaného využití, ze znalosti poměrů v místě
i z obecných poznatků o provozu určitých staveb či provozoven. Stěžovatelce nelze přisvědčit
v názoru, že kladná stanoviska a soulad s územním plánem zaručují dodržení podmínek pohody
bydlení. Stejně tak není podstatná skutečnost, že žalobci se dobrovolně přistěhovali do území
do určité míry zatíženého, v němž pohoda bydlení již zčásti byla narušena. V tom se kasační soud
s krajským soudem shoduje.
[24] Stěžovatelce je ale naopak třeba přisvědčit v námitce, že rozsudek musí být řádně
odůvodněn (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08).
Pokud rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno proto, že stavební záměr naruší pohodu bydlení
žalobců nad míru přiměřenou poměrům, musí být tento závěr přesvědčivě zdůvodněn. Krajský
soud vyšel pouze ze skutečnosti, že sběrné středisko odpadů bude v těsné blízkosti pozemku
žalobců (3 m) a jejich domu (13 m). Zhoršení pohody bydlení dovodil jen z této skutečnosti,
přičemž konstatoval i zvýšení dopravního zatížení a negativa spojená s umístěním kontejnerů.
Celkově lze jeho závěr shrnout tak, že je jasné, že sběrna odpadů pohodu bydlení svým
provozem naruší. Krajský soud, ač konstatoval, že nejde o pouhý přesun stávající sběrny
odpadů, ale současně o její modernizaci, nezabýval se tím, v čem tato modernizace spočívá,
a zda i přes snížení vzdálenosti od nemovitostí žalobců nedojde v důsledku modernizace
ke snížení zátěže mající vliv na pohodu bydlení či k její stagnaci. Existence stávající sběrny
o pouhých několik metrů dál znamená, že v daném místě pohoda bydlení již byla v určité míře
narušena a vliv přemístění je třeba posuzovat i porovnáním předchozího a předpokládaného
stavu, což ovšem nespočívá jen ve změně vzdálenosti. To krajský soud dostatečně neučinil
a nehodnotil ani existenci pozemku p. č. X nacházejícího se mezi zamýšlenou sběrnou a pozemky
žalobců z hlediska jeho stávajícího či předpokládaného využití ve vztahu k možnému omezení
vlivů provozu. Naopak nelze přiznat význam tvrzení stěžovatelky, že podstatná je vzdálenost
provozu od domu, nikoliv od hranic pozemku. Součástí pohody bydlení v rodinném domku je
totiž i možnost užívat obvyklým způsobem a s minimem narušení i přilehlou zahradu.
[25] K posouzení zvýšení či snížení zatížení území, a tedy k podrobnějšímu vyhodnocení
dotčení pohody bydlení žalobců měl krajský soud určité podklady ve spise (zejména technickou
dokumentaci popisující zamýšlenou stavbu a její účel), které však nehodnotil. Poznatky
o zamýšlené stavbě a jejím vlivu na pohodu bydlení mohl také získat při jednání,
které však ve věci nebylo nařízeno. Pro rozhodnutí o žalobě bez jednání byly sice splněny
formální podmínky plynoucí z §51 odst. 1 s. ř. s., ovšem takový postup je výjimkou ze zásady
projednací, vyjádřené v §49 s. ř. s., a soud jej užívá tam, kde nařízení jednání zjevně nepřinese nic
významného pro posouzení důvodnosti žaloby oproti písemným podáním a obsahu správního
spisu. Naopak v případě, kdy je třeba posouzení kritérií stojících na osobním vnímání
a na znalosti prostředí ze strany účastníků řízení či zúčastněných osob, je nařízení jednání
namístě; tak tomu bylo i v daném případě.
[26] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že posouzení vlivu zamýšlené stavby
na pohodu bydlení žalobců vycházelo z neúplných skutkových zjištění a nebylo dostatečně
odůvodněno. Tím krajský soud naplnil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[27] Nejvyšší správní soud považuje za obtížně srozumitelné kasační tvrzení, že se krajský
soud nevypořádal s důvodností žaloby a jejími „šancemi na úspěch“. Věcné rozhodnutí soudu
je vždy rozhodnutím o důvodnosti žaloby (§78 s. ř. s.). Byla-li by žaloba nedůvodná,
bylo by na místě její zamítnutí, nikoliv odmítnutí, jak se domnívá stěžovatelka. Stejně tak jí nelze
přisvědčit v názoru na respektování práv vlastníků sousedních nemovitostí. Jistě nemusí zjišťovat
názory každého obyvatele v daném území na svůj stavební záměr, nicméně práva vlastníky
nemovitostí v řízení uplatněná musí stavební úřad vzít v úvahu a s jejich námitkami se vypořádat
(§94a odst. 2 stavebního zákona). Vlastník sousední nemovitosti není sice oprávněn omezit
stavebníka v jeho právu využívat vlastní pozemek, ovšem pouze pokud toto užívání nepřekračuje
meze zákony stanovené, v případě pohody bydlení pokud do ní nezasahuje nad míru přiměřenou
poměrům.
[28] Vzhledem k nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů, není
zatím možné zabývat se kasační námitkou podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy zákonností
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
V. Závěr a náklady řízení
[29] Jak již Nejvyšší správní soud uzavřel výše v odstavci [26], kasační stížnost je v podstatné
míře důvodná a byl naplněn kasační důvod podle 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[30] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil, a podle téhož ustanovení mu věc vrátil k dalšímu řízení,
při němž je vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným (odst. 4 téhož ustanovení).
[31] Podle §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu