ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.162.2019:11
sp. zn. 2 As 162/2019 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, proti nečinnosti
žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
21. 5. 2019, č. j. 9 A 40/2019 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora
označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“). Výrokem I. napadeného usnesení byla zamítnuta stěžovatelova žádost
o osvobození od soudních poplatků, zatímco výrokem II. byl zamítnut jeho návrh na ustanovení
zástupce pro řízení o žalobě.
[2] Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že žalobou tvrzená nečinnost žalované
měla spočívat v tom, že odložila stěžovatelovu žádost dle §2 zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, v rozhodném znění (dále jen „zákon o svobodném
přístupu k informacím“), o poskytnutí informací o činnosti žalované a jejích organizačních složek
pro údajnou „právní nepřípustnost“ ad acta. Stěžovatel v žádosti o poskytnutí informací žádal
o poskytnutí informací z oblasti managementu věznice Heřmanice a věznice Karviná. Žalobou
se stěžovatel u městského soudu domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zjednat nápravu,
tj. poskytnout požadovanou informaci.
[3] Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení k důvodům zamítnutí stěžovatelových
procesních návrhů uvedl, že podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků nejsou
dány, neboť kromě tvrzení o nulových příjmech v příslušném formuláři mapujícím osobní,
majetkové a výdělkové poměry uvedl, že vlastní ideální spoluvlastnické podíly o velikosti 1/3
v případě blíže nespecifikovaného bytu a zahrady, a dále je výlučným vlastníkem „chalupy“
v k. ú. X. Neuvedl přitom žádné bližší informace o hodnotě nemovitostí či investicích
do rekonstrukce objektu a jejích zdrojích (byť plánovanou rekonstrukci sám zmínil).
Tím v úplnosti neosvědčil své osobní, majetkové a výdělkové poměry, a proto si městský soud
nemohl utvořit ucelenou představu o jeho faktické finanční a majetkové situaci. Stěžovatelova
tvrzení tudíž označil za neúplná a nevěrohodná. Městský soud se rovněž zabýval povahou
předmětu sporu (žaloby). Konstatoval, že stěžovatel požadoval po žalované informace obecného
charakteru, aniž by je vztahoval ke své osobě a svým osobním poměrům. Ani z podané žaloby
pak nevyplynulo, že by požadované informace měly přispět k řešení stěžovatelových záležitostí,
ani že by se týkaly jeho osobní či majetkové sféry. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 – 66, uvedl, že osoby postrádající dostatek
finančních prostředků nemají zneužívat institutu osvobození od soudních poplatků k vedení
sporů dle své libosti. Pokud tedy určitá osoba vede spory, které se nedotýkají podstatných
okolností její životní sféry, protože se ani nepřímo netýkají jejího majetku, životních podmínek
či jiných podobných záležitostí, ale vyvěrají z jejího abnormálně zvýšeného zájmu o fungování
veřejných institucí, je namístě, aby taková osoba nesla náklady takového řízení v podobě
povinnosti platit soudní poplatek. Vzhledem k tomu, že městský soud zamítl stěžovatelův návrh
na osvobození od soudního poplatku, které je ovšem podmínkou ustanovení zástupce dle §35
odst. 10 s. ř. s., zamítl následně i stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
Na okraj městský soud poznamenal, že je mu z úřední činnosti známo, že stěžovatel býval
advokátem a z jeho dosavadních podání je zřejmé, že je schopen se orientovat v právním řádu
České republiky; ustanovení zástupce by tedy ani v případě splnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků nebylo nezbytné k ochraně stěžovatelových práv.
[4] Stěžovatelova kasační stížnost neobsahovala všechny náležitosti podle §106 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), neboť stěžovatel neuvedl, z jakého důvodu usnesení městského soudu napadá,
a pro tento nedostatek nebylo možné v řízení o ní pokračovat. Nejvyšší správní soud ji proto
v souladu s §37 odst. 5 větou druhou s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[5] K odstranění vad kasační stížnosti soud stěžovatele nevyzýval. Soudu je z úřední činnosti
známo, že stěžovatel opakovaně podával typově totožné žaloby týkající se žádostí o informace
po žalované, ve kterých opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce z řad advokátů. O těchto žádostech krajské soudy rozhodovaly zpravidla shodně jako
v projednávaném případě. Rovněž NSS rozhodl o téměř dvou stovkách kasačních stížností,
přičemž pouze v jediném případě byla kasační stížnost shledána důvodnou, a to toliko v otázce
místní příslušnosti krajského soudu k řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2019, č. j. 10 As 312/2018 – 11). V žádném
ze zbývajících případů stěžovatel úspěšný nebyl (viz např. rozsudky NSS ze dne 10. 1. 2019,
č. j. 10 As 325/2018 - 12; ze dne 16. 1. 2019, č. j. 6 As 368/2018 - 10; ze dne 17. 1. 2019,
č. j. 9 As 445/2018 - 15; ze dne 4. 4. 2019, č. j. 1 As 89/2019 - 13; nebo ze dne 4. 4. 2019,
č. j. 10 As 86/2019 - 13).
[6] V této situaci není povinností kasačního soudu, aby v dalším typově totožném a právně
nikterak složitém řízení (otázka osvobození od soudních poplatků, resp. navazující otázka
ustanovení zástupce) poučoval stěžovatele o povinnosti odstranit vady kasační stížnosti
a umožnil mu tím věcný přezkum jím napadeného rozhodnutí krajského (městského) soudu.
Pokud stěžovatel „vrší“ soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí
soudů, přestože v jeho právně totožných věcech již byl pravomocně vysloven závazný názor
NSS), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je podle soudu správné, aby jej tížila
povinnost podat projednatelnou kasační stížnost, aniž by na tuto okolnost byl soudem
upozorňován. Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované pro výkon
advokacie. V projednávané věci se proto jeví neefektivním a formalistickým stejnému stěžovateli
zasílat výzvu k odstranění vad podání podle §37 odst. 5 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že by jej soud nadbytečně informoval
o skutečnostech, o nichž již objektivně musí vědět. Pro úplnost soud dodává, že stěžovatel měl
možnost doplnit kasační stížnost až do dne vydání tohoto usnesení, avšak této možnosti nevyužil.
[7] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož kasační
stížnost byla odmítnuta.
[8] Pro úplnost soud dodává, že se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nezabýval
splněním poplatkové povinnosti ani povinným zastoupením stěžovatele, neboť shora uvedené
okolnosti bránily věcnému projednání návrhu a vylučovaly další postup řízení. V takové situaci
není úkolem soudu řízení dále vést, ale naopak jej bez dalšího ukončit (přiměřeně srov. rozsudek
NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48, č. 1741/2009 Sb. NSS; a usnesení ze dne
11. 6. 2014, č. j. 3 As 109/2014 - 10). Kasační stížnost ostatně směřovala proti usnesení
městského soudu, jímž se řízení o žalobě nekončí, a proto s ohledem na závěry rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu, podané v jeho usnesení ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, není v takovém případě třeba trvat na zaplacení soudního poplatku
ani za zastoupení stěžovatele advokátem (Nejvyššímu správnímu soudu je přitom rovněž z úřední
činnosti známo, že stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované zvláštními
předpisy pro výkon advokacie).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu