ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.280.2018:14
sp. zn. 2 As 280/2018 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Y. Z., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
29. 3. 2018, č. j. OAM-1017/ZA-ZA12-ZA16-2017, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2018, č. j. 1 Az 24/2018 – 30,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.
II. Kasační stížnost se zamít á.
III. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu proti
v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní
ochranu dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů. Městský soud žalobci zaslal k vyplnění formulář Prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce s tím, aby jej soudu zaslal
ve lhůtě 15 dnů od dne doručení přípisu řádně vyplněný a doložený příslušnými listinami.
[2] Vyplněný formulář městský soud ve stanovené lhůtě obdržel. Žalobce v něm uvedl,
že není zaměstnán, neboť je žadatelem o mezinárodní ochranu. K ostatním majetkovým
a finančním poměrům a především k výši svých výdajů nic neuvedl. Městský soud jej proto
požádal o sdělení, v jaké výši platí nájemné a ostatní poplatky spojené s užíváním bytu a z jakých
příjmů hradí své potřeby spojené s bydlením, stravou, ošacením a dopravou, a to ve lhůtě 10 dnů
ode dne doručení přípisu. V reakci na výzvu žalobce soudu zaslal čestné prohlášení, ve kterém
uvádí, že bydlí u kamaráda, a proto neplatí za nájem, chodí pěšky a má české přátele,
kteří mu finančně vypomáhají. Městský soud žalobce vyzval, aby sdělil jména a adresy českých
přátel, kteří mu finanční podporu poskytují, na což žalobce reagoval sdělením, že přátelé
jsou pryč, a proto shání další „sponzory“.
[3] Městský soud následně vydal dne 30. 7. 2018 v záhlaví označené usnesení
(dále jen „napadené usnesení“), jímž zamítl žalobcův návrh na ustanovení zástupce. S odkazem
na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 220/2015 uvedl, že žalobce navzdory řádné
výzvě neposkytl soudu hodnověrné informace o svých majetkových poměrech, nebylo proto
možné dovodit, že jsou u něho splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že městský soud zkrátil jeho možnost bránit se v soudním řízení.
Uvádí, že vyplnil zaslaný formulář a zaslal soudu dvě čestná prohlášení, není proto pravda,
že neposkytl soudu hodnověrné informace o svých majetkových poměrech. Je žadatelem
o mezinárodní ochranu, a nemůže proto pracovat, nemá v České republice příbuzné ani majetek,
nepodniká ani nedostává od státu žádné dávky. Bydlí u kamaráda a jídlo dostává díky různým
charitám, které poskytují i právní poradenství, pouze však v omezeném množství. Stěžovatel
současně s podáním kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce a přiznání odkladného
účinku napadenému rozhodnutí.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož
napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.) a kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
o povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti uplatní pouze tehdy,
směřuje-li kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé
či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19,
bod 27, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, dostupné tak jako ostatní zde uvedená rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu z www.nssoud.cz). Takovým rozhodnutím však napadené usnesení
ve věci ustanovení zástupce není (viz zejména odst. [27] až [29] citovaného usnesení rozšířeného
senátu), stěžovatel proto nemá povinnost být v nynějším řízení zastoupen advokátem. Pokud
však stěžovatel o ustanovení zástupce sám požádal, musí být o jeho žádosti rozhodnuto.
[7] Podle §35 odst. 8 s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou splněny předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát“(důraz přidán).
[8] V posuzovaném případě není naplněna podmínka existence nezbytné potřeby zastoupení
advokátem. Kasační stížností je totiž brojeno proti procesnímu rozhodnutí městského soudu
a předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem je jednoduchá otázka týkající se posouzení
podmínek pro osvobození od soudních poplatků. K tomu, aby zdejší soud přezkoumal
zákonnost napadeného usnesení, postačuje, že stěžovatel v kasační stížnosti zpochybnil úvahy
městského soudu o stěžovatelově nemajetnosti. Kasační stížnost obsahuje dostatečné argumenty,
a není nutné ustanovit stěžovateli pro řízení před Nejvyšším správním soudem zástupce
(srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 3. 3. 2016, č. j. 10 As 7/2016 – 17). Nejvyšší správní
soud proto stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce zamítl.
[9] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou neshledal.
Stěžovatel podřadil důvody kasační stížnosti pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., ve své
kasační stížnosti nicméně uvádí pouze argumenty směřující proti nesprávnému právnímu
posouzení věci [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní
zákonná ustanovení je záležitostí právního hodnocení zdejšího soudu, a nejde proto o nedostatek
návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS).
[10] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s posouzením právní otázky splnění
zákonných podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ze strany městského soudu,
jež představuje jeden z předpokladů pro úspěch návrhu na ustanovení zástupce.
[11] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne.“ Účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních poplatků pouze
výjimečně, odůvodňují-li to poměry účastníka, a to zcela nebo zčásti (usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2018 – 74,
publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS).
[12] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, je výlučně na účastníku samém,
aby svoji materiální situaci soudu dostatečně konkrétně popsal a současně, aby projevil zákonem
požadovanou aktivitu a předložil (pokud možno současně se žádostí o osvobození) doklady
prokazující nedostatek finančních prostředků, tj. údaje o výši svých příjmů a výdajů,
a svou nemajetnost (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 1 As 23/2009 – 95, publ. pod č. 2163/2011 Sb. NSS). Pokud účastník tuto povinnost
nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50,
č. 537/2005 Sb. NSS) a žádosti nevyhoví. Stejně tak jí nevyhoví, budou-li sdělené údaje
neúplné nebo nepravdivé (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS, či ze dne 24. 5. 2018,
č. j. 2 As 112/2018 - 28). Před rozhodnutím o zamítnutí návrhu se soud nicméně musí
v součinnosti s účastníkem řízení pokusit o došetření co možná nejpřesnějšího obrazu o tom,
jaké jsou skutečné majetkové poměry účastníka (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 – 27).
[13] V rozsudku ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 As 220/2015 – 18, ze kterého vycházel již městský
soud, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „nepochybuje o tom, že status osoby žádající o mezinárodní
ochranu negativně ovlivňuje výdělkové poměry stěžovatele. Současně je však zřejmé, že stěžovatel žije mimo
pobytové středisko nebo zařízení pro zajištění cizinců, a přesto nijak k výzvě soudu nedoložil, z jakých zdrojů
hradí vznikající náklady, zejména pravidelné náklady na bydlení, základní životní potřeby, na ošacení, na osobní
hygienu apod. To navíc za situace, kdy tvrdí, že má vyživovací povinnost ke dvěma svým dětem. Pokud by údaje
uvedené v prohlášení byly pravdivé a stěžovatel by skutečně neměl žádné příjmy ani majetek či úspory, neměl
by na uspokojování svých životních potřeb, úhradu nákladů na bydlení nebo plnění vyživovací povinnosti ke dvěma
dětem vůbec žádné prostředky. Z těchto důvodů má Nejvyšší správní soud za to, že údaje uvedené stěžovatelem
v prohlášení nepředstavují úplné doložení jeho majetkových a výdělkových poměrů“ (obdobně též rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2017, č. j. 7 As 321/2016 – 22).
[14] V posuzované věci je třeba vzít v úvahu, že ačkoli je stěžovatel žadatelem o mezinárodní
ochranu, nežije ani v pobytovém středisku, ani v zařízení pro zajištění cizinců, nýbrž na soukromé
adrese. Ve formuláři neuvedl nic ke svým výdajům na stravu a bydlení a svá další tvrzení
ani přes výzvu městského soudu nijak nekonkretizoval ani nedoložil. Zatímco v řízení
před městským soudem uváděl, že ho finančně podporují čeští známí, v kasační stížnosti hovoří
o blíže nespecifikované charitě, přičemž změnu svých tvrzení nijak neodůvodňuje. Nejvyšší
správní soud proto přisvědčuje městskému soudu, že stěžovatel byl ohledně svých majetkových
a finančních poměrů velmi nekonkrétní a nepřesvědčivý, přičemž svá tvrzení nevyjasnil
ani nepodložil, ačkoli mu městský soud adresoval dvě výzvy a poskytl mu dlouhé lhůty
pro vykreslení jeho poměrů. Je pravdou, že prokazování nemajetnosti, tedy negativní skutečnosti,
může být pro účastníka řízení složité, stěžovateli však nic nebránilo předložit městskému soudu
čestné prohlášení svého známého, u kterého údajně přebýval, či potvrzení, že využívá služeb
charity a v jakém rozsahu. Nic takového však stěžovatel neučinil. Nejvyšší správní soud proto
přisvědčuje městskému soudu, že přes opakované výzvy soudu stěžovatel nesplnil svou
povinnost věrohodně doložit své majetkové a výdělkové poměry.
[15] Podle §35 odst. 8 části věty před středníkem s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát“. Z citace tohoto ustanovení vyplývá,
že účastníku řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky:
1. jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
a 2. jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmu. Jelikož stěžovatel neprokázal splnění jedné
ze dvou zákonných podmínek, nemohl městský soud jeho žádosti o ustanovení zástupce vyhovět,
a jeho rozhodnutí tak není nezákonné.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[16] Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[17] Nejvyšší správní soud uvádí, že neposuzoval návrh stěžovatele na přiznání odkladného
účinku, neboť o kasační stížnosti rozhodl přednostně bez zbytečného odkladu poté, co mu byly
předloženy veškeré nutné podklady pro rozhodnutí. Nadto je třeba upozornit, že podání žaloby
proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany (a následně i podání kasační stížnosti proti
rozsudku krajského soudu) má odkladný účinek ze zákona (§32 odst. 2 a 5 zákona o azylu).
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., tj. podle pravidla úspěchu ve věci. Stěžovatel
neměl ve věci přezkumu rozhodnutí o nevyhovění návrhu na ustanovení zástupce úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalovaný vznik nákladů řízení o kasační stížnosti
netvrdil a ani ze spisu Nejvyššího správního soudu neplyne, že by mu nějaké náklady vznikly,
proto mu právo na jejich náhradu nemohlo být přiznáno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu