ECLI:CZ:NSS:2020:2.AZS.196.2019:27
sp. zn. 2 Azs 196/2019 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: D. L., zast. Mgr. Markem
Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2018, č. j. MV-6836-6/SO-2018,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2019,
č. j. 57 A 43/2018 - 81,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2019, č. j. 57 A 43/2018 - 81, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila
rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 9. 10. 2017,
č. j. OAM-1791-35/ZR-2013 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým byla podle §77 odst.
2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost jejího povolení
k trvalému pobytu a stanovena lhůta k vycestování z území v délce 30 dnů od právní moci
napadeného rozhodnutí.
[2] Proti rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“) brojila žalobkyně žalobou
u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“). Ten je rozsudkem ze dne 17. 5. 2019,
č. j. 57 A 43/2018 - 81 (dále jen „napadený rozsudek“), zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
[3] Krajský soud shledal důvodnou námitku žalobkyně, že se žalovaná dostatečně nezabývala
přiměřeností dopadů napadeného rozhodnutí do rodinného života žalobkyně. Uvedl,
že při hodnocení dopadů rozhodnutí do vztahu mezi žalobkyní a jejími dětmi nepostačuje prostý
argument (obsažený ve správních rozhodnutích obou stupňů), že zrušení trvalého pobytu
nepředstavuje zákaz styku s dětmi. Dané tvrzení je jistě pravdivé, platí však, že správní orgány
jsou zároveň povinny zamýšlet se nad tím, jaká situace v důsledku zrušení trvalého pobytu
v konkrétním případu vznikne, neboť pouze pak mohou dostát požadavku obsaženému v §7 7
zákona o pobytu cizinců a vážit, zda dopad této situace je ve vztahu k rodinnému životu cizince
s ohledem na specifika věci přiměřený.
[4] Krajský soud zavázal žalovanou, aby v dalším řízení zcela konkrétně uvedla, jakým
způsobem má být řešeno případné rozdělení a dálkový styk žalobkyně a její nezletilé dcery
ve světle zprávy OSPOD, případně podrobně popsat, co se bude dít s nezletilou občankou České
republiky v Bělorusku, pokud by tato nezletilá následovala svou matku, a zda takový postup není
v rozporu s ochranou nezletilé.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále „stěžovatelka“) kasační
stížnost. Namítá, že je napadený rozsudek nezákonný a nepřezkoumatelný.
[6] Stěžovatelka i správní orgán I. stupně řádně uvedly, proč shledaly napadené rozhodnutí
přiměřeným z hlediska dopadu do rodinného a soukromého života žalobkyně. Stěžovatelka
se na základě posouzení zprávy OSPOD zabývala situací nezletilé dcery žalobkyně. Sama
žalobkyně neuvedla a nedoložila ve správním řízení, že by nezletilé v případě jejího setrvání
na území bez žalobkyně bránily překážky v obnovení pobytu u své babičky (matky žalobkyně)
v domácnosti se svým sourozencem (rovněž potomkem žalobkyně), když toto bylo dle zprávy
OSPOD pro nezletilou zjevně funkčním modelem. Babička nezletilé již byla dříve ustanovena
poručníkem nezletilé a zpráva OSPOD dokládá, že péče o nezletilou byla zjištěna ve velmi
dobrém rodinném prostředí. Stěžovatelka v napadeném rozhodnutí k situaci nezletilé (a jejího
sourozence) rovněž uvedla, že rozhodnutím o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu
žalobkyni nedochází k zákazu jejího pobytu na území a k zákazu jejího styku s dětmi. Cizinecký
informační systém poskytl informaci o tom, že na žalobkyni není nikdo pobytově závislý.
Stěžovatelka odkázala mimo jiné na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017,
č. j. 2 Azs 65/2017 - 31, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 9 Azs 401/2018 – 37, a ze dne 21. 6. 2018,
č. j. 9 Azs 94/2018 - 34.
[7] Stěžovatelka trvá na tom, že na základě obsahu spisového materiálu bylo možné učinit
závěr, že převažuje zájem české společnosti na zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu
žalobkyně nad zájmem na jeho ponechání, resp. že došlo k naplnění podmínek pro zrušení
platnosti povolení k trvalému pobytu žalobkyně ve smyslu ustanovení §77 odst. 2 písm. a)
zákona o pobytu cizinců.
[8] Vzhledem k výše uvedenému navrhla stěžovatelka, aby Nejvyšší správní soud zrušil
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti,
a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] K obecné námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že napadený rozsudek touto vadou zjevně netrpí, jelikož z rozsudku je zřejmé,
z jakých důvodů krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a jakým právním názorem ji zavázal.
Stěžovatelka ostatně nijak nerozvedla, v čem by tato vada měla spočívat. Z další argumentace
v kasační stížnosti je patrné, že stěžovatelka spíše nesouhlasí s právním posouzením zaujatým
krajským soudem. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že napadený rozsudek
je přezkoumatelný.
[13] Relevantní právní úpravu pro nyní posuzovanou věc představuje §77 odst. 2 písm. a)
zákona o pobytu cizinců, dle kterého ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu dále zruší, jestliže
cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých anebo je důvodné
nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu.
[14] Následně se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou směřující proti posouzení
přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Kritéria, která
je třeba v rámci tohoto posouzení zohlednit, jsou demonstrativně uvedena v §174a zákona
o pobytu cizinců. Jak ovšem vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, postačuje, pokud
se správní orgány výslovně zabývají pouze těmi kritérii, k nimž se pojí skutečnosti uváděné
cizincem či skutečnosti jednoznačně vyplývající z obsahu správního spisu (viz rozsudky ze dne
26. 2. 2014, čj. 8 As 109/2013 - 34, a ze dne 8. 6. 2017, čj. 9 Azs 60/2017 - 37).
[15] Pro posuzovanou věc jsou podstatné následující skutečnosti. Žalobkyně pobývá na území
ČR dlouhodobě a povolení k trvalému pobytu jí bylo uděleno již 8. 2. 2000. Dne 27. 11. 2013
bylo zahájeno řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle §77 odst. 2 písm. a)
zákona o pobytu cizinců z důvodu opakované úmyslné trestné činnosti žalobkyně. Správní
orgány vycházely zejména z Opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob, Cizineckého
informačního systému a ze zpráv Orgánu sociálně právní ochrany dětí Magistrátu města Karlovy
Vary. V prvostupňovém rozhodnutí je popsáno, kdy k jakému jednání došlo a kdy za ně byla
žalobkyně odsouzena (během 8 let se dopustila celkem 12 trestných činů v souvislosti s užíváním
drog a ve více případech byla odsouzena k nepodmíněným trestům odnětí svobody – detailně
viz str. 2 až 3 a 11 až 12 tohoto rozhod nutí). Vzhledem k opakování trestné činnosti neměly
za to, že se žalobkyně v průběhu času napravila, naopak dospěly k závěru o hrozícím dalším
opakování trestné činnosti v budoucnu. Správní orgány uzavřely, že rozhodnutím o zrušení
povolení k trvalému pobytu dojde k zásahu do rodinných poměrů žalobkyně, který bude spočívat
v tom, že se nezletilé děti nebo jen nezletilá dcera žalobkyně buď přesunou se žalobkyní mimo
území ČR, nebo s ní budou v omezenějším kontaktu. Ze zprávy OSPOD vyplynulo,
že o nezletilé děti žalobkyně dlouhodobě pečuje jejich babička žijící v domácnosti se sestrou
stěžovatelky a bývalým manželem babičky. Žalobkyně na výživu nezletilé dcery finančně
nepřispívá, bere si ji nicméně na víkendy a kupuje jí ošacení. Podle rozhodnutí bude mít zrušení
platnosti povolení k trvalému pobytu ve vztahu žalobkyně a nezletilé mít dopad do rodinného
a soukromého života žalobkyně, vzhledem k četné úmyslné trestné činnosti žalobkyně a jejímu
nízkému respektu k právnímu řádu České republiky však nikoliv nepřiměřený. Žalobkyně sama
neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily v její prospěch.
[16] Vzhledem k věku žalobkyně (v době rozhodování správního orgánu prvního stupně
ca. 31 let) a délce jejího pobytu v ČR (v době rozhodování správního orgánu prvního stupně
ca. 8 let) bylo možno vycházet z toho, že patrně již nemá intenzivních vazeb v Bělorusku,
nicméně tamější prostředí a jazyk jsou jí známy. Věk žalobkyně byl správním orgánům zřejmý
a ke svému zdravotnímu stavu žalobkyně ničeho neuvedla, správní orgány proto oprávněně
vycházely z toho, že její zdravotní stav odpovídá běžnému zdravotnímu stavu ženy v
produktivním věku, který nebrání zrušení povolení k trvalému pobytu a případnému vycestování.
Nejvyšší správní soud k tomu pouze doplňuje, že stěžovatelka poukázala na to, že se žalobkyně
od posledního trestního odsouzení nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody, kde si nemohla
vytvořit hodnotné vazby na území ČR, a k době strávené ve vězení nelze přihlížet v její prospěch
ve smyslu §174a zákona o pobytu cizinců.
[17] Žalobkyně o svém soukromém a rodinném životě mnoho skutečností neuvedla. Z jejího
tvrzení vyplývá pouze to, že má na území ČR nezletilou dceru a syna a matku, která se o nezletilé
děti starala v době, kdy žalobkyně vykonávala trest odnětí svobody. Nezletilý syn se stále nachází
v pěstounské péči babičky, nezletilá dcera byla v průběhu řízení před správními soudy svěřena
zpět do péče matky. Soudy ve správním soudnictví však dle §75 odst. 1 s. ř. s. vychází
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žádné další
skutečnosti stěžovatelka netvrdila.
[18] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k opačnému závěru než krajský
soud. Posouzení dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně
považuje za dostatečné. Správní orgány zohlednily a vypořádaly jim známé skutečnosti (zejména
str. 8 – 11 napadeného rozhodnutí), žalobkyně neprokázala, že by v jejím případě existovaly
výjimečné okolnosti, které by vedly až k nezákonnosti rozhodnutí o zrušení platnosti povolení
k trvalému pobytu. Teprve pokud by tak učinila, bylo by možné správním orgánům důvodně
vytýkat, že k nim měly přihlédnout nebo že ohledně těchto tvrzení nedostatečně zjistily skutkový
stav věci. To se však v projednávané věci nestalo. Nejvyšší správní soud tak zejména s ohledem
na četnost a závažnost protiprávního jednání žalobkyně a na pasivitu žalobkyně dospěl k závěru,
že rozsah zjištěných skutečností a jejich následné poměření s hrozbou plynoucí z dalšího pobytu
žalobkyně na území ČR provedly správní orgány dostatečně. Správní orgány nepopřely,
že zrušení povolení k trvalému pobytu skutečně zasáhne do soukromého a rodinného života
žalobkyně, ale přesvědčivě vyložily, proč považují správní rozhodnutí za přiměřené a Nejvyšší
správní soud se s jejich závěry plně ztotožňuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 19. 12. 2018, čj. 9 Azs 401/2018 - 37).
[19] Závěr napadeného rozsudku krajského soudu je tak v rozporu s obsahem správního
spisu, ze kterého jednoznačně vyplývá, že správní orgány se přiměřeností zásahu do soukromého
a rodinného života žalobkyně včetně dopadu na její nezletilé děti dostatečně zabývaly a dospěly
ke správnému závěru, že k nepřiměřenému zásahu nedojde. Správní orgány ke dni svého
rozhodování vycházely ze zjištěného skutkového stavu, ze kterého nevyplývalo, že by děti
žalobkyně zůstaly na území České republiky bezprizorní. Mohou nadále pobývat u své babičky,
která o ně doposud pečovala. Jednak má žalobkyně další zákonné možnosti legalizace svého
pobytu, konkrétně jde o žádost o přechodný pobyt, neboť obě nezletilé děti mají občanství České
republiky, což správní orgán naznačil na straně 13 svého rozhodnutí. Požadavek krajského soudu,
aby stěžovatelka uvedla, jakým způsobem má být řešeno případné rozdělení a dálkový styk
žalobkyně a její nezletilé dcery ve světle zprávy OSPOD, případně podrobně popsat, co se bude
dít s nezletilým občanem České republiky v Bělorusku za situace, v níž by nezletilá následovala
svou matku, tak překračuje povinnosti stanovené zákonem o pobytu cizinců.
[20] Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje, že cizinec si má a může být při páchání závažné
úmyslné trestné činnosti vědom veškerých možných důsledků, které s sebou odhalení jeho trestné
činnosti ponese, a to jak v rovině trestněprávní, tak i v rovině zákona o pobytu cizinců
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. IV. ÚS 108/97). Žije-li na území státu,
jehož není občanem, musí počítat s tím, že zavrženíhodné jednání směřující proti závažným
právem chráněným zájmům tohoto státu, jehož se dopustí, navíc opakovaně, může mít s velkou
pravděpodobností za následek, že daný stát ukončí právo na jeho území pobývat (srov. rozsudek
ze dne 23. 3. 2017, čj. 2 Azs 50/2017 - 45, ze dne 30. 3. 2017, čj. 9 Azs 313/2016-41, či ze dne
19. 12. 2018, čj. 9 Azs 401/2018 - 37).
IV. Závěr a náklady řízení
[21] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a tak podle §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu