ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.45.2007
sp. zn. 2 Azs 49/2007 - 103
Spis 2 Azs 49/2007 byl spojen se spisem číslo 2 Azs 45/2007 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 2 Azs 45/2007 - 97
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Kaniové
a JUDr. Marie Žiškové v právních věcech žalobců: a) A. A., b) nezl. N. A., zast. zákonnou
zástupkyní ad c), c) Z. A., d) nezl. L. A., zast. zákonnou zástupkyní ad c), e) nezl. A. A., zast.
zákonnou zástupkyní ad c); žalobkyně a), b) právně zast. JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou
se sídlem v Brně, Bartošova 4, žalobci c), d), e) právně zast. JUDr. Martinem Šmerdou,
advokátem se sídlem v Brně, Vránova 39; proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně ad a) proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 23. 11. 2006, č. j. 56 Az 172/2006 - 49, kasační stížnosti žalobkyně ad b)
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2006, č. j. 56 Az 173/2006 - 49
a kasační stížnosti žalobců ad c), d), e) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
23. 11. 2006, č. j. 56 Az 171/2006 - 53,
takto:
I. Kasační stížnosti se o d m í t a j í pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační ch
stížnostech.
III. Odměna advokátky JUDr. Pěvy Skýbové se u r č u je částkou 11 424 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
IV. Odměna advokáta JUDr. Martina Šmerdy se u r č u je částkou 14 137,20 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobci jako stěžovatelé brojí včas podanými kasačními stížnostmi proti shora
označeným rozsudkům Krajského soudu v Brně, kterými byly zamítnuty jejich žaloby
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2006, č. j. OAM-935/VL-20-BE01-2005,
č. j. OAM-937/VL-20-BE01-2005, č. j. OAM-932/VL-20-BE01-2005, jimiž jim nebyl udělen
azyl s odkazem na §12, §13, §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“) a bylo vysloveno, že se na ně nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož
zákona. Rozsudky krajského soudu pak vycházely z toho, že stěžovatelé nenaplnili žádnou
ze zákonných podmínek pro udělení azylu a že rozhodnutí žalovaného byla vydána na základě
dostatečně zjištěného skutečného stavu věci, v souladu se zákonem a byla přesvědčivě
odůvodněna.
Po shledání přípustnosti kasačních stížností stěžovatelů podle §104 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), rozhodl zdejší soud, že za dané
situace, kdy stěžovatelé jsou matka a její čtyři potomci, přičemž tři z dětí jsou nezletilci
a čtvrté zletilosti nabylo teprve před nedávnem, navíc když stěžovatelé společně opustili zemi
původu, ve stejný den všichni požádali o udělení azylu a v České republice žijí spolu,
je vhodné postupovat podle §39 odst. 1, §120 s. ř. s. a spojit věci ke společnému projednání.
Tak bylo učiněno rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. 2 Azs 45/2007 - 84.
Následně se Nejvyšší správní soud zabýval přijatelností kasačních stížností (§104a s. ř. s.),
tedy otázkou, zda kasační stížnosti svým významem podstatně přesahují vlastní zájmy
stěžovatelů. Pokud by tomu tak nebylo, musely by být podle uvedeného ustanovení kasační
stížnosti odmítnuty jako nepřijatelné. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti
kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 933/2006.
Námitky stěžovatelek a), b) subsumovatelné pod důvody kasační stížnosti uvedené
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. míří na to, že jim měl být udělen azyl ve smyslu §12 zákona
o azylu. Pro udělení azylu svědčilo to, že otci stěžovatelek bylo vyhrožováno pro jeho členství
v politické straně, v zemi původu dochází k národnostní nesnášenlivosti a k pronásledování
lidí, v zemi panují neudržitelné politické poměry a je tam také nedostupná lékařská péče.
Rodina by byla v případě návratu vystavena nebezpečí hmotné nouze a matka stěžovatelek
by patrně nesehnala práci. Další námitky stěžovatelek a) , b) odpovídají důvodům
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatelky totiž tvrdí, že nebyly
ve správním řízení pravdivě shromážděny podklady pro rozhodnutí, zejména poznatky o zemi
původu stěžovatelek a nebyl obstarán spis ve věci jejich otce.
Námitky stěžovatelů c), d), e) odpovídají důvodům kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatelé uvádějí, že skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel, nemá oporu ve spisech. Správní orgán totiž konstatoval, že se stěžovatelé
nedomáhali ochrany práva u orgánů v zemí původu. Ze spisu je přitom patrno, že je možné
se v zemi původu stěžovatelů domoci ochrany před perzekucí, avšak nejsou známy zkušenosti
s touto ochranou, takže nelze komentovat četnost podání ani objektivitu při jejich vyřizování.
Další vada v řízení před správním orgánem spočívala v tom, že správní orgán nevzal při úvaze
o udělení humanitárního azylu v potaz to, že stěžovatelé podle tradic mus í navštěvovat hrob
svého otce, resp. manžela, který je pohřben v České republice. Uvážení nebylo úplné,
jelikož správní orgán jen konstatoval, že návštěvy hrobu lze zařídit i jinak než udělením
azylu. Žalovaný měl také z tohoto hlediska komplexněji zvážit, že manžel, resp. otec
stěžovatelů je po smrti. Tuto skutečnost žalovaný nevzal v potaz v souvislosti s ostatními
okolnostmi, ale hodnotil ji separátně. Právě z důvodů nedokonalé úvahy nad udělením
humanitárního azylu považují stěžovatelé svou kasační stížnost za významně přesahující
jejich vlastní zájmy.
Z uvedených důvodů navrhují všichni stěžovatelé napadený rozsudek zrušit a vrátit
věc Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Na námitky obsažené v kasačních stížnostech dává dostatečnou odpověď dosavadní
judikatura správních soudů. Z námitek stěžovatelek a), b) směřujících proti tomu, že soudem
nebyla správně posouzena právní otázka udělení azylu podle §12 zákona o azylu,
jakož i ze správního spisu je patrné, že vyhrožování, z něhož měly stěžovatelky obavy, bylo
vedeno nikoliv ze strany orgánů veřejné moci. Otázkou vyhrožování ze strany soukromých
osob a tvrzené nedostatečné ochrany ze strany státních orgánů se Nejvyšší správní soud
zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004-48, nebo v rozsudku
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 4 Azs 25/2003-80, v rozsudku ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 4 Azs 38/2003-36 a v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003-65, všechny
dostupné na www.nssoud.cz. Dále stěžovatelky namítají, že jim měl být azyl udělen
z důvodů, které lze klasifikovat jako důvody ekonomické (hmotná nouze, nedostatek
zaměstnání, nedostatečně vyspělá sociální a zdravotní síť v zemi původu). Námitkami
tohoto druhu se Nejvyšší správní soud zaobíral rovněž v rozsudku ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003-65 či v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54, oba dostupné
na www.nssoud.cz. I k námitkám stěžovatelek na to, že správní orgán neopatřil všechny
podklady pro rozhodnutí, se již zdejší soud vyjadřoval, a to např. v rozsudku ze dne
13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004-37 či v rozsudku ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Azs 20/2003-34,
oba dostupné na www.nssoud.cz. Obecně se pak k rozsahu zjišťování skutečností v řízení
o udělení azylu a k povinnosti správního orgánu provádět dokazování Nejvyšší správní soud
vyjadřoval již mnohokrát, např. v rozsudku ze dne 13. 7. 2006, č. j. 2 Azs 207/2005-66,
www.nssoud.cz.
K námitce stěžovatelů c), d), e), že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel,
nemá oporu ve spisech, uvádí zdejší soud, že se jí zabýval např. v rozsudku ze dne
23. 9. 2004, č. j. 7 Azs 152/2004-31, www.nssoud.cz. A rovněž námitky na nesprávné
posouzení humanitárního azylu posuzoval zdejší soud v mnoha svých rozsudcích. Účelem
humanitárního azylu a přezkumem výroků rozhodnutí o této formě azylové ochrany
se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004-55, rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003-38, v rozsudku ze dne
22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48, všechny www.nssoud.cz. Námitkou rodinných vazeb
ve vztahu k humanitárním důvodům se pak Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém
rozsudku ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004-69, www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podané v kasačních stížnostech. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasačních stížností k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnosti svým významem
podstatně nepřesahují vlastní zájmy stěžovatelů. Soud shledal proto kasační stížnosti
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnými a odmítl je.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3,
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byl návrh odmítnut.
Stěžovatelům byli pro řízení o kasačních stížnostech ustanoveni zástupci advokáti;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátce stěžovatelek a), b) za dva úkony právní
služby – převzetí a příprava věci včetně studia spisu a písemné podání soudu týkající se věci
samé – ve věci stěžovatelky a) a další dva úkony právní služby – převzetí a příprava věci
včetně studia spisu a písemné podání soudu týkající se věci samé – ve věci stěžovatelky b).
Všechny úkony byly učiněny před spojením věcí, takže odměna za ně se vypočte v plné výši
částkou 4x 2100 Kč a 4x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f),
§7, §11 odst. 1 písm. b), d), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), celkem
9 600 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka stěžovatelek a), b) prokázala, že je plátcem daně
z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou
je advokátka povinna z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty. Částka daně vypočtená podle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, činí 1824 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy
přiznává odměna v celkové výši 11 424 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Ustanovený zástupce stěžovatelů c), d), e) požádal o odměnu za tři společné úkony
právní služby ve smyslu §12 odst. 4 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení,
studium spisu a písemné podání soudu) a náhradu hotových výdajů. V daném případě není
sporu o tom, že advokát studoval spis, ani o tom, že podal doplnění kasační stížnosti. Žádným
způsobem však nedoložil své tvrzení, že proběhla první porada s klientem, která je v rámci
právního úkonu převzetí a příprava zastoupení předpokládána ustanovením §11 odst. 1
písm. b) advokátního tarifu. Vzhledem k tomu je třeba za převzetí a přípravu zastupování
považovat právě až studium spisu, které v daném případě nahrazuje první poradu
s klientem. Soud proto určil odměnu advokátovi stěžovatelek c), d), e) za dva úkony právní
služby – převzetí a příprava věci včetně nahlížení do spisu a písemné podání soudu týkající
se věci samé – částkou 6x 2100 Kč při snížení o 20 % při společném zastoupení tří osob
a 6 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1
písm. b), d), §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 11 880 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát
stěžovatelů c), d), e) prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok
vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za za stupování
odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně vypočtená podle
§37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, činí 2257,20 Kč.
Ustanovenému zástupci se tedy přiznává odměna v celkové výši 14 137,20 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu