ECLI:CZ:US:2021:2.US.2817.20.1
sp. zn. II. ÚS 2817/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C. V. P., t. č. Věznice Mírov, P. O. BOX 1, 789 53 Mírov, zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru 9, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci sp. zn. 28 Nt 168/2020, ze dne 16. září 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel napadl ústavní stížností v záhlaví specifikované usnesení krajského soudu o zamítnutí žádosti o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), jakož i čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a §125 trestního řádu.
2. Napadeným usnesením rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci tak, že žádost odsouzeného stěžovatele o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody zamítl podle §127 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, přičemž podle §136 odst. 3 téhož ustanovení neobsahovalo písemné vyhotovení zjednodušeného usnesení odůvodnění.
3. Stěžovatel podal nejprve ústavní stížnost bez právního zastoupení. K výzvě Ústavního soudu tuto vadu odstranil a doplnil důvody návrhu. Stěžovatel akcentoval, že byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 12 let a dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 10 let. Stěžovatel je v polovině uloženého trestu, proto podal žádost o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel obecnému soudu vytýká nedostatek odůvodnění, nalézací soud se jeho žádostí řádně nezabýval a zatížil své rozhodnutí procesní vadou. Stěžovateli není jasné, proč mu soud nevyhověl. Stěžovatel rovněž napadá skutečnost, že proti napadenému usnesení není možné podat další opravný prostředek. Stěžovatel považuje napadené usnesení jako celek za ústavně nekompletní.
4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí krajského soudu, proti němuž již není přípustný žádný opravný prostředek. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
6. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Předně Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy České republiky výhradně soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud proto zvážil námitky stěžovatele z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, přičemž shledal, že ústavní stížnost není opodstatněná.
8. Samotná skutečnost, že proti rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek, sama o sobě nesvědčí o porušení práva na spravedlivý proces, jak se stěžovatel domnívá, avšak zakládá právě přípustnost této stížnosti.
9. Jak Ústavní soud vyložil ve své judikatuře, rozhodnutí obecného soudu o upuštění od výkonu trestu má fakultativní charakter, a posouzení podmínek tohoto institutu proto náleží plně do pravomoci obecných soudů (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 4264/16 ze dne 7. 2. 2017 a sp. zn. II. ÚS 1011/17 ze dne 25. 4. 2017). Odsouzený stěžovatel podal žádost o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, přičemž podle §327 odst. 1 písm. b) trestního řádu může soud žádosti vyhovět a od výkonu trestu upustit, jestliže odsouzený byl nebo má být vyhoštěn. Obecně přitom platí, že samotná skutečnost, že odsouzenému byl uložen trest vyhoštění, právní nárok na upuštění od zbytku výkonu trestu nezakládá. Taktéž v obecné rovině platí, že jsou obecné soudy v souladu s judikaturou Ústavního soudu, až na výjimečné situace, povinny ve svých rozhodnutích adekvátně, přesvědčivě a logicky vysvětlit úvahy, na jejichž základě dospěly ke svým závěrům (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3302/18 ze dne 1. 4. 2019).
10. Samotný zákon však u tohoto typu rozhodnutí nevyžaduje odůvodnění (viz ustanovení §136 odst. 3 trestního řádu), a stěžovatel nenabídl Ústavnímu soudu žádné relevantní argumenty, pro které by mohl tento soud do rozhodování obecných soudů zasáhnout (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3302/18 ze dne 1. 4. 2019). Ústavnímu soudu přitom nepřísluší argumentaci za navrhovatele dotvářet.
11. Zbývá uzavřít, že stěžovatel porušení svých ústavně zaručených práv neprokázal. Ústavní soud proto postupoval dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a předloženou ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu