ECLI:CZ:US:2017:2.US.3293.17.1
sp. zn. II. ÚS 3293/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti Ing. Věry Kravárikové, CSc., zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, sídlem Jugoslávská 481/12, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2017 č. j. 22 Cdo 3251/2017-776, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. února 2017 č. j. 26 Co 15/2017-744 a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 20. září 2016 č. j. 10 C 196/2010-713, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech jako účastníků řízení a MUDr. Olgy Kočové a Doc. Ing. Josefa Kravárika, CSc., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. října 2017, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud") ze dne 8. září 2014 č. j. 10 C 196/2010-504 bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejších účastníků k pozemku st. p. č. X1, jehož součástí je stavba, a k pozemku st. p. č. X2 v obci R. v k. ú. Horní Rokytnice nad Jizerou, a tyto nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví stěžovatelky. Současně jí bylo uloženo, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatila na vypořádání zrušeného spoluvlastnictví vedlejší účastnici částku 385 000 Kč a vedlejšímu účastníkovi částku 192 000 Kč.
3. Uvedený rozsudek byl k odvolání vedlejších účastníků změněn rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 5. května 2015 č. j. 20 Co 61/2015-556 tak, že se předmětné pozemky přikazují do spoluvlastnictví vedlejších účastníků, přičemž podíl vedlejší účastnice bude činit tři ideální čtvrtiny celku a podíl vedlejšího účastníka jednu ideální čtvrtinu celku. Vedlejší účastnici byla zároveň uložena povinnost nahradit stěžovatelce vypořádací podíl ve výši 192 000 Kč. Dovolání stěžovatelky proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2016 č. j. 22 Cdo 4178/2015-601. Následně podaná ústavní stížnost byla usnesením ze dne 25. října 2016 sp. zn. I. ÚS 1422/16 (všechna v tomto usnesení uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
4. Dne 25. dubna 2016 podala stěžovatelka ve věci žalobu na obnovu řízení, neboť měla za to, že existuje řada nových skutečností a že disponuje řadou důkazů, které nemohla bez své viny použít v původním řízení a které mohou přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci. Usnesením okresního soudu ze dne 20. září 2016 č. j. 10 C 196/2010-713, jež bylo (s výjimkou výroku o náhradě nákladů řízení vedlejší účastnici) potvrzeno usnesením krajského soudu ze dne 21. února 2017 č. j. 26 Co 15/2017-744, byla tato žaloba zamítnuta. Dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 22. srpna 2017 č. j. 22 Cdo 3251/2017-776.
5. Podle obecných soudů nebyly splněny podmínky pro obnovu původního řízení podle §228 odst. 1 občanského soudního řádu. Skutečnosti uváděné stěžovatelkou buď nastaly až po pravomocném skončení původního řízení, nebo jí mohly být uplatněny ještě v původním řízení. Řada z nich navíc nemohla přinést pro ni příznivější rozhodnutí ve věci. Krajský soud i Nejvyšší soud se pak podrobně vyjádřily k tomu, z jakých důvodů nepostačují k obnově řízení dopis manželů Kravárikových z roku 1987, kolaudační rozhodnutí Městského úřadu Jilemnice ze dne 20. srpna 1981 a dopis ze dne 7. srpna 2013, jenž byl stěžovatelce adresován od Krkonošského národního parku.
III.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka nesouhlasí s posouzením její žaloby na obnovu řízení. Zdůrazňuje, že i když měla povědomost o dopisu z roku 1987, vzhledem k době, která uplynula od jeho sepsání, si nepamatovala jeho obsah, a byla přesvědčena, že není v její dispozici. Podle jejího názoru není správný závěr dovolacího soudu, že akceptace argumentu, že účastník řízení zapomněl obsah dopisu, který podepsal, by vedla k nejistotě v pravomocně skončených věcech i v institutu koncentrace řízení. V případě obnovy řízení jde totiž vždy o narušení principu právní jistoty. Závěr o tom, že v případě tohoto důkazu nebyla za uvedených okolností splněna podmínka novosti, považuje stěžovatelka za ryze formalistický.
7. Ve vztahu ke kolaudačnímu rozhodnutí ze dne 20. srpna 1981 stěžovatelka poukazuje na to, že samotné její účastenství v kolaudačním řízení ještě neznamená, že měla tento důkaz již dříve. Její tvrzení, že jej nalezla až po 28. červnu 2017, nebylo ničím vyvráceno. Stěžovatelka rozporuje i závěr, že měla již v průběhu původního řízení u sebe dopis Krkonošského národního parku ze dne 7. srpna 2013. Tento dopis za ni musela vyzvednout její dcera nebo sousedka, přičemž sama jej objevila až v březnu 2013. Nesprávným posouzením důvodů pro obnovu řízení mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces.
8. Poslední okruh uplatněných námitek se týká rozsudku krajského soudu, jenž byl vydán v původním řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Stěžovatelka považuje toto rozhodnutí za překvapivé, protože jí byla odňata možnost právně argumentovat k otázce, která byla pro krajský soud zásadní. V této souvislosti poukazuje na řadu skutečností, které měly svědčit pro to, aby byly předmětné nemovitosti přikázány právě do jejího vlastnictví. Rozhodnutími obecných soudů byl založen právní stav, který vede jen k dalším neshodám mezi účastníky řízení, kteří se navzdory nepřátelským vztahům budou muset znovu setkávat.
IV.
Procesní podmínky řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud konstatuje, že je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná (ze strany stěžovatelky byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
10. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a obsahem napadených rozhodnutí, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Sám totiž není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, což znamená, že jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení v rovině tzv. podústavního práva či jiné nesprávnosti.
12. Podle §228 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu může účastník řízení napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a též před odvolacím soudem, či lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a též před odvolacím soudem, v obou případech současně za podmínky, že pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
13. Obnova řízení podle §228 občanského soudního řádu je mimořádný opravný prostředek, jenž představuje výrazný průlom do principu nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v soudním řízení. Umožňuje totiž překonat překážku věci rozhodnuté a již skončený spor znovu projednat a rozhodnout. Účelem tohoto institutu je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních pravomocného rozsudku, jestliže tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. V řízení o povolení obnovy řízení se tedy nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje se výlučně otázka, zda jsou zde nové skutečnosti či důkazy, které ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné, pro žalobce příznivější, rozhodnutí, než které bylo dříve vydáno.
14. K posouzení podmínek pro povolení obnovy řízení jsou povolány obecné soudy, přičemž v řízení o ústavních stížnostech lze jejich rozhodnutí přezkoumávat výlučně z hlediska dodržení zásad spravedlivého procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V tomto ohledu je stěžejní zejména požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí a zákazu libovůle, k jehož porušení by došlo v případě nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, který je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovatelnému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. září 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. K žádnému takovémuto pochybení však v posuzované věci nedošlo.
15. Obecné soudy se náležitým a přesvědčivým způsobem vypořádaly s jednotlivými skutečnostmi či důkazy, jimiž stěžovatelka odůvodňovala svou žalobu na obnovu řízení. Jejich hodnocení nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout a v podrobnostech postačí odkázat na relevantní části odůvodnění napadených rozhodnutí. Samotná skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů, ať už vyslovenými v původním řízení, nebo v řízení o žalobě na obnovu řízení, nepostačuje k tomu, aby jimi provedené posouzení podmínek pro povolení obnovy řízení nebylo možné akceptovat jako ústavně konformní.
16. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2017
Ludvík David v. r.
předseda senátu