ECLI:CZ:US:2008:2.US.458.08.1
sp. zn. II. ÚS 458/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatelky obchodní společnosti Proteco Expert s.r.o., se sídlem Praha 4, Východní náměstí 847/5, právně zastoupené advokátem JUDr. Vítem Širokým se sídlem Praha 5, U Nikolajky 5, proti příkazu Městského státního zastupitelství v Praze k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 17. 12. 2007 č. j. 1 KZV 132/2006-280, realizované dne 20. 12. 2007 v prostorách provozovny stěžovatelky v Praze 4, Libuňská 8/191, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 19. 2. 2008 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti shora uvedenému příkazu Městského státního zastupitelství v Praze k prohlídce jiných prostor a pozemků a proti samotné prohlídce, ve které stěžovatelka navrhuje vydání nálezu, kterým by Ústavní soud vyslovil, že tímto příkazem a následnou prohlídkou byla porušena její základní práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 7 odst. 1, čl. 10, čl 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Dále v petitu navrhuje, aby Ústavní soud zakázal účastníkům řízení v porušování těchto práv pokračovat a přikázal jim obnovit stav před jejich porušením, zejména vrátit stěžovatelce odňaté materiály.
Usnesením policejního komisaře Policie ČR, Správy hl. m. Prahy SKPV OHK, Praha 1 Krakovská 14, ČTS: PSP-2305/OHK-5-2005, ze dne 23. 5. 2006 bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zákona spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona, kterého se měl dopustit obviněný Ing. J. Š. společně s obviněnými Ing. J. R. a Ing. M. N. tím, že po předchozí dohodě mezi spoluobviněnými s cílem ukončit podnikání obchodní společnosti PROTECO SYSTEMS, spol. s r. o., a tím odstranit Ing. T. S., jako dalšího společníka této společnosti z následného podnikání v nově založené obchodní společnosti Proteco Expert, s.r.o., bez příslušné finanční náhrady. Při převodu zakázek na konkurenční spol. Proteco Expert, s.r.o. způsobili spol. PROTECO SYSTEMS, spol. s r.o., celkovou škodu nejméně ve výši 6.655.384,- Kč.
Po skončení přípravného řízení byla dne 12. 4. 2007 k Městskému soudu v Praze podána ve výše uvedené věci obžaloba, následně bylo v rámci předběžného projednání obžaloby rozhodnuto usnesením o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Usnesení bylo napadeno stížností Městského státního zastupitelství v Praze, která byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze. Po pravomocném rozhodnutí o vrácení věci dozorujícímu státnímu zástupci k došetření bylo na základě žádosti policejního komisaře Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, SKPV, odbor hospodářské kriminality, vydáno státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze opatření, sp. zn. 1 KZV 132/2006-280, ze dne 17. 12. 2007, kterým byl ve smyslu ust. §83a odst. 1 trestního řádu vydán příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, konkrétně prohlídce provozovny společností Proteco Expert, s.r.o. Prohlídka jiných prostor měla být provedena Policií ČR, Správa hl. m. Prahy, SKPV, odbor hospodářské kriminality, dne 20. 12. 2007.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že byť příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků splňuje formální náležitosti stanovené trestním řádem, je zřejmé, že byl vydán v rozporu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti, podle které mají orgány činné v trestním řízení v co možná nejmenší míře zasahovat do základních práv a právem chráněných zájmů osob, vůči nimž je vedeno trestní řízení.
V daném případě bylo účelem nařízené a realizované prohlídky jiných prostor a pozemků zajištění účetnictví stěžovatelky za období od 22. 1. 2003 do 23. 5. 2006. Podle pokynu Vrchního soudu v Praze bylo třeba v trestní věci stíhaných osob vypracovat znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětí účetnictví a evidence za účelem přesného určení výše prospěchu, kterého mělo být dosaženo jednáním obviněných osob. Stěžovatelka je přesvědčena, že za dané situace mohl a měl policejní orgán postupovat ve smyslu §78, resp. §79 trestního řádu, tedy vyzvat ji k vydání konkrétních účetních dokladů, které by bylo třeba ke zhotovení znaleckého posudku, resp. v případě nevyhovění této výzvě ji poučit o možnosti odnětí věci.
Stěžovatelka rovněž uvedla, že k realizaci prohlídky se dostavil JUDr. A. N., advokát, avšak jeho účast byla odmítnuta s poukazem na skutečnost, že vystupoval v trestním řízení rovněž v pozici svědka. Stěžovatelka je však přesvědčena, že jako právnická osoba v pozici osoby zúčastněné měla v daném okamžiku právo na přítomnost právního zástupce u předmětného úkonu a tím, že mu nebylo umožněno se úkonu účastnit, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
K obsahu ústavní stížnosti si vyžádal Ústavní soud vyjádření účastníka řízení. Dle Městského státního zastupitelství v Praze důvodem k vrácení věci k došetření byla skutečnost, že znak kvalifikované skutkové podstaty žalovaného trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona - tedy prospěch velkého rozsahu, resp. výše prospěchu, vůbec nebyl v přípravném řízení zjištěn a není důkazně podložen. Dle názoru Vrchního soudu v Praze je nutno za prospěch považovat nikoli platby získané trestnou činností, ale platby snížené o náklady (mzdové, materiálové, provozní atd). Takováto zjištění pak lze učinit pouze na podkladě znaleckého posudku z obou ekonomika, specializace účetnictví. S ohledem na závěr vyslovený Vrchním soudem v Praze bylo nezbytné zajistit podklady potřebné pro vypracování předmětného znaleckého posudku, tedy účetní doklady společnosti Proteco Expert s. r. o.
Obvinění Ing. J. Š., Ing. M. N. a Ing. J. R. byli původně prověřováni pro podezření ze spáchání několika trestných činů. K zahájení trestního stíhání proti jmenovaným došlo zatím pouze v případě podezření ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2. odst. 4 trestního zákona. S ohledem na postoj obviněných, na důkazní situaci v dané trestní věci, jakož i na skutečnost, že znaleckým posudkem má být prokázána kvalifikovaná skutková podstata trestného činu dle §128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona, a kdy by obvinění vydáním požadovaných dokladů postupovali proti svým vlastním zájmům, navíc když z výše citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze byli obeznámeni se stanoviskem Vrchního soudu o změně právní kvalifikace (na §128 odst. 2 trestního zákona) v případě nedoložení výše škody velkého rozsahu znaleckým posudkem, lze mít za prokázané, že obvinění by výzvě ve smyslu ust. §78 trestního řádu učiněné v delším časovém odstupu od nařízení prohlídky jiných prostor nevyhověli a naopak by přístup k účetním dokladům společnosti zcela znemožnili, když za takovéto jednání nejsou ohroženi trestním postihem takového významu jako v případě trestného činu dle §128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona.
Pokud jde o vlastní úkon - prohlídku jiných prostor ve smyslu ust. §83a trestního řádu, z předložených materiálů podle názoru státního zastupitelství vyplývá, že úkon byl proveden v souladu se zákonem. Z podnětu JUDr. M. P. byl postup státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v souvislosti s vydáním předmětného příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků podle §83a odst. 1 trestního řádu přezkoumáván v rámci výkonu dohledu Vrchním státním zastupitelstvím v Praze, kterým bylo konstatováno, že v souvislosti s vydáním příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nebylo shledáno žádné pochybení.
Spisovým materiálem je rovněž doloženo, že poprvé zastupoval JUDr. A. N. Ing. J. Š. jako fyzickou osobu při provádění prohlídky jiných prostor dne 22.3.2005, kdy Ing. J. Š. udělil JUDr. A. N. plnou moc k zastupování přímo do protokolu o provedení prohlídky jiných prostor. Naopak ve spisovém materiále není založena plná moc, kterou by společnost Proteco Expert s. r. o. zmocňovala k zastupování v daném trestním řízení JUDr. A. N. a to ani záznamem do protokolu o provedení prohlídky jiných prostor dne 20.12.2007.
Po přezkoumání všech okolností, na jejichž základě byl vydán napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků dle §83a trestního řádu, jakož i přezkoumání příkazu samotného, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.
Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů.
Ústavní soud se otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 (in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, s. 123-124) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec" (viz nález sp. zn. II. ÚS 326/06). Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti" (III. ÚS 287/96).
Podle §82 trestního řádu lze domovní prohlídku a prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků vykonat, je-li důvodné podezření, že se zde nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Za věci důležité pro trestní řízení se považují zejména předměty, které mohou být věcnými důkazy (§112 odst. 1 trestního řádu), listiny, které mohou být listinnými důkazy (§112 odst. 2 trestního řádu) s výjimkou listin, jejichž obsah se týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti (§99 trestního řádu), a věci, ohledně nichž může být uložen trest propadnutí věci podle §55 trestního zákona nebo může být vysloveno zabrání věci podle §73 trestního zákona.
V projednávané věci byl příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků vydán za účelem zajištění účetnictví stěžovatelky za konkrétní období od 22. 1. 2003 do 23. 5. 2006. Příkaz obsahuje všechny náležitosti stanovené §83a trestního řádu, což ostatně stěžovatelka nijak nerozporuje. Námitku, že prohlídku nelze nařídit bez předchozího postupu dle §78 a §79 trestního řádu však musí Ústavní soud odmítnout. Z žádného ustanovení trestního řádu taková podmínka nevyplývá a stěžovatelkou dovolávanou zásadu přiměřenosti a zdrženlivosti nelze spatřovat v tom, že by prohlídka jiných prostor a pozemků měla být podmíněna předchozí výzvou k vydání věci dle §78 trestního řádu. Trestní řád jako procesní předpis upravující postup orgánů činných v trestním řízení v mnoha případech ponechává na těchto orgánech (policie, státní zástupce), jakou taktiku při objasňování trestné činnosti zvolí, a to podle konkrétních okolností té které trestní věci. V daném případě jak státní zástupce, tak i policejní orgán, předpokládali (a to i na základě již realizovaných výzev dle §78 trestního řádu, které byly bezpředmětné a neúčinné), že obviněný (jediný) jednatel stěžovatelky společnosti Proteco Expert, s. r. o., Ing. Š. na základě výzvy k vydání účetní evidence s velkou pravděpodobností tuto evidenci dobrovolně nevydá a spíše ji ukryje, event. zcela zničí, což by mělo za následek zmaření vypracování znaleckého posudku dle pokynu Vrchního soudu v Praze. Jak vyplývá z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 20. 12. 2007, v rámci předchozího výslechu podle §84 trestního řádu byl jednatel společnosti vyzván k dobrovolnému vydání účetnictví, k čemuž uvedl, že požadované doklady vydat nechce.
Jak již Ústavní soud uvedl, efektivní postup orgánů činných v trestním řízení je kromě striktního dodržování kogentních ustanovení trestního řádu také otázkou zvolené taktiky tak, aby bylo dosaženo účelu zákona, tedy aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni (§1 odst. 1 trestního řádu). Pokud proto trestní řád pro provedení prohlídky jiných prostor a pozemků dle §83a nestanoví jako podmínku předchozí postup dle §78 trestního řádu, a pokud orgány činné v trestním řízení přijmou závěr, že v konkrétním případě je z hlediska účelu trestního řízení efektivnější nařídit přímo prohlídku jiných prostor a pozemků dle §83a, nelze v jejich jednání spatřovat porušení ústavně zaručených práv vlastníka, ev uživatele těchto prostor.
Námitka stěžovatelky týkající se vyloučení JUDr. N. z účasti na prohlídce jiných prostor je rovněž nedůvodná. Policejní komisař odmítl jeho účast vzhledem k jeho pozici svědka v dané trestní věci, který již vypovídal (dne 3. 1. 2007). Dle stanoviska policejního orgánu i státního zástupce nevystupoval JUDr. N. jako právní zástupce stěžovatelky jako právnické osoby, nýbrž jako obhájce jednoho z obviněných (Ing. J. Š. v zastoupení JUDr. Víta Širokého). Ve spisovém materiálu není založena plná moc, kterou by stěžovatelka zmocnila k zastupování v daném trestním řízení JUDr. N., a to ani záznamem do protokolu o provedení prohlídky jiných prostor ze dne 20. 12. 2007.
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhovala rovněž projednání věci mimo pořadí dle §71d odst. 1 zákona o Ústavním soudu. K tomu je třeba uvést, že uvedené ustanovení zákona se vztahuje výlučně na řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními zákony (§71a až §71e zákona). Ústavní soud se však může dle §39 cit. zákona usnést, že věc je naléhavá a v tom případě se nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly. V daném případě se tak nestalo, neboť k tomu nebyly shledány důvody.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu