ECLI:CZ:US:2005:2.US.96.04
sp. zn. II. ÚS 96/04
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 11. května 2005 sp. zn. II. ÚS 96/04 ve věci ústavní stížnosti T. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004 sp. zn. 44 To 54/2004, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 12. 2003 sp. zn. Kzv 293/2003 o ponechání stěžovatele ve vazbě.
I. Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 2. 2004 sp. zn. 44 To 54/2004 porušil ústavně zaručená práva stěžovatele zakotvená v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004 sp. zn. 44 To 54/2004, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 12. 2003 sp. zn. Kzv 293/2003 o ponechání stěžovatele ve vazbě. Tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 90 a 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 36 odst. 1, 38 odst. 2 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel napadá postup soudu, pokud nahradil odůvodnění rozhodnutí státního zástupce vlastním rozhodnutím. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 692/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 29, nález č. 17, str. 131) dovozuje nepřípustnost nahrazení rozhodnutí státního zástupce, tedy zjištění trvajících vazebních důvodů, rozhodnutím soudu. S ohledem na tento nález je podle něj nepřípustné, aby rozhodnutí soudu nahrazovalo rozhodnutí státního zástupce. Dále s odkazem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci A. B. proti Slovensku č. 41784/98 ze dne 4. března 2003 namítá porušení zásady rovnosti zbraní, podle níž musí mít všechny strany sporu stejnou možnost mluvit a obhajovat svoji pravdu a žádná z nich nesmí mít podstatnou výhodu vůči protistraně.
Ústavní soud nejprve řízení, podle §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §109 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu přerušil, využil svého oprávnění podle §64 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a navrhl plénu Ústavního soudu zrušení §242 odst. 2 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") v souvislosti s přezkumem rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby. Nálezem ze dne 22. 3. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, str. 647; vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.) Ústavní soud zrušil ustanovení §242 odst. 2 tr. ř. a současně závazně vyslovil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Na důvody tohoto rozhodnutí Ústavní soud pro stručnost odkazuje.
Ústavní soud vyzval Městský soud v Praze jako účastníka řízení, aby se vyjádřil k ústavní stížnosti. Ten navrhl odmítnutí ústavní stížnosti. Ve svém postupu neshledává nic protiústavního, neboť soud konkrétní důvod vazby dovodil z vyšetřovacího spisu, který měl k dispozici, přičemž výrok napadeného usnesení byl správný.
Z připojeného spisu Městského státního zastupitelství v Praze sp. zn. 1 KZn 1844/2003 a Městského soudu v Praze sp. zn. 44 To 54/2004 Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli společně s M. O., M. T. a R. D. je vedeno trestní stíhání pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 3 trestního zákona (dále jen "tr. z."), trestný čin zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 a 2 tr. z. a trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. z. V tomto trestním řízení byl stěžovatel vzat do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 9. 2003 sp. zn. Nt 4407/2003, a to z důvodu podle §67 písm. a) a b) tr. ř. Usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 12. 2003 č. j. KZv 293/2003-173 byli stěžovatel a další vazebně stíhaní obvinění ponecháni ve vazbě, když byl u stěžovatele nadále shledán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004 č. j. 44 To 54/2004-231 byly stížnosti stěžovatele a M. T. jako nedůvodné zamítnuty. Městský soud v Praze rozhodoval dne 4. 2. 2004 v době od 10:20 hodin do 10:25 hodin v neveřejném zasedání za přítomnosti členů senátu a zapisovatelky.
Dotazem na Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze bylo zjištěno, že věc stěžovatele byla již pravomocně skončena, neboť byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2004 sp. zn. 48 T 4/2004 a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Jeho odvolání bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2004 sp. zn. 2 To 57/2004 zamítnuto a od 17. 9. 2004 vykonává trest odnětí svobody.
Jak bylo již shora uvedeno, Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 22. 3. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 45/04 závazně vyslovil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Pokud tedy v posuzovaném případě bylo o stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby rozhodnuto soudem v neveřejném zasedání, bez jeho přítomnosti a bez jeho slyšení, došlo tím k porušení základních práv stěžovatele podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy a 8 odst. 2 Listiny.
Námitku stěžovatele, že za situace, kdy v rozhodnutí státního zástupce chybí jakékoliv odůvodnění dalšího trvání vazby, nemohl soud ve svém rozhodnutí důvody rozhodnutí státního zástupce dovodit, lze mít za zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud na rozdíl od stěžovatele totiž považuje za ústavně souladné, aby pochybení orgánů činných v trestním řízení bylo napraveno zákonem stanoveným způsobem orgány činnými v trestním řízení samotnými. Argumentace citovaným nálezem sp. zn. IV. ÚS 692/02 je zcela nepřípadná, protože narozdíl od jím posuzovaného případu zde rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby stěžovatele existovalo.
Ústavní soud proto ústavní stížnosti podle §82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zčásti vyhověl tak, že konstatoval porušení základních práv stěžovatele způsobené Městským soudem v Praze. Návrh na zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze však Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 482/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 92, str. 3)], neboť v mezidobí byl stěžovatel převeden z vazby do výkonu trestu. Protože zde chybí možnost bezprostředního a přítomného zásahu Ústavního soudu, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele, ztratila ústavní stížnost v této části své opodstatnění.
O ústavní stížnosti bylo v souladu s §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozhodnuto bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci a účastníci řízení s tím souhlasili.