ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1131.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1131/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Prostějov , se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 12-14, IČ 00288659, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Klapkou, advokátem se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 8, proti povinné R. M. , zastoupené JUDr. Drahomírem Krátkým, advokátem se sídlem v Prostějově, Poděbradovo nám. 8a, pro vyklizení bytu se zajištěním přístřeší, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 16 E 19/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2008, č. j. 17 Co 238/2008 - 53, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňka Klapky, advokáta se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 8.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 10. 6. 2008, č. j. 16 E 19/2007 - 43, zamítl návrh povinné na zastavení „exekuce“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání povinné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 8. 2008, č. j. 17 Co 238/2008 - 53, usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že návrh povinné na zastavení „exekuce“ není důvodný, neboť nebyly zjištěny žádné takové skutečnosti, které by umožňovaly zastavit pravomocně nařízený výkon rozhodnutí vyklizením bytu se zajištěním přístřeší. Odvolací námitky povinné, že její dcera je vážně nemocná a že dluhy na nájemném uhradila, považoval za nepřípadné, neboť svým charakterem spadají do nalézacího řízení, a proto k nim nepřihlédl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k jejímu podání ze dne 13. 12. 2007, v němž uvedla, že již všechny dluhy uhradila, že do svízelné situace se dostala z důvodu vážného onemocnění dcery a že nařízený výkon rozhodnutí je tak v rozporu s dobrými mravy. Namítá, že soud ji nepředvolal k několika jednáním, z čehož dovozuje, že nebyly „splněny podmínky řízení“, a že bylo zkráceno její právo hájit se při jednání u soudu, čímž došlo k porušení zásady „projednávací“ a též Listiny základních práv a svobod, podle níž každý má právo hájit se před soudem a uplatňovat své návrhy. Opětovně pak poukázala na to, že soudu doložila lékařskou zprávu ohledně zdravotního stavu jejího dítěte. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu (a s výjimkou výroku o nákladech řízení i s rozhodnutím soudu prvního stupně) a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka ve svém dovolání žádnou otázku zásadního právního významu, jež by byla způsobilá založit přípustnost dovolání v dané věci, nevymezila, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených nelze k závěru o zásadním právním významu věci dospět. Námitky, jimiž dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
K dalším námitkám v dovolání je pak třeba uvést, že Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí zaujal a odůvodnil závěr, že argumentace ustanovením §3 odst. 1 obč. zák., je v exekučním řízení (řízení o výkon rozhodnutí) nepřípadná, jelikož z hlediska eventuální existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud v nalézacím řízení posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Podání návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) naproti tomu není výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2445/2005, nebo usnesení téhož soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3756/2008 ).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 2 o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť oprávněný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce
1.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §12 odst. 1 písm. b), snížená na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení oprávněného ve výši 1.300, -Kč je povinná povinna zaplatit k rukám advokáta, který oprávněného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2010
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu