ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1232.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 1232/2020-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné AB - CREDIT a. s. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Opletalova 1603/57, identifikační číslo osoby 40522610, proti povinnému V. Š. , narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného D. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2498/17, pro 2 331 700 Kč a 7 772 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 152 EXE 840/2011, o dovolání manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2019, č. j. 15 Co 262/2019-104, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 5. 2019, č. j. 152 EXE 840/2011-86, kterým byla zastavena exekuce v rozsahu exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., dne 20. 7. 2018, pod č. j. 067 EX 4112/11-106, tak, že se exekuce v rozsahu výše uvedeného exekučního příkazu nezastavuje.
2. Odvolací soud uvedl, že návrh manželky povinného je potřeba posuzovat podle aktuální úpravy §262b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění zákona č. 139/2015 Sb., který v článku II. přechodných ustanovení stanoví, že nová úprava o. s. ř. se uplatní i pro řízení zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona. Z exekučního příkazu je zřejmé, že byl vydán po účinnosti novely zákona č. 139/2015 Sb. (dne 20. 7. 2018) a návrh manželky povinného na částečné zastavení exekuce nereflektuje aktuální právní úpravu ustanovení §262a a §262b o. s. ř. Za situace, kdy manželství navrhovatelky a povinného trvá a manželský majetkový režim nebyl změněn, možnost exekučního postihu poloviny prostředků na účtu manželky povinného existuje. K tomuto odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 984/2018. „Zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce. Odvolací soud uzavřel, že návrh manželky povinného bylo třeba projednat dle ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění novely č. 139/2015 Sb., který umožňuje postihnout účet manželky povinného. Na základě tohoto usnesení soudu prvního stupně změnil, jak je výše uvedeno.
3. Proti výše uvedenému usnesení podala manželka povinného dovolání. Přípustnost spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvádí, že povinný převzal dluh (směnečné rukojemství) dne 2. 7. 1998 v době trvání manželství. Ačkoliv odvolací soud odkazuje na §262b odst. 1 o. s. ř., neučinil na základě tohoto správné hmotněprávní posouzení majetkového režimu povinného a dovolatelky v době vzniku závazku, který je předmětem exekuce. Odvolací soud pominul zásadu vyjádřenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016 a v usnesení ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1256/2019, podle níž návrh manžela povinného na zastavené exekuce z důvodu postižení majetku ve společném jmění manželů, který podle právních předpisů exekučně postihnout nelze, je třeba posoudit podle aktuálně účinného procesního předpisu s tím, že hmotněprávní aspekty přípustnosti postižení takového majetku posoudí soud podle právní úpravy platné v době, kdy exekvovaný závazek povinného vznikl. Právní úprava účinná v době vzniku závazku upravovala rozsah manželského majetkového režimu v §143 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“). Jednalo se o bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Pro tento případ je podstatné, že vymáhaný závazek se nestal součástí společného jmění manželů, neboť dluhy netvořily součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve smyslu tehdy účinného občanského zákoníku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1151/2007). Jelikož se povinným převzatý dluh nestal součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nemůže být nyní exekucí postižen majetek dovolatele. Odvolací soud se s uvedenými skutečnostmi nijak nevypořádal, ačkoliv dovolatelka na ně v průběhu řízení opakovaně upozorňovala. Na základě výše uvedeného dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle §262a odst. 4 o. s. ř. jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů, lze vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.
7. K námitkám dovolatelky ohledně možnosti postižení účtu manžela povinného pro výlučný dluh povinného se Nejvyšší soud ve své judikatuře již několikrát vyjádřil. Uvedl, že novela o. s. ř. v podobě zákona č. 139/2015 Sb. účinná od 1. 7. 2015 zachovala, pokud jde o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů, možnost postihu pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu [srov. §262a odst. 4 o. s. ř. a §42 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „e. ř.“, ve znění účinném od 1. 7. 2015 ], přičemž v souladu s přechodnými ustanoveními této novely obsaženými v čl. IV bod. 1 se novelizované znění občanského soudního řádu a exekučního řádu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jinými slovy řečeno, s ohledem na shora citovaná přechodná ustanovení tedy lze i po novele občanského soudního řádu účinné od 1. 7. 2015 v exekucích zahájených před účinností této novely postihnout účet manžela povinného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5236/2015, usnesení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 984/2018).
8. Z výše uvedeného je nepochybné, že ustanovení §262b o. s. ř. ve znění novely č. 139/2015 Sb. (jež manželovi povinného umožňuje domáhat se zastavení exekuce, jestliže je výkonem postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než stanoví zvláštní právní předpis) se použije i ve vykonávacím řízení, které bylo zahájeno před účinností této novely, k níž doš1o dne 1. 7. 2015. „Zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1256/2019, usnesení ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5823/2016, usnesení ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1786/2017 či usnesení ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4714/2016). Podle přechodných ustanovení (§3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“) se vznik dluhu včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními právními předpisy. V tomto případě dluh povinného vznikl dle exekučního titulu 2. 7. 1998, kdy povinný avaloval směnku, proto se řídí ustanoveními §143 a násl. obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 7. 1998. Ustanovení §147 obč. zák. v tehdy účinném znění umožňovalo při výkonu rozhodnutí uspokojit pohledávku věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství, i z majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Je nepochybné, že předmětný dluh povinného vznikl za trvání manželství, které dosud nebylo rozvedeno, majetkový režim povinného a jeho manželky nebyl změněn. Dovolatelce na základě výše uvedeného nelze dát za pravdu, že obč. zák. v tehdy účinném znění neumožňoval exekučně postihnout pro výlučný dluh jednoho z manželů majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. Účet manželky povinného tedy může být exekučně postižen i v případě, že se dluh povinného nestal součástí společného jmění manželů (dříve bezpodílového spoluvlastnictví).
9. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolatelkou přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu