ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1548.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1548/2021-620
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného T. N. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Petříkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 204/21, proti povinnému A. Š. , narozenému dne XY, za účasti manželky povinného J. Š. , narozené XY, oba bytem v XY, oba zastoupeni Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská č. 869/17, pro 1 990 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 30136/2006, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2020, č. j. 35 Co 305/2020-577, takto:
Dovolání povinného a manželky povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2020, č. j. 35 Co 305/2020-577, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. června 2020, č. j. 13 Nc 30136/2006-531, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného a manželky povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 6. prosince 2006, č. j. 13 Nc 30136/2006-3, vůči manželce povinného, a to ohledně způsobu jejího provedení přikázáním pohledávky z účtu/vkladového účtu/stavebního spoření na základě smlouvy manžela povinného č. XY, vedeného u peněžního ústavu: Komerční banka, a. s., podle exekučního příkazu vydaného JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., soudním exekutorem Exekutorského úřadu Litoměřice, ze dne 9. ledna 2017, č. j. 124 Ex 315/07-185, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolatelé spatřují přípustnost dovolání zejména v otázce, zda je za situace, kdy exekuce byla zahájena již v roce 2006, tzn. ještě před účinností novely č. 139/2015 Sb., možný postih majetku manželky povinného, resp. účtu manželky povinného podle ustanovení §262a a §262b o. s. ř. a podle ustanovení §42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“). Podle názoru dovolatelů je aplikace daných ustanovení (resp. přechodných ustanovení) v rozporu se zákazem retroaktivity vyjádřeným např. v nálezu I. ÚS 1/2014 (tím je patrně myšlen nález Ústavního soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. Pl. ÚS 1/2014) a v nálezu I. ÚS 1951/2016 (tím je patrně myšleno usnesení Ústavního soudu ze dne 19. července 2016, sp. zn. I. ÚS 1951/2016).
Nejvyšší soud se již danou otázkou zabýval, a to mimo jiné i v této konkrétní věci - v usnesení ze dne 2. května 2018, č. j. 20 Cdo 984/2018-268, jímž dovolání povinného a jeho manželky odmítl z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2017, č. j. 35 Co 305/2017-207) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. V citovaném rozhodnutí dovolací soud (s odkazy na svou dřívější judikaturu) vysvětlil, že novela v podobě zákona č. 139/2015 Sb. účinná od 1. července 2015 zachovala, pokud jde mimo jiné o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, pouze možnost postihu pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu (srov. §262a odst. 4 o. s. ř. a §42 odst. 4 ex. řádu shodně ve znění účinném od 1. července 2015), přičemž v souladu s intertemporálními ustanoveními této novely obsaženými v čl. IV bod. 1 se novelizované znění občanského soudního řádu a exekučního řádu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jinými slovy řečeno, s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení tedy lze i po novele občanského soudního řádu účinné od 1. července 2015 v exekucích zahájených před účinností této novely postihnout účet manžela povinného.
K témuž závěru poté dovolací soud dospěl např. i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 1232/2020, proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 9. března 2021, sp. zn. I. ÚS 141/21, pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zcela souladné s jak s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, tak i s judikaturou Ústavního soudu, a dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 7. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu