ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2250.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2250/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Jaroslavem Beránkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Pernštýnské náměstí 80, proti povinné J. H. , L. n. V., za účasti manžela povinné J. H. , L. n. V., oběma zastoupeným Mgr. Otou Ondruškou, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, a za účasti vydražitelky KAZIKO Energie s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Pod Turnovskou tratí 182/18, identifikační číslo osoby 24669733, pro 189 044 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 094 EX 05509/14, o dovolání povinné a jejího manžela proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 20 Co 445/2016-310, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 20 Co 445/2016-310, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město, usnesením ze dne 31. 8. 2016, č. j. 094 EX 05509/14-258, udělil vydražitelce KAZIKO Energie s. r. o., se sídlem v Praze 9, Pod Turnovskou tratí 182/18, identifikační číslo osoby 24669733, příklep na nemovitých věcech v usnesení přesně specifikovaných za nejvyšší podání ve výši 2 530 000 Kč.
Krajský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil. Dospěl k závěru, že dražební vyhláška byla doručena všem osobám, kterým se podle zákona doručuje, byla řádně zveřejněna a měla veškeré obsahové náležitosti stanovené zákonem. O provedené dražbě byl pořízen záznam, ve kterém byly uvedeny všechny potřebné údaje. Z obsahu spisu vyplývá, že soudní exekutor postupoval zcela v souladu se zákonem. Odvolací soud se rovněž zabýval otázkou, zda nebyly dány předpoklady pro zastavení exekuce z důvodu její nepřípustnosti z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že exekuce je vedena na základě vykonatelných exekučních titulů, neboť předmětné rozhodčí smlouvy platně založily pravomoc rozhodce k vedení rozhodčího řízení a vydání rozhodčích nálezů. Rozhodčí smlouvy jmenovitě určily konkrétní jména rozhodců, z nichž každý byl oprávněn spor účastníků samostatně rozhodnout. Dále bylo určeno, že rozhodčí řízení bude vedeno vždy jediným ze sjednaných rozhodců dle volby žalobce. Jedná se tak o transparentní způsob výběru rozhodce, který je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. V tomto smyslu odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2927/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinná a její manžel dovoláním, ve kterém namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedli, že nebyl dodržen zákonný postup, když o průběhu elektronické dražby nebyl zveřejněn žádný protokol o jednání, který by byl řádnou veřejnou listinou. Z důvodu absence protokolu o jednání (veřejné listiny) nelze dražbu považovat za platnou a elektronická dražba tak nemůže být ani podkladem pro přechod vlastnického práva k draženým nemovitostem. Dle dovolatelů se v tomto případě jedná o otázku hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Dovolatelé dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu v otázce transparentnosti výběru rozhodce. Odvolací soud se vůbec nezabýval jejich námitkou, že rozhodčí smlouvy jsou absolutně neplatné pro příčení se dobrým mravům v ujednáních o úrocích (v tomto směru odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12). Dovolatelé jsou toho názoru, že pokud je neplatná podstatná část smlouvy (ujednání o úrocích), je neplatná celá smlouva. A jelikož je pak neplatná smlouva hlavní (obě revolvingové smlouvy o úvěru), nemůže být k takto neplatné smlouvě uzavřena rozhodčí smlouva. Je-li exekučním titulem rozhodčí nález, je soud povinen se v každém stádiu exekučního řízení zabývat otázkou pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, tedy i ve fázi, kdy bylo podáno odvolání proti usnesení o příklepu. Platnost rozhodčí doložky je nutno posuzovat nejen z hlediska transparentnosti výběru rozhodce, ale je třeba zkoumat i další okolnosti, za kterých k uzavření rozhodčí doložky došlo, a to zejména zda nejsou v rozporu s dobrými mravy. V této otázce se dle dovolatelů odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2401/2014). Rovněž upozorňují na závěry vyjádřené Ústavním soudem (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12). V neposlední řadě uvedli, že otázka „provázanosti revolvingových a rozhodčích smluv“ v kontextu jejich neplatnosti dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Závěrem navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce, v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti dovodil, že je-li před nařízeným dražebním jednáním podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný a přistoupí k dražbě, spočívá obrana povinného v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení exekuce, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud pak musí v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena). Obdobně lze postupovat i v případě, kdy byl návrh na zastavení exekuce podán po vydání rozhodnutí o příklepu, ovšem důvody pro zastavení zde byly již v době dražebního jednání a soud o nich věděl nebo alespoň vědět měl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016).
V projednávané věci soudní exekutor udělil příklep na dražené nemovité věci dne 31. 8. 2016. Dne 15. 9. 2016 podali povinná a její manžel návrh na zastavení exekuce, který odůvodnili tím, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, rozhodčí smlouvy jsou neplatné, neboť neobsahují transparentní způsob určení rozhodce, a jako celek jsou pro rozpor s dobrými mravy neplatné i úvěrové smlouvy stanovující úrokovou sazbu úvěru ve výši 94,99 % ročně, resp. 97,04 % ročně; neplatnost úvěrových smluv jako celku má za následek neplatnost rozhodčích doložek, které jsou součástí těchto smluv. V doplnění návrhu ze dne 15. 11. 2016 poukázali na skutečnost, že rozhodčí smlouvy nebyly uzavřeny oprávněnou, protože měly být na straně věřitele uzavřeny prostřednictvím úvěrového poradce na základě plné moci, která však není přílohou rozhodčí ani úvěrové smlouvy. Volba rozhodců pak proběhla v době, kdy rozhodci nebyli zapsáni v seznamu rozhodců pro řešení spotřebitelských sporů.
Dne 15. 9. 2016 podali povinná a její manžel odvolání proti usnesení o příklepu, ve kterém namítli neplatnost úvěrových smluv pro rozpor s dobrými mravy; v doplnění odvolání ze dne 16. 9. 2016 uvedli s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že i když určení rozhodce v rozhodčí doložce netrpí ústavněprávním deficitem, je pro rozpor s dobrými mravy neplatná smlouva o úvěru, do níž je rozhodčí doložka vtělena, přičemž platnost úvěrové smlouvy lze přezkoumat v exekučním řízení; přitom odkázali na svůj návrh na zastavení exekuce a na dle jejich názoru nemravně stanovenou úrokovou sazbu příslušných úvěrů.
Odvolací soud se při rozhodování o odvolání proti usnesení o příklepu správně zabýval tím, zda jsou dány předpoklady pro zastavení exekuce z důvodu její nepřípustnosti, ovšem vzal v úvahu pouze námitku dovolatelů stran nevykonatelnosti rozhodčího nálezu z důvodu údajné netransparentnosti rozhodčí doložky. Pominul přitom argumentaci týkající se možného rozporu úvěrových smluv (jejichž součástí byly rozhodčí doložky) jako celku s dobrými mravy. Nejvyšší soud se ve svém usnesení ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1387/2016, v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu (nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, a ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12), vyjádřil k otázce možnosti exekučního soudu zkoumat neplatnost smlouvy, jejíž součástí je rozhodčí doložka, jako celku pro rozpor s dobrými mravy za účelem posouzení vykonatelnosti rozhodčího nálezu tak, že se (z pohledu závěrů Ústavního soudu) nejedná o věcný přezkum rozhodčího nálezu; pro závěr, zda je (úvěrová) smlouva neplatná, a proto je neplatná v ní vtělená rozhodčí doložka a není dána pravomoc rozhodce, je třeba zkoumat, za jakých okolností byla uzavřena, a to s pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytyčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění apod.
Protože v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tedy nesprávné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
Námitka dovolatelů, že dražba je neplatná pro absenci protokolu o elektronické dražbě, resp. že o průběhu dražby nebyl zveřejněn žádný protokol, neobstojí. Odvolací soud konstatoval, že o provedené dražbě byl proveden záznam obsahující všechny potřebné údaje, obsah provedených úkonů a rozhodnutí (nachází se na č. l. 257 exekučního spisu vedeného v elektronické podobě). Nejvyšší soud již dříve dovodil, že elektronický záznam o průběhu dražby, opatřený takovými prvky ochrany, které znemožňují jakoukoliv manipulaci (zásah do elektronických dat) s tímto záznamem (protokolem), a to jak v průběhu, tak po dokončení dražebního jednání tak, aby i dodatečně mohlo být věrohodně zjištěno (ověřeno), jaký byl skutečný průběh dražby, a který má i ostatní náležitosti, které jsou jinak pro protokol o jednání vyžadovány, je veřejnou listinou a nahrazuje (soudní) protokol o jednání, stejně jako protokol ve smyslu §2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, a lze podle něj průběh dražby posoudit. Zákonem přitom není stanovena povinnost protokol (záznam) o elektronické dražbě účastníkům řízení doručit [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2972/2013 (uveřejněné pod číslem 21/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3623/2016].
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu