ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2319.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 2319/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 411 97 518, Regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, se sídlem v Brně, Benešova 10, proti povinné J. K. , za účasti zástavní věřitelky Sparkasse Haugsdorf, se sídlem 2054 Haugsdorf, Hauptplatz 1, Republika Rakousko, zastoupené Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Jana Palacha 954/4, pro 112.027,- Kč, prodejem nemovitosti, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u soudní exekutorky JUDr. Ivany Kozákové, Exekutorský úřad Třebíč, se sídlem v Třebíči, Bráfova 53, pod sp. zn. 042 EX 918/06, o dovolání zástavní věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2012, č. j. 26 Co 179/2012 - 81, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Soudní exekutorka JUDr. Ivana Kozáková usnesením ze dne 15. 3. 2012, č. j. 042 EX 918/06 - 72, rozhodla po provedeném rozvrhovém jednání tak, že z rozdělované podstaty ve výši 80.092,10 Kč se uspokojují přihlášené pohledávky v tomto pořadí a výši: 1) pohledávka soudní exekutorky JUDr. Ivany Kozákové na nákladech exekučního řízení ve výši 12.569,- Kč, k hotovému zaplacení, a 2) pohledávka oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky na částečnou úhradu ve výši 67.523,10 Kč, k hotovému zaplacení, čímž byla rozdělovaná podstata vyčerpána.
Napadeným usnesením Krajský soud v Brně změnil usnesení soudní exekutorky tak, že rozdělovaná podstata v částce 80.236,70 Kč (tj. ve výši k datu vyhlášení usnesení krajského soudu) se rozvrhuje tak, že se z ní uspokojují pohledávky v tomto pořadí a výši - 1) pohledávka oprávněné vyplývající z platebního výměru ze dne 27. 1. 2006, č. PV 4240600117, k hotovému zaplacení ve výši 29.527,10 Kč, a 2) pohledávka oprávněné vyplývající z platebního výměru ze dne 27. 1. 2006, č. PV 2140600116, k hotovému zaplacení ve výši 50.709,60 Kč. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a nálezy Ústavního soudu dovodil, že pohledávka soudní exekutorky na úhradu nákladů exekuce spadá do skupiny uvedené v §337 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), přičemž může být uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny, že pro určení pořadí uspokojení pohledávek oprávněné je rozhodující den, kdy soudu prvního stupně došel návrh na nařízení exekuce, tj. 10. 3. 2006 [§337c odst. 5 písm. a) o. s. ř.], a že ve vztahu k pohledávce odvolatelky - Sparkasse Haugsdorf, zajištěné zástavním právem na dotčených nemovitostech, je pro její uspokojení rozhodující den, kdy nastaly právní účinky vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí, tj. 29. 8. 2007. Za nevýznamnou přitom označil okolnost, že povinná nabyla spoluvlastnický podíl na dotčených nemovitostech až po zahájení daného exekučního řízení. Dospěl k závěru, že pohledávky oprávněné mají lepší pořadí, a protože mají pořadí stejné, uspokojil je poměrně [§337c odst. 2, §338 odst. 1 §69 exekučního řádu].
Proti tomuto usnesení podala zástavní věřitelka Sparkasse Haugsdorf dovolání, jež má za přípustné podle „§237 o. s. ř.“, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že celé řešení „tohoto problematického případu“ tkví v interpretaci a aplikaci ustanovení §69 zákona č. 120/2001 Sb., a to, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí, konkrétně pak určení rozsahu „přiměřeného použití“ o. s. ř. Podle jejího názoru je zřejmé, že účinky nařízení exekuce, tj. podání návrhu na nařízení exekuce oprávněnou dne 10. 3. 2006, a generální inhibitorium spojené s usnesením o nařízení exekuce (č. j. 20 Nc 4579/2006 - 3), se nemohly týkat spoluvlastnického podílu povinné nabytého na předmětných nemovitostech v k.ú. T. n. D., neboť nebyla jejich vlastnicí, resp. podílovou spoluvlastnicí, ke dni, k němuž tyto účinky nastupují. Má proto za to, že napadená rozhodnutí zcela popírají smysl institutu zástavního práva, jakožto ochrany zástavního věřitele, a jistotu, že jeho pohledávka bude případně uspokojena z prodeje zástavy. Navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo změněno, případně zrušeno, a věc byla vrácena soudu nižšího stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.), k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. e), odst. 2 o. s. ř., je zjevně bezdůvodné, neboť odvolací soud rozhodl zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 1813/2006, v němž vyslovil závěr, že zákaz uvedený v §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. - tj. generální inhibitorium - se vztahuje i na majetek nabytý povinným až po doručení usnesení o nařízení exekuce, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2008, sp. zn. 20 Cdo 833/2007, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 20 Cdo 1624/2007).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavní věřitelky podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek dovolacího řízení na jejich náhradu nemá právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu