ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3807.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3807/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné NELIN spol. s r. o. , se sídlem v Karlových Varech, Krymská 1598/47, identifikační číslo osoby 18226787, proti povinné J. V. , za účasti zástavního věřitele Raiffeisen stavební spořitelna a. s., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2747/99, identifikační číslo osoby 49241257, a za účasti soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, se sídlem v Plzni, Palackého 28, pro 1.025.343,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 26Nc 2370/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 4. 2010, č. j. 18Co 569/2009-128, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 4. 2010, č. j. 18Co 569/2009-128 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 8. 2009, č. j. 26Nc 2370/2007-111, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 8. 2009, č. j. 26Nc 2370/2007-111, jímž okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu tak, že v první skupině se uspokojí pohledávka soudního exekutora ve výši 432.923,- Kč a v druhé skupině pohledávka přihlášeného věřitele Raiffeisen stavební spořitelna a.s. ve výši 1.901.077,- Kč. Dospěl k závěru, že pokud soud prvého stupně zařadil do prvé skupiny pohledávku soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla spočívající v odměně a náhradě nákladů exekuce, nepochybil. Tato pohledávka byla soudním exekutorem vyčíslena v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 5. 2009, č. j. 94 EX 7563/07-65, a přezkoumána soudem k námitce oprávněného. Námitky byly usnesením okresního soudu ze dne 23.6.2009, č.j. 26Nc 2370/2007-90, jako nedůvodné zamítnuty.
Oprávněná v dovolání namítá, že odvolací soud měl k její námitce o nesprávně vyčíslených nákladech soudního exekutora přihlédnout v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 8/06, dle kterého náleží odměna exekutora pouze podle jím vykonané práce a ne procentní částkou z vymoženého plnění. Právě v této otázce spatřuje zásadní právní význam proto, aby dovolací soud posoudil dovolání jako přípustné, a navrhla zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Část první, čl. II přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání je přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 ve spojení s §238a odst. 1 písm. e) a odst. 2 o. s. ř., a je i důvodné, neboť odvolací soud rozhodl o odvolání oprávněné v rozporu s dosavadní judikatorní praxí, protože pohledávku soudního exekutora při rozvrhu rozdělované podstaty zařadil do „první“ skupiny k uspokojení podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1205/2009; nález Ústavního soudu I. ÚS 1562/09 ze dne 24. 9. 2009 a nález IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009) uzavřely, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb., je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná (exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 6. 2007, č. j. 26Nc 2370/2007-13), je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a to ve znění účinném do 31. prosince 2007, ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné pod č. 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Pokud jde o pořadí v této skupině, srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3039/2008.
Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů v projednávané věci odchýlit.
Pokud odvolací soud v projednávané věci aplikoval §68 zákona č. 120/2001 Sb. již ve znění zákona č. 347/2007 Sb., nerozhodl podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu. K tomuto právnímu hodnocení dovolací soud přistoupil, aniž byla dovolatelem tato argumentace uplatněna, a to ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, druhá věta, o. s. ř., neboť zařazením pohledávky soudního exekutora do „první“ skupiny podle §337c odst.1 písm. a) o. s. ř. došlo v průběhu řízení o rozvrh výtěžku z prodeje nemovitostí k vadě, která má za následek nesprávné rozhodnutí věci a to soudem prvého stupně i soudem odvolacím.
K otázce výše nákladů soudního exekutora, která byla dovolatelem vymezena k dovolacímu přezkumu, Nejvyšší soud uvádí, že výše nákladů byla pravomocně určena rozhodnutím soudního exekutora a soudu, z čehož vyplývá, že již v dalším průběhu řízení nemůže být zpochybněna.
Nejvyšší soud tedy - aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, 3, o. s. ř.); poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Soudy jsou právním názorem dovolacího soudu vázány (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu