ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.549.2018.1
20 Cdo 549/2018-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného J. Z. , P., zastoupeného Mgr. Markem Hoskovcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, proti povinnému R. L., H. B., zastoupenému Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, za účasti vydražitelky AAA Realitní fond, a. s. , se sídlem v Praze 1, Masarykovo nábřeží 235/28, identifikační číslo osoby 27413934, pro 850 000 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Pavlem Pajerem, Exekutorský úřad Tachov, pod sp. zn. 141 EX 00160/16, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 9. 2017, č. j. 25 Co 135/2017-367, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi vydražitelkou na straně jedné a povinným a oprávněným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 4. 2017, č. j. 141 EX 00160/16-286, kterým soudní exekutor Mgr. Pavel Pajer, Exekutorský úřad Tachov, udělil vydražitelce příklep k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. usnesení za nejvyšší podání 2 520 000 Kč. Uvedl, že dražební jednání bylo nařízeno na den 12. 4. 2017 a téhož dne bylo vydáno usnesení o příklepu. Proti povinnému bylo u Krajského soudu v Hradci Králové vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSHK 42 INS 7487/2017, které bylo skončeno dne 16. 5. 2017 usnesením o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu dlužníkem (povinným). V rámci tohoto řízení nařídil insolvenční soud dne 11. 4. 2017 předběžné opatření, kterým umožnil soudnímu exekutorovi provést předmětnou dražbu za podmínek v usnesení uvedených. Proti předběžnému opatření podal dlužník (povinný) odvolání, o němž následně rozhodl Vrchní soud v Praze dne 29. 5. 2017 tak, že odvolací řízení zastavil, neboť v mezidobí bylo zastaveno insolvenční řízení. Podání odvolání nemá suspenzivní účinek ve vztahu k předběžným opatřením umožňujícím provedení exekuce. Není-li překážkou provedení exekuce zahájení odvolacího řízení o posuzovaném předběžném opatření, nemůže mít na provedení exekuce a udělení příklepu v dražbě zpětně vliv ani výsledek odvolacího řízení, tedy i takové rozhodnutí odvolacího soudu, v jehož důsledku předběžné opatření zaniklo nebo o něm nebylo rozhodováno pro závěr o nedostatku podmínek řízení.
Povinný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyly řešeny otázky, zda může zastupující soudce vydat tak zásadní rozhodnutí v insolvenční věci, zda je možné předběžné opatření vydat bez úhrady soudního poplatku a zda vydání předběžného opatření bez dostatečného věcného odůvodnění může znamenat zbavení insolvenčního dlužníka jeho vlastnického práva k majetku, v němž bydlí. Má za to, že předběžné opatření nemělo být vydáno bez úhrady soudního poplatku, který byl uhrazen až dne 20. 4. 2017. Případ byl odňat zákonnému soudci, protože předběžné opatření bylo vydáno jinou soudkyní v zastoupení. Celkovou rychlost řešení věci považuje za nestandardní, protože předběžné opatření bylo vydáno téhož dne, kdy byl doručen návrh na jeho vydání, a během 24 hodin byla provedena dražba. Insolvenční soud bez důkazů dovodil, že shledává jednání povinného obstrukčním, povinný se přitom snažil aktivním způsobem řešit své závazky formou insolvenčního řízení. Exekutor nezohlednil, že povinný již zaplatil značnou část exekuce (částku 550 000 Kč). Povinný podal návrh na částečné zastavení exekuce z důvodu nevykonatelnosti ujednání o smluvní pokutě obsaženého v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti (exekučním titulu). Domnívá se, že nestandardní je postup exekutora, když prodejem v dražbě oprávněný ničeho nezískal a pouze exekutor získal několik set tisíc odměny. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudního exekutora zrušil.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že nezaplacení soudního poplatku není důvodem pro nevydání předběžného opatření, ale může mít za následek zastavení řízení; v projednávané věci však byl soudní poplatek uhrazen, a závada v jeho nezaplacení se tak stala právně nevýznamnou. Předběžné opatření je dostatečně věcně odůvodněno, povinný opakovaně podával vadný insolvenční návrh vždy dva dny před termínem dražby, což je nepochybně jednáním obstrukčním. Byly proto dány důvody zvláštního zřetele, pro které bylo třeba insolvenční návrh považovat za šikanózní a účelový, jehož cílem nebylo zjištění dlužníkova úpadku, nýbrž zneužití účinků zahájení insolvenčního řízení k zablokování dražebního jednání. Předběžné opatření bylo vydáno v souladu se zákonem, dražba nebyla ani nemohla být nařízena a provedena v rozporu se zákonem, neboť předběžným opatřením byly omezeny účinky zahájení insolvenčního řízení a povoleno provedení dražby. Návrh povinného na částečné zastavení exekuce považuje za nesrozumitelný a neurčitý. Exekuce není vedena pro zaplacení smluvní pokuty. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle §336k odst. 4 věty první o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona.
Podle §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.
Podle §82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona může insolvenční soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v §109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.
V projednávané věci bylo dne 10. 4. 2017 u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 42 INS 7487/2017 zahájeno insolvenční řízení vůči povinnému na základě jeho návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, téhož dne nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Krajský soud v Hradci Králové vydal dne 11. 4. 2017 usnesení, č. j. KSHK 42 INS 7487/2017-A-4/celk.4, kterým nařídil předběžné opatření, jímž omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení v §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Pavlu Pajerovi umožnil provést exekuci vedenou pod sp. zn. 141 EX 0160/16 prodejem nemovitých věcí povinného v usnesení popsaných s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení; usnesení o vydání předběžného opatření bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Insolvenční řízení bylo následně zastaveno pro zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužníkem (usnesení o zastavení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 16. 5. 2017). Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 29. 5. 2017, č. j. 3 VSPH 957/2017-A-13, zastavil řízení o odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření z důvodu, že v mezidobí zanikly účinky zahájeného insolvenčního řízení.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2233/2015 (uveřejněném pod číslem 59/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uzavřel, že účinky usnesení insolvenčního soudu o předběžném opatření podle §82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Podání odvolání proti tomuto usnesení nemá ve vztahu k předběžnému opatření umožňujícímu provedení exekuce suspenzivní účinek, ani výsledek odvolacího řízení nemá zpětně vliv na provedení exekuce (pravomocně uděleného příklepu v dražbě nemovité věci), a to ani takové rozhodnutí odvolacího soudu, v jehož důsledku předběžné opatření zaniklo [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3811/2014 (uveřejněné pod číslem 18/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na řešení otázek předložených dovolatelem týkajících se rozhodování zastupujícím soudcem, neuhrazeného soudního poplatku a nedostatečného věcného odůvodnění předběžného opatření, neboť směřují proti rozhodnutí (předběžnému opatření), které bylo vydáno v insolvenčním řízení, nikoli v tomto exekučním řízení. Soudní exekutor není oprávněn přezkoumávat správnost předběžného opatření vydaného v insolvenčním řízení. V exekučním řízení je – jak vyplývá z výše uvedeného – podstatné, že insolvenční soud může předběžným opatřením umožnit provedení exekuce přes obecný zákaz jejího provádění po dobu trvání účinků zahájeného insolvenčního řízení. Pro soudního exekutora je při rozhodování o tom, zda lze dražbu provést, významné, zda je předběžné opatření účinné, a tedy zda v jeho rozsahu může postupovat. Z pohledu dodržení zákona při provádění dražby je tak podstatné, že s ohledem na vydané účinné předběžné opatření nebránilo zahájené insolvenční řízení soudnímu exekutorovi v provedení dražby.
Pokud se týče námitky podaného návrhu na zastavení exekuce, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, dovodil, že je-li před nařízeným dražebním jednáním podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný, a přistoupí k dražbě, spočívá obrana povinného v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení exekuce, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud pak musí v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena). Obdobně lze postupovat i v případě, kdy byl návrh na zastavení exekuce podán po vydání rozhodnutí o příklepu, ovšem důvody pro zastavení zde byly již v době dražebního jednání a soud o nich věděl nebo alespoň vědět měl.
V projednávané věci však dovolatel tvrzenou nevykonatelnost ujednání o smluvní pokutě v notářském zápise neučinil předmětem odvolacího přezkumu a tuto námitku vznesl nově až v dovolání. Ani na vyřešení této otázky proto rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. V souladu s §241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněným a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu