ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1979.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1979/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) JUDr. F. B. a b) V. B. , proti povinnému R. V. , zastoupenému JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. č. 102, jako opatrovníkem, pro 187.999,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí povinného, o žalobě pro zmatečnost podané Okresní správou sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích se sídlem v Českých Budějovicích, A. Barcala č. 1461, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. února 2007, č. j. 20 Co 101/2007-210, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 85/2007, o dovolání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích se sídlem v Českých Budějovicích, A. Barcala č. 1461, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2009, č. j. 11 Cmo 76/2009-83, a usnesení ze dne 26. 7. 2010, č. j. 11 Cmo 95/2010-123, takto:
I. Dovolání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích se odmítá .
II. Okresní správa sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích je povinna zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.783,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi oprávněnými a Okresní správou sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, č. j. 11 Cmo 76/2009-83, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2008, č. j. 36 C 85/2007-58 (kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná Okresní správou sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, č. j. 20 Co 101/2007-210, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení) a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že „navrhovatel - Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice je povinna nahradit státu – na účet Krajského soudu v Praze náklady odvolacího řízení částkou 8.600,- Kč“, není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony]; dřívější usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2007, č. j. 36 C 85/2007-44, jímž bylo řízení o žalobě pro zmatečnost podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. zastaveno, které bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2008, č. j. 11 Cmo 83/2008-53, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997); skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl v pozdějším usnesení, které bylo potvrzeno usnesením vrchního soudu, jinak než v dřívějším usnesení, tak přípustnost dovolání nezakládá.
Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2, §237 odst . 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
V posuzovaném případě Okresní správa sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích žalobou pro zmatečnost napadla usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, č. j. 20 Co 101/2007-210, jímž bylo podle ustanovení §218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto její odvolání proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 2. 2004, č. j. E 175/96-190, kterým bylo rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty (§337g o. s. ř.) v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného podle ustanovení §335 a násl. o. s. ř. Žaloba pro zmatečnost byla podána podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. a z pohledu tohoto zmatečnostního důvodu také soudy věc posuzovaly.
Žalobou pro zmatečnost napadeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl odvolání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 2. 2004, č. j. E 175/96-190, s odůvodněním, že Okresní správa sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích nebyla účastnicí řízení o rozvrh podstaty, neboť není žádnou z osob taxativně uvedených v ustanovení §337 odst. 2 o. s. ř.; zástavní právo není závadou váznoucí na nemovitosti, a proto účastníkem řízení se stává pouze ten zástavní věřitel, který včas (nejpozději do zahájení prvního dražebního jednání, které v posuzované věci proběhlo dne 21. 12. 1998) přihlásí svou pohledávku, což Okresní správa sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích neučinila a ani učinit nemohla, neboť v té době pohledávka „neexistovala, resp. nebyla zajištěna zástavním právem“.
Ve věcech výkonu rozhodnutí [ve věcech exekučních - srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve spojení s ustanovením §254 odst. 2 o. s. ř.] je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2415/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005].
Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že odvolání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, č. j. 20 Co 101/2007-210, bylo odmítnuto důvodně, neboť k podání odvolání proti tomuto usnesení nebyla (jako zástavní věřitelka) - za stavu, kdy teprve písemným podáním došlým soudu dne 9. 1. 2007 (tedy po vydání usnesení o příklepu ze dne 23. 10. 2003 a rozvrhového usnesení ze dne 12. 2. 2004) sdělila, že má pohledávku zajištěnou zástavním právem na nemovitostech, které byly předmětem opakované dražby - subjektivně legitimována [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1636/2003, uveřejněném pod č. 103 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, podle něhož zástavní věřitel, který v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí (§335 a násl. o. s. ř.) do zahájení dražebního jednání nepřihlásil svoji pohledávku zajištěnou zástavním právem na nemovitosti, není osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozvrhovému usnesení (§218 písm. b) o. s. ř.)].
Odvolací soud tedy správně uzavřel, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení krajského soudu není postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř.
Způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce nemůže být ani kritika usnesení odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který byl Okresní správou sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích v dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) – výslovně uplatněn [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Další námitky uplatněné dovolatelkou v dovolání již nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatelky s usnesením napadeným zmatečnostní žalobou, a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné, a s průběhem řízení ve věci výkonu rozhodnutí vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. E 175/96; nejsou tedy způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2, §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 7. 2010, č. j. 11 Cmo 95/2010-123, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2009, č. j. 36 C 85/2007-95 (kterým bylo doplněno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2008, č. j. 36 C 85/2007-58, tak, že „navrhovatel – Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice je povinna nahradit státu na účet Krajského soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši Kč 11.886,-„), a rozhodnuto, že Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice je povinna „nahradit za zastupování povinného náklady odvolacího řízení ve výši 1.560,- Kč České republice – Krajskému soudu v Praze“, není podle ustanovení §237 až §239 o. s. ř. [ve znění do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)] rovněž přípustné. - srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly povinnému náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho práva, spočívající v odměně za zastupování opatrovníkem - advokátem ve výši 2.000,- Kč (srov. §10 odst. 2 a 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), tedy celkem 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce povinného advokát JUDr. Josef Podhorský osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které povinnému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [21% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], ve výši 483,- Kč. Protože dovolání Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady povinného nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 2 o. s. ř. je Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.783,- Kč zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnými a Okresní správou sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2013
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu