ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4629.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 4629/2018-574
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. S. , narozené dne XY, bytem XY, proti žalované EKOSPOL a. s. se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů č. 747/19, IČO 63999854, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 370/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2017 č. j. 62 Co 347/2017-385, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017 č. j. 62 Co 347/2017-385 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že „usnesení soudu I. stupně s výzvou k odstranění vad odvolání bylo žalobkyni řádně a účinně doručeno“ a že „návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty je zcela bezpředmětný“) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
K otázce splnění předpokladů pro vyslovení neúčinnosti doručení odesílajícím soudem podle ustanovení §50d o. s. ř. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015 sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, a v něm vyslovený závěr, že o neúčinnosti doručení rozhoduje odesílající soud podle §50d o. s. ř. jen pro účely řízení, které u něho (ještě) probíhá, a vydal-li rozhodnutí, kterým se řízení u něho končí, je vyloučeno, aby odesílající soud poté posuzoval podle §50d o. s. ř. neúčinnost jeho doručení [v posuzovaném případě se návrh žalobkyně na vyslovení neúčinnosti doručení týkal usnesení, kterým ji soud prvního stupně vyzval k odstranění vad odvolání, o kterém již v době návrhu bylo rozhodnuto (odvolání bylo pro vady odmítnuto)].
Závěr odvolacího soudu o účinném doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 5. 2017 č. j. 29 C 370/2010-338 žalobkyni je navíc v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012 sp. zn. 32 Cdo 3981/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013 sp. zn. 21 Cdo 93/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2014 sp. zn. 28 Cdo 1344/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017 sp. zn. 20 Cdo 3000/2017, z jejichž odůvodnění vyplývá, že subjektivní důvody na straně uživatele datové schránky nemohou zpochybnit zákonem stanovenou fikci doručení podle ustanovení §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. (na účinnost doručení neměla tedy vliv skutečnost, že žalobkyně se z důvodu „setrvání s vážně nemocnou, umírající osobou blízkou“ zdržovala v zahraničí „v místě bez připojení k internetu a funkčního technického zařízení“, a neměla proto přístup do své datové schránky)].
K otázce splnění předpokladů pro prominutí zmeškání lhůty podle ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř. stanovené k opravě nebo doplnění podání srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002 sp. zn. 29 Odo 544/2001 a v něm vyslovený závěr, že postupem podle §58 odst. 1 o. s. ř. nelze prominout zmeškání soudcovské lhůty [lhůta stanovená podle ustanovení §43 odst. 1 věty druhé o. s. ř. předsedou senátu (samosoudcem) k opravě nebo doplnění podání (tedy i k odstranění vad odvolání) je lhůtou soudcovskou].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst. 3, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu