ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.763.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 763/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci péče o nezletilého J. R., zastoupeného městem P. jako opatrovníkem, syna E. T., a Ing. J. R., zastoupeného advokátem, o úpravu výchovy a výživy, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podané Ing. J. R. proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. prosince 2001, č.j. 22 P a Nc 308/2000, 17 Nc 95/98-261, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2002, č.j. 12 Co 261/2002-297, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 22 P a Nc 308/2000, 17 Nc 95/98, o dovolání Ing. J. R. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. října 2005, č.j. 13 Co 196/2005-485, takto:
I. Dovolání Ing. J. R. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 5. 2002, č.j. 12 Co 261/2002-297, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 12. 2001, č.j. 22 P a Nc 308/2000, 17 Nc 95/98-261, ve výrocích I., IV. a V., kterými bylo rozhodnuto „o úpravě poměrů nezletilého a omezení rodičovské zodpovědnosti matky“ tak, že „nezletilý J. R., se svěřuje do výchovy a výživy matky, s účinností od 1. 8. 1998“ (výrok I.); že „návrh otce ze dne 4. 9. 2000 na omezení rodičovské zodpovědnosti matky se zamítá“ (výrok IV.); že „otec je povinen ČR na účet Okresního soudu Plzeň-město zaplatit na náhradě nákladů řízení zálohovaných státem částku 6.055,- Kč“ (výrok V.), a změnil jej ve výrocích II. a III. tak, že „otec je povinen přispívat na výživu nezletilého J. R., s účinností od 1. 8. 1998, částkou 2.000,- Kč měsíčně“, že „za dobu od 3.1.2001 do 4.10.2001 se otci výživné neurčuje, že takto stanovené výživné je splatné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky“, že „na dlužné výživné za dobu od 1. 8. 1998 do 31. 5. 2002, v částce 74.000 Kč, se otci povolují splátky po 2000,- Kč měsíčně splatné spolu s běžným výživným počínaje měsícem červencem 2002 pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich“; současně rozhodl že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.
Ing. J. R. se podáními ze dne 16.9.2002 označenými jako žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost řízení, doplněnými podáními ze dne 15.11.2002, 3.1.2003 a 9.12.2003, domáhal zrušení obou shora uvedených rozsudků. Žalobu na obnovu řízení zdůvodnil zejména tím, že „lze provést důkazy, které mohou přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci“ a navrhl provedení důkazů „slyšením navrhovatelky, aby soudu vysvětlila obsah své písemnosti, jež pojednává o důvodech jejího podání návrhu na zahájení řízení o svěření dítěte do své výhradní péče, a aby vysvětlila rozpory ve svých výpovědích před soudem“, resp. „porovnáním výpovědí matky před soudem“, neboť „uvedené důkazy nebylo možné použít v probíhajícím řízení, neb porovnání výpovědi lze učinit až po jejich zaprotokolování a písemném vyhotovení protokolů z jednání“; „slyšením soudkyně H., která do protokolu, sepsaného v rámci probíhajícího trestního řízení uvedla, že v souvislosti s žádostí matky o poskytnutí sociálních dávek po ní bylo úřady požadováno rozhodnutí o úpravě výchovy a výživy nezl. J.“ a že „Ing. R. nebyl schopen (spíše ochoten) pochopit, že je přinejmenším vhodné v takovém případě spolupracovat“, přičemž „tento důkaz nebylo možné použít dříve, neb jest obsažen ve spisu, do kterého bylo jeho osobě odmítnuto nahlédnout, i přes opakované žádosti“; „slyšením soudkyně J. P., neboť odvolacím soudem byla ignorována jím vznesená námitka podjatosti“. Žalobu pro zmatečnost odůvodnil, s odkazem na ustanovení §229 odst. 1 písm. d) o.s.ř., tím, že, „ač nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoli ho podle zákona bylo třeba, bylo soudem první a druhé instance jednáno tak, jako kdyby byl návrh podán“, a „bez návrhu se též jednalo o změně výchovného prostředí dítěte, ač nikdo tento návrh nepodal, změnu výchovného prostředí dítěte nikdo nežádal ani omylem“. Uvedl, že „žaloba je podávána i dle §229 odst. 3 o.s.ř., neb ač uplatňoval v řízení námitku podjatosti, byla jeho námitka ignorována, ač se odvolací soud nalézá v právním postavení podjatého soudu z titulu právního postavení odpůrce v žalobách na náhradu škody, která byla způsobena nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem tohoto soudu, a tyto skutečnosti byly předsedkyni senátu odvolacího soudu JUDr. P. známy“.
Krajský soud v Plzni usneseními ze dne 29. 10. 2004, č.j. 12 Co 199/2004-355, a č.j. 12 Co 199/2004-358, zrušil usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 3. 2004, č.j. 17 Nc 95/98-345, a č.j. 17 Nc 95/98-344, kterými byly žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost odmítnuty.
Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 7. 1. 2005, č.j. 17 Nc 95/98-366, spojil „řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení ke společnému projednání“.
Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 18.2.2005, č.j. 17 Nc 95/98-383, zamítl „žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, podanou otcem dne 18. 9. 2002“ (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Vycházel ze závěru, že „skutečnosti namítané otcem, rovněž tak navrhované důkazy, nejsou takovými, které by bez své viny nemohl žalobce (otec) použít v původním řízení, či v odvolacím řízení, za předpokladu, že by takové skutečnosti a důkazy mohly pro otce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci“; že „z provedených listinných důkazů je zřejmé, že otec návrh na omezení rodičovské zodpovědnosti matky podal zdejšímu soudu dne 4.9.2000“; že „o návrhu otce na změnu výchovného prostředí soud nerozhodoval“; že „Krajský soud v Plzni se v rozsudku z 30.5.2002 vypořádal mimo jiné i s otcem namítanou podjatostí a uvedl, že protože otec nekonkretizoval důvody námitky podjatosti proti soudcům Krajského soudu v Plzni, a to ani poté, kdy byl soudem výslovně vyzván, odvolací soud k této námitce nepřihlížel a ve věci jednal a rozhodl, neboť žádný z členů senátu nemá žádný vztah k účastníkům řízení“; že „námitka otce, že JUDr. P., předsedkyně senátu 12 Co v oznámení ze dne 28.4.2004 uvedla, že s odkazem na §14 odst. 3 o.s.ř. je celý senát Co vyloučen z projednávání a rozhodování věcí, a to v souvislosti s odvoláním otce proti rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město, jímž byla odmítnuta žaloba otce na obnovu řízení a rovněž tak žaloba pro zmatečnost, je nutné podtrhnout, že se jednalo o standardní a zákonný postup s odkazem na výše uvedené ustanovení §14 odst. 3 o.s.ř., dle kterého z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí nebo věc projednávali“; že „v proběhlém řízení o úpravu výchovy a výživy byla matka slyšena jako účastnice řízení“; že „s tvrzeními matky se pak soud vypořádal v odůvodnění rozhodnutí“; že „opakovaný výslech matky by byl v dané věci zcela nadbytečný“; že „vyšetření otce znalec nemohl realizovat v rámci zadaného znaleckého posudku, neboť žalobce – otec – vyšetření odmítl“; že „soud není ani toho názoru, že by případné nezohlednění znaleckého posudku z trestního řízení, jako listinného důkazu, mohlo přivodit pro žalobce (otce) příznivější rozhodnutí ve věci“; že „s ohledem na dostatečná zjištění z provedených listinných důkazů, z obsahu celého spisu, soud zamítl i další návrhy na slyšení svědků, a to soudkyně Mgr. K., Mgr. Ž. a znalce M. pro jejich nadbytečnost“.
K odvolání Ing. J. R. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11.10.2005, č.j. 13 Co 196/2005-485, usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18.2.2005, č.j. 17 Nc 95/98-383, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že se se závěry soudu prvního stupně „zcela ztotožnuje“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal Ing. J. R. dovolání. Namítá, že „napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neb meritem tohoto dovolání je právní otázka, zda-li vydání vědomě nepravdivého rozsudku je či není nesprávným úředním postupem ve smyslu znění z.č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“; že „zcela prokazatelně žádný návrh na omezení práv matky nepodal“; že „přesto bylo soudem o neexistujícím návrhu jednáno a rozhodnuto“; že „byla ignorována dovolatelem vznesená námitka podjatosti soudkyně JUDr. P.“; že „tato soudkyně rozhodla zcela vědomě nepravdivě v neprospěch dovolatele a v tomto řízení byl na osobu dovolatele vypracován účelově nepravdivý znalecký posudek, který soudkyně JUDr. P. opakovaně použila nyní v opatrovnickém řízení“; že „znalecký posudek je důkazem neplatným, ve věci jej nebylo třeba“; že „soudem přizvaný znalec konstatoval, že dovolatel trpí duševní chorobou, aniž však provedl jediný vyšetřovací výkon, jak znalci ukládá dikce zákona“; že „svěření dítěte do výhradní péče matky a stanovení výživného otci bylo provedeno nikoli na základě objektivní pravdy, jak stanovuje zákon, nýbrž pro účely obcházení zákona o státní sociální podpoře za účelem neoprávněného vyplácení státních peněz formou sociálních dávek matce“; že „rozhodnutí soudů trpí přímým rozporem ve svých tvrzeních a objektivní skutečností, zde prokázanou důkazními listinami“; že „údajné zanedbání výživy nezletilého syna jeho otcem, zde dovolatelem, stojí důkazně toliko a pouze na evidentně účelově lživém tvrzení matky“; že „ve věci byly provedeny neplatné úkony, které byly soudem označeny za důkazy“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a v §237 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, resp. §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Ing. J. R. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) a podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání Ing. J. R. proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3, 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř nebo podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 (v případě žaloby na obnovu řízení) a v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. (v případě žaloby pro zmatečnost), dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a v §237 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání může být podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, resp. 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, resp. 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Ing. J. R. v dovolání sice uvedl, že „napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neb meritem tohoto dovolání je právní otázka, zda-li vydání vědomě nepravdivého rozsudku je či není nesprávným úředním postupem ve smyslu znění z.č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“, z vylíčení důvodů dovolání je však zřejmé, že namítá, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.), případně, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Tyto námitky – jak výše vysvětleno – nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, resp. 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Na místě je současně dodat, že posouzení otázky, zda v dané věci nerozhodoval vyloučený soudce [srov. §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř.], postupoval odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudu (srov. též nález Ústavního soudu ČR ze dne 29.5.1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, uveřejněný pod č. 65 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8).
Z uvedeného vyplývá, že proti napadenému usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2, §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Ing. J. R. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu