ECLI:CZ:NS:2018:21.ICDO.98.2017.1
KSOS 33 INS XY
33 ICm XY
sp. zn. 21 ICdo 98/2017
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. Michala Machka , se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Dlouhá č. 3355/6, jako insolvenčního správce dlužníka PROMATECH CZ s. r. o., se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Novinářská č. 1254/7, IČO 25910779, zastoupeného Mgr. Zuzanou Kožusznikovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Dlouhá č. 3355/6, proti žalovaným 1) D. F ., narozené XY, bytem XY, 2) O. M ., narozenému XY, bytem XY, 3) K. V ., narozené XY, bytem XY, 4) J. V ., narozenému XY, bytem XY, 5) J. M ., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlou Promnou, advokátkou, se sídlem v Havířově, Hlavní třída č. 442/65, a 6) L. M ., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Pavlou Promnou, advokátkou, se sídlem v Havířově, Hlavní třída č. 442/65, o neúčinnost právních úkonů, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 ICm XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. října 2016, č. j. 33 ICm XY, 12 VSOL XY (KSOS 33INS XY), takto:
Rozsudek vrchního soudu (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích VIII. a IX., jimiž bylo žalobě vyhověno) a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2015, č. j. 33 ICm XY (KSOS 33 INS XY) [s výjimkou výroku VIII. a IX., jimiž bylo žalobě vyhověno] se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích VIII. a IX., jimiž bylo žalobě vyhověno, se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou před soudem prvního stupně) – poté, co Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 7. 2015, č. j. 33 ICm XY, spojil řízení vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 ICm XY a pod sp. zn. 33 ICm XY ke společnému řízení s tím, že společné řízení bude vedeno pod sp. zn. 33 ICm XY - aby bylo určeno, že I. právní úkon dlužníka ze dne 20. 1. 2012, kterým bylo žalované 1) vyplaceno odstupné v celkové výši 80.845,- Kč, je v rozsahu 32.338,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem, a žalované 1) uloženo vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z neúčinného úkonu ve výši 32.338,- Kč, II. právní úkon dlužníka ze dne 20. 1. 2012, kterým bylo žalovanému 2) vyplaceno odstupné v celkové výši 130.935,- Kč, je v rozsahu 52.374,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem, a žalovanému 2) uloženo vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z neúčinného úkonu ve výši 52.374,- Kč, III. právní úkon dlužníka ze dne 20. 1. 2012, kterým bylo žalované 3) vyplaceno odstupné v celkové výši 73.960,- Kč, je v rozsahu 29.584,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem, a žalované 3) uloženo vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z neúčinného úkonu ve výši 29.584,- Kč, IV. právní úkon dlužníka ze dne 20. 1. 2012, kterým bylo žalovanému 4) vyplaceno odstupné v celkové výši 30.384,- Kč, je v rozsahu 15.192,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem, a žalovanému 4) uloženo vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z neúčinného úkonu ve výši 15.192,- Kč, V. právní úkon dlužníka ze dne 20. 1. 2012, kterým bylo žalovanému 5) vyplaceno odstupné v celkové výši 326.040,- Kč, je v rozsahu 130.416,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 12. 5. 2011, kterým byly žalovanému 5) vyplaceny prémie ve výši 25.541,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 7. 6. 2011, kterým byly žalovanému 5) vyplaceny prémie ve výši 25.541,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 13. 7. 2011, kterým byly žalovanému 5) vyplaceny prémie ve výši 25.541,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 11. 8. 2011, kterým byly žalovanému 5) vyplaceny prémie ve výši 25.541,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 12. 9. 2011, kterým byly žalovanému 5) vyplaceny prémie ve výši 25.541,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 6. 1. 2012, kterým byly žalovanému 5) vyplaceny prémie ve výši 66.881,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 20. 1. 2012, kterým byly žalovanému 5) vyplaceny prémie ve výši 46.471,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, a žalovanému 5) uloženo vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z neúčinných úkonů ve výši 397.014,- Kč, a VI. právní úkon dlužníka ze dne 9. 1. 2012, kterým bylo žalované 6) vyplaceno odstupné v celkové výši 215.245,- Kč, je v rozsahu 86.098,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 12. 5. 2011, kterým byly žalované 6) vyplaceny prémie ve výši 15.750,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 7. 6. 2011, kterým byly žalované 6) vyplaceny prémie ve výši 15.750,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 13. 7. 2011, kterým byly žalované 6) vyplaceny prémie ve výši 15.750,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 11. 8. 2011, kterým byly žalované 6) vyplaceny prémie ve výši 15.750,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 12. 9. 2011, kterým byly žalované 6) vyplaceny prémie ve výši 15.750,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 10. 10. 2011, kterým byly žalované 6) vyplaceny prémie ve výši 15.750,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 8. 11. 2011, kterým byly žalované 6) vyplaceny prémie ve výši 26.085,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 6. 12. 2011, kterým byly žalované 6) vyplaceny prémie ve výši 26.085,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, právní úkon dlužníka ze dne 9. 1. 2012, kterým byly žalované 6) vyplaceny prémie ve výši 26.085,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem, a žalované 6) uloženo vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z neúčinných úkonů ve výši 258.853,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dlužník (PROMATECH CZ s. r. o.) ukončil pracovní poměr s žalovanými 1) až 5) z důvodů nadbytečnosti a s žalovanou 6) výpovědí z důvodu podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce. Žalovaným tak vznikl zákonný nárok na odstupné podle ustanovení §67 odst. 1 zák. práce u žalovaného 4) ve výši jednonásobku průměrného měsíčního výdělku, u ostatních žalovaných ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Dlužník však vyplatil žalovaným 1), 2), 3), 5) a 6) odstupné ve výši pětinásobku a žalovanému 4) ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Úkony, kterými bylo vyplaceno odstupné vyšší, než které náleží žalovaným podle zákoníku práce, jsou právními úkony bez přiměřeného protiplnění podle ustanovení §240 insolvenčního zákona a úmyslně zkracujícími právními úkony podle ustanovení §242 insolvenčního zákona, čímž jsou naplněny podmínky podle ustanovení §235 insolvenčního zákona pro neúčinnost těchto právních úkonů. Ve vztahu k odměnám vyplaceným žalovaným 5) a 6) v měsících dubnu 2011 až lednu 2012 namítá, že k jejich vyplacení došlo v době, kdy byl dlužník již v úpadku, že žalovaní jsou „nepochybně“ osobami blízkými dlužníku, „když žalovaný 5) je zaměstnancem, jediným jednatelem a jediným společníkem dlužníka a žalovaná 6) je manželkou žalovaného 5) a rovněž zaměstnancem dlužníka“. Uvedené právní úkony jsou tak právními úkony úmyslně zkracujícími uspokojení věřitele podle ustanovení §242 insolvenčního zákona.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. 33 ICm XY (KSOS 33 INS XY), zamítl „I. žalobu na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 70900, IČ: 25910779 ze dne 20. 01. 2012, kterým bylo žalované 1) vyplaceno odstupné v celkové výši 80.845,-Kč je v rozsahu částky 32.338,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaná 1) je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 32.338,- Kč, II. žalobu na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 70900, IČ: 25910779 ze dne 20. 01. 2012, kterým bylo žalovanému 2) vyplaceno odstupné v celkové výši 130.935,- Kč, je v rozsahu částky 52.374,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaný 2) je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 52.374,- Kč, III. žalobu na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 ze dne 20. 01. 2012, kterým bylo žalované 3) vyplaceno odstupné v celkové výši 73.960,- Kč, je v rozsahu částky 29.584,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaná 3) je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 29.584,- Kč, IV. žalobu na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 70900, IČ: 25910779 ze dne 20. 01. 2012, kterým bylo žalovanému 4) vyplaceno odstupné v celkové výši 30.384,- Kč, je v rozsahu částky 15.192,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaný 4) je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 15.192,- Kč, V. žalobu na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 ze dne 20. 01. 2012, kterým bylo žalovanému 5) vyplaceno odstupné v celkové výši 326.040,- Kč, je v rozsahu částky 130.416,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaný 5) je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 130.416,- Kč, VI. žalobu na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 ze dne 09. 01. 2012, kterým bylo žalované 6) vyplaceno odstupné v celkové výši 215.245,- Kč, je v rozsahu částky 86.098,- Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaná 6) je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 86.098,- Kč, VII. žalobu na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779, kterým byla žalovanému 5) vyplacena prémie, a to a) ze dne 12. 05. 2011 ve výši 25.541,- Kč, b) ze dne 07. 06. 2011 ve výši 25.541,- Kč, c) ze dne 13. 07. 2011 ve výši 25.541,- Kč, d) ze dne 11. 08. 2011 ve výši 25.541,- Kč, e) ze dne 12. 09. 2011 ve výši 25.541,- Kč, f) ze dne 10. 10. 2011 ve výši 25.541,- Kč, g) ze dne 06. 01. 2012 ve výši 66.881,- Kč, h) ze dne 20. 01. 2012 ve výši 46.471,- Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaný 5) je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši celkem 266.598,- Kč“, výrokem VIII. určil, že „právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779, kterým byla žalované 6) vyplacena prémie, a to: a) ze dne 12. 05. 2011 ve výši 15.750,- Kč, b) ze dne 07. 06. 2011 ve výši 15.750,- Kč, c) ze dne 13. 07. 2011 ve výši 15.750,- Kč, d) ze dne 11. 08. 2011 ve výši 15.750,- Kč, e) ze dne 12. 09. 2011 ve výši 15.750,- Kč, f) ze dne 10. 10. 2011 ve výši 15.750,- Kč, g) ze dne 08. 11. 2011 ve výši 26.085,- Kč, h) ze dne 06. 12. 2011 ve výši 26.085,- Kč, i) ze dne 09. 01. 2012 ve výši 26.085,- Kč, je vůči věřitelům dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 neúčinný“, výrokem IX. uložil žalované 6) vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s. r. o, se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779, plnění z neúčinných právních úkonů ve výši celkem 172.755,- Kč, a rozhodl, výrokem X., že žalobce a žalovaní 1, 2, 3, 4, 6) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení, a výrokem XI., že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 5) na náhradu nákladů řízení částku 41.708,50 Kč k rukám advokátky JUDr. Pavly Promné. Vyšel z toho, že dlužník ukončil pracovní poměr s žalovanými 1 - 5) dohodou podle ustanovení §49 zák. práce z důvodu nadbytečnosti a s žalovanou 6) výpovědí ze stejného důvodu podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce a že žalovaným tak vznikl zákonný nárok na odstupné podle ustanovení §67 odst. 1 zák. práce s ohledem na dobu trvání pracovního poměru ve výši jednonásobku průměrného měsíčního výdělku u žalovaného 4) a ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku u ostatních žalovaných. Žádný vnitřní předpis týkající se odchylné úpravy odstupného dlužník neměl a žádnou smlouvu ohledně výše odstupného nad rámec zákonné úpravy s žalovanými neuzavřel. Za uzavření takové dohody nelze považovat ani podpis žalovaných na mzdových listech, popř. na dokladech o výplatě finančních prostředků, a ani z obsahu samotných dohod o rozvázání pracovních poměrů či z výpovědi z pracovního poměru [žalovaná 6)] uzavření byť konkludentních dohod o odstupném nevyplývá. Žalovaným tak nevznikl nárok na odstupné vyšší, než vyplývá ze zákonné úpravy podle ustanovení §67 odst. 1 zák. práce, a jestliže přesto dlužník žalovaným vyplatil odstupné vyšší, pak ve výši rozdílu se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaných. Předpokladem pro vyslovení neúčinnosti právního úkonu je však mimo existence takového právního úkonu také jeho platnost. Protože podmínka platnosti úkonu naplněna nebyla, soud žalobu v části týkající se určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka spočívajících ve výplatě odstupného zamítl a současně zamítl žalobu v navazující části, ve které se žalobce domáhal vydání plnění z neúčinných právních úkonů. Ve vztahu k požadavku na určení, že právní úkony dlužníka, kterými byly žalovanému 5) vyplaceny prémie, jsou neplatné, uzavřel, že při náplni pracovní činnosti žalovaného 5) jako jednatele dlužníka na straně jedné a jako ředitele společnosti na straně druhé měl žalovaný 5) v popisu práce zajišťovat organizaci, řízení a kontrolu práce podřízených, zakázky a propagaci dlužníka, všechny tyto činnosti spadají pod pojem obchodní vedení společnosti a pracovní náplň žalovaného 5) jako ředitele společnosti se překrývá s činnostmi v kompetenci statutárního orgánu. Žalovanému 5) tak nevznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2002, a proto mu nemohlo vzniknout ani právo na výplatu prémií zaměstnance. Peněžní prostředky vyplacené žalovanému 5) z tohoto titulu proto představují bezdůvodné obohacení žalovaného 5) a i v tomto případě zde není platný právní úkon, jehož neúčinnosti by se dalo dovolávat. Vzhledem k tomu, že s žalovanou 6) nebyly sjednány předpoklady pro výplatu prémií, mají charakter prémií nenárokových. Dlužník pravidelně vyplácel žalované 6) prémie ve výši 20.000 Kč měsíčně (do 9/2011) a ve výši 35.000,- Kč (10/11 - 12/2011), ačkoli nejpozději v dubnu 2011 již byl v úpadku přinejmenším ve formě platební neschopnosti. Žalovaná 6) v tomto řízení nevyvrátila domněnku existence úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti podle ustanovení §3 odst. 1, 2 písm. b) insolvenčního zákona v době, kdy dlužník učinil v její prospěch právní úkony napadené žalobou a naopak v řízení byl tento úpadek listinnými důkazy prokázán. Tím, že dlužník vyplatil žalované 6) v době, kdy již byl v úpadku, kromě sjednané mzdy také nenárokové prémie ve výši 100 % hrubé měsíční mzdy v celkové výši 172.755 Kč (po zdanění a odvodech) za 5/2011 až 1/2012, naplnil skutkovou podstatu neúčinného právního úkonu podle ustanoveni §240 insolvenčního zákona, neboť se jedná o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, kterému lze ve smyslu ustanoveni §240 odst. 3 insolvenčního zákona odporovat - byl učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké a napadený právní úkon nespadá pod negativní vymezení právního úkonu bez přiměřeného protiplnění podle ustanoveni §240 odst. 4 insolvenčního zákona. Současně byla naplněna i obecná definice neúčinného právního úkonu podle ustanoveni §235 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť dlužník těmito úkony zkrátil možnost uspokojení věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení a jejichž pohledávky byly zjištěny a kteří s ohledem na stav insolvenčního řízení budou uspokojeni pouze částečně. Soud proto určil, že právní úkony, jimiž byly žalované 6) vyplaceny prémie v rozsahu ve výroku uvedeném, jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinné a uložil žalované 6) tato plnění vydat do majetkové podstaty dlužníka.
K odvolání žalobce a žalované 6) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 10. 2016, č. j. 33 ICm XY, 12 VSOL XY (KSOS 331NS XY), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce a žalovaní 1), 2), 3), 4) a 6) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 5) náklady odvolacího řízení 5.837 Kč k rukám advokátky JUDr. Pavly Promné. Souhlasil se soudem prvního stupně, že ve vztahu k výplatě odstupného nad rámec zákonného nároku žádná dohoda o výplatě odstupného nad zákonné limity ve smyslu ustanovení §67 odst. 1 a §4b zák. práce uzavřena nebyla. Jestliže dlužník takové plnění žalovaným vyplatil, učinil tak nad rámec zákona, a právní úkon výplaty je proto pro rozpor se zákonem neplatný podle ustanovení §39 obč. zák. Obdobně jako neplatné posoudil úkony výplaty prémií žalovanému 5), neboť mu v té době platně pracovní poměr nevznikl a pro výplatu prémií nebyl právní důvod. Činnost statutárního orgánu vymezená zejména v ustanovení §134 obchodního zákoníku totiž kolidovala s výkonem funkce ředitele společnosti podle (neplatně) sjednané pracovní smlouvy, i když právní předpisy ani povaha obchodní společnosti nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, není-li však náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) výkon činnosti statutárního orgánu. Správně byla vyhodnocena také neúčinnost výplaty prémií žalované 6). Odmítl její argumentaci, že nebyla schopna posoudit ani zjistit, zda se dlužník nacházel v úpadku. Jako u osoby blízké dlužníku u ní vznikla presumpce existence úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti podle ustanovení §3 odst. 1, 2 písm. b) insolvenčního zákona v době, kdy dlužník učinil v její prospěch právní úkony napadené žalobou „a tuto domněnku žalovaná 6) v řízení nevyvrátila, ani odvolací námitkou vyvrátit nemůže“. Nesouhlasil ani s názorem odvolatelky, že výplata prémií není právním úkonem, ale jen pouhou platební transakcí, neboť „výplata prémií zaměstnavatelem zaměstnanci je jednostranným právním úkonem učiněným zpravidla na podkladě stanovených prémiových ukazatelů; to současně nevylučuje, že jde i o platební transakci“.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce vytýká odvolacímu soudu, že „zcela rezignoval na přesvědčivé odůvodnění svého rozhodnutí“. Namítá, že „dohoda o sjednání odstupného může být platně uzavřena i v konkludentní formě“, a v této souvislosti považuje „právní posouzení důkazů v dosavadním průběhu řízení za nesprávné“. Za nesprávný označuje právní závěr „o neplatnosti pracovního poměru žalovaného 5) z důvodu tzv. souběhu funkcí“, a to „ve světle“ nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS XY. Konečně je také přesvědčen, že „s ohledem na totožnost skutkových tvrzení, na základě kterých bylo žalovaným ze strany dlužníka poskytnuto plnění, jehož vrácení do majetkové podstaty dlužníka se dovolatel v tomto řízení domáhá, bylo možné o dovolatelem požadovaných plněních meritorně rozhodnout i na základě odlišné právní kvalifikace, tj. z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalovaných“. Navrhl, aby dovolací soud „rozsudek soudu odvolacího i soudu prvního stupně“ zrušil a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť - i když rozsudek odvolacího soudu byl vydán v tomto insolvenčním sporu v řízení zahájeném v době do 31.12.2013 - řídí se projednání dovolání a rozhodnutí o něm právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014 (srov. též právní názor obsažený například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sen. zn. 29 NSCR 45/2014, uveřejněném pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky vázanosti soudu tím, jak věc po právní stránce posoudil účastník řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Žalobce napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu (neuvádí, že by jej v některé části nenapadal), tedy i ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích, kterými „VIII. určil, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779, kterým byla žalované 6) vyplacena prémie, a to: a) ze dne 12. 05. 2011 ve výši 15.750,- Kč, b) ze dne 07. 06. 2011 ve výši 15.750,- Kč, c) ze dne 13. 07. 2011 ve výši 15.750,- Kč, d) ze dne 11. 08. 2011 ve výši 15.750,- Kč, e) ze dne 12. 09. 2011 ve výši 15.750,- Kč, f) ze dne 10. 10. 2011 ve výši 15.750,- Kč, g) ze dne 08. 11. 2011 ve výši 26.085,- Kč, h) ze dne 06. 12. 2011 ve výši 26.085,- Kč, i) ze dne 09. 01. 2012 ve výši 26.085,- Kč, je vůči věřitelům dlužníka PROMATECH CZ s. r. o. se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 neúčinný“, a IX. „uložil žalované 6) vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s. r. o, se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinných právních úkonů ve výši celkem 172.755,- Kč“.
Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože vznik případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné pod č. 138 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu – jak uvedeno výše – též ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích VIII. a IX., jimiž bylo žalobě vyhověno. Protože tím žalobci nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jeho právech, nemůže mít žalobce z objektivního hlediska žádný skutečný zájem, aby v této části bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno. K podání dovolání proti uvedenému výroku rozsudku odvolacího soudu žalobce tedy není oprávněn (subjektivně legitimován), a proto Nejvyšší soud jeho dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243c odst. 3 a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění v tomto směru přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. §241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.), že dlužník (PROMATECH CZ s. r. o.) ukončil pracovní poměr s žalovanými 1) až 5) dohodou podle ustanovení §49 zák. práce z důvodů nadbytečnosti a s žalovanou 6) výpovědí z důvodu podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce a v souvislosti s tím vyplatil žalovaným 1), 2), 3), 5) a 6) odstupné ve výši pětinásobku a žalovanému 4) ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, ač ve smyslu ustanovení §67 odst. 1 zák. práce činil tento nárok u žalovaného 4) jednonásobek a u ostatních žalovaných trojnásobek průměrného měsíčního výdělku. Žalobce se proto domáhal určení, že právní úkony dlužníka, jimiž bylo žalovaným vyplaceno odstupné, jsou v rozsahu, ve kterém přesahují odstupné v zákonné výši, vůči věřitelům neúčinnými úkony a požadoval, aby žalovaným bylo uloženo vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z takových neúčinných úkonů. Žalovaným 5) a 6) byly dále v měsících dubnu 2011 až lednu 2012 vyplaceny odměny (prémie), a to v době, kdy byl dlužník již v úpadku. Žalovaný 5) podle „pracovní smlouvy“ ze dne 1. 8. 2002 [podepsané za „zaměstnavatele“ i „zaměstnance“ žalovaným 5)] v době ode dne 1. 8. 2002 do dne 20. 1. 2012 měl vykonávat druh práce „ředitel společnosti“, přičemž byl zároveň jediným jednatelem a jediným společníkem dlužníka, a žalovaná 6) je manželkou žalovaného 5) a rovněž byla zaměstnancem dlužníka. Protože také právní úkony spočívající ve vyplacení uvedených odměn (prémií) považoval žalobce za právní úkony úmyslně zkracující uspokojení věřitele podle ustanovení §242 insolvenčního zákona, domáhal se určení jejich neúčinnosti a zároveň požadoval, aby bylo žalovaným 5) a 6) uloženo vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z takových neúčinných úkonů.
S námitkou dovolatele, který jako nesprávný označuje právní závěr „o neplatnosti pracovního poměru žalovaného 5) z důvodu tzv. souběhu funkcí“, a to „ve světle“ nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS XY, dovolací soud nesouhlasí.
Vývoj a postoje Nejvyššího soudu k problematice tzv. „souběhu funkcí“ (tedy, zda člen statutárního orgánu může vykonávat činnost, která přísluší statutárnímu orgánu, v pracovněprávním vztahu) byly popsány v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo XY, a vyústily v závěr, že „člen statutárního orgánu obchodní korporace a tato obchodní korporace se mohou odchýlit od pravidla vyjádřeného v §66 odst. 2 větě první obch. zák. (podle kterého se jejich vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě) i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce. Takové ujednání z jejich vztahu (jde-li o výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) neučiní jejich vztah pracovněprávním; i nadále půjde o vztah obchodněprávní, který se řídí obchodním zákoníkem a dále - v důsledku smluvního ujednání - těmi (v úvahu přicházejícími) ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující (především) postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace a jeho vztah s obchodní korporací“.
Uvedené vztaženo do poměrů projednávané věci znamená, že je správný závěr soudů, že mezi dlužníkem a žalovaným 5) nemohl na základě „pracovní smlouvy“ ze dne 1. 8. 2002 vzniknout „pracovní poměr“ (pracovněprávní vztah) a pro výplatu odměn (prémií) tak nebyl právní důvod. Navíc rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při uzavření smlouvy (dohody), která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, vylučuje, aby jménem zaměstnavatele učinila takový právní úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem smlouvy (dohody) jako zaměstnanec, neboť nemůže odpovídajícím způsobem „současně“ hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy společnosti jako zaměstnavatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1634/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 313/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3061/2010).
Souhlasit však je možno s dovolatelem v tom, že s ohledem na totožnost skutkových tvrzení, na základě kterých bylo žalovaným ze strany dlužníka poskytnuto plnění, jehož vrácení do majetkové podstaty dlužníka se dovolatel v tomto řízení domáhá, bylo možné o dovolatelem požadovaných plněních meritorně rozhodnout i na základě odlišné právní kvalifikace, tj. z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalovaných.
Žalobce vymezuje žalobou předmět řízení po skutkové stránce. Právní charakteristika vylíčených skutkových tvrzení (tzv. právní důvod žaloby) není součástí vymezení předmětu řízení a žalobce ji není povinen uvádět; uvede-li ji, není pro soud závazná, neboť soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci a pro jeho rozhodnutí není významné, jak žalobce nebo jiný účastník řízení skutkový stav věci právně posuzuje. Jestliže na základě zjištěného skutkového stavu věci lze žalobci přiznat plnění, kterého se petitem své žaloby domáhal, nesmí soud podle ustálené judikatury soudů žalobu zamítnout, i kdyby se žalobce plnění domáhal z jiného právního důvodu, než ze kterého mu skutečně náleží (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1586/2005, uveřejněný pod číslem 131/2006 v časopise Soudní judikatura).
V projednávané věci se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že jím označené právní úkony dlužníka jsou vůči věřitelům neúčinnými úkony, a aby žalovaným bylo uloženo vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z takových neúčinných úkonů. Soudy však dospěly k závěru, že (v rozsahu zamítnutí žaloby) šlo ze strany dlužníka o neplatné právní úkony, a proto je pojmově vyloučeno domáhat se jejich neúčinnosti (odporovat jim), a naznačily, že se žalobce v tomto rozsahu „může domáhat vydání plnění z bezdůvodného obohacení“. Jak již bylo výše uvedeno, žalobce vymezuje žalobou předmět řízení toliko po skutkové stránce. Právní charakteristika vylíčených skutkových tvrzení (tzv. právní důvod žaloby) není součástí vymezení předmětu řízení a žalobce ji není povinen uvádět; uvede-li ji, není pro soud závazná. Domáhal-li se proto v projednávané věci žalobce (mimo jiné), aby žalovaným bylo uloženo vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění (jehož rozsah přesně vymezil) z neúčinných úkonů, a soudy dospěly k závěru, že jím tvrzený právní důvod (neúčinné právní úkony) není dán, měly se zabývat tím, zda se ze skutkových zjištění nepodává jiný (žalobcem neuváděný) právní důvod, pro nějž by jeho nárok byl dán. Navíc za situace, kdy soudy samy takový (jiný) právní důvod označily.
Namítá-li dále dovolatel, že „dohoda o sjednání odstupného může být platně uzavřena i v konkludentní formě“, a v této souvislosti považuje „právní posouzení důkazů v dosavadním průběhu řízení za nesprávné“, uplatnil tím jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný - uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. a nezpochybňuje tak právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, neboť soudy dospěly ke skutkovému závěru, že „v otázce výše odstupného nad rámec zákonné úpravy dlužník s žalovanými žádnou smlouvu neuzavřel“.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavých výrocích I. až VII. není správný; protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavých výrocích I. až VII., jakož i v akcesorických nákladových výrocích zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích I. až VII., a v akcesorických nákladových výrocích X. a XI., zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí v uvedeném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu