ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.2125.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 2125/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) P. K., a b) M. K., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) L. D. a 2) V. D., zastoupeným advokátem, o uvedení věci do původního stavu, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 C 778/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 54 Co 439/2003-94, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 54 Co 439/2003-94, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. srpna 2002, č. j. 12 C 778/2000-73, výrokem pod bodem I. uložil žalovaným povinnost „odstranit na svůj náklad stavební zásahy, které byly provedeny ve štítové zdi domu žalobců v Ž., v souvislosti se stavebními úpravami v jejich domu v Ž., poté, co vlastnictví tohoto domu nabyl žalovaný č. 1, konkrétně instalaci rozvodů vody a uvést tuto štítovou žeď do původního stavu, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Výrokem pod bodem II. zamítl žalobu, „aby byli žalovaní uznáni povinnými odstranit na svůj náklad stavební zásahy, které byly provedeny v téže štítové zdi po získání vlastnictví domu 1. žalovaným, a to uložení (železo) betonové stropní desky“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 54 Co 439/2003-94, rozhodl, že „v napadeném výroku I. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaní byli povinni na svůj náklad odstranit stavební zásahy ve štítové zdi domu žalobců v Ž. v souvislosti se stavebními úpravami v jejich domě v Ž., po získání vlastnictví tohoto domu žalovaným č. 1, konkrétně instalaci rozvodů vody a uvést tuto štítovou zeď do původního stavu“. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Neztotožnil se však s jeho právním závěrem ohledně vlastnictví štítové zdi. Vyšel z §854, §855, §856 a §414 obecného zákoníku občanského z roku 1811 (dále „OZO“) a konstatoval, že štítová zeď se v době vzniku obou domů stala společným vlastnictvím právních předchůdců účastníků řízení. Uzavřel, že předmětná zeď se nachází v podílovém spoluvlastnictví žalobců a žalovaných s podíly po jedné ideální polovině a účastníci jsou oprávněni zeď užívat vždy z té strany, která přiléhá k jejich nemovitosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňují dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Namítají, že jim odvolací soud odňal právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu, jestliže neočekávaným způsobem, aniž účastníky seznámil před vydáním rozhodnutí o svém náhledu na hmotněprávní posouzení věci, rozhodl jak shora uvedeno. Vadu v právním posouzení pak spatřují v tom, že odvolací soud sice aplikoval správný právní předpis, avšak tento předpis nesprávně vyložil. Odvolací soud nesprávně posoudil vlastnictví štítové zdi, k níž měl automaticky nabýt spoluvlastnický podíl právní předchůdce žalovaných výstavbou stavby při zdi žalobců, ačkoliv domněnka uvedená v §854 OZO může být vyvrácena důkazem opaku a v §857 OZO jsou upraveny domněnky svědčící proti spoluvlastnictví. Dovolatelé tvrdí, že nosná štítová zeď je zapuštěna na pozemku žalobců, kteří ji vybudovali svým nákladem a jde tedy o jejich vlastnictví. K tomu odkazují na komentář k §857 OZO autorů Dr. F. R. a Dr. J S., dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu „čj. Rc 4848 R II 74/25“ a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1671/2005. K „překvapivosti“ rozhodnutí odvolacího soudu pak odkazují na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 122/05 a sp. zn. II. ÚS 532/02. Uzavírají, že odvolací soud měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc měl tomuto soudu vrátit k dalšímu řízení. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání polemizují s argumentací dovolatelů, rozsudek odvolacího soudu pokládají za mimořádně fundovaný, na jeho odůvodnění odkazují a navrhují, aby dovolací soud dovolání žalobců zamítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvod upravené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§219) nebo zrušení (§219a) a jestliže
soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav [§220 odst. 1 písm. a) OSŘ].
Občanský soudní řád stojí nyní na zásadě předvídatelnosti rozhodnutí, která ukládá soudu zpřístupnit účastníkům právní kvalifikaci skutku konkrétním poučením o důkazní povinnosti, jestliže průběh řízení nasvědčuje tomu, že účastníkův právní názor je jiný než názor soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3795).
Podle §221 odst. 1 OSŘ nejsou-li podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí, odvolací soud je zruší. Odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, aniž by před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem – odlišným od právního názoru soudu prvního stupně, a neumožnil jim se k němu vyjádřit, v podstatě porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, a tím ve svých důsledcích zasáhl do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2003 sp. zn. II. ÚS 523/02); to platí tím spíše, pokud odvolací soud změní rozsudek soudu prvního stupně z důvodu uvedeného v §220 odst. 1 písm. a) OSŘ, a to z důvodů pro účastníka nepředvídatelných. O nepředvídatelné rozhodnutí jde v případě, že odvolací soud posoudí zjištěný skutkový stav po právní stránce jinak, než dosud činili účastníci řízení anebo než jej posoudil soud prvního stupně, takže účastníci se k tomuto právnímu názoru nemohou vyjádřit, resp. vznést tvrzení odpovídající právnímu názoru odvolacího soudu a navrhnout k nim důkazy.
V dané věci odvolací soud zaujal jiný právní názor než soud prvního stupně a proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčené části tak, že žalobu zamítl; přitom neposkytl dovolatelům možnost se k jeho právnímu názoru vyjádřit a případně vznést odpovídající tvrzení a navrhnout k nim důkazy. Řízení před odvolacím soudem je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) OSŘ. Za této situace by bylo předčasné zabývat se tvrzeným nesprávným právním posouzením věci, když dovolatelům se teprve má otevřít cesta k tvrzením a důkazům vylučujícím právní posouzení provedené odvolacím soudem.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ)
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu