ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1611.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 1611/2020-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce, a. s. , IČO 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín IV – Podmokly, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 - Karlín, proti žalovanému: J. J. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Jižní 1820/37, Česká Lípa, o 329 060,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 360/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústní nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2020, č. j. 29 Co 226/2019-121, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústní nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. 3. 2020, č. j. 29 Co 226/2019-121, potvrdil vyhovující rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 24. 6. 2019, č. j. 37 C 360/2018-74, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením nároku na náhradu škody za neoprávněný odběr elektrické energie podle zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, včetně stanovení výše této náhrady.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které však neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, přičemž tyto vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.).
V dovolání schází náležité vylíčení, v čem spatřuje dovolatel splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Dovolatel v úvodu zmínil, že se „odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“ a následně konstatoval, že „dovolání se podává podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“ Takové ustanovení rozhodné znění procesního předpisu neobsahuje a přípustnost dovolání ve smyslu citovaného ustanovení není (od 1. 1. 2013) budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Argumentace dovolatele v dovolání, že nárok žalobce nebyl po skutkové stránce prokázán a jde o „neexistující pohledávku“ navíc nevystihuje způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Těmito námitkami dovolatel ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž soudům vytýká, že rozhodly na základě nesprávně, popř. neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. prosazuje, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení neoprávněného odběru elektrické energie ze strany dovolatele v žalovaném období. Dovolatel tak přehlíží, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem (případně soudem prvního stupně, pokud z něj odvolací soud vychází) a že správnost skutkových zjištění, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (nebo soudem prvního stupně), nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).
Námitky opomenutí některých důkazů, nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, nedostatečného poučení podle §118a o. s. ř. a nesplnění podmínek pro rozhodnutí o odvolání bez nařízení jednání představují námitky vad řízení, k nimž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018), což v projednávané věcí splněno není. Samy o sobě tyto námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Nadto lze uzavřít, že napadený rozsudek odvolacího soudu vadou nepřezkoumatelnosti ve smyslu ustálené judikatury zjevně netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále např. usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, či usnesení ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4126/2014.).
Je-li dovolatelem povšechně namítáno, že nebyly provedeny jím označené důkazy, pak v dovolání není označen žádný konkrétní opomenutý důkaz, nýbrž je toliko argumentováno, že byl opomenut jím navrhovaný „důvodný rozbor skutečností“. Vzhledem k neurčitosti pak taková námitka ani není projednatelná.
Dovolání proti nákladovému výroku pak není ani objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu