ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.6067.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 6067/2017-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: V. P. , zastoupen Mgr. Zuzanou Nedomlelovou, advokátkou se sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti žalovaným: 1. N. T. , zastoupený Mgr. Alešem Podrábským, advokátem se sídlem U Starého mostu 111/4, Děčín, a 2. D. K. , zastoupená JUDr. Ivo Jelínkem, advokátem se sídlem Fügnerova 812/2, Děčín, o 594.036 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 22 C 430/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 8. 2017, č. j. 36 Co 88/2017-229, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 11. 2016, č. j. 22 C 430/2013-186, byla zamítnuta žaloba o zaplacení 594.036 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalovaní advokáti postupně zastupovali žalobce v právní věci žaloby na náhradu škody na zdraví, jíž žalobce způsobil D. L., aniž ve sporu uplatnili námitku promlčení, resp. žalovaný 1) ji uplatnil až v odvolacím řízení. Okresní soud po právní stránce uzavřel, že příčinou vzniku škody žalobce nebyl postup žalovaných jako advokátů, nýbrž uzavření dohody o narovnání s D. L. ze dne 19. 1. 2012 v souvislosti s pravomocným uložením povinnosti zaplatit žalovanou částku rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2011, č. j. 27 Co 254/2011-318, aniž by žalobce proti tomuto rozsudku podal dovolání. V důsledku uzavření dohody o narovnání zanikla sporná práva a povinnosti deklarované rozsudkem Krajského soudu v Praze a byla nahrazena novými právy a povinnostmi vyplývajícími z uzavřené dohody. Chybí tedy příčinná souvislost mezi vznikem majetkové újmy na straně žalobce a chybným jednáním žalovaných. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 8. 2017, č. j. 36 Co 88/2017-229, byl rozsudek okresního soudu potvrzen a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud odmítl nová skutková tvrzení žalobce uplatněná až v odvolání s ohledem na koncentraci řízení a zcela se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným okresním soudem i s právním závěrem o zániku práv a povinností uzavřením dohody o narovnání.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce – zastoupen advokátem – dovolání, v němž uvedl, že odvolací soud vyřešil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, a vyřešil ji v rozporu s procesním právem, aniž tuto otázku dovolatel konkretizoval. Dále dovolatel citoval nález Ústavního soudu, dle něhož je námitka porušení ústavně zaručených práv uplatnitelná rovněž jako dovolací důvod. Následně dovolatel rekapituloval spor předcházející projednávané žalobě a citoval judikaturu dovolacího soudu ohledně užití nových důkazů a skutečností v odvolacím řízení i jejich výklad a poté popřel pravost a platnost dohody o narovnání ze dne 19. 1. 2012. Dle názoru dovolatele nemá uzavření dohody mezi ním a D. L. vliv na právní vztahy s žalovanými, kteří měli povinnost jej řádně zastupovat. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II. bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.
Podle §241a odst. 2 odst. 3 o. s. ř. v dovolání musí být mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede nesprávné právní posouzení věci a vyloží, v čem nesprávnost spočívá.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá, přičemž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál, neboť žádnou konkrétní právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou neuvedl, ve vztahu k citovaným rozhodnutím dovolacího soudu neuvedl, v čem se měl odvolací soud od těchto rozhodnutí odchýlit, a tvrzení o neplatnosti či nepravosti dohody o narovnání ze dne 19. 1. 2012 je uplatněním nových skutečnosti nepřípustným podle §241a odst. 6 o. s. ř.
Jelikož dovolání – ani při posouzení z obsahového hlediska – neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel konkrétně spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, a uvedený nedostatek nebyl v zákonné dovolací lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele (povinně zastoupeného advokátem) k odstranění vad dovolání nevyzývá.
Uplatnitelnost námitky založené na tvrzeném porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jako dovolacího důvodu, neznamená, že by v takovém případě dovolání bylo projednatelné, aniž by obsahovalo náležitosti stanovené v §241a o. s. ř. (včetně vymezení, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání), anebo nesplňovalo předpoklady jeho přípustnosti podle §237 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, bod 22, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 58).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. března 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu