ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.805.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 805/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně GLOBALCOM, s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 4, Klánova 512/34, IČO: 25606999, zastoupené JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, proti žalované městské části Praha 10, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1429/68, IČO: 00063941, o zaplacení 122.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 47 C 100/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2009, č. j. 22 Co 518/2008-118, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17.238,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Pavla Čížkovského, advokáta se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 5. 8. 2008, č. j. 47 C 100/2003-97, zamítl žalobu na zaplacení částky 122.500,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že smlouvou ze dne 11. 5. 1998 pronajala žalovaná žalobkyni nebytové prostory ve 2. patře domu čp. 1462 v k. ú. Vršovice, jež žalobkyně užívala jako sklad výpočetní techniky. Dne 12. 9. 2002 došlo k vytopení těchto prostor, příčinou bylo prasknutí přívodní hadičky (tzv. flexitrubičky) k nádržce WC v koupelně v bytě v 5. podlaží, v němž tehdejší nájemník R. V. provedl bez souhlasu žalované rekonstrukci koupelny, při níž vyboural a vyzdil jádro bytu a rozvedl novou vodoinstalaci. Při vytopení prostor pronajatých žalobkyni došlo k poškození uskladněné výpočetní techniky a na její prohlídku, vysušení, očištění a opravu vynaložila žalobkyně částku 122.500,- Kč. Vzhledem k tomu, že flexitrubička, jejíž závada byla příčinou škody, není vlastnictvím žalované a nebyla žalovanou určena k zajišťování plnění služeb spojených s užíváním bytu, dospěl soud k závěru, že nejde o odpovědnost žalované podle §420a obč. zák., neboť povaha činnosti žalované škodu nezpůsobila a žalovaná sama flexitrubičku při své provozní činnosti nepoužila, ani podle §420 obč. zák., neboť žalovaná vznik škody nezavinila, a od předchozí obdobné škodné události v tomto domě a řešené pod sp. zn. 26 C 33/2004 se skutkový stav liší v tom, že tehdy k závadě došlo v bytě, kde nebyla provedena neodsouhlasená stavební úprava včetně zásahu do vodoinstalace.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2009, č. j. 22 Co 518/2008-118, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 122.500,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z této částky od 19. 12. 2002 do zaplacení a ohledně úroku ve výši 7 % ročně z této částky od 1. 10. 2002 do 18. 12. 2002 a ve výši 3,5 % od 19. 12. 2002 do zaplacení jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po doplnění dokazování odvolací soud konstatoval, že skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn správně, avšak byl nesprávně právně posouzen. Flexitrubička zabudovaná do vodovodního systému je součástí budovy, tedy je součástí věci hlavní náležející žalované (§121 odst. 2 obč. zák.), a to bez ohledu na to, kdo ji instaloval, neboť výměna této trubičky s ohledem na finanční náročnost této opravy patří mezi opravy, které je nájemce povinen provádět sám podle §5 nařízení vlády č. 258/1995 Sb. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že se nejednalo o škodnou událost jedinou, nýbrž o pravidelně se opakující závadu v té době s výskytem v celém objektu (došlo celkem ke čtyřem událostem tohoto typu), skutečnou příčinou vzniku škody byl setrvalý havarijní stav budovy s nutností generální rekonstrukce rozvodů. Žalovaná, která nespravovala svůj majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu, a neodstranila havarijní stav budovy, porušila §415 obč. zák. a odpovídá tak podle §420 obč. zák. za škodu, která byla žalobkyni způsobena. Spoluzavinění na straně žalobkyně odvolací soud neshledal, neboť nelze po nájemci požadovat, aby byl připraven na to, že bude soustavně vyplavován.
Tento rozsudek napadla žalovaná dovoláním. Namítá, že odvolací soud posoudil věc překvapivě podle §420 obč. zák., aniž se s touto změnou právní kvalifikace v odůvodnění rozsudku jakkoli vypořádal. Dále namítá, že jiné škodní události v domě s předmětnou škodní událostí nesouvisejí ani časově ani věcně (po technické stránce) ani po právní stránce. Škoda vznikla tím, že došlo k prasknutí nové flexihadičky, která byla zcela jiná než původní flexihadička, jež zde byla před nepovolenou stavební úpravou, při níž došlo k novému technickému řešení bytového jádra včetně nové instalace; odkaz odvolacího soudu na §5 nař. vl. č. 258/1995 Sb. a na předchozí škodné události považuje za nesprávný. Vadu řízení spatřuje v tom, že navrhovala vyžádání znaleckého posudku, tento důkaz však nebyl soudem prvního stupně proveden. Dále namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil její zavinění, když svůj závěr založil na některých důkazech a skutečnostech, které nedokazují přímou příčinnou souvislost mezi údajným porušením obecné prevenční povinnosti a vzniklou škodou, nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem porušila prevenční povinnost podle §415 obč. zák. a ani příčinná souvislost se vzniklou škodou. O skutečném rozsahu stavebních úprav v bytě R. V. se dozvěděla až po škodní události a i když je vlastníkem domu, nenese odpovědnost za škodnou událost, která vznikla v neoprávněně vybudovaných částech domu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu je věcně správný a dovolání není důvodné. Považuje za nerozhodné, kdo flexitrubičku nainstaloval, je zabudována do domovního vodovodního systému a je součástí budovy. Stavební úprava je úpravou věci stávající a příslušenství (WC mísa, splachovač aj.) jako součást budovy je vlastnictvím žalované. Žalovaná věděla o jednání pana V. a měla dostatek času, aby zjistila, jaký je rozsah nepovolených stavebních úprav, avšak neučinila nic, co by vedlo k odvrácení vzniku škody, měla-li za to, že může vzniknout. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) a bylo sepsáno a podepsáno osobou s právnickým vzděláním [§241 odst. 2 písm. b) a odst. 4 o. s. ř.], napadené rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 12. 2. 2009, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká změnu právní kvalifikace nároku a vadu řízení spatřuje rovněž v tom, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem, který navrhovala.
Podle §157 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.
Požadavek řádného odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku je kladen i na rozhodnutí odvolacího soudu. Změní-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť nesdílí jeho právní posouzení věci, z odůvodnění jeho rozsudku má vyplývat nejen argumentace, na jejímž základě odvolací soud přistoupil k jinému právnímu posouzení věci, ale též (alespoň stručné) zdůvodnění, proč nepřisvědčil právně kvalifikační úvaze soudu prvního stupně. V daném případě je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu vyhovuje všem uvedeným požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a není nepřezkoumatelný. Odvolací soud se vypořádal s právní otázkou, kterou posoudil odlišně od soudu prvního stupně, a vzal do úvahy i všechny okolnosti, které zvažoval soud prvního stupně. Ke změně právní kvalifikace projednávané věci odvolacím soudem v podstatě nedošlo, neboť soudy obou stupňů se zabývaly aplikací §420 obč. zák., soud prvního stupně nadto i aplikací §420a obč. zák.
Pokud jde o návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, je třeba připomenout, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy (§120 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže soud v odůvodnění svého rozhodnutí neuvede, proč některé z navržených důkazů neprovedl, lze z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 4258/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V posuzovaném případě soud prvního stupně návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem zamítl usnesením vyhlášeným při jednání dne 5. 8. 2008. V odůvodnění rozsudku neuvedl sice důvody, proč tento důkaz neprovedl, toto pochybení však nezakládá vadu řízení, která by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé. Žalovaná navrhovala vyžádat znalecký posudek k zodpovězení otázky, zda při stavebních úpravách došlo k zásahům do původních rozvodů vody nebo zda bylo možné použití rozvodů (připojovacích hadic) původních. Zodpovězení této otázky však nebylo nutné k právnímu posouzení věci. Skutkový stav rozhodný pro posouzení předpokladů odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák. (porušení povinností pronajímatele, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi) byl totiž v dostatečném rozsahu zjištěn z provedených důkazů a ani na případné vyvinění žalované by nemohl mít žádný vliv, neboť v řízení bylo prokázáno, že obdobná závada, která způsobila vytopení nebytového prostoru, se opakovaně vyskytovala i v jiných bytových jednotkách. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. není naplněn.
Základní povinností pronajímatele je nebytový prostor ve stavu způsobilém k smluvenému užívání nejen odevzdat, ale po celou dobu jej v tomto stavu i udržovat, aby jej nájemce mohl nerušeně užívat bez vynaložení jakýchkoliv nákladů (srov. §5 odst. 1 zákona č. 116/1990 Sb., ve znění účinném do 18. 10. 2005, tj. v době škodní události). Splnění těchto povinností znamená, že pronajímatel musí odstranit závady, jež by bránily v pokojném užívání nebytových prostor. Sankcí za porušení povinností pronajímatele může být sleva z nájemného a popřípadě z porušení povinností může vzniknout závazek k náhradě škody, přičemž závěr o nezpůsobilosti nebytových prostor vychází z faktického stavu prostor (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 33 Odo 1658/2005, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2005, č. j. 25 Cdo 1582/2004, obě rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Námitky dovolatelky proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, jsou dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř., se považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor.
V dané věci bylo soudem prvního stupně provedeno poměrně široké dokazování zahrnující výslechy účastníků, svědků a důkazy listinami. Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že příčinou vzniku škody je setrvalý havarijní stav objektu, neboť v předmětné budově došlo opakovaně ke škodním událostem tohoto typu vždy se stejným průběhem, a to dne 12. 8. 2002, 12. 9. 2002 (předmětná škodní událost), 15. 3. 2003 a 19. 3. 2003. Tato zjištění mají oporu v provedeném dokazování, vyplývají především z výslechu svědka R. D., likvidátora Hasičské vzájemné pojišťovny, z připojeného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 26 C 33/2004 včetně tam zaprotokolovaných výpovědí svědků (Ing. L. S., Z. Č., H. K.). Odvolacímu soudu nelze vytýkat, že by při zjišťování skutkového stavu vzal v úvahu skutečnosti, které nevyplynuly z provedených důkazů, že by pominul podstatné skutečnosti, které byly v řízení prokázány, nebo že by v jeho hodnocení důkazů existoval logický rozpor. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. tak není naplněn.
Za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, že vodoinstalace v budově jako celek byla v havarijním stavu a projevy tohoto havarijního stavu byly stejné i tam, kde žádný zásah do vodoinstalace nebyl proveden, není nesprávná úvaha odvolacího soudu, že stavební úprava v bytě v 5. podlaží, byť nepovolená, sama o sobě nebyla příčinou vzniku škody.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je správné; Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu zamítl (§243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud uložil v dovolacím řízení neúspěšné žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady na vyjádření k dovolání sestávající z odměny v částce 14.065,- Kč (určené podle ust. §3 odst. 1 bod 4., §15 a §14 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaokrouhlené podle ust. §16 odst. 2 této vyhlášky, snížené na polovinu podle ust. §18 odst. 1 této vyhlášky) a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby v částce 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších změn, s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 2.873,- Kč (podle §137 odst. 3 a §151 odst. 2 věty druhé o. s. ř.), celkem tedy náklady ve výši 17.238,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu