ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.1011.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 1011/2018-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně Hordeum company s.r.o. , se sídlem v Praze 2 – Nové Město, Tyršova 1834/11, IČO 24231991, zastoupené JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, proti žalované městské části Praha 10 , se sídlem v Praze 10, Vršovická 1429/68, IČO 00063941, zastoupené JUDr. Karlem Codlem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, o stanovení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 151/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2017, č. j. 68 Co 179/2017-153, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Codla, advokáta se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 2. 2017, č. j. 28 C 151/2014-111, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu na převod pozemku parc. č., zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p., pozemku parc. č., ostatní plocha a pozemku parc. č., zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je garáž, vše v katastrálním území S., obec P., vše zapsáno na LV č. pro katastrální území S., obec P. (dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“), za kupní cenu ve výši 8.173.000 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 9. 2017, č. j. 68 Co 179/2017-153, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že usnesením zastupitelstva městské části Praha 10 (dále jen „zastupitelstvo“) ze dne 4. 5. 2012, číslo 10/12/2012, byl schválen záměr prodeje domu v souladu se „Zásadami pro prodej domů se šesti a méně byty, ve kterých je nejméně polovina bytů užívána jejich oprávněnými nájemci“, které byly schváleny usnesením zastupitelstva ze dne 4. 5. 2012, číslo 10/5/2015, a změněny usnesením zastupitelstva ze dne 5. 11. 2012 číslo 13/34/12 (dále jen „Zásady“), a že dopisem ze dne 4. 12. 2012 ve spojení s dopisem ze dne 25. 12. 2012 oznámila žalobkyně žalované, že v souladu se Zásadami přijímá nabídku na koupi za odhadní cenu. Následně uzavřel, že Zásady nepředstavují závaznou nabídku na prodej domu, proto žalované nevznikla povinnost uzavřít s žalobkyní požadovanou kupní smlouvu. Oznámení žalobkyně, že „akceptuje nabídku“, tudíž nevyvolalo žádné právní účinky.
Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť předložená právní otázka (povinnost obce uzavřít kupní smlouvu na základě schváleného záměru a zásad přímého prodeje obecních domů) již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od ustáleného řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v souladu.
Dovolací soud se opakovaně vyslovil, že záměr obce (zahrnující zásady prodeje) podle §39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, resp. podle §36 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, prodat nemovitý majetek není rozhodováním o nabytí a převodu nemovitých věcí, nepředstavuje návrh na uzavření převodní smlouvy a nebyl (ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) ani právním úkonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1383/2010, nebo ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5962/2016). Nejvyšší soud rovněž v mnoha svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3049/2007, usnesení ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4372/2013, nebo ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3468/2013), vysvětlil proces vytváření vůle obce a jejího projevu navenek. Z uvedeného výkladu je zřejmé, že usnesení zastupitelstva obce ještě nepředstavuje právní úkon, jakožto projev vůle obce směřující ke vzniku, změně, nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují, nýbrž je vnitřním aktem obce a navenek nemá právní účinky. Závěr odvolacího soudu, že žalované na základě usnesení zastupitelstva o schválení záměru prodeje domu a Zásad žádná povinnost uzavřít kupní smlouvu se žalobkyní nevznikla, je s uvedenou judikaturou v souladu.
Ohledně námitky, že v daném případě nebyly splněny procesní předpoklady, za kterých může soud zamítnout žalobu pro neunesení břemene tvrzení, resp. důkazního břemene (zde dovolatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2014/10, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1559/2007) Nejvyšší soud uvádí, že platí jeho závěr obsažený v usnesení ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, že poučení podle ustanovení §118a odst. l a 3 o. s. ř. slouží tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Jestliže však žaloba byla zamítnuta (jak tomu bylo v projednávané věci) nikoli proto, že by účastník neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, ale na základě zjištěného skutkového stavu, nebyl zde důvod pro postup soudu podle ustanovení §118a o. s. ř. Jinak řečeno postup podle ustanovení §118a o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení §118a o. s. ř. přistupovat.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán rozsudek v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.
Dovolání obsahovalo i návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud samotné dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, stal se tento návrh bezpředmětným. Nejsou-li totiž splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí [§243 písm. b) o. s. ř.].
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 8. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu