ECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.1039.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1039/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Ing. J. S., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Úřadu městského obvodu O., o zaplacení částky 7.653,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 450/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2001, č. j. 8 Co 560/2001-13, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. dubna 2001, č. j. 62 C 450/2000-7, zastavil řízení o žalobě na zaplacení částky 7.653,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 28. června 2001, č. j. 8 Co 560/2001-13, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů především dovodily, že označila-li žalobkyně jako žalovaného „Úřad městského obvodu O. …“, domáhala se svého nároku vůči někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu §19 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Poté rovněž dovodily, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a uzavřely, že v důsledku tohoto nedostatku lze řízení jedině zastavit (podle §104 odst. 1 o.s.ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně – nezastoupena advokátem – dovolání, následně doplněné podáním sepsaným ustanovenou advokátkou. V dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu – uplatnila dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. brojí proti právnímu závěru, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. V této souvislosti uvedla, že šlo o omyl v označení účastníka, a že „Ústavní soud v řadě svých nálezů … považuje tuto vadu za odstranitelnou a připouští změnu nesprávného označení žalovaného z obecního, městského či obvodního úřadu na obec, město nebo městský obvod.“ V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. žalobkyně – s odkazem na nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 41/95 a sp. zn. II. ÚS 79/94 – namítla, že soud nesplnil svoji poučovací povinnost podle §5 o.s.ř. a nepokusil se odstranit vadu podání postupem podle §43 odst. 1 o.s.ř. Navrhla, aby dovolací soud zrušil nejen napadené usnesení odvolacího soudu, nýbrž i usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř.) a je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř. Dovolání však není důvodné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. (jejich existence nebyla tvrzena a ze spisu se nepodává) a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dospěl k závěru, že ani posléze uvedenou vadou, která naopak byla v dovolání uplatněna, není řízení v projednávané věci postiženo.
Teorie procesního práva a ve shodě s ní i soudní praxe řadí mezi podmínky řízení rovněž podmínky řízení na straně účastníka. Takovou podmínkou je i způsobilost být účastníkem řízení.
Podle §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení (mít procesní práva a povinnosti) má ten, kdo má (podle hmotného práva) způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilost mít práva a povinnosti mají vedle fyzických osob (§7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době zahájení řízení – dále jen „obč. zák.“) a státu (§21 obč. zák.) i právnické osoby (§18 odst. 1 obč. zák.). Podle §18 odst. 2 písm. c/ obč. zák. jsou právnickými osobami jednotky územní samosprávy. Jednotkami územní samosprávy byly v době zahájení řízení v projednávané věci, tj. dne 16. října 2000, kdy byla ve věci podána žaloba (§82 odst. 1 o.s.ř.), pouze obce (nikoli však rovněž obecní úřady, resp. úřady městských obvodů) – srov. §4 tehdy platného zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení); zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), jímž byl zrušen zákon č. 367/1990 Sb. (§154 bod 1. zákona č. 128/2000 Sb.), nabyl účinnosti až dne 12. listopadu 2000 (§155 zákona č. 128/2000 Sb. ve spojení s rozhodnutím prezidenta republiky o vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů, uveřejněným pod č. 266/2000 Sb.). Zbývá dodat, že kraje se staly jednotkami územní samosprávy až účinností těch ustanovení zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), jimiž byly kraje (jako jednotky územní samosprávy) zřízeny (§1 až §5 zákona č. 129/2000 Sb.), tj. dnem 12. listopadu 2000 (srov. §99 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb. ve spojení s rozhodnutím prezidenta republiky o vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů, uveřejněným pod č. 266/2000 Sb.).
Teorie procesního práva je jednotná rovněž v názoru, že pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení soud může řízení jedině zastavit (podle §104 odst. 1 o.s.ř.), a že podle citovaného ustanovení lze postupovat jen tehdy, byl-li účastník řádně označen, takže není důvod k postupu podle §43 o.s.ř. (srov. bod 5. na straně 341 publikace Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C. H. BECK).
K názoru, že pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení soud může řízení jedině zastavit podle §104 odst. 1 o.s.ř., se kloní rovněž soudní praxe. Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 30. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 346/96, uveřejněném pod č. 47 v sešitě č. 6 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, mimo jiné dovodil, že došla-li žaloba dříve sepsaná soudu až potom, co právnická osoba ve smyslu §20a odst. 1, 2 obč. zák. zanikne výmazem z obchodního rejstříku, soud pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle §19, §104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastaví. Rovněž v usnesení ze dne 13. března 1998, sp. zn. 2 Cdon 1056/96, uveřejněném pod č. 111 v sešitě č. 16 z roku 1998 téhož časopisu, dovodil, že pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení soud řízení zastaví. Závěr, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud dovodil rovněž v usnesení ze dne 25. února 1999, sp. zn. 2 Cdon 657/97, uveřejněném pod č. 59 v sešitě č. 6 z roku 1999 téhož časopisu. Ke stejnému závěru dospěl např. i v usnesení ze dne 21. února 2000, sp. zn. 26 Cdo 361/2000, a ani v projednávané věci nemá důvodu se od uvedeného závěru odchýlit.
Dovolací soud se neodchyluje ani od názoru, že podle §104 odst. 1 o.s.ř. lze postupovat jen tehdy, byl-li účastník řádně označen, takže není důvod k postupu podle §43 o.s.ř. Označila-li žalobkyně v posuzovaném případě žalovaného jako „Úřad městského obvodu O. …“, šlo o označení natolik přesné a určité, že nevznikaly žádné pochybnosti o tom, kdo měl v řízení vystupovat jako žalovaný; v označení žalovaného nebylo tudíž zapotřebí žádné opravy či doplnění jejího podání (žaloby) ve smyslu §43 o.s.ř. a nepřipadalo proto v úvahu ani poučení žalobkyně podle §5 o.s.ř. Byl tudíž bez dalšího namístě postup podle §104 odst. 1 o.s.ř., jak správně dovodily soudy obou stupňů.
Dovolacímu soudu je navíc z jeho rozhodovací činnosti známo, že již 19. prosince 1996 podal žalobce označený jako „město O. - městský obvod O.“ u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 53/97 proti žalované Ing. J. S. (v projednávané věci žalobkyni) žalobu o zaplacení částky 5.709,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a plnění poskytovaných s užíváním bytu. Nelze tedy pominout ani skutečnost, že již od data převzetí žaloby (17. ledna 1997) měla žalobkyně příležitost se seznámit se správným označením účastníka řízení, tj. města O. - městského obvodu O.
Lze uzavřít, že byl-li v řízení, v němž se účastenství zakládá podle §90 o.s.ř. (jako je tomu v projednávané věci), označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesněprávních vztahů. Procesněprávní vztah tak vzniknout ani nemůže, neboť chybí jeden z jeho subjektů, a to způsobilá strana sporu. Soud je proto povinen v kterémkoli stádiu řízení k tomuto nedostatku podmínky řízení přihlédnout a řízení zastavit (§103, §104 odst. 1 o.s.ř.).
V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 7. září 1995, sp. zn. I. ÚS 11/95, uveřejněný pod č. 46 ve svazku 4, ročník 1995 - II. díl Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky. Obdobně vyznívá i závěr usnesení Ústavního soudu ze dne 12. června 2001, sp. zn. II. ÚS 365/99, v jehož odůvodnění Ústavní soud mimo jiné uvedl, že „poučení žalobce o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, však přesahuje poučovací povinnost soudu podle §5 o.s.ř. a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků“.
Potvrdil-li tedy odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno podle §104 odst. 1 o.s.ř., je jeho rozhodnutí správné. Proto bylo dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem, odst. 6 věty za středníkem o.s.ř. usnesením zamítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2002
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu