ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1956.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 1956/2020-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně B. T. , narozené XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Němcem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 319/8, proti žalované T. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Petrem Polánkou, advokátem se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, o 64.464 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 247 C 91/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. září 2019, č. j. 37 Co 70/2018-256, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.920 Kč k rukám Mgr. Ing. Tomáše Němce, advokáta se sídlem v Brně, Masarykova 319/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 17. 9. 2019, č. j. 37 Co 70/2018-256, v části v níž potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 15. 9. 2017, č. j. 247 C 91/2014-186, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 62.043 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně) prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Takový jiný dovolací důvod uplatnila rovněž námitkami, že soudy zatížily řízení vadami. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a jejich skutkové závěry odpovídají obsahu spisu.
Dovolatelka v dovolání obsáhle rekapituluje rozhodnutí soudů obou stupňů a zpochybňuje jejich závěry o přiměřenosti výše slevy z nájemného.
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu musí přiměřenost slevy vycházet ze zásady ekvivalence plnění s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem, soudy tedy musí posoudit, do jaké míry vytýkaná vada zhoršuje užívání bytu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3975/2009). Dovolací soud může učinit otázku přiměřenosti výše slevy předmětem dovolacího přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3330/2013 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud unesením ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 1424/14), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4371/2016, ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2330/2019). O takový případ však v této věci nejde. Odvolací soud (soud prvního stupně) se zabýval výší přiměřené slevy z nájemného podle §698 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - předmětem řízení bylo nájemné za roky 2010 – 2013), svůj závěr, proč považuje za přiměřenou slevu ve výši 15 % (s ohledem na výskyt a rozsah plísně, nadměrnou vlhkost, nedostatečnou tepelnou izolaci, nedostatek účinného vytápění a způsob užívání bytu žalovanou – nedostatečné větrání a topení), řádně odůvodnil, jeho úvahy o výši slevy z nájemného odpovídají skutkovým zjištěním a nejsou zjevně nepřiměřené.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka sice napadla dovoláním i výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá je však zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 9. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu