ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.2074.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 2074/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Ing. L. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Švihlou, advokátem se sídlem České Budějovice, Nám. Přemysla Otakara II. č. 32, proti žalované Jihočeské masně, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Pražská 530, zastoupené JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Riegrova 2668/6c, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu a neplatnosti nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 121/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. října 2007, č. j. 8 Co 1571/2007-80, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (soudu odvolacího) ze dne 30. 10. 2007, č. j. 8 Co 1571/2007-80, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (soudu prvního stupně) ze dne 12. 4. 2007, č. j. 9 C 121/2006-52, kterým byl ve výroku I. zamítnut návrh na určení, že je neplatná výpověď žalované ze dne 7. 12. 2005 (dále též „Výpověď“), daná žalobci z nájmu nebytových prostor (pokoje č. 16 v 1. patře Penzionu Hradský na nám. P. O. II. č. 22 Č.B. – dále jen „předmětný prostor“), výrokem II. byl zamítnut návrh na určení, že je neplatná nájemní smlouva ze dne 10. 9. 2004 o nájmu předmětných prostor (dále též „Nájemní smlouva“), a rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.); dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. října 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §243c odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř.; dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel výslovně neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) se však podává, že brojí především proti závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že na požadovaném určení neplatnosti Výpovědi a Nájemní smlouvy nemá naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. Tato námitka však zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá, neboť odvolací soud při řešení této právní otázky nepochybil a postupoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, jež je jednotná v názoru, podle něhož jestliže právní otázka (platnost smlouvy, resp. platnost výpovědi), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 5, ročník 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Dovolatel dále namítá, že řízení u odvolacího soudu bylo – z důvodů uvedených v dovolání (a to zejména pro porušení procesních postupů a omezení jeho přístupu k soudu) – nespravedlivé. K jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/) a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005).
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, zatímco žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. května 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu