ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.2273.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 2273/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) H. M. , b) J. M. , obou bytem v O., zastoupených Janem Kozákem advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovanému statutárnímu městu Olomouc , se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 1, zastoupenému JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, o určení neplatnosti oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 452/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 12 Co 260/2012-387, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 22. 11. 2012, č. j. 12 Co 260/2012-387, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (soud prvního stupně) ze dne 7. 3. 2012, č. j. 25 C 452/2010-350, v části v níž určil, že jednostranné zvýšení nájemného ze dne 13. 9. 2010 pro období od 1. 1. 2011 je neplatné a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Protože rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v §237 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř. Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud byl přitom vázán jen dovolacími důvody uplatněnými v dovolání, neboť k doplnění dovolání došlému soudu dne 2. 8. 2013, tedy až po uplynutí lhůty stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., přihlížet nemohl.
Dovolatel podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (námitkami, že se soud „nezabýval“ jeho tvrzeními, že řízení bylo „zmatečné, nehospodárné a nekoncepční“, že se „nevypořádal s nedostatky soudu prvního stupně“). Vyjma případu, o který zde nejde, kdy by šlo o výklad či aplikaci procesních předpisů, přihlíží dovolací soud k vadám (podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Námitkou, že odvolací soud nesprávně vyložil obsah oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, zpochybnil jeho skutková zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2196/2001, a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003); stejně jako námitkou zpochybňující správnost zjištění soudu o výměře předmětného bytu. Dovolatel tedy zpochybnil závěr odvolacího soudu o neplatnosti jednostranného oznámení o zvýšení nájemného i prostřednictvím námitek skutkových a uplatnil tak rovněž nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Ani dovolací námitky podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají.
Náležitostmi oznámení pronajímatele o jednostranném zvýšení nájemného (§3 odst. 5 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, ve znění do 31. 12. 2012) se Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích zabýval a dospěl k závěru, že z odůvodnění oznámení o zvýšení nájemného musí dostatečně určitě vyplývat i podlahová plocha bytu, z níž pronajímatel při stanovení zvýšeného nájemného vycházel, neboť bez tohoto údaje si nájemce nemůže ověřit správnost zvýšení nájemného (srovnej např. rozsudky ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2305/201, ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1207/2013). Neobsahovalo-li oznámení o jednostranném zvýšení nájemného údaj o podlahové ploše (§2 písm. d/ zákona č. 107/2006 Sb.), ani z něj nebylo možné zjistit, v jakém rozsahu byla do součtu podlahové plochy bytu započítána plocha příslušenství (a které bylo započítáno jen jednou polovinou), pak neobstojí ani námitka dovolatele, že podlahovou plochu předmětného bytu, z níž při zvýšení nájemného vycházel, si mohli žalobci zjistit „lehkým výpočtem“. Odůvodnění oznámení o jednostranném zvýšení nájemného musí obsahovat konkrétní údaje, z nichž pronajímatel vycházel, nikoliv jen obecnou informaci (jako v předmětném oznámení), že pronajímatel využil možnosti dané mu zákonem a že „údaje nezbytné pro zvýšení nájemného byly získány ze zákona a ze Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 180/2009 Sb. ze dne 12. 6. 2009 publikovaného ve Sbírce zákonů částka č. 54 dne 25. 6. 2009“.
Přípustnost dovolání nelze tedy dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání tak směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobcům podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu