ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2297.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 2297/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Ing. A. R. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích – Zeleném Předměstí, náměstí Republiky 53, proti žalované N. H. , zastoupené JUDr. Martinem Týle, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 50/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. října 2010, č. j. 23 Co 382/2010-218, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Jaroslava Poláčka, advokáta se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) nejprve usnesením ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 17 C 50/2006-156, které nabylo právní moci dne 23. prosince 2009, ustanovil žalované opatrovníka (advokáta JUDr. Martina Týle) s odůvodněním, že trpí závažným srdečním onemocněním, které je dlouhodobě komplikováno infekčními onemocněními při oslabení imunitního aparátu, a že z těchto důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení (§29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“). Následně rozsudkem ze dne 20. dubna 2010, č. j. 17 C 50/2006-199, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobce z nájmu žalované k „bytu č. 13 o velikosti 2+1 s příslušenstvím ve III. poschodí domu č. p. na T. M. (nyní v J. ulici) v P.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím posledního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, uložil žalované povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. října 2010, č. j. 23 Co 382/2010-218, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřil.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (citované ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – rovněž uplatnila (zejména námitkami směřujícími ke zdravotní /hygienické/ závadnosti a neobyvatelnosti bytu a jeho zamoření ornitózou, k jejímu zdravotního stavu a ke schopnosti komunikace).
Vedle uvedeného (nepřípustného) dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. uplatnila dovolatelka rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (zejména námitkami, že soud „neprovedl navržené důkazy, resp. že tento nevyhověl žádosti o odročení nařízeného jednání do okamžiku stabilizace /jejího/ zdravotního stavu … vůbec se nevypořádal s návrhem na zajištění zprávy ošetřujícího lékaře … odvolací soud si nevyžádal aktualizovanou zprávu o /jejím/ zdravotním stavu … nevypořádal se s námitkami uvedenými v odvolání, zejména pak s námitkou vztahující se k /její/ dočasné neschopnosti součinnosti“ , jakož i námitkami, že „návrh důkazu dotazem na hygienika byl zamítnut … soud se nevypořádal ani s důkazním návrhem na zajištění lékařské zprávy, neprovedení tohoto důkazu nebylo odůvodněno … zamítl i návrh na prošetření pobytu žalované v místě trvalého bydliště“ ). Zde je zapotřebí zdůraznit, že přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10). Uvedené dovolací námitky však k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit.
Dovolatelka rovněž namítla, že soud nesprávně aplikoval ustanovení §29 odst. 3 o.s.ř. ( „použil ustanovení §29 odst. 3 o.s.ř. pouze z důvodu urychlení vyřízení věci“ ), aniž byly splněny předpoklady pro použití citovaného ustanovení, a tím jí „odňal možnost jednat před soudem a porušil tak čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. Dále uvedla, že „soud porušil i ustanovení §109 odst. 2 o.s.ř., neboť /její/ onemocnění je překážkou trvalejší povahy, a soud v takovém případě měl řízení přerušit“. V návaznosti na to dodala, že „soud nevyhověl návrhu na odročení nařízeného jednání, když nepostupoval v souladu s ustanovením §119 odst. 1 o.s.ř. … i v tomto případě jí byla odňata možnost jednat před soudem“ . K dovolací námitce týkající se přerušení řízení lze uvést, že soud řízení přeruší (v poměrech projednávané věci zřejmě pouze podle §109 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), neučiní-li jiné vhodné opatření, jímž se rozumí zejména ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 3 o.s.ř. (jsou-li naplněny předpoklady normované citovaným ustanovením). Jestliže tedy v posuzovaném případě přistoupil soud k ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 3 o.s.ř., nebylo už namístě řízení přerušit. K dovolacím námitkám směřujícím k odnětí možnosti dovolatelky jednat před soudem dovolací soud uvádí, že k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) nezakládají. Uvedené vady jsou právně významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost (§229 a násl. o.s.ř.).
Dovolatelka zpochybnila také správnost právního názoru, který odvolací soud shodně se soudem prvního stupně přijal při posouzení věci podle §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. V tomto směru se dovolací soud ztotožňuje s názorem (na nějž pro stručnost odkazuje), že z důvodů uváděných odvolacím soudem nemůže jít v daném případě o výkon práva v rozporu s dobrými mravy.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. března 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu