ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.238.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 238/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce M. J., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ M. P. a 2/ M. P., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 111/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2007, č. j. 12 Co 376/2007-46, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2007, č. j. 12 Co 376/2007-46, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. května 2007, č. j. 6 C 111/2007-26, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně vyklidit a vyklizený žalobci předat do tří měsíců od právní moci rozsudku „byt I. kategorie č. 4 sestávající se ze tří pokojů a kuchyně s přísl. nalézající se v I. patře domu č. p. 78 v O.“ (dále jen „předmětný byt,“ resp. „byt,“ a „předmětný dům,“ resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně za zjištěno, že nájemní smlouvou uzavřenou dne 1. července 2003 s žalovanou pronajal žalobce (výlučný vlastník předmětného domu) předmětný byt žalované, že žalovaní (společní nájemci bytu) v bytě bydleli se třemi dětmi a čtvrté dítě žalovaná očekává, že dopisem ze dne 24. října 2006 dal žalobce žalovaným výpověď z nájmu bytu z důvodu dluhu na nájemném a úhradách za plnění spojená s užíváním bytu, že výpověď doručoval každému ze žalovaných do vlastních rukou, že žalovaná si výpověď převzala dne 7. listopadu 2006 a žalovaný si výpověď v úložní lhůtě na poště nevyzvedl, že žalovaní nepodali v zákonné lhůtě žalobu na určení neplatnosti výpovědi, že žalobce zaslal dne 2. března 2007 žalovaným výzvu k vyklizení bytu a k úhradě dluhu, že žalovaná tuto výzvu převzala dne 5. března 2007 a žalovaný si jí v úložní lhůtě na poště nevyzvedl. Dále zjistil, že žalovaní odmítají uhradit dlužnou částku, v bytě nadále bydlí, žalobce byl ochoten uzavřít s nimi novou nájemní smlouvu, uhradí-li dlužnou částku, avšak oni tuto nabídku nepřijali. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že žalobce dal žalovaným platnou výpověď z nájmu bytu v souladu s ustanovením §711 odst. 2 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a že žalovaní předmětný byt v současné době užívají bez právního důvodu; vzhledem k tomu jim uložil povinnost byt vyklidit do tří měsíců od právní moci rozsudku, přičemž při stanovení lhůty k vyklizení přihlédl k tomu, že mají tři děti a čtvrté očekávají.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. srpna 2007, č. j. 12 Co 376/2007-46, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že výpověď z nájmu bytu byla řádně doručena i žalovanému. Zastával názor, že výpověď z nájmu bytu je hmotněprávní úkon, který musí být nájemci doručen do vlastních rukou a že uložením zásilky obsahující výpověď na poště není tato podmínka splněna, byť pronajimatel doručoval výpověď na adresu trvalého bydliště nájemce. Došel k závěru, že žalovaný nebyl za této situace poučen o právu podat žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, že mu ani nezačala běžet tříměsíční výpovědní lhůta a že vzhledem k nedílnosti práva společného nájmu bytu nelze ani dovodit, že žalovaní byt nyní užívají bez právního důvodu. Vzhledem k uvedenému vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítl, že odvolací soud zaujal nesprávný právní názor k otázce doručení výpovědi žalovanému. Zdůraznil, že výpověď z nájmu bytu je adresovaný jednostranný hmotněprávní úkon, k jehož účinnosti postačuje, že se dostane do sféry dispozice adresáta. Má za to, že postačí, pokud adresát úkonu měl objektivní příležitost se s obsahem zásilky seznámit. Rovněž podotkl, že občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresované hmotněprávní úkony a tudíž tento právní režim lze vztáhnout i na výpověď z nájmu bytu. Dále uvedl, že žalovaný se skutečně zdržuje v místě trvalého bydliště, kam mu bylo doručováno. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní osobně u soudu prvního stupně prohlásili, že s rozsudkem odvolacího soudu souhlasí a že k dovolání žalobce se nebudou písemně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Dovoláním byl uplatněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný stav nesprávně aplikoval. V projednávané věci dovolatel podrobil kritice právní názor, že hmotněprávní účinky výpovědi z nájmu bytu nastávají jen tehdy, jestliže nájemce písemné vyhotovení výpovědi převzal (resp. bylo mu doručeno do vlastních rukou).
Podle §711 odst. 3 obč. zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§710 odst. 2 obč. zák.), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu, a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu.
Podle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 127/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, str. 157) je výpověď z nájmu bytu hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§45 odst. 1 obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. 9. vydání Komentáře občanského zákoníku autorů JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., prof. JUDr. Jiřího Švestky, DrSc., JUDr. Marty Škárové a kol. vydané v roce 2004 v nakladatelství C. H. Beck Praha a dále například rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, uveřejněný pod C 3314 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. června 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a z 15. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Lze se také ztotožnit s dovolací námitkou, že občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony a že není proto důvod bránit se tomu, aby se výklad uvedený shora vztahoval i na ni.
Jestliže v projednávané věci žalovaný (společný nájemce bytu) měl na základě oznámení pošty objektivně možnost vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď z nájmu bytu a seznámit se s jejím obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět, pak hmotněprávní účinky výpovědi nastaly v okamžiku, kdy i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky (a tudíž i s výpovědí z nájmu bytu) nevyužil. Tímto okamžikem se stal hmotněprávní úkon perfektním.
Vycházel-li odvolací soud z jiného právního názoru, nelze jeho právní posouzení věci pokládat za správné. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl proto uplatněn opodstatněně.
Se zřetelem k uvedenému dovolací soud podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a současně mu věc podle §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu