ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3437.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 3437/2018-115
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně GERUGGI s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Musorgského 876/2, IČO 26725771, zastoupené JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, proti žalované Asental Land, s.r.o. , se sídlem v Ostravě, Gregorova 2582/3, IČO 27769143, zastoupené Mgr. Magdalénou Poncza, advokátkou se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, o 99.671 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 270/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2018, č. j. 11 Co 45/2018-90, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 20. 3. 2018, č. j. 11 Co 45/2018-90, kterým potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 30. 10. 2017, č. j. 54 C 270/2013-66, jímž žalobu o zaplacení 99.671 Kč zamítl; ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně změnil jejich výši, a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
S ohledem na dobu, za niž žalobkyně uplatnila slevu z nájmu, postupoval dovolací soud (stejně jako soudy obou stupňů) podle dřívějších právních předpisů (§3028 odst. 1, §3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Dovolatelka v dovolání z větší části jen rekapituluje zjištění a právní hodnocení soudů obou stupňů. Právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka k dispozici nemá (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
I v případě, že soud zjišťuje obsah smlouvy nebo vůli účastníků, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 853/2007). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily.
Otázka výkladu smluv podle §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, i podle §35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je v právní teorii i v soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky téhož soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 649/2006, ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4119/2007) ustálená. Neurčitost může být odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Přednost má přitom výklad upřednostňující platnost smlouvy, neboť opačný závěr by byl v rozporu s principy právního státu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4831/2010, či nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Odvolací soud při výkladu obsahu smlouvy o nájmu tato uvedená výkladová pravidla respektoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 2. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu