ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4801.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 4801/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně J. B. , zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, proti žalované DEMVED a.s. , se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 446, IČO 25971077, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Veselým, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 17/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. února 2016, č. j. 22 Co 489/2015-134, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích dne 31. 7. 2012 se žalobkyně domáhala určení, že výpověď ze dne 8. 6. 2012 z nájmu bytu ve 4. nadzemním podlaží domu (dále jen „byt“), kterou jí dala žalovaná z důvodu nezaplacení úhrad za plnění spojená s nájmem bytu, je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že nájemní smlouva ze dne 15. 6. 2006, kterou uzavřela s žalovanou jako pronajímatelem, je absolutně neplatná, neboť čl. III. odst. 4 nájemní smlouvy obsahuje zcela neurčité ujednání ohledně výše úhrad za služby spojené s nájmem bytu. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 26 Cdo 4836/2007, ze kterého vyplývá, že mezi podstatné náležitosti smlouvy o nájmu bytu patří (mimo jiné) též ujednání o způsobu výpočtu nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním bytu nebo ujednání o jejich výši s tím, že se musí jednat o takové ujednání, na základě kterého lze dle objektivně určitelných hledisek dospět ke konkrétní peněžité částce. Dále poukázala na to, že žalovaná není vlastníkem bytu, neboť žalobkyně jako prodávající využila svého práva podle ustanovení §517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – dále jen „obč. zák.“, a odstoupila od kupní smlouvy uzavřené s žalovanou dne 31. 5. 2006 (vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila doplatek kupní ceny ani v přiměřené dodatečně poskytnuté lhůtě). Odstoupením se kupní smlouva s účinky ex tunc zrušila a obnovilo se její vlastnické právo k bytu.
Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 10. 2015, č. j. 9 C 17/2012-115, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Soud prvního stupně na základě závěrů řízení ve věci vedené Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 108/2011 považoval nájemní smlouvu ze dne 15. 6. 2006 za platnou a žalovanou za vlastnici bytu. Posléze dovodil, že výpověď ze dne 8. 6. 2012 byla podána včas, je srozumitelná, určitá, objektivně pochopitelná a obsahuje všechny požadované náležitosti. Je dán uplatněný výpovědní důvod, neboť v okamžiku, kdy žalovaná podala výpověď z nájmu bytu, byla žalobkyně v prodlení s plněním svých povinností v rozsahu, který přesáhl trojnásobek měsíčního nájemného.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 2. 2016, č. j. 22 Co 489/2015-134, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Opakující se spornou otázku vlastnictví bytu posoudil na základě rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 6. 2015, č. j. 18 Co 463/2014-154, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 6. 2014, č. j. 5 C 108/2011-107, ve znění usnesení ze dne 28. 7. 2014,
č. j. 5C 108/2011-106, jímž byl zamítnut požadavek žalobkyně na určení, že je vlastníkem bytu. Shodně se soudem prvního stupně pak dospěl k závěru, že nájemní smlouva uzavřená mezi účastnicemi je platná, a ztotožnil se i s jeho závěrem o platnosti výpovědi z nájmu bytu s tím, že žalobkyně dlužila žalované na službách poskytovaných s nájmem bytu částku, která přesahovala trojnásobek výše měsíčního nájmu a plnění za služby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 o. s. ř., a uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka (stejně jako ve svých dřívějších podáních) především uvedla, že čl. III. odst. 4 nájemní smlouvy ze dne 15. 6. 2006 obsahuje zcela neurčité ujednání ohledně výše úhrad za služby spojené s nájmem bytu, a odvolací soud tak posoudil platnost nájemní smlouvy v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, přičemž poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 26 Cdo 4836/2007. Dále namítala, že žalovaná jí nemohla dát platnou výpověď, když není vlastníkem bytu. Vlastníkem bytu je naopak dovolatelka, a to na základě odstoupení od kupní smlouvy, kdy se kupní smlouva s účinky ex tunc zrušila a obnovilo se její vlastnické právo k bytu. Odvolací soud dle dovolatelky postupoval nesprávně, posoudil-li otázku vlastnického práva k bytu na základě rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 6. 2015, č. j. 18 Co 463/2014-154, který byl následně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, č. j. 30 Cdo 5253/2015-183, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rovněž namítala, že odvolací soud interpretoval ustanovení §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. v rozporu s gramatickým výkladem, ze kterého dle názoru dovolatelky vyplývá, že pronajímatel může vypovědět nájemní smlouvu jen v případě, že nájemce nehradí nájem a zároveň zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky (náležitosti a platnost smlouvy o nájmu bytu), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §3076 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2014) zahájeno řízení o neplatnosti výpovědi nájmu bytu, dokončí se podle dosavadních právních předpisů; právo nájemce na bytovou náhradu nebo na jiná plnění podle dosavadních právních předpisů nejsou dotčena.
Se zřetelem k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k vymezení uplatněného dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o. s. ř.) půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního názoru, že ve smlouvě o nájmu bytu musí být vždy uvedena výše nebo způsob jejího výpočtu i ohledně úhrady za plnění spojená s užíváním bytu.
Podle §686 odst. 1 obč. zák. nájemní smlouva musí obsahovat označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jejich užívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. Nájemní smlouva musí mít písemnou formu.
Požadavek na sjednání způsobu výpočtu úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo stanovení jejich výše, vyplývá přímo z dikce §686 odst. 1 obč. zák. Výklad o tom, že výše nájemného (způsob jeho výpočtu) a výše úhrady za služby (způsob jejího výpočtu) představují samostatné obsahové náležitosti smlouvy o nájmu bytu a že tomu musí odpovídat i jejich vyjádření v nájemní smlouvě, je v judikatuře dovolacího soudu ustálen (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 26 Cdo 957/2006, či ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 26 Cdo 2121/2006). Přitom způsobem výpočtu úhrady za plnění spojená s užíváním bytu je třeba rozumět takové ujednání, které obsahuje údaje, na jejichž základě lze pomocí objektivně určitelných hledisek provést výpočet úhrady za služby, tj. dospět ke konkrétní peněžité částce (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2041/2003, uveřejněný pod č. 69/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1102/2006, nebo ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 26 Cdo 4836/2007). Z toho pohledu lze přisvědčit námitce dovolatelky, že obsahuje-li nájemní smlouva v čl. III. odst. 4 pouze ujednání o tom, že „nájemce je povinen hradit cenu služeb, které jsou spojeny s nájmem bytu“, aniž by byla stanovena jejich výše či způsob jejího určení, je smlouva o nájmu bytu absolutně neplatná, neboť postrádá jednu z podstatných náležitostí podle §686 odst. 1 obč. zák.
Závěr o neplatnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi však má vliv na posouzení jejich věcné legitimace. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu totiž vychází z toho, že v řízení o žalobě o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu (§711 odst. 4 obč. zák.) je aktivně věcně legitimován vypovídaný nájemce bytu a pasivně věcně legitimován je pronajímatel. Z uvedeného pak bez dalšího vyplývá, že k podání této žaloby není aktivně věcně legitimována osoba, které sice byla doručena výpověď z nájmu bytu, avšak která v době jejího doručení není nájemcem bytu (např. proto, že nájemcem bytu nikdy nebyla). Je tomu tak také proto, že výpověď z nájmu bytu doručená takové osobě není způsobilá vůči ní vyvolat žádné právní účinky a tudíž ani nijak nepříznivě zasáhnout do jejího právního postavení. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podaná takovou osobou musí být tedy zamítnuta pro nedostatek aktivní věcné legitimace (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3842/2007, uveřejněný pod č. 33/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4020/2011).
S ohledem na závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně je v dané věci již bezpředmětné řešit další dovolatelkou nastolené otázky (vlastnické právo k bytu a existenci uplatněného výpovědního důvodu).
Protože z pohledu výsledku sporu je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v konečném důsledku správné, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) – dovolání zamítl (§243d písm. a/ o. s. ř.).
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Kromě toho těmito výroky odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění zjevně nepřevyšujícím 50.000 Kč, takže přípustnost dovolání proti němu vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení měla, žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu