ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.5025.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 5025/2017-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce V. S. , zastoupeného JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO 00006947, o zaplacení 3.829.659 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 124/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2017, č. j. 25 Co 169/2017-45, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. 5. 2017, č. j. 25 Co 169/2017-45, potvrdil usnesení ze dne 8. 3. 2017, č. j. 65 C 124/2016-36, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
Dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.”, neboť v něm nastolenou otázkou opodstatněnosti jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků se odvolací soud (i soud prvního stupně) důkladně zabýval a vyřešil ji v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit a která je ustálena v názoru, že účastník je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, nebo ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1780/2016), a že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013, nebo ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 568/2014).
Uvedené závěry odvolací soud (i soud prvního stupně) při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků plně respektoval, přičemž nelze nic vytknout jeho názoru, že žádosti dovolatele o přiznání osvobození od soudních poplatků nelze vyhovět, neboť přes poučení, jehož se mu dostalo v zaslaném prohlášení, dostatečně nedoložil své majetkové poměry, a že ani jím uvedené (bez řádného doložení a bez specifikace výdajů) roční příjmy rodiny ve výši 2.720.000 Kč nesvědčí o objektivní nemožnosti splnit poplatkovou povinnost, která by mu znemožnila uplatnit právo u soudu.
Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání je námitka, že v případě dovolatele nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (opačný závěr odvolací soud neučinil), stejně jako otázka, zda řízení o náhradu za nucené omezení vlastnického práva je věcně osvobozeno od soudního poplatku (tuto otázku odvolací soud neřešil). Pro úplnost však lze v tomto směru poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1269/2014, uveřejněné pod č. 106/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu