ECLI:CZ:NS:2007:26.ODO.149.2006.1
sp. zn. 26 Odo 149/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a) B. P., b) R. A., c) H. W., d) P. L., všech zastoupených advokátem , proti žalovaným 1) J. H. 2) E. H., advokátkou příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 175/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2005, č. j. 25 Co 223/2005-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. ledna 2005, č. j. 7 C 175/2004-49, uložil žalovaným, aby zaplatili žalobcům 270.000,- Kč (výrok I.); odmítl žalobu v části, ve které se žalobci domáhali zaplacení příslušenství z částky 270.000,- Kč (výrok II.) a zavázal žalované zaplatit žalobcům náklady řízení 46.400,- Kč (výrok III.).
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. září. 2005, č. j. 25 Co 223/2005-76, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé; změnil ho ve výroku o nákladech řízení tak, že žalované zavázal zaplatit společně a nerozdílně žalobcům náklady řízení před soudem prvního stupně 53.760,- Kč a současně rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně žalobcům náklady odvolacího řízení 21.405,- Kč.
Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že dne 17. 12. 2002 byla mezi žalobci jako budoucími kupujícími a Z. H. jako budoucím prodávajícím uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, podle které se Z. H. zavázal uzavřít s žalobci ve lhůtě do 30. 4. 2003 kupní smlouvu, kterou jim prodá dům se stavební parcelou v katastrálním území V. Ú. u B. za kupní cenu 1.600.000,- Kč. Žalobci ihned poskytli Z. H. část kupní ceny ve výši 400.000,- Kč. Z těchto peněz Z. H. předal dne 18. 12. 2002 částku 270.000,- Kč žalovaným s tím, že žalovaní ji vrátí, bude-li kupní smlouva zrušena. Dne 28. 4. 2003 byla uzavřena kupní smlouva a žalobci zaplatili prodávajícímu zbývající část kupní ceny 1.200.000,- Kč. Dne 29. 5. 2003 žalobci a prodávající odstoupili od kupní smlouvy dohodou, uzavřeli novou kupní smlouvu, podle které Z. H. prodal předmětné nemovitosti žalobcům za kupní cenu jen 1.330.000,- Kč, uzavřeli dohodu o započtení vzájemných pohledávek a dále ještě smlouvu, kterou Z. H. postoupil žalobcům svoji pohledávku ve výši 270.000,- Kč za žalovanými. Soudy obou stupňů neuznaly obranu žalovaných, že částka 270.000, Kč byla poskytnuta na rekonstrukční práce v prodávané nemovitosti. Dovodily, že žalovaní, kterým žalobci slíbili investovat částku 1.600.000,- Kč do zajištění jejich náhradního bydlení, objevili levnější nemovitost a ve snaze získat celou vyšší částku, dohodli s prodávajícím, že nemovitosti prodá žalobcům za 1.600.000,- Kč a nikoliv za 1.300.000,- Kč, jak původně inzeroval. Protože se žalovaní zavázali v případě zrušení kupní smlouvy, založené na kupní ceně 1.600.000,- Kč, částku 270.000,- Kč vrátit a protože postupní smlouvou přešel nárok na vrácení této částky na žalobce, soud žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání, jehož přípustností se nezabývali a dovolací důvody označili ustanoveními §241a odst. 2 písm. a), b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), ve spojení s §229 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Konkrétně pak namítali, že „dne 12. září 2005 bylo do podatelny Městského soudu v Praze k č. j. 25 Co 223/2005 podáno žalovanými zpětvzetí odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. ledna 2005, č. j. 7 C 175/2004. Přesto byl dne 13. září 2005 vydán Městským soudem v Praze pod č. j. 25 Co 223/2005 shora citovaný rozsudek.“. Žalovaní mají za to, že na situaci analogicky dopadá zmatečnostní důvod, neboť nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv ho podle zákona bylo třeba. Závěrem navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a řízení v celém rozsahu zastaveno.
Žalobci se k podanému dovolání nevyjádřili.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 13. září 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud předně shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení §241a o. s. ř.
Poté se zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelé napadli, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnili.
I když dovolatelé ohlásili jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci ve skutečnosti z obsahu jejich dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že namítají jen vadu řízení, spočívající v tom, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, navzdory tomu, že odvolání bylo vzato zpět.
Rozhodovací praxe soudů kvalifikuje případy, kdy odvolací soud přezkoumal rozsudek, který tím, že odvolání bylo podáno po lhůtě dle §204 odst. 1 o. s. ř., objektivně nabyl právní moci, jako tzv. jinou vadu řízení (§242 odst. 3 o. s. ř.). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1630/98, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura v sešitu 4, ročník 2000, pod poř. č. 46, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 1 Cdon 877/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod č. 38, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1372/2000). Obdobně lze postupovat i tehdy, jestliže odvolací soud přezkoumal rozsudek, proti němuž bylo včas podáno odvolání, ale ještě před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu bylo odvolání vzato zpět. Jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo; to neplatí u rozsudku, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo, že není, a u rozsudku, kterým bylo vysloveno zrušení, neplatnost nebo neexistence partnerství – o tyto rozsudky v dané věci nejde – (srov. §222 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaní předmětnou vadu hodnotí jako vadu podle §229 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Zmatečnostní vada, jakou mají na mysli žalovaní, se však týká případů, kdy nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv ho podle zákona bylo třeba, a tak chybí jedna z procesních podmínek, za nichž řízení mohlo proběhnout, a řízení je třeba v kterémkoliv stadiu zastavit.
Žalovaní namítanou vadou řízení uplatňují nezpůsobilý dovolací důvod, neboť k vadám podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání – aniž se jím mohl věcně zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní, kteří z procesního hlediska zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, na náhradu těchto nákladů nemají právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.
předseda senátu