ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.1149.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 1149/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce JUDr. Vojtěcha Mádra , se sídlem v Brně, Údolní 65, PSČ 602 00, jako insolvenčního správce dlužníka SENEKAB Moravia s. r. o., se sídlem v Brně, Železná 492/16, PSČ 619 00, identifikační číslo osoby 26292858, zastoupeného Mgr. Michaelou Rotterovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 552/65, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) P. F. , zastoupenému Mgr. Sofií Pondikasovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1894/4, PSČ 602 00, a 2) Ing. M. K. , zastoupenému Mgr. Michalem Řehákem, advokátem, se sídlem ve Skalici, Komenského 62/437, PSČ 909 01, Slovenská republika, o zaplacení 12.259.064 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 260/2012, o dovoláních prvního a druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. dubna 2016, č. j. 5 Cmo 16/2016-457, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. května 2015, č. j. 35 Cm 260/2012-385, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 12.259.064 Kč spolu s (ve výroku specifikovanými) úroky z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Podáním ze dne 24. července 2015, jež bylo soudu prvního stupně doručeno dne 27. července 2015, podali proti rozsudku soudu prvního stupně oba žalovaní odvolání.
Usnesením ze dne 29. července 2015, č. j. 35 Cm 260/2012-431, soud prvního stupně vyzval odvolatele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatili soudní poplatek za podané odvolání. Výzva byla zástupci žalovaných doručena dne 13. srpna 2015. Žalovaní na výzvu soudu nijak nereagovali.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. září 2015, č. j. 35 Cm 260/2012-434, zastavil odvolací řízení o odvolání žalovaných podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podali oba žalovaní dne 18. prosince 2015 odvolání, v němž jako odvolací důvod uvedli, že zaplacení soudního poplatku „absolútne prekračuje ich majetkové pomery, schopnosti a možnosti“ a že „zastavenie konanie pro nezaplatenie takého súdného poplatku predstavuje odopretie spravedlivosti a tým i zásah do ich ústavného práva na súdnu ochranu“.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. února 2016, č. j. 35 Cm 260/2012-452, vyzval žalované podle §43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení sdělili, zda žádají o osvobození od soudních poplatků, a současně jim zaslal k případnému vyplnění formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žalovaní na výzvu soudu, která jim byla doručena 29. února 2016, nereagovali.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou žalovaných v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Odvolací soud uzavřel, že žalovaní i přes výzvu soudu prvního stupně nepožádali o osvobození od soudních poplatků a ani soudní poplatek za podané odvolání až do doby rozhodování odvolacího soudu nezaplatili. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní (obsahově shodná) dovolání, která Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaní nepožádali o osvobození od soudních poplatků, plně odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se podává, že ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2007, sp. zn. 21 Cdo 2704/2006, nebo ze dne 25. října 2016, sp. zn. 29 Cdo 1399/2016, jež jsou veřejnosti dostupná - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz ).
I pro žádost o osvobození od soudních poplatků platí ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. O žádost o osvobození od soudních poplatků přitom půjde jen tehdy, jestliže projev účastníka nezanechává pochybnosti o svém obsahu a smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 1997, sp. zn. 2 Cdon 1646/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 1997, pod číslem 69, či ze dne 29. června 2000, sp. zn. 20 Cdo 1441/2000).
Z podání žalovaných ze dne 3. prosince 2015, jež bylo soudu prvního stupně doručeno dne 18. prosince 2015, přitom nelze bez dalšího doplnění učinit závěr, že jím dovolatelé žádali, aby jim bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř.
Jinými slovy, šlo o podání nejasné, a tudíž vadné, a soud prvního stupně za účelem objasnění jeho smyslu správně postupoval podle §43 o. s. ř.
Způsobilým dovolacím důvodem pak není ani dovolateli namítaná vada řízení (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), jež měla spočívat v nedoručení výzvy dle §43 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelé v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládají žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 1801/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2016, sp. zn. 29 Cdo 1756/2016).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu