ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1695.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1695/2018-626
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce F. Š. , zastoupeného Mgr. Liborem Duškem, advokátem, se sídlem v Chebu, K Nemocnici 2375/2, PSČ 350 02, proti žalovaným 1) P. D. , 2) P. V. , 3) H. H , 4) R. S. , a 5) J. C. , ad 1), 4) a 5) zastoupeným JUDr. Jaroslavem Kosnarem, advokátem, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/35, PSČ 301 00, ad 2) a 3) zastoupeným JUDr. Josefem Heydukem, advokátem, se sídlem v Chebu, Májová 1150/32, PSČ 350 02, o zaplacení 59.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 29/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2017, č. j. 8 Cmo 256/2016-594, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 6. 2016, č. j. 43 Cm 29/2010-514, zamítl žalobu o zaplacení 59.500 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až VI.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel přípustnost dovolání zakládá na přesvědčení, že napadené rozhodnutí, jež je rozhodnutím potvrzujícím, „má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“. Tím však vymezuje přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, v projednávané věci již neaplikovatelném. K předpokladům přípustnosti vymezeným v §237 o. s. ř., ve znění rozhodném pro projednávanou věc, však dovolatel v dovolání neuvádí ničeho.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněná pod čísly 4/2014 a 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska).
Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu