ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2649.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 2649/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové, advokátky, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, PSČ 101 00, jako insolvenční správkyně dlužníka GSMobile Group, a. s., identifikační číslo osoby 26 46 59 31, zastoupené Mgr. Michalem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) Egerius telekomunikace s. r. o., se sídlem v Sokolově, Staré náměstí 133, identifikační číslo osoby 49 79 19 31, 2) J. V., zastoupenému JUDr. Vlastou Dohnalovou, advokátkou, se sídlem v Sokolově, nábřeží Petra Bezruče 598, PSČ 356 01 a 3) H. H., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 110/2011, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2013, č. j. 9 Cmo 575/2012-252, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. října 2012, č. j. 48 Cm 110/2011-210, jednak zrušil ve vztahu ke všem žalovaným směnečný platební rozkaz ze dne 17. května 2011, č. j. 48 Cm 110/2011-26 (jímž původně uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 551.210,- Kč s 6% úrokem od 19. října 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.837,34 Kč a náklady řízení a dále státu soudní poplatek ve výši 22.120,- Kč), a to co do částky 444.928,40 Kč s 6% úrokem od 19. října 2009 do zaplacení, směnečné odměny 1.483,34 Kč a nákladů řízení a povinnosti k úhradě soudního poplatku ve výši 17.800,- Kč, jednak označený směnečný platební rozkaz ponechal vůči všem žalovaným v platnosti co do částky 106.281,60 Kč s 6% úrokem od 19. října 2009 do zaplacení, směnečné odměny 354,- Kč a povinnosti k úhradě soudního poplatku ve výši 4.320,- Kč.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. května 2013, č. j. 9 Cmo 575/2012-252, mimo jiné změnil ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz ponechal vůči druhému žalovanému v platnosti i ohledně částky 444.928,40 Kč s 6% úrokem od 19. října 2009 do zaplacení, směnečné odměny 1.483,34 Kč a nákladů řízení a povinnosti uhradit soudní poplatek 17.800,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť „rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (na nesprávném výkladu ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř., jde-li o závěr, podle něhož druhý žalovaný nevznesl námitku, že směnkou zajištěný dluh zanikl) a že mu odvolací soud odňal možnost jednat před soudem (nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání) a požaduje, aby Nejvyšší soud „rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí, eventuálně věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení“.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Z obsahu dovolání je zjevné, že neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.); o tom, že pro uvedenou vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat, pochyb není. Srov. v této souvislosti např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013 a ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013.
Nejvyšší soud proto dovolání druhého žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. října 2013
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu