ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1745.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1745/2019-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatelů a) M. F. , narozeného XY, bytem XY, a b) E. S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, obou zastoupených JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, za účasti Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava a. s. , se sídlem v Ostravě, 28. října 1235/169, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 45193665, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 221/2017, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2018, č. j. 5 Cmo 38/2018-125, takto:
I. Dovolání navrhovatele M. F. se odmítá .
II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2018, č. j. 5 Cmo 38/2018-125, se v prvním výroku, v části věty za středníkem, a ve třetím výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
III. Ve zbývající části se dovolání navrhovatelky E. S. odmítá .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 18. 8. 2017 se navrhovatelé domáhali vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava a. s. (dále jen „společnost“) ze dne 25. 5. 2017, kterým valná hromada rozhodla „o rozdělení zisku dosaženého za účetní období 2016 v celkové výši 362.253.984,46 Kč tak, že část zisku ve výši 287.049.275 Kč bude rozdělena mezi akcionáře společnosti jako podíl na zisku a zbývající část zisku ve výši 75.204.709,46 Kč bude převedena na účet nerozděleného zisku z minulých let“ (dále též jen „usnesení o rozdělení zisku“), z důvodu jeho rozporu s §40 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], a s dobrými mravy, a vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 25. 5. 2017 o snížení základního kapitálu společnosti (dále též jen „usnesení o snížení základního kapitálu“) z důvodu rozporu s §311 a násl., §426 a §517 a násl. z. o. k., jakož i rozporu s dobrými mravy, popřípadě z důvodu obcházení zákona.
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 12. 2017, č. j. 28 Cm 221/2017-68, vyslovil neplatnost usnesení o rozdělení zisku (výrok I.), vyslovil neplatnost usnesení o snížení základního kapitálu (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[3] Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:
1) Kvalifikovaná (většinová) akcionářka AQUALIA CZECH S. L., se sídlem v Madridu, Avda del Camino de Santiago 40, Španělské království, registrační číslo osoby B 85794931 (dále též jen „většinová akcionářka“), dne 10. 4. 2017 zažádala o zařazení záležitosti „přijetí usnesení o snížení základního kapitálu“ na pořad nejbližšího jednání řádné valné hromady společnosti.
2) Podle seznamu akcionářů aktualizovaného ke dni 18. 5. 2017 byl navrhovatel a) vlastníkem 12 akcií společnosti, navrhovatelka b) byla vlastnicí 1 akcie společnosti a většinová akcionářka byla vlastnicí 3.412.725 akcií společnosti (všechny akcie měly jmenovitou hodnotu 1.000 Kč).
3) Představenstvo společnosti svolalo valnou hromadu na 25. 5. 2017 a v pozvánce mimo jiné uvedlo, že rozdělením zisku dosaženého za účetní období 2016 ani snížením základního kapitálu nedojde k porušení §40 odst. 1 z. o. k.
4) Podle listiny přítomných byl na valné hromadě konané dne 25. 5. 2017 přítomen navrhovatel a) a většinová akcionářka. Navrhovatelka b) přítomna nebyla.
5) Pro přijetí usnesení o rozdělení zisku hlasovalo 3.412.767 hlasů (tj. 99,944475 % hlasů přítomných na valné hromadě), proti 12 hlasů a 1.844 hlasů se zdrželo hlasování; 40 hlasů bylo neplatných, či patřilo „nezúčastněným osobám“.
6) Pro přijetí usnesení o snížení základního kapitálu společnosti hlasovalo 3.412.726 hlasů (tj. 99,943538 % hlasů přítomných na valné hromadě), proti 12 hlasů a 1.877 hlasů se zdrželo hlasování; 48 hlasů bylo neplatných, či patřilo nezúčastněným akcionářům.
7) Navrhovatel a) podal proti „výsledku hlasování“ o usnesení o rozdělení zisku a proti „výsledku hlasování“ o usnesení o snížení základního kapitálu protesty, ve kterých mimo jiné namítl, že mu nebyly poskytnuty všechny informace a že nebyly uspokojeny jeho požadavky na vysvětlení, které potřeboval ke správnému posouzení bodů pořadu jednání, a že „společnost není schopna na základě svého čistého peněžního toku dostát v budoucnu svým finančním závazkům, což znamená, že společnost není schopna splnit podmínky ust. §40 odst. 1 z. o. k. (negativní výsledek testu insolvence) ani nyní, ani v budoucnu, při jakémkoli vyplácení zdrojů společnosti. Tuto skutečnost musí akcionáři před schválením usnesení o rozdělení zisku dostat, jinak nemohou řádně a správně rozhodnout, jelikož se bude jednat o neplatný právní úkon. Bez této jasné představy o obsahu předmětu rozhodnutí valné hromady nemůže být vůle akcionářů projevená hlasováním dostatečně určitá“. Navrhovatel a) učinil nedílnou součástí protestů žádosti o podání vysvětlení.
[4] Soud prvního stupně se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací navrhovatelů, přičemž dospěl k závěru, že oba navrhovatelé jsou aktivně věcně legitimováni, neboť jsou akcionáři společnosti. Návrh podle soudu podali včas a v zahájeném řízení namítali skutečnosti uvedené již v protestech navrhovatele a) učiněných na valné hromadě společnosti. Protesty přitom byly dostatečně určité a srozumitelné.
[5] Jelikož zákon používá v §424 odst. 1 z. o. k. trpný rod, nikoli rod činný, mohla se podle soudu navrhovatelka b) dovolat neplatnosti usnesení valné hromady i z důvodů, které v protestech uplatnil navrhovatel a). Právo podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady totiž podle soudu mají i akcionáři, kteří výslovně na valné hromadě neprotestovali, i kdyby se jí bývali účastnili, a to z totožných důvodů, které byly uplatněny některým z akcionářů v protestu. Pro naplnění účelu zákona není rozhodné, kolik akcionářů vznese na valné hromadě protest totožného znění, rozhodné je, která usnesení valné hromady jsou vystavena možnosti posuzování platnosti právě z důvodu, že proti nim byl podán protest.
[6] Co se týče usnesení o rozdělení zisku, soud, vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005, uveřejněného pod číslem 30/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3059/2011, uveřejněného pod číslem 58/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, měl za to, že vzhledem k povinnosti, kterou zákon klade na členy představenstva v §40 odst. 1 z. o. k., je představenstvo povinno již v okamžiku předkládání návrhu na rozdělení zisku posoudit a zdůvodnit, zda bude možné navržené rozhodnutí následně realizovat a výplatu podílu na zisku reálně provést. „Mají-li akcionáři společnosti rozhodnout o naložení s vytvořeným ziskem, pak mají právo, nejpozději v rámci vysvětlení podaného na valné hromadě, znát veškeré skutečnosti pro posouzení dané věci rozhodné, mezi které patří nepochybně informace o tom, zda výplata zisku nevystaví společnost v budoucnu úpadku“.
[7] Soud souhlasil s námitkou vznesenou navrhovatelem a) v protestu a dospěl k závěru, podle něhož společnost porušila právo akcionářů na podání vysvětlení záležitostí týkajících se probíhající valné hromady vyplývající z §357 odst. 1 z. o. k., což způsobilo neplatnost přijatého usnesení o rozdělení o zisku.
[8] Jde-li o usnesení o snížení základního kapitálu, soud vyslovil jeho neplatnost z důvodu rozporu s §516 písm. a), §517 odst. 2 z. o. k. a §580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), když měl za to, že žádost většinové akcionářky o zařazení tohoto bodu na pořad jednání valné hromady odporovala dobrým mravům, a tudíž byla neplatná, že důvod navrhovaného snížení základního kapitálu je v rozporu se zákonem, neboť „je porušením povinnosti loajality společníka ve vztahu ke společnosti“, že usnesení o snížení základního kapitálu obchází účel zákona a že snížením základního kapitálu dojde ke zhoršení dobytnosti pohledávek věřitelů společnosti.
[9] Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení o rozdělení zisku zamítl ve vztahu k oběma navrhovatelům; návrh na vyslovení neplatnosti usnesení o snížení základního kapitálu zamítl ve vztahu k navrhovatelce b) [první výrok], ve zbývající části výroku II. ve vztahu k navrhovateli a) a ve výroku III. je zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok) a ve vztahu mezi navrhovatelkou b) a společností rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
[10] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož §424 odst. 1 z. o. k. je nutné vykládat tak, že „akcionář přítomný na valné hromadě, chce-li následně napadnout usnesení valné hromady návrhem na vyslovení neplatnosti u soudu, musí na valné hromadě protestovat; přičemž je možné, aby tak učinil přímo – vznesením určitého protestu, nebo připojením se k protestu (odkazem na protest) jiného akcionáře“.
[11] Podle odvolacího soudu lze smysl právní úpravy protestů spatřovat „ve snaze garantovat akciovým společnostem určitou míru právní jistoty v tom ohledu, zda lze očekávat řízení o neplatnost usnesení valné hromady, či nikoliv. (…) Je jistě pro společnost v tomto směru důležitým hlediskem i počet podávaných protestů akcionáři na valné hromadě přítomnými (při vědomí, že nepřítomní akcionáři protestovat nemusí)“.
[12] Co se týče aktivní věcné legitimace navrhovatelky b), odvolací soud uzavřel, že navrhovatelka b) „nezapsala svou účast na valné hromadě účelově, a proto byla povinna protestovat, a jelikož tak neučinila, nemůže se domáhat vyslovení neplatnosti předmětných usnesení valné hromady“.
[13] Napadená usnesení valné hromady lze podle odvolacího soudu přezkoumat pouze z důvodů, které byly uplatněny současně jak v protestu, tak i v návrhu na zahájení řízení, jinak by soud překročil meze své přezkumné činnosti. Jelikož navrhovatel a) v návrhu na zahájení řízení označil shodně s protestem jako důvod neplatnosti rozpor napadených usnesení valné hromady s §40 odst. 1 z. o. k., odvolací soud uzavřel, že možnost soudního přezkumu těchto usnesení valné hromady byla otevřena pouze k zodpovězení této otázky. Namítal-li navrhovatel a) nesoulad přijatých usnesení valné hromady s dobrými mravy a namítal-li nedostatečné podání informací a vysvětlení na valné hromadě, vztahovaly se podle odvolacího soudu tyto námitky právě k porušení §40 odst. 1 z. o. k.
[14] Odvolací soud přitom dospěl k závěru, podle něhož test úpadku ve smyslu §40 z. o. k. provádí statutární orgán v rámci obchodního vedení společnosti, ten je také jediným odpovědným za jeho splnění a jako jediný má také úplné a aktuální informace potřebné k tomu, aby mohl test úpadku provést. Test úpadku je statutární orgán povinen provést bezprostředně před výplatou dividendy, s přihlédnutím k nejaktuálnějšímu stavu hospodaření společnosti. Důsledky odpovědnosti statutárního orgánu přitom v návaznosti na §40 z. o. k. upravuje §159 o. z. a §51 a 63 až 68 z. o. k.
[15] Podle odvolacího soudu nemůže test úpadku provádět valná hromada, a „proto ‚porušení §40 odst. 1 z. o. k.‘ nemůže mít vliv na platnost rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku. Provedlo-li i přesto představenstvo test úpadku a v pozvánce na valnou hromadu akcionáře informovalo o jeho výsledku, učinilo tak nad rámec svých zákonných povinností. „Tudíž ani případný nedostatek vysvětlení k otázkám akcionáře v tomto směru nemůže mít, s ohledem na výše uvedené, za následek vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady“.
[16] Jde-li o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu, odvolací soud uvedl, že v době od vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně došlo „k zásadní změně skutkového stavu“, a to v důsledku vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1175/2017, uveřejněného pod číslem 78/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně ve druhém výroku zrušil, aby soud prvního stupně v návaznosti na nové skutečnosti věc opětovně posoudil.
[17] Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání [navrhovatel a) v rozsahu, kterým byl zamítnut jeho návrh na vyslovení neplatnosti usnesení o rozdělení zisku; navrhovatelka b) v celém rozsahu], jehož přípustnost opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a to:
1) „zda akcionář b) [zde navrhovatelka b)], který neuplatnil protest na valné hromadě, může u soudu napadnout usnesení valné hromady z důvodů, pro které protestoval na valné hromadě akcionář a) [zde navrhovatel a)]“,
2) „zda akcionáři b) [navrhovatelka b)], který nebyl zapsán do listiny přítomných na valné hromadě a na valné hromadě nehlasoval, nedotazoval se, neuplatňoval žádná práva, přestože jednatel akcionáře b) [tímto jednatelem je navrhovatel a)] se nacházel fyzicky na valné hromadě, svědčí právo dle §424 z. o. k., tedy právo napadnout usnesení valné hromady bez podaného protestu, a to z toho důvodu, že nebyl na valné hromadě přítomen, tedy nebyl zapsán do listiny přítomných“, a
3) zda porušení akcionářova „práva na informace“ týkající se důvodu rozdělení (a nerozdělení) zisku v (právě) navrhovaných výších (poměrech), schopnosti společnosti část zisku navrženého k rozdělení vyplatit, aniž by si tím přivodila úpadek, a vlivu výplaty části zisku navrhovaného k rozdělení na schopnost společnosti splnit závazky způsobí neplatnost usnesení valné hromady.
[18] Jde-li o první otázku, podle dovolatelky b) z toho, že §424 z. o. k. používá trpný rod „podán protest“, nikoliv činný rod „podal protest“, lze dovodit, že protest jednoho z akcionářů umožňuje napadnout usnesení valné hromady z důvodu uvedených v protestu jiným akcionářem. Vznesl-li jeden z akcionářů na valné hromadě protest, nemusí již jiný akcionář tento protest opakovat ani se k němu připojovat, a přesto má právo se o takovýto protest opřít při napadení usnesení valné hromady.
[19] V případě valných hromad velkých korporací by podle dovolatelky b) bylo „naprosto neúčelné, aby např. 50 drobných akcionářů, jeden za druhým, podávali protesty podobně nebo stejně formulované nebo se k nim připojovali. (…) Pro společnost se totiž nic nezmění, pokud očekává návrh k soudu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady od akcionáře 1, ale nakonec jej podá z týchž důvodů akcionář 2“.
[20] Co se týče druhé otázky, dovolatelka b) se domnívá, že jí svědčí výhoda uvedená v §424 z. o. k., který umožňuje nepřítomným akcionářům napadnout usnesení valné hromady i v případě, že protest nepodali.
[21] Jde-li o třetí otázku, mají dovolatelé za to, že představenstvo musí akcionářům vysvětlit důvody předkládaného návrhu na rozdělení zisku, aby akcionáři mohli o návrhu kvalifikovaně rozhodnout. Zejména je představenstvo povinno zdůvodnit, proč určitou část zisku navrhuje rozdělit a jinou jeho část navrhuje ponechat ve společnosti jako nerozdělený zisk. Mají-li akcionáři rozhodnout o naložení s vytvořeným ziskem, pak mají právo, nejpozději v rámci vysvětlení podaného na valné hromadě, znát veškeré skutečnosti pro posouzení věci rozhodné, mezi něž podle dovolatelů nepochybně patří též informace o tom, zda bude navržené rozhodnutí realizovatelné a zda případná výplata části zisku určené k rozdělení nevystaví společnost v budoucnu úpadku.
[22] Dovolatel a) navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku, v části, v níž byl zamítnut jeho návrh na vyslovení neplatnosti usnesení o rozdělení zisku, zrušil.
[23] Dovolatelka b) navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil v prvním a ve třetím výroku.
[24] Společnost ve svých vyjádřeních k dovolání navrhovatelů považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání navrhovatelů jako nepřípustné, respektive jako zjevně bezdůvodné, odmítl, popřípadě aby je jako nedůvodné zamítl.
[25] V podání ze dne 12. 12. 2019 společnost informovala Nejvyšší soud, že usnesením ze dne 23. 7. 2019 valná hromada společnosti rozhodla podle §375 a násl. z. o. k. o nuceném přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům ostatních akcionářů na většinovou akcionářku. Po uplynutí 1 měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku (tj. od 20. 9. 2019) již dovolatelé nejsou akcionáři společnosti (§385 z. o. k.) a nesvědčí jim aktivní věcná legitimace, k čemuž by měl Nejvyšší soud přihlédnout.
[26] K tomu Nejvyšší soud uvádí, že pro jeho rozhodnutí je v souladu s §243f odst. 1 o. s. ř. rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. K případné ztrátě aktivní věcné legitimace dovolatelů, k níž mělo podle společnosti dojít až po vydání usnesení odvolacího soudu, proto nemohl přihlédnout.
[27] Dovolateli otevřená otázka 3) dovolání přípustným nečiní. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (viz za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1286/2018, či ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3363/2018).
[28] Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, a judikaturu v nich citovanou).
[29] Napadené rozhodnutí odvolacího soudu, v části týkající se usnesení o rozdělení zisku, spočívá na závěru, podle kterého usnesení valné hromady může soud přezkoumat pouze z důvodů, které byly uplatněny současně jak v protestu, tak i v návrhu na zahájení řízení, jinak by meze své přezkumné činnosti překročil. Jelikož dovolatelé v návrhu na zahájení řízení zakládali neplatnost usnesení o rozdělení zisku výhradně na rozporu s §40 odst. 1 z. o. k., odvolací soud uzavřel, že možnost soudního přezkumu tohoto usnesení byla otevřena pouze k zodpovězení této otázky. Namítali-li dovolatelé nesoulad usnesení o rozdělení zisku s dobrými mravy, případně s námitkou nedostatečného podání informací a vysvětlení na valné hromadě, vztahovaly se tyto námitky (podle mínění odvolacího soudu) právě k porušení §40 odst. 1 z. o. k.
[30] Závěry odvolacího soudu o povaze důvodu neplatnosti usnesení o rozdělení zisku uplatněného v protestu a v návrhu na zahájení řízení (výhradně pro rozpor s §40 odst. 1 z. o. k.) a o nemožnosti překročení meze přezkumné činnosti soudu, jakož i samotný závěr, podle něhož test podle §40 odst. 1 z. o. k. je oprávněno provést pouze představenstvo při výplatě zisku, nikoliv valná hromada při rozhodování o jeho rozdělení, a tudíž ani případný nedostatek vysvětlení k otázkám akcionáře v tomto směru nemůže mít za následek vyslovení neplatnosti usnesení o rozdělení zisku, jež obstojí – v případě jejich správnosti – jako samostatné důvody pro zamítnutí návrhu na zahájení řízení, dovolatelé přitom nenapadají a dovolacímu přezkumu je neotevírají.
[31] S ohledem na uvedené závěry nemůže věcný přezkum posouzení dovolateli otevřené otázky 3) předestřené v dovolání ovlivnit výsledek sporu (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatele příznivější) a dovolání je tak v této části nepřípustné.
[32] Dovolání je však přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení otázky výkladu §424 odst. 1 z. o. k., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (přijaté až po vydání napadeného usnesení).
[33] Podle §424 odst. 1 z. o. k. se neplatnosti usnesení valné hromady akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.
[34] Podle §428 z. o. k. každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).
[35] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Ustanovení §424 odst. 1 z. o. k. upravuje jako výjimku z pravidla, podle kterého se akcionář může domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady toliko z důvodů uplatněných (lhostejno zda jím osobně či jinou oprávněnou osobou) formou protestu, i nepřítomnost akcionáře, který podává návrh podle §428 z. o. k., na jednání valné hromady. Z důvodové zprávy k návrhu zákona o obchodních korporacích se přitom podává, že úprava protestu sleduje zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva) a „zvýšení bezpečnosti vztahů, kdy bude vyšší jistota ohledně platnosti nebo neplatnosti usnesení valné hromady“. Gramatickým výkladem §424 odst. 1 z. o. k. by bylo možné dovodit, že možnost domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou bez ohledu na to, zda a které důvody neplatnosti byly uplatněny formou protestu, je otevřena všem akcionářům, kteří se jednání valné hromady – lhostejno proč (z jakých důvodů) – neúčastnili. V důsledku takového výkladu má v řízení podle §428 z. o. k. akcionář, který se valné hromady neúčastní bez jakéhokoliv důvodu, lepší postavení než akcionář, který se valné hromady zúčastnil a na jejím rozhodování se podílel. Nicméně gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se textu právní normy obsažené ve vykládaném ustanovení.
2) Teleologický výklad §424 odst. 1 z. o. k. (vycházející z účelu, pro který byl institut protestu upraven) vede k odlišnému závěru než výklad gramatický, a to, že je namístě popsanou výjimku upravenou v §424 odst. 1 z. o. k. zúžit toliko na akcionáře bdělé, tj. pouze na ty, kteří se valné hromady nezúčastnili z vážných (omluvitelných) důvodů.
3) Ke stejnému závěru vede též výklad založený na jedné z hlavních zásad soukromého práva, a to na zásadě rovnosti před zákonem (srov. §2 odst. 1 a §3 odst. 3 o. z.). Nejvyšší soud neshledává žádný spravedlivý důvod, pro který by na valné hromadě nepřítomný akcionář měl mít bez dalšího (ve vztahu k oprávnění dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady u soudu) lepší postavení než akcionář na jednání valné hromady přítomný (či účastnící se jinak). Platí proto, že akcionář, bez ohledu na to, zda byl na jednání valné hromady přítomen (či jinak účasten), se může domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady toliko z důvodů uplatněných (lhostejno zda jím osobně či jinou oprávněnou osobou) formou protestu, ledaže protest nemohl uplatnit z vážného důvodu. U přítomného (účastnícího se) akcionáře taková situace může nastat především tehdy, nebylo-li možné důvody pro neplatnost usnesení valné hromady na valné hromadě zjistit bez vynaložení nepřiměřeného úsilí či nepřiměřených nákladů. U nepřítomného akcionáře k tomu může dojít zpravidla tehdy, nemohl-li se jednání valné hromady zúčastnit z vážných (omluvitelných) důvodů.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018.
[36] V poměrech projednávané věci se dovolatelka b) domáhá vyslovení neplatnosti usnesení o snížení základního kapitálu z důvodů, které v podaných protestech na valné hromadě společnosti uvedl dovolatel a). Jelikož je nerozhodné, zda protest podala dovolatelka b) osobně, či protest podal toliko dovolatel a) jako jiná oprávněná osoba, je závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace dovolatelky b) přinejmenším předčasný.
[37] Jelikož právní posouzení věci – co se týče otázky výkladu §424 odst. 1 z. o. k. – není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. v prvním výroku, v části věty za středníkem, a v závislém třetím výroku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[38] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
[39] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 3. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu