ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2288.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 2288/2021-238
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Lukáše Holého , se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, jako insolvenčního správce dlužnice S. P., se sídlem XY, PSČ XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, za účasti 1) K. V. , narozeného XY, bytem XY, 2) V. K. , narozeného XY, bytem XY, 3) Z. M. , narozené XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Jitkou Havlénovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, PSČ 110 00, 4) S. M. G. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 5) D. t. h. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 6) X. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 7) N. A. S. K. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 8) F. F. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 9) Společenství vlastníků jednotek pro dům XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 10) D. P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 11) V. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 12) M. E. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 13) M. d. e. a. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, účastníci 7), 9), 10), 12) a 13) zastoupeni opatrovnicí H. R., advokátkou, se sídlem XY, o vyloučení členů statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 158 Cm 3/2018, o dovolání K. V., V. K. a Z. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2021, č. j. 14 Cmo 327/2019-175, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 4. 2019, č. j. 158 Cm 3/2018-77, ve znění usnesení ze dne 24. 4. 2019, č. j. 158 Cm 3/2018-93, rozhodl, že bývalí jednatelé S. P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (dále též jen „společnost“) – K. V., V. K. a Z. M. [dále též jen „K. V.“, „V. K.“ a „Z. M.“ nebo jen „účastníci 1) až 3)“] nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo nesmí být osobou v obdobném postavení (výrok I.), povolil K. V. zůstat členem statutárního orgánu Společenství vlastníků jednotek pro dům XY (výrok II.), povolil K. V. a V. K. zůstat členy statutárního orgánu N. A. S. K. (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV., V. a VII.) a o odměně opatrovnice (výrok VI.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání účastníků 1) až 3) v záhlaví označeným usnesením zastavil řízení ve vztahu ke S. M. G. a k D. t. h. (první výrok), ukončil účast v řízení X., N. A. S. K. a Společenství vlastníků jednotek pro dům XY (druhý výrok), potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., IV., V., VI. a VII. (třetí výrok), ve výrocích II. a III. je zrušil (čtvrtý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (pátý a šestý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali účastníci 1) až 3) dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, podle něhož je dán důvod pro vyloučení dovolatelů z výkonu funkce člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace, neboť jejich jednání vedlo k úpadku společnosti, když:
1) jménem společnosti, jež nevlastnila prakticky žádný majetek, v době od 3. 2. 2014 do 13. 8. 2015 na jí provozovaných internetových stránkách XY uveřejnili celkem 11 článků, jimiž společnost zasáhla do osobnostních práv K. R., L. Č. a jejich nezletilých dětí AAAAA (Pseudonym) a BBBBB (Pseudonym) (dále též jen „poškození“),
2) po doručení předžalobní výzvy poškozených podle §142a odst. 1 o. s. ř. ze dne 13. 10. 2015 účastníci 1) až 3) nezajistili zastoupení společnosti v avizovaném sporu, ani neučinili nic, aby odvrátili úpadek společnosti a minimalizovali možné škody na majetku společnosti a jejích věřitelů, ačkoli měli a mohli vědět, že společnost bude čelit žalobě o zaplacení 3.000.000 Kč,
3) K. V. a V. K. se dne 26. 11. 2015 odvolali z funkcí jednatelů společnosti za situace, kdy společnost měla základní kapitál 3.000 Kč a hrozila jí žaloba o zaplacení 3.000.000 Kč,
4) K. V. i přes tuto skutečnost nadále vystupoval jako jednatel společnosti, přičemž zápis z valné hromady ze dne 26. 11. 2015 založil do sbírky listin obchodního rejstříku až 22. 2. 2017, tj. bezprostředně poté, co byla společnosti doručena výzva k plnění dle pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 26 C 30/2016, jímž bylo na základě fikce uznání uloženo společnosti zaplatit každému z poškozených částku 750.000 Kč a náhradu nákladů řízení,
5) dne 26. 7. 2017 bylo vůči společnosti zahájeno insolvenční řízení, do něhož se přihlásili jako věřitelé poškození, každý s pohledávkou ve výši 811.966 Kč, a J. P., s pohledávkou ve výši 9.982,50 Kč, byl zjištěn úpadek společnosti a prohlášen konkurs, v jehož průběhu bylo zjištěno, že společnost nevlastní žádný majetek,
6) účastníci 1) až 3) nezajistili po odvolání dosavadních jednatelů volbu nových jednatelů společnosti nebo jejich jmenování soudem.
[5] Tento závěr odvolacího soudu je již s ohledem na jednání dovolatelů popsané v odstavci [4] bodu 1), v jehož důsledku společnosti vznikly vůči více věřitelům peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nebyla schopna plnit, v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k pojmu úpadku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2018, uveřejněné pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na něj navazující judikaturu; k řízení o diskvalifikaci srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[6] S ohledem na uvedený závěr nemůže věcný přezkum posouzení otázek uvedených v dovolání (vztahujících se toliko k problematice, zda porušení povinností společníka může mít za následek vyloučení z výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace) ovlivnit výsledek sporu (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatele příznivější).
[7] Námitkou, podle níž společnost internetové stránky XY neprovozovala, dovolatelé toliko nepřípustně zpochybňují skutkové závěry, na jejichž základě odvolací soud vybudoval své právní posouzení věci. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemají tudíž dovolatelé k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[8] Namítají-li dovolatelé, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, vytýkají odvolacímu soudu (údajnou) vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tím však uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz §241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.
[9] Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. Vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatelů) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011).
[10] Takový postup nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezpůsobuje (nadto lze uzavřít, že napadené rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností ani z jiných důvodů; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu