ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.725.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 725/2019-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele M. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem, se sídlem v Praze 9, Jandova 208/8, PSČ 190 00, za účasti Stavebního bytového družstva Praha , se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8a, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 00034592, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Suttnerem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8, PSČ 182 00, o prohlášení rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení navrhovatele za neplatné, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 267/2014, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2018, č. j. 6 Cmo 134/2017-97, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2017, č. j. 73 Cm 267/2014-67, zamítl návrh na prohlášení rozhodnutí shromáždění delegátů ze dne 9. 6. 2014 o vyloučení navrhovatele ze Stavebního bytového družstva Praha (dále jen „družstvo“) za neplatné (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání navrhovatele rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že prohlásil rozhodnutí shromáždění delegátů ze dne 9. 6. 2014 o vyloučení navrhovatele z družstva za neplatné (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatel Nejvyššímu soudu předestírá toliko dvě otázky procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu, a to otázku „nepřezkoumatelnosti“ napadeného rozhodnutí a dále otázku „porušení práva na spravedlivý proces, resp. porušení rovnosti účastníků, kdy odvolací soud nepřihlédl ke všem tvrzeným důkazům a skutečnostem“.
[5] Jak se podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1951/2018).
[6] V poměrech projednávané věci je přitom z odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela zřejmé, proč (z jakých důvodů) odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, a dovolateli nic nebránilo, aby řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyššímu soudu v souladu s §237 o. s. ř. předestřel.
[7] Druhou námitkou dovolatel pouze zpochybňuje hodnocení důkazů učiněné odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a tedy ani důvodem vymezeným v §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007; dále srov. v obdobných souvislostech za mnohé např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 7, ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 1).
[8] Odvolací soud přitom žádné důkazy nepominul, pouze vyšel v souladu s §213 odst. 2 o. s. ř. ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně (že navrhovatel poukazoval v rozhodnou dobu peníze družstvu na dřívější - již zrušený - účet); za této situace nebyl povinen k těmto zjištěním provádět opětovně důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1154/2017, a v něm citovanou judikaturu). Má-li dovolatel za to, že předložené stvrzenky byly „zfalšované“, brojí opět jen proti hodnocení důkazů (i soud prvního stupně při hodnocení důkazů považoval předložené originály stvrzenek za pravé, viz s. 4 rozhodnutí soudu prvního stupně).
[9] Nejvyšší soud nad rámec shora uvedeného dodává, že závěr odvolacího soudu, podle něhož lze s ohledem na specifické okolnosti projednávané věci (odvolacím soudem podrobně rozebrané) považovat vyloučení z družstva za nepřiměřené, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3433/2015, či ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1780/2015).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu