ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.1484.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 1484/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců a) MUDr. O. A. , b) Ing. P. A. , c) A. M. , d) R. K. , e) M. K. , f) M. H. , g) Ing. J. A. , h) F. A. , a i) Z. A. , žalobců a) až d) a f) až i) zastoupených JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, žalobce e) zastoupen Mgr. Petrem Fučíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, za účasti České republiky – Ministerstva financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 54/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2014, č. j. 24 Co 126/2014-121, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. února 2014, č. j. 25 C 54/2013-87, jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali nahrazení označených rozhodnutí Ministerstva financí a ministra financí, jimiž byla zamítnuta jejich žádost o poskytnutí náhrady za znárodněný majetek (dle zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a) až d) a f) až i), jakož i žalobce e) obsahově shodná dovolání, jejichž přípustnost (dle §237 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, jako dovolací důvod ohlašují nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), a to zejména v otázce poměru zákona č. 114/1948 Sb. k zákonu č. 87/1991 Sb. coby restitučnímu předpisu, a dovozují, že zákon č. 114/1948 Sb. jako platný a účinný právní předpis „nemůže soud neaplikovat“.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť označené otázky hmotného práva, na jejich řešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (k předpokladům přípustnosti dovolání srov. §237 o. s. ř.).
I na nyní posuzovaný případ lze vztáhnout dovolacím soudem již dříve formulovaný závěr, že v situaci, kdy na zmírnění majetkové křivdy oprávněným fyzickým osobám, k níž došlo neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek dle předpisů o znárodnění z let 1945
- 1948, pamatuje ustanovení §2 odst. 3, věty druhé, zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (v podrobnostech srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. listopadu 1999, sp. zn. 2 Cdon 1325/96; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2005, sp. zn. 28 Cdo 253/2005; z judikatury Ústavního soudu např. nález ze dne 22. října 1997, sp. zn. II. ÚS 192/96), je současně vyloučena možnost uplatňování nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů; proto se vyplacení náhrady na základě předpisů o znárodnění (zde podle zákona č. 114/1948 Sb., co do určení náhrady odkazujícího však na dekret presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků) s úspěchem již nyní domáhat nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1944/2003, usnesení ze dne 8. dubna 2013, sp. zn. 28 Cdo 321/2013, nebo usnesení ze dne 3. července 2015, sp. zn. 28 Cdo 137/2015, jež jsou – spolu s ostatními citovanými rozhodnutím Nejvyššího soudu – dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ). Závěr o poměru restitučních předpisů (coby lex specialis) k ostatním právním předpisům sleduje též principy vyjádřené v judikatuře Ústavního soudu (přiměřeně srov. např. plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, uveřejněné pod č. 477/2005 Sb.).
Z uvedeného vyplývá, že odlišný názor dovolatelů – v konfrontaci s výše uvedenou judikaturou (na jejíž argumentaci lze v podrobnostech odkázat) – neobstojí a nelze pro něj nalézt oporu ani v dalších v dovolání citovaných rozhodnutích (nálezy Ústavního soudu ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. I. ÚS 318/06, a ze dne 1. září 2010, sp. zn. I. ÚS 2904/07, resp. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. července 2007, č. j. 2 Ans 4/2006-91), jež v rovině hmotněprávní otázku poskytnutí náhrady za znárodněný majetek podle poválečných znárodňovacích předpisů neřeší.
Proto Nejvyšší soud neshledal ani důvody pro jiné posouzení v jeho rozhodovací praxi již dříve vyřešené relevantní právní otázky; z toho plyne, že není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů odůvodněno (srov. §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu