ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2426.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 2426/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně S. Z. , bytem S. 178, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 391/7, proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti , sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody ve výši 4 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 265/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2012, č. j. 13 Co 3/2012-82, takto:
I. V částce 1 750 000 Kč s příslušenstvím se dovolání žalobkyně odmítá .
II. V částce 2 250 000 Kč s příslušenstvím se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2012, č. j. 13 Co 3/2012-82, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2011, č. j. 27 C 265/2008-66, zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 11. 2008 podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhala zaplacení částky 4 000 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě a v dalších podáních, jimiž svůj nárok upřesnila, uvedla, že je (resp. byla) podílovou spoluvlastnicí nemovitostí v k. ú. Z. u V., k. ú. S. n. N. a v k. ú. S. V důsledku neoprávněně vedené exekuce byla žalobkyně (aniž by byla osobou povinnou) omezena v dispozičním právu s podíly na těchto nemovitostech. Konkrétně žalobkyně zdůvodnila vzniklou škodu v částce 2 250 000 Kč jako rozdíl mezi částkou, za kterou měla možnost prodat podíl na nemovitostech nacházejících se v k. ú. Z. u V., kdyby nedošlo k omezení jejího dispozičního práva (tj. 4 500 000 Kč), a částkou, za kterou ho následně prodala (tj. 2 250 000 Kč). V částce 700 000 Kč představuje žalobní nárok rozdíl mezi cenou, za kterou byla v důsledku finanční tísně zapříčiněné neoprávněně vedenou exekucí nucena prodat své podíly na nemovitostech nacházejících se v k. ú. S. n. N. a v k. ú. S., a jejich obvyklou tržní cenou. V částce 1 050 000 Kč se jedná o úrok za půjčku ve výši 2 000 000 Kč, kterou si v důsledku finanční tísně zapříčiněné exekucí byla nucena vzít.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne ze dne 23. 6. 2011, č. j. 27 C 265/2008-66 nárok žalobkyně zamítl. S ohledem na skutečnost, že i kdyby byly prokázány skutečnosti tvrzené v žalobě, nebyl by žalobní nárok důvodný, zamítl soud prvního stupně veškeré důkazní návrhy. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že pokud by vůbec bylo možno na straně žalobkyně u jednotlivých nároků spatřovat škodu, pak zcela jednoznačně příčinnou takové škody není nezákonné rozhodnutí soudu v rámci vykonávacího řízení, ani nesprávný úřední postup. V případě obou tvrzených prodejů nedošlo v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, ani trvající blokací majetku k žádnému jeho zmenšení, neboť majetková podstata (tj. vlastnictví pozemků) žalobkyně byla během celého soudního řízení stále stejná. Bylo věcí svobodného rozhodnutí žalobkyně, zda a za jakých podmínek své podíly prodá, na čemž nemůže nic změnit, že žalobkyně byla případně motivována svou celkovou ekonomickou situací, ke které mohlo vykonávací řízení vedené na její majetek přispět. Svoboda žalobkyně byla omezena pouze v tom, že během blokace majetku tento nemohla prodat, tím ale k zmenšení jejího majetku nedošlo. Žalobkyně dle soudu prvního stupně toliko tvrdí, že zrovna v době blokace mohla pozemek prodat za dvojnásobnou cenu, netvrdí však, že by pokles této „tržní“ ceny byl vyvolán nezákonným rozhodnutím, přičemž jím ani být vyvolán nemohl. Z důvodu nedostatku příčinné souvislosti považoval soud prvního stupně za nadbytečné zabývat se otázkou, zda skutečně byly podíly žalobkyně prodány pod cenou či zda v mezidobí skutečně došlo k poklesu jejich tržní ceny. Škoda představována zaplacenými úroky ve výši 1 050 000 Kč dle soudu prvního stupně rovněž není v příčinné souvislosti s výkonem rozhodnutí vedeným na majetkové podíly žalobkyně. Samotná blokace majetku, a to ani ve spojení s rodinnou situací a vyživovací povinností žalobkyně, totiž dle soudu prvního stupně takovouto půjčku neodůvodňovala. Pokud žalobkyně během několika měsíců roku 2002 potřebovala celkem 2 700 000 Kč, pak to rozhodně nebylo vyvoláno potřebou zajištění obživy vlastní rodiny. Že blokace majetku neměla na majetkové poměry žalobkyně žádný vliv, je zřejmé již z toho, že za jejího trvání byla schopna splatit sjednanou půjčku včetně úroků.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 2. 2012, č. j. 13 Co 3/2012-82, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že i kdyby byly prokázány skutečnosti tvrzené v žalobě, nebyl by žalobní nárok důvodný, a dokazování proto nebylo nutné provádět. Dle odvolacího soudu žádné z rozhodnutí, jimiž byla žalobkyně omezena ve své dispozici s předmětnými podíly, nebylo ani zrušeno, ani změněno. O náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím se tak v posuzované věci jednat nemůže. Odvolací soud poukázal na logické a časové nesrovnalosti v tom, jakým způsobem žalobkyně dovozovala škodu způsobenou nevýhodným prodejem podílů na pozemcích v k. ú. S. n. N. a v k. ú. S.. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že k sjednání půjčky nedošlo v příčinné souvislosti s výkonem rozhodnutí. Zákaz dispozice s podíly dle odvolacího soudu neovlivnil ekonomickou situaci žalobkyně natolik, aby je následně byla nucena prodávat pod cenou. Správný je dle odvolacího soudu rovněž závěr soudu prvního stupně, dle kterého blokací majetku žalobkyně se tento nezmenšil a jí proto škoda nevznikla. Odvolací soud uzavřel, že podmínky prodeje nemovitostí, včetně kupní ceny, byly věcí dohody žalobkyně jako prodávající a příslušného kupujícího. Za jejich konkrétní podobu a případnou ekonomickou ztrátu žalobkyně nenese žalovaná odpovědnost. Závěr soudu prvního stupně o neexistenci příčinné souvislosti mezi škodou v podobě ztráty při prodeji nemovitostí a protiprávního blokací těchto nemovitostí je tedy správný.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále také „dovolatelka“ ) dne 30. 5. 2012 dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatelka konkrétně namítá, že pokud stát nezákonně zasáhl do jejího právního panství a zmařil výhodnou nabídku, musí nést odpovědnost za majetkovou újmu způsobenou žalobkyní spočívající v rozdílu mezi cenou nabízenou v době nezákonného inhibitoria a mezi cenou po zrušení tohoto nezákonného opatření skutečně dosaženou. Právní názor, že stát nenese odpovědnost za změnu cenové hladiny, byť se dopustil protiprávního jednání, které znemožnilo dosažení výhodnější ceny, je dle dovolatelky právě onou otázkou zásadního právního významu zakládající přípustnost dovolání. Kromě toho dovolatelka v dovolání uvedla, že soudy nesprávně posoudily příčinnou souvislost mezi neoprávněně vedenou exekucí a vzniklou škodu a že uvedená argumentace se vztahuje i na ostatní dílčí majetkové újmy, které jí vznikly v důsledku toho, že nebyla schopna platit své splatné závazky.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání ze dne 30. 5. 2012 je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 1 o. s. ř.
Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je třeba přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o více nárocích, posoudit u každého nároku zvlášť a to bez ohledu na to, zda byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem nebo jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96; dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 133/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5305/2009). V posuzované věci soudy rozhodovaly celkem o třech samostatných nárocích, konkrétně o nároku na náhradu škody ve výši 2 250 000 Kč (rozdíl mezi částkou, za kterou měla dovolatelka možnost prodat podíl na nemovitostech nacházejících se v k. ú. Z. u V., kdyby nedošlo k omezení jejího dispozičního práva, a částkou, za kterou ho následně prodala), nároku na náhradu škody ve výši 700 000 Kč (rozdíl mezi cenou, za kterou byla dovolatelka v důsledku finanční tísně zapříčiněné neoprávněně vedenou exekucí nucena prodat své podíly na nemovitostech nacházejících se v k. ú. S. n. N. a v k. ú. S., a jejich obvyklou tržní cenou) a nárok na náhradu škody ve výši 1 050 000 Kč (úrok za půjčku ve výši 2 000 000 Kč, kterou si dovolatelka v důsledku finanční tísně zapříčiněné exekucí byla nucena vzít).
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží . Jinak řečeno, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být založena výhradně dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b), tj. pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a naopak je vyloučeno, aby přípustnost dovolání byla založena uplatněním dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním (§241a odst. 3 o. s. ř.) nebo namítanou vadou řízení [§241a odst. 2 písm. b)].
Na tomto místě je třeba uvést, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je otázka existence příčinné souvislosti – tedy vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – otázkou skutkovou a nikoliv otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Jinak řečeno, jelikož námitky dovolatelky, alespoň pokud se týká jejích nároků na náhradu škody ve výši 700 000 Kč a ve výši 1 050 000 Kč, spočívají de facto toliko v polemice se závěrem odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně) o neexistenci příčinné souvislosti mezi neoprávněně vedenou exekucí a vzniklou škodu, přípustnost dovolání jimi být založena nemůže.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání, pokud se týká nároku na náhradu škody ve výši 2 250 000 Kč. Při posuzování tohoto nároku vyšel odvolací soud (resp. soud prvního stupně) především z předpokladu, že blokací majetku dovolatelky se její majetek nezmenšil, a škoda jí proto vzniknout nemohla. S tímto výkladem (ustanovení §442 odst. 1 obč. zák.), který dovolatelka ve svém dovolání zpochybnila, se však dovolací soud neztotožňuje a má zato, že věc je třeba po právní stránce posoudit jinak. V rozsahu 2 250 000 Kč je proto dovolání přípustné.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11. Ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však i nadále zůstává aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti, tj. až do zrušení tohoto ustanovení uplynutím dne 31. 12. 2012 (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, body 25 – 28).
D. Důvodnost
Podle §26 zákona č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem .
Podle §442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk) .
Škodu v širším smyslu lze definovat jako újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a která je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 296/2006, uveřejněný pod č. 39/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V souladu s §442 odst. 1 obč. zák. se nahrazuje skutečná škoda (škoda v užším smyslu) a ušlý zisk . Skutečná škoda může obecně spočívat v poškození, zničení nebo ztrátě věci nebo majetkového práva, v nutnosti vynaložit náklady, které by při pravidelném běhu událostí (tj. pokud by nedošlo k protiprávnímu jednání, resp. k nesprávnému úřednímu postupu nebo vydání nezákonného rozhodnutí) být vynaloženy nemusely, nebo v tom, že poškozený nemohl využít majetkových práv, která představují určitou majetkovou hodnotu. Ušlý zisk je pak možné definovat např. jako ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události (srov. opětovně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 296/2006). Ušlý zisk tak může spočívat i v rozdílu mezi cenou, za níž mohl poškozený věc prodat, ale za kterou věc v důsledku škodné události neprodal, a obvyklou cenou této věci (určenou zpravidla na základě znaleckého posudku). V rozsahu tohoto rozdílu (jednalo-li by se o kladné číslo) by totiž, oproti normálnímu běhu věcí, nedošlo k zvětšení (rozmnožení) jeho majetku. Ačkoliv tedy může být pravdou, že blokací majetku dovolatelky se její majetek nezmenšil (nedošlo např. k jeho poškození), její škoda (v širším smyslu) může spočívat právě v ušlém zisku. Pro posouzení věci tak bude rozhodující, zda dovolatelka skutečně měla možnost prodat svůj podíl na nemovitostech nacházejících se v k. ú. Z. u V. za částku 4 500 000 Kč, a obvyklá cena tohoto podílu v době, kdy s ním opět mohla nakládat. Z pohledu odpovědnosti státu je přitom bez významu, zda se dovolatelce naskytla výjimečná příležitost prodat svůj podíl za výhodnou cenu, nebo zda v mezidobí došlo na trhu nemovitostí k poklesu cen. Pro úplnost je pak možné uvést, že částka, za kterou dovolatelka následně svůj podíl skutečně prodala, by pro posouzení věci byla relevantní pouze v případě, pokud by v řízení bylo prokázáno, že byla nucena prodat svůj podíl za cenu, která neodpovídala obvyklé ceně tohoto podílu, v příčinné souvislosti s předchozím nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím (v obecné rovině sice lze souhlasit, že podmínky prodeje nemovitosti, a to včetně kupní ceny, jsou věcí prodávajícího a kupujícího, na druhé straně je však notorietou, že osoba, jež je nucena, např. v důsledku své nepříznivé finanční situace, prodat nemovitost v krátkém čase, se zpravidla musí smířit s nižší než obvyklou prodejní cenou). S ohledem na dosavadní průběh řízení pak dovolací soud zdůrazňuje, že výše uvedené relevantní skutečnosti nelze zjistit bez doplnění dokazování.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo částečně přípustné, dovolací soud v souladu s ustanovením §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. rovněž zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) i b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž žádnou takovouto vadu neshledal.
Z důvodu shora uvedených dovolací soud bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) v částce 1 750 000 Kč (700 000 Kč + 1 050 000 Kč) podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl, v částce 2 250 000 Kč podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř., rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v tomto rozsahu i jeho rozsudek (§243b odst. 3 o. s. ř.), a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 7. listopadu 2012
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně senátu