ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3053.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 3053/2023-675
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jan Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně N. M. , proti žalované A. B. , zastoupené JUDr. Ivo Mrázem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, o zaplacení částky 38.113,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 35 C 207/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2023, č. j. 20 Co 179/2022-494, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu, v platném znění – dále jen „o. s. ř.“):
1. Okresní soud Praha - východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 3. 2022, č. j. 35 C 207/2018-384, uložil žalované povinnost vydat žalobkyni kuchyňskou linku obchodního názvu Royal 22 IMPEROR XXII MILOSTIV - Ořech Vlašský, jež byla žalobkyní instalována do domu na adrese XY, a sestávala se ze specifikovaných dílů (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku 58.320,- Kč (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
2. K odvolání obou účastnic řízení Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 20 Co 179/2022-494, odvolání žalované směřující proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně pro vady odmítl (výrok I.) a rovněž odmítl odvolání žalobkyně proti části shodného výroku rozsudku soudu prvního stupně, v níž bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, neboť ohledně této části výroku bylo odvolání podáno osobou neoprávněnou (výrok II.). Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že vzájemný návrh žalované na zaplacení částky 20.207,- Kč zamítl a co do částky 38.113,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III.). Rovněž rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok IV.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok V.).
3. Proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání majíc je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. za přípustné pro řešení právních otázek, při jejichž posouzení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jakož i Ústavního soudu, a pro řešení právní otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, popřípadě dovolacím soudem řešené rozdílně, popřípadě, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), jež má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné.
6. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
9. Ve své ustálené rozhodovací praxi Nejvyšší soud přijal výklad §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dle kterého za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba považovat sice výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. I podle důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., jenž mimo jiné nově formuloval §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z jinak široce formulované přípustnosti dovolání klade za cíl odbřemenění dovolacího soudu. Ke změnám navrhovaným v písmenu c) odst. 1 důvodová zpráva uvádí, že „ve sporech o peněžitá plnění nepřevyšující 50.000 Kč je přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena jen v případech, kdy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Jinak řečeno, tam, kde předmětem sporu je zaplacení částky nepřevyšující 50.000 Kč, nevylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. c) přípustnost dovolání proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (např. šlo-li o mezitímní rozsudek). Navrhovaná změna má tuto možnost vyloučit“. Z citované důvodové zprávy nutno dovodit, že znění §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. účinné od 30. 9. 2017 znamená zúžení možnosti podání dovolání v tzv. „bagatelních věcech“, nikoli její rozšíření (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, jež je, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://ww.nsoud.cz ). Ústavní soud se k této rozhodovací praxi Nejvyššího soudu přihlásil v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3705/18 (toto usnesení je přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), kde shledal ústavně konformním postup Nejvyššího soudu i v případě štěpení nároku, tj. kdy „podstatná není částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání“ (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 599/2019, či v obdobné souvislosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2789/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3218/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3666/2018, a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018).
10. V poměrech projednávané věci žalobkyně sice podala dovolání proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn (dle žalobkyní vymezeného rozsahu dovolání), a to přesto, že napadený výrok se skládá ze dvou částí, nicméně z obsahu uplatněné dovolací argumentace a dovolacího návrhu (žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a vzájemný návrh žalované, jemuž bylo částečně vyhověno, zamítl) vyplývá, že dovolání směřuje toliko proti důvodnosti vzájemného návrhu žalované na vydání bezdůvodného obohacení, který byl shledán po právu co do částky 38.113,- Kč, a v rozsahu této částky byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. odvolacím soudem potvrzen. Ohledně zbylé částky 20.207,- Kč pak byl stejným výrokem rozsudek soudu prvního stupně změněn a vzájemný návrh žalované zamítnut, neboť v tomto rozsahu nebylo možné právo žalované pro jeho promlčení (v důsledku žalobkyní vznesené námitky promlčení) přiznat. Pokud by žalobkyně napadla dovoláním výrok III. rozsudku odvolacího soudu jako celek, ač to zjevně v úmyslu mít nemohla, neboť v rozsahu zamítnuté částky 20.207,- Kč byla ve věci procesně úspěšná, pak by nemohlo být dovolání v této části přípustné subjektivně, neboť měnící částí výroku III. rozsudku odvolacího soudu nebyla žalobkyni způsobena újma na jejích právech, jež by byla odčinitelná tím, že by takovou část výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud zrušil nebo změnil (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000).
11. Dovolací soud proto uzavírá, že byla-li dovoláním napadena část výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto o částce 38.113,- Kč, a nejde-li o věc vyplývající ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy a ani o nárok z pracovněprávního vztahu, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž na této konkluzi nic nemění ani skutečnost, že předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení celkové částky 58.320,- Kč.
12. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí odůvodněno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 10. 2023
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu