ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.3886.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 3886/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) M. J. , b) J. P. , c) RNDr. J. P., Ph.D. , d) J. P. , a e) K. R. P. , všech zastoupených JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, za účasti České republiky - Ministerstva financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 213/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2015, č. j. 24 Co 104/2014-132, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2015, č. j. 24 Co 104/2014-132, potvrdil rozsudek ze dne 10. 12. 2013, č. j. 31 C 213/2011-84, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby jim byla společně a nerozdílně přiznána náhrada za znárodněný majetek podniku „J. P., se sídlem ve Skuhrově n. Bělou, správní okres Rychnov nad Kněžnou“, podle dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve výši 3.500.000,- Kč, s tím, že tento rozsudek nahrazuje v celém rozsahu rozhodnutí ministra financí Ing. Miroslava Kalouska ze dne 19. 10. 2011, č. j. 44/55224/2003-73879/2011, jakož i rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 27. 7. 2011, č. j. 44/55224/2003-680712011, a jímž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky hmotného práva dovolacím soudem dosud neřešené, a to „posouzení otázky přípustnosti přiznání náhrady za majetek znárodněný právnické osobě podle dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb.“, přičemž jako dovolací důvod uplatnili nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřují v závěru odvolacího soudu, s nímž nesouhlasí, že podle zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků (vyhlášeném ke dni 28. 4. 1948), kterým byl novelizován dekret presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, nelze náhradu poskytnout, jelikož ze vztahu zákona č. 114/1948 Sb. (resp. dekretu č. 100/1945 Sb.) ke speciálnímu restitučnímu předpisu, kterým je zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, resp. zákon č. 92/1991 Sb., o převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že restituční předpisy vydané státem po roce 1989 představují „lex specialis“ vůči právním předpisům upravujícím poskytování náhrady za znárodnění (odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal i na nespornou skutečnost, že nároky, které žalobci uplatnili podle zákona č. 87/1991 Sb., již byly uspokojeny).
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobců není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), když řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť označenou právní otázku hmotného práva, na jejím řešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby tato otázka byla posouzena jinak.
I na nyní posuzovanou věc lze vztáhnout dovolacím soudem již dříve formulovaný závěr, že v situaci, kdy na zmírnění majetkové křivdy oprávněným fyzickým osobám, k níž došlo neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů o znárodnění z let 1945
- 1948, pamatuje ustanovení §2 odst. 3 věta druhá zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1325/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 28 Cdo 253/2005, a z judikatury Ústavního soudu např. nález ze dne 22. 10. 1997, sp. zn. II. ÚS 192/96), je současně vyloučena možnost uplatňování nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů; proto se vyplacení náhrady na základě předpisů o znárodnění (v dané věci podle zákona č. 114/1948 Sb., co do určení náhrady odkazujícího však na dekret presidenta republiky č. 100/1945 Sb.) s úspěchem již nyní domáhat nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1944/2003, ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 321/2013, ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 137/2015, a ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1484/2015). Závěr o poměru restitučních předpisů (coby legis specialis) k ostatním právním předpisům sleduje též principy vyjádřené v judikatuře Ústavního soudu (přiměřeně srov. např. plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS - st. 21/05, uveřejněné pod č. 477/2005 Sb.). Dále srov. právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1994/2004.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci na jejich náhradu nemají právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
V Brně dne 2. května 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu