ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4803.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4803/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Služby Bruntál, s.r.o., se sídlem Slovenská 79/4, Bruntál, zastoupeného Janem Kozákem advokátem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 10 C 2/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.5.2009, č.j. 56 Co 8/2009-149, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Odvolací soud svým rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 2.10.2008, č.j. 10 C 2/2006-106, kterým byla zamítnuta žaloba stanovení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků blíže specifikovaných v čl. I. smlouvy, všech v kat. úz. B. - m. v celkové částce podle znaleckého ocenění 322.082,43 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce jako postupníka, jehož nárok odlišil od nároku na vydání náhradních pozemků podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) a dovodil existenci tzv. restituční tečky ke dni 31.12.2005, jak vyplývá též z nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 6/05. Odvolací soud se rovněž zabýval rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky, sp.zn. 28 Cdo 436/2007, které má do jisté míry rozšiřovat okruh osob, na něž se restituční tečka nevztahuje. Odvolací soud se však ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, odkázal na jiný judikát NS sp. zn. 28 Cdo 2259/2006, a rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla s poukazem na tzv. restituční tečku žaloba zamítnuta, v plném rozsahu potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce obšírné dovolání, jehož přípustnost dovodil podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., tedy pro otázku zásadního právního významu, kterou má řešit jím napadený rozsudek. Důvody dovolání označil podle §241a odst. 2 písm. a) a b) – řízení mělo být postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí mělo spočívat na nesprávném právním posouzení věci. Připomněl, že žaloba byla u soudu podána dne 30.12.2005, žalobce tedy svá práva řádně uplatnil ještě před uplynutím restituční tečky. Žalobce se rovněž v dovolání zabýval rozsudkem Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 436/2007 ze dne 30.11.2007, z něhož vyplývá, že právní závěr o zániku nároku na vydání pozemků postupníkovi jako soukromě hospodařícímu zemědělci, který je žádá s cílem provozovat zemědělskou výrobu, nemusí být správný. Podle názoru žalobce nebyla soudy obou stupňů dostatečně vyhodnocena skutečnost, že jediný společník a jednatel žalobce L. H. zemědělskou činnost provozoval a jeho registrace k provozování této činnosti byla předložena. Z uvedených důvodů navrhl žalobce, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání podal žalovaný vyjádření, v němž uvedl, že žalobce je postupníkem restitučních nároků a jeho nárok na převod jiných pozemků zanikl uplynutím doby bez ohledu na jeho uplatnění u soudu. Podotkl, že rovněž ústavní stížnost postupníka byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta. Navrhl, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud ve svém odůvodnění rozsudku správně konstatoval, že obdobná problematika byla již řešena zejména v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.11.2006, sp.zn. 28 Cdo 2259/2006 (R 53/2008) , na něž odkázal a z něhož při svém rozhodování správně vycházel. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí uzavřel, že zánik nároku na náhradní pozemek podle §11 odst. 2 zákona o půdě ze strany osob, které nárok převzaly postoupením od osob oprávněných v restituci, vyplývá z výše citovaného nálezu Ústavního soudu ve vztahu k zákonu č. 253/2003 Sb., kterým byl změněn zákon o půdě. Jedná se o zásah do práva dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se případů, kdy nárok nebyl ve stanovené lhůtě Pozemkovým fondem uspokojen, a to i za situace, že byl uplatněn u soudu před 31.12.2005. Z výše uvedených závěrů vycházel dovolací soud též v rozhodnutích ze dne 22.2.2007, sp.zn. 28 Cdo 167/2007, ze dne 22.2.2007, sp.zn. 28 Cdo 209/2007, ze dne 19.4.2007, sp.zn. 28 Cdo 604/2007, ze dne 7.6.2007, sp.zn. 28 Cdo 1904/2007, ze dne 10.8.2007, sp.zn. 28 Cdo 2908/2007 a mnoha dalších.
Je třeba opakovaně zdůraznit, že nálezem Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaným pod č. 531/2005 Sb., byla zrušena ustanovení §13 odst. 6, 7 zákona o půdě a článek VI. zákona 253/2003 Sb., avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám a jejich dědicům – nikoli tedy ve vztahu k postupníkům.
Nejvyšší soud shrnuje, že propadná lhůta způsobuje zánik práva sama o sobě již svým uplynutím, kterému nelze zabránit; tato skutečnost ve svém důsledku znamená, že postupník se po jejím marném uplynutí nemůže oprávněně domáhat práva na převod nemovitostí. Co se týče zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 436/2007, pak toto rozhodnutí se vztahuje ke specifickým skutkovým aspektům jiné věci, nikoli totožným s nyní projednávanou; navíc bude v nejbližší době předmětem projednání ve velkém senátě nejvyšší instance.
Odvolací soud tedy neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, a drtivě převažující judikatura je stran právních aspektů nyní posuzované věci konstantní. Rozhodnutí odvolacího soudu proto nevykazuje žádný ze znaků zásadního právního významu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protistraně nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu